·ASHLEY·

Potichu jsem odemykala vchodové dveře od našeho domu, tak aby mě nikdo neslyšel, jako bych byla zloděj. Dnes byl můj den, kdy snad nepřijdu o hlavu za moje lhaní. Tak moc jsem se bála, že mě moje máma prokoukne a nikam nepoletím. Baekhyun mě v tom nakonec nechal samotnou, že prý si musí něco zařídit. Tomuhle se říká kamarádství. Prvně si něco vymyslí a pak se na mě vykašle.

Tak jak jsem tiše vklouzla do domu, tak jsem i stejně za sebou zavřela dveře. V celém domě bylo hrobové ticho. To znamená jediné, nikdo není doma a já mám volnou cestu. Rychlostí blesku jsem si vyzula boty, bundu pověsila na věšák a utíkala do kuchyně. Máma má noční směnu, takže když já budu už mít dávno půlnoc, ona teprv dorazí domů. Sarah na sto procent je někde v centru městě a nakupuje, přičemž si stěžuje kamarádkám jaká dřina je být matkou. Sama pro sebe jsem se usmívala, když jsem falešnou přihlášku o školním výletě pokládala v klidu na stůl. Otočila jsem se a chtěla si to spokojeně nakráčet do mého pokoje.

"Oh, můj bože! Sarah, víš jak jsem se tě lekla?!" Dlaněmi jsem se chytla za hruď, kde jsem pocítila jak mi splašeně bije srdce. "Co tu vůbec děláš?" Zeptala jsem se jí, když už jsem se z toho šoku tak nějak vzpamatovala.

"Toby je celý den protivný, už nevím co s ním mám dělat. Kvůli němu jsem zmeškala dvě schůzky s velmi důležitými obchodníky, ani si nedokážeš představit jak byl Eun naštvaný." Nahlas si povzdechla a rukou se začala přehnaně škrábat ve vlasech. Tohle dělá vždycky, když je z něčeho vytočená. Nikdy asi nepochopím, proč zrovna má sestra se stala matkou. Myslím, že Sarah ani Eun nejsou lidi, kteří by měli být rodiči. Ještě, že Toby má naší mámu. I když je po práci vyčerpaná, vždycky mu tu lásku během dne dá. "Co je to za papír?" Vytrhl mě hlas mé sestry z přemýšlení. Nejprv jsem nevěděla o čem to mluví, ale až když jsem se podívala co držela v ruce, okamžitě mi to došlo.

"To nic není! Jen nějaké potvrzení do školy, které má máma podepsat." Prosím, ať se už o to nezajímá a nechá to být. Její oči začali těkat po papíře a hned po té se zamračila. 

"Co je to za výlet?" Zvědavě se zeptala a věnovala mi zaražený pohled. 

A sakra.

Za všechno může Baekhyun, kdyby s takovým nápadem nezačal, tak by se nic nestalo a Jimina bych bohužel viděla až za měsíc. Teď jsem si to akorát zavařila sama. 

Nervózně jsem si začala hrát s prsty. "Ehm, no. Jedná se o výlet návštěvy vysoké, abychom si školu mohli prohlédnout a seznámit se s obory. Budou to jen tři dny, v neděli bych byla zpátky. Je to tam i napsané." Nejistě jsem se na ní pousmála. 

Chvíli si přihlášku nedůvěřivě prohlížela, ale pak přikývla a papír zpět odložila. V duchu jsem si oddechla a otočila se směrem z kuchyně do mého pokoje. 

Teď se jen modlit, aby se máma taky tak nevyptávala jako Sarah. 

···

"Proč jsi mi nic neřekl?" Zeptala jsem se zaskočeně. Běžně se totiž nestává, že bychom si něco před sebou tajili. Telefon jsem si přendala do druhé ruky a více se uvelebila v posteli. 

"Chtěl jsem tě překvapit. Navíc, dostal jsem to příkazem, jinak by mi Baekhyun utrhl hlavu." Zasmál se, tím svým typickým smíchem. Tak moc mi chyběl. Chyběl mi můj kamarád, který mě objal a dodal mi tím pocit bezpečí. Bez něj se cítím, tak nějak prázdně. Jako bych to nebyla já sama. Nevím, čím to je. Ale věřím, že až ho brzy uvidím, tak takový pocit zase zmizí.

Povzdechla jsem si a unaveně si potřela oči, bylo už něco po jedenácté hodině večer, což v tuhle dobu už dávno spím. "Chybíš mi. Nemůžu se dočkat až tě uvidím." Řekla jsem své pocity nahlas. Normálně bych to asi neřekla, ale nějak jsem teď měla potřebu to říct. 

Snad budu moc ho obejmout, za pár dnů. 

Už jen pár dnů.