·JIMIN·

Svými rty natisknutými na těch jejích, jsem jí nenechal ani pořádně nadechnout. Nemohl jsem se jí nabažit, tak moc mi tohle chybělo. Povalil jsem jí pod sebe na postel. Rty jsem se přesunul na její krk, do kterého jsem se něžně zakousl a jako odpověď se mi dostal její vzdech. Ruce jsem jí dal okolo obličeje, ale v tom mě hned zastavila. 

"Jsem unavená, Jimine." Chytla dlaněmi mé tváře a lehce mě políbila na rty. "Pojďme spát." Usmála se a jemně mě od sebe odstrčila, tak abych si mohl lehnout vedle ní. 

Byl jsem trochu zklamaný, protože jsem dva měsíce byl bez ní. Stesk po ní byl nepopsatelný. Pak jsem se ale blaženě usmál, když se její tělo natisklo na to mé a já jí tak mohl sevřít v objetí. Políbil jsem jí do vlasů a dlaní jí konejšivě hladil po zádech. Užíval jsem si chvíli s ní, snad jako by měla každou minutou skončit. Panovalo mezi námi ticho, ale bylo to příjemné. Oba jsme byli ponoření do vlastních myšlenek a neměli jsme potřebu, o něčem mluvit. Bylo nám zkrátka takhle dobře. 

V tom mě ale něco napadlo, a tak jsem to ticho prolomil. "Ashley nechtěla bys-" Chtěl jsem jí navrhnout, že si dáme koupel a podíváme se na nějaký film, ale přerušilo mě klepání na dveře. 

"Jimine." Uslyšel jsem volání mého jména, nad čím jsem si hlasitě povzdechl. "Jimine, jsi tam? Musím s tebou mluvit." Klepaní na dveře zesílilo o něco víc a to mě donutilo se od Ashley odtáhnout, což se jí vůbec nelíbilo. Musel jsem se nad jejím skleslým obličejem pousmát. 

"Počkej chvilinku, ano?" Pohladil jsem jí po tváři, na kterou jsem jí následně políbil. Vstal jsem z postele a přešel do menší chodby, ke dveřím. Poupravil jsem si své hnědé vlasy, tak jak mám ve zvyku. Otevřel jsem dveře a vyšel ven, kde na mě čekal nedočkavý Namjoon, ani netuší jak moc ho teď nenávidím. Zkazil mi mazlení se s Ashley. "Co chceš?" Prsknu jsem na něj.

"Promiň, že tě otravuji, ale Jungkook s Hoseokem to trochu přehnali." Nervozně se poškrábal za krkem. "Opili se tak, že z okna pokřikují po kolemjdoucích. Nemůžu je zastavit, jsou jak utrření ze řetězu." Unaveně si protřel obličej. 

Věnoval jsem mu nechápavý pohled. "No a? Jsi vůdce přece, tak to vyřeš." 

Šokovaně se na mě podíval. "Potřebuji tvoji pomoc. Yoongi se odmítá probudit a Taehyung s Baekhyunem jsou ještě v baru, tak-" Už se nadechoval k dalším slovům, ale v tom ho přerušil udýchaný Jin. "Namjoone! Ti dva vyhazují své oblečení! Dělej, pojď!" Spěšně ho začal za sebou tahat za ruku, až se mi za pár sekund ztratili z dohledu. Co jsem komu udělal, že jsem ve skupině s takovými pitomci? Snad je to někdy přejde. 

Se zakroucením hlavy jsem se vrátil zpět do pokoje, kde jsem nadšeně přešel k posteli. Zarazila mě však jedna věc, to ticho.

"Ashley, ty spíš?" Šeptem jsem se zeptal. A jako odpovědí se mi dostalo jen pouhé zamumlání, které šlo sotva slyšet. Sám pro sebe jsem se musel usmát, když jsem si uvědomil jak moc unavená je. Zadíval jsem se na její spokojeně spící tvář, která mě přinutila k úsměvu. Lehl jsem si vedle ní, zakryl jsem nás oba přikrývkou. Natiskl jsem se na její tělo a spokojeně vydechl. "Ani nevíš, jak moc rád jsem, že jsi tu se mnou. Chyběla jsi mi." Políbil jsem jí na tvář, kterou jsem následně jemně pohladil hřbetem ruky a více jí obejmul, jako bych se ujišťoval, že mi neutečte. 

Jak já jí miluji. Zdá se mi, že časem k ní cítím víc a víc citů než kdy předtím. Vím, že je to špatně a neměl bych si mé pocity k ní připouštět, ale teď to nedokážu vůbec ovládat. Teď jsem šťastný, s ní a to je pro mě hlavní. 

Se silně bušícím srdcem, jsem spokojeně usnul.