Bucky čekal cokoliv, ale tohle ne.  Dívčino přání jej překvapilo a zaskočilo. Zkoumavě se na ni zadíval a pečlivě studoval každý milimetr její tváře, snažil se vyčíst léčku. Carol však tentokrát neuhnula očima a pohled mu sebevědomě oplácela. Byla křehká, zranitelná, ale přesto zároveň svým způsobem neuvěřitelně silná. A krásná. Bucky citil, jak mu tělem náhle projelo mrazení, bylo to jako kopanec elektrickým proudem od drátu vysokého napětí, byl to pocit, který neznal. Roztřásl se a ucítil, jak mu po zádech stekla kapka potu. Rychle se od ní odvrátil, aby se dokázal ovládnout:

,,Dobrá - Carol." vydechl nakonec. Dívka se vítězně usmála, protože pochopila, že Bucky se už nechce k její zradě tam v nemocničním pokoji vracet. Opatrně k němu napřáhla ruku:

 ,,Přímêří?" zeptala se napjatě a Bucky se vůbec poprvé za celou tu dobu pěkně usmál:

,,Klidně i mír, pokud ... chceš." přešel na tykání a podal jí živou ruku. Carol pocítila, jak se jí v břiše roztančili motýlci a jemně mu ruku stiskla na důkaz přátelství. Měla velkou radost, že snad konečně přiměla Winter Soldiera ke spolupráci a dokázala opět navodit maličko osobnější a uvolněnjší atmosféru. Stále však cítila z Buckyho strany jistou opatrnost a  rezervovanost a hořce si uvědomovala, že potrvá ještě hodně dlouho, než se jí podaří znovu naplno získat jeho důvěru. Ale byl to tanec na tenkém ledě, na kterém teď oba udělali první společný krok.

Bucky se náhle nečekaně a trochu nesměle natáhl a pohladil Carol po vlasech, zatímco ji svou druhou, železnou rukou objal kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. Carol sebou cukla při kontaktu studeného kovu s její horkou kůží, což si Bucky vyložil po svém. Dech se mu zrychlil a vtom se Carol vzpamatovala a jemně, ale rozhodně se z jeho sevření vymanila:

,,Bucky, tohle ne. Stále jsi můj pacient a pokud by se tohle někdo dozvěděl, měli bychom oba hodně velký problém nejen se SHIELDem, ale i s veřejností, jako psycholožka bych musela definitivně skončit. Promiň, jestli jsem tě nějak vyprovokovala, nezlob se na mě." dodala tichým, omluvným hlasem. Věděla, že se teď může znovu všechno pokazit, ale Winter Soldier na ni jen upřel své velké, smutné oči a sám se omluvně pousmál.

Dívka se spěšně zvedla, rychlými kroky se vydala k  toaletě a zamknula se tam. Zcela zmatený a frustrovaný Bucky zůstal osamoceně sedět na pohovce a vztekle zatínal živou ruku v pěst. Pokazil to! Neměl na ni tolik spěchat. Sám ani nevěděl, jestli ji miluje a jestli by z toho nevinného polibku bylo něco víc. To, co před chvílí udělal, bylo zcela impulzivní, nijak to neplánoval. Byla jedinou spřízněnou duší, tedy kromě Steva, kterou tady v Americe měl, a zoufale prahl jen po troše lidského tepla a něhy ...

Carol mezitím seděla na sklopeném záchodovém prkýnku, nohy měla pokrčené, obličej v dlaních a hořce, ale tiše plakala. Nikdy to nikomu nepřiznala, ale Bucky se jí líbil už od chvíle, kdy jej přivezli na základnu a ona jej poprvé uviděla, a teď se kvůli tomu mohlo vše zhatit. Zašlo to příliš daleko. City byly vzájemné a dívku velmi bolelo, že jej musela tak chladně a tvrdě odmítnout. Ale nešlo to jinak. Fury by ji okamžitě vyhodil, kdyby zjistil, že mezi ní a Buckym snad něco je. Jakékoliv jiné než čistě pracovní vztahy mezi klientem a psychologem byly nepřípustné, to dívka dobře věděla. Navíc Bucky nebyl jen tak občejný pacient ...

V této poloze, schoulená v klubíčku, strávila plnou hodinu, křehká, zoufalá, se srdcem rozervaným na miliony malých kousků, které by jen ON dokázal poskládat dohromady. Carol napadla bláznivá myšlenka, že by měla sama vyhledat pomoc psychologa, a chtě nechtě se i přes slzy usmála na zavřené dveře, za nimiž, jak věděla, trpělivě čekal evidentně zamilovaný Winter Soldier.