·ASHLEY·

Stále v šoku, jsem si nemotorně sedla na sedadlo. Ani mi nedocházelo, že na mě někdo mluví. Dokud jsem na svém rameni neucítila něčí dlaň. Vzhlédla jsem k člověku, který seděl vedle mě.

"Jsi v pohodě?" Ustaraně se na mě podíval Baekhyun. Zmohla jsem se jen na pouhé přikývnutí, nad čímž se pousmál. "Jestli se bojíš letu, tak mě klidně můžeš chytit za ruku. Výjimečně ti to nabízím, jinak bych se normálně za ruku s holkou nikdy nedržel. Máš kliku, že jsi moje kámoška." Zasmál se a už pevně držel mojí dlaň v té své.

Odkašlala jsem si, abych se z toho šoku aspoň trochu vzpamatovala. "Ne, o to nejde." Řekla jsem a druhou rukou jsem si neposlušný pramínek vlasu dala za ucho. "Stále nemůžu uvěřit, že se to děje. Že uvidím Jimina a moje máma o tom vůbec neví." S úsměvem jsem zatřásla s jeho rukou. 

Baekhyun si jen pobaveně odfrkl a pak se spokojeně uvelebil v sedadle. 

Nedokážu ani slovy popsat jak jsem nadšená, ale zároveň mám i obavy. 

·JIMIN·

Ještě jsem se jednou navoněl mou oblíbenou vůni, nebo bych měl spíš říct Ashley? Ona zbožňovala vůni, kterou mi koupila k narozeninám. Podíval jsem se na sebe do zrcadla a musel uznat, že vypadám dost dobře. Sice k nepoznání, díky kšiltovce a brýlím, ale šlo to. Chci si setkání s Ley užít, nechci se schovávat a pak jí přivítat. To by nebylo ono.

"Jimine, dělej už. Auto je dole připravené a ty se ještě pořád upravuješ, stejně ti to nepomůže." Uslyšel jsem za sebou škodolibí smích. Hned na to utichl, když jsem na danou osobu skočil a začal do něj jemně bouchat pěstmi. "Fajn, fajn. Promiň, ale teď už vážně pojď." Začal mě tahat za rukáv bundy Taehyung. Musel jsem mu dát za pravdu, protože nemůžu nechat Ashley déle čekat.

Oba jsme vyšli z mého pokoje, který jsem následně zamkl kartou. Nastoupili jsme do výtahu, Taehyung zmáčkl tlačítko do přízemí, tudíž do garáži. "Byl bych raději, kdyby tu byli všichni z mé rodiny, ale jsem neskutečně rád, že dorazí aspoň můj bratr. Taky se tak neskutečně těšíš?" Prohodil v tichu. Usmál jsem se, ani bych to nepostřehl, kdyby do mě můj kamarád nešťouchl. "Že se vůbec ptám." Zasmál se. 

···

Stál jsem v hale mezi lidmi, kteří se kolem mě prodírali různými směry. Trochu mě štvalo, že nemám osobní prostor, ale tohle dělám jen kvůli dívce, kterou mám tak moc rád. Co nejvíce mě iritovalo to, že nic nevidím. Podíval jsem se na Taehyunga, který si v klidu prohlížel cizí tváře, bez toho aby si musel stoupat na špičky. Pche, ta nespravedlnost. Když jsem na jeho tváři viděl široký úsměv a to jak rychlím krokem se rozešel vpřed, tak jsem v těle pocítil štěstí. Štěstí, že je konečně tady, a tak jsem šel hned za ním. Moje srdce se jako na povel rozbušilo, když jsem jí spatřil. Jako bych se nemohl na nic jiného soustředit, ani přejít těch pár kroků k ní. Co se to se mnou děje?

Její zmatený výraz stál za to, když se mě snažila najít. Ale pak si mě konečně všimla. Uviděl jsem na její tváří ten její nádherný úsměv, který věnovala jen mě. S batohem na zádech se ke mě rozutíkala. V mžiku se její tělo objevilo v mé náruči. Když jsem cítil její ruce kolem mého pasu, tak se mi jako na povel rozbušilo srdce. Sklopil jsem hlavu k té její, ucítil jsem její vůni vlasů a spokojeně si vydechl. Už jí mám konečně tady.

···

"ASHLEEEEY!" Pištění a dost viditelné nadšení, se ozývalo přes celou hotelovou chodbu. Bylo už něco po desáté hodině večer a vsadím se, že půlka ubytovaných už dávno spala. Vůbec bych se nedivil, kdyby někdo okřikl mé přiopilé pracovníky. Hoseok s Jungkookem se k nám řítili s velmi problematickou chůzí. Pitomci, divím se že se ještě udrží na svých vlastních nohou. Jakmile k nám došli, tak si přitáhli Ashley k sobě. Objímaní by mi až tak nevadilo, kdyby Hoseok rukou nezabloudil k jejímu pěknému pozadí, na které můžu sahat jen já. "Dáš si s námi skleničku?" Optal se Jungkook, ani mu nešlo pořádně rozumět.

"Já bych-"

"Ne, nedala." Přerušil jsem jí a taky odtáhl od těch dvou. Na tohle fakt nemám náladu a věřím, že ona také ne, když je celá unavená po tom dlouhém letu. Otevřel jsem kartou dveře od pokoje a nechal jí projít jako první, při tom jsem ještě zabil pohledem ty idioty. Vkročil jsem za ní a zabouchl za sebou, pak jsem hned pospíchal za ní i s jejím batohem, který jsem hodil do rohu. Ten teď nebude rozhodně potřebovat.

Protože já už plány s ní dávno měl.