·ASHLEY·

Celá soustředěná jsem neodtrhala od obrazovky televize zrak, přitom si až bolestivě kousala svůj spodní ret. V obou dlaních jsem drtila ovladač a hrála dokud nevypršel čas hry. Poslední úder, sebrání mincí a konec. Vítězství pro mě, samozřejmě. Šťastně jsem vyjekla a vyskočila ze sedačky, z které mě pekelně bolely záda. Vrhla jsem se do objetí člověka, který mi byl jako nejbliš. Hoseok mě se smíchem stiskl v náruči a vesele mi blahopřál. Nebyl sám, i ostatní se k chvále přidali. Až na dva z nich. Obličej Jimina mluvil za vše. Žárlivost. No jo, s Hobim jsem si rozuměla téměř okamžitě co jsem poprvé všechny poznala. Vždycky si s ním mám co říct a je s ním zkrátka sranda, ne že by s ostatními nebyla, ale u něj mám bližší kamarádský vztah. Ignorovala jsem jeho pohled, kterým Hobiho přímo zabíjel. Zvykla jsem si, že když je v mé blízkosti hlavně Hoseok, tak Jimin může prasknout vzteky. 

Ale za to Jungkook byl jak hromádka neštěstí. Je to kluk, který miluje závodění a pocit výhry. Jenže když hraje se mnou, tak mu to občas nevyjde. Dneska tomu nebylo jinak. Zpátky jsem skočila na pohovku vedle něj a jemně mu šťouchla do ramene. Jeho ruce měl založené na hrudi a jeho tváře byly nafouklé. Šlo jasně vidět, že je smutný a naštvaný zároveň. Musela jsem se tomu zasmát, tím jsem upoutala jeho pozornost. Spražil mě uraženým pohledem, což mě rozesmálo ještě víc. 

"Ale no tak! Jungkooku nebuď takový. To se prostě občas stane, že vyhraje ten druhý." Pokoušela jsem se ho utěšit úsměvem a pohlazením po paži. Jenže to by nebyli kluci, aby nezačali vtipkovat. 

"Jo, Jungkooku to se stane, že nad tebou občas vyhraje holka." Začal ho podpichovat Jin a ostatní z toho samozřejmě měli ohromnou radost. Takhle je to skoro pokaždé. Je mi až líto, že je Jungkook nejmladší z nich a je terčem k jejich pobavení. 

Nad Jinovou poznámkou si dotyčný vedle mě jen odfrkl. "Tak si pojď s Ashley teď zahrát ty, frajere." Hodil po starším ovladač, který tak tak chytil. Jungkook vstal a poukázal na volné místo vedle mě, tak aby si tam mohl sednout Jin. 

V tom mě ale za ruku do stoje vytáhl Jimin, který se z nenadání objevil. Před tím seděl o kus dál od pohovky a jen přihlížel našemu hraní her. "To už stačí. Odvezu Ashley domů, už je pozdě. Musí se ještě učit. Jdeme." Rozhodl a na jeho slova dal jasný důraz. 

Nechápavě jsem se nad tím zamračila. "Nevím o tom, že bych se ještě měla učit." 

To už jeho obličej chytal červený odstín barvy. 

Jo, začínal být naštvaný. 

···

Hlasitě jsem si povzdechla, když auto zastavilo kousek od mého domu, v kterém byla tma. Aha, nikdo ještě není doma. Už jsem se odpoutávala a chtěla otevřít dveře od auta, ale zastavila mě ruka na mém stehně. Pozastavila jsem se v pohybech a natočila obličej k němu. 

Upřeně se díval před sebe a svou ruku stále nepouštěl z mého stehna. "Ani se nerozloučíš? Budu pryč možná měsíc i déle." Řekl a pak se podíval do mých očích. Zmateně jsem ho chvíli pozorovala. 

Pobaveně jsem se uchechtla. "To myslíš vážně? Celý večer jsi mě probodával pohledem, mezitím co jsme se s kluky bavili. A teď se tváříš jakoby se nic nestalo? Nebyl jsi to náhodou ty, kdo chtěl abych přišla a-" Nestihla jsem ani doříct větu, když v tom se jeho druhá ruka přesunula na můj krk a tím si mě přitáhl do polibku. 

Hned jsem nad tím jemným dotekem zavřela oči, dokud se ode mě neodtáhl. 

"Nedokážu svou žárlivost ohledně tebe potlačit. Zkrátka mi na tobě hodně záleží, Ashley." Nemohla jsem jeho slovům uvěřit. Věděla jsem, že takové pocity vůči mě cítí, ale nikdy to neřekl nahlas. Nadechoval se k dalším slovům, ale v tom jsem ho přerušila pro změnu já. 

Další dlouhý polibek. 

Bála jsem se toho co by řekl dál. Už jen proto, že dnes je to naposled co se zase za nějakou dobu neuvidíme. Vím, že by mě jeho další slova bolela, stejně tak i jeho.