·JIMIN·

Usmíval jsem se snad celý večer, bavil jsem se, pil jsem a taky tančil se svou manželkou. Spokojeně jsem pozoroval svou rodinu, přátelé a známé. Teď jsem měl vše o čem jsem vždycky tolik snil, konečně se mi splnilo mé přání.

Mám nádhernou ženu, s kterou to bylo sice ze začátku těžké, ale nakonec mi konečně oplácí mé city. Taky máme dvouletého syna Domiho, na kterého jsem neskutečné pyšný, za každé maličkosti. Každý den můžu vidět, jak se zdokonaluje v mluvení nebo hraním si se složitějšími hračkami, než jsou k jeho věku určené. Věřím, že pospolu s Ashley ho dobře vychováme. Slovy ani nejde popsat, jak ty dva miluji celým svým srdcem.

Ucítil jsem na své dlani hřejivý dotek. Otočil jsem se tváří k osobě, která se usmívala tak stejně šťastně jako já. Naklonila se ke mě blíž, aby mi mohla věnovala jeden ze svých sladkých polibků. Pak se ale začala rozhlížet kolem, jakoby někoho přímo vyhledávala.

Stiskl jsem jemně její ruku, na které se třpytil prstýnek. "Ashley?" Oslovil jsem jí, protože pořád s hledáním někoho, pro mě neznámého, nepřestávala. "Koho to hledáš?"

Chvilku ještě koukala do dáli, ale pak se z nenadáni začala usmívat. "Myslím, že by sis měl s ním promluvit. Vím, že se spolu snažíte vycházet, ale měli by jste si to pořádně vyříkat. Přece jen, stále je to tvůj kamarád, Jimine." Po jejich slovech jsem neměl ponětí o čem to vůbec mluví. Všimla si mého nepochopení, a tak jen lehce kývla hlavou do strany. Otočil jsem se tím směrem. Hned jsem věděl koho myslela, protože v menším hloučku lidí stál právě Hoseok.

S povzdechem jsem vstal. Ashley mě stačila ještě povzbudivě poplácat po zádech, nad čím jsem jen pobaveně pokroutil hlavou. Pomalým krokem jsem se rozešel směrem k pár lidem, mezi kterými stál Hoseok. I hned si mého příchodu všiml, a tak jsem jen rukou pokynul, aby mě následoval. Popošel jsem o kus dál. Ani jsem nemusel čekat, protože jsem vedle sebe pocítil jeho přítomnost.

Trochu si odkašlal, a pak se napil s rozklepanou rukou, svého drinku. "Ehm, stalo se něco?" Zvědavě se na mě podíval, ale jen co jsem mu věnoval svůj pohled, tak ten svůj stočil někam za mě. Nechtěl jsem, aby ze mě můj kamarád měl špatný pocit nebo tak něco. I když tak nějak nepatrně si připouštím, že mi to radost dělalo. Vždy jsem byl z naší skupiny ten nejmenší, takže teď když jsem stál před svými hyungem a viděl, že má ze mě zřejmě respekt, tak se mé ego cítilo o dost líp. Od doby co mi Ashley řekla, že se políbili, tak jsem byl na Hoseoka neskutečně naštvaný. Jenže, časy se změnili. Já se změnil. Svou práci jsem si zařídil tak, abych mohl svůj veškerý čas věnovat jen své rodině. Co se týká kluků, i když se vidíme při práci, tak se pak navštěvujeme celkem pravidelně, za což jsem hrozně rád. A taky nechci mít se žádným členem rozpory, tím pádem ani s Hoseokem, který se mi od jisté doby dost vyhýbal, až do teď.

Rozhodl jsem se ho netrápit. "Oba moc dobře víme, že od doby co vím o té puse mezi tebou a Ashley, tak se náš vztah změnil." Sotva co jsem to dořekl, tak Hoseok těžce polkl a nervózně si promnul krk. "Bože! Co blázníš? Nemusíš se mě bát, já ti nic udělat nechci! Ty blbe, furt si můj kámoš a nechci, aby to takhle s námi šlo dál z kopce." Pěstí jsem ho hravě strčil do ramene, nad čímž jsem se uchechtl. Ovšem jeho výraz byl pořád tak váhající. "No tak! Hoseoku, přestaň se tvářit jak kakabus a pojď se se mnou napít, chlape." Zasmál jsem se, když už i on se začal usmívat.

"Prosím? Slyšel jsem něco o pití?" Došel k nám Yoongi, pospolu s Taehyungem a lehce přiopilým Jinem. "Hm?" Přehodil si přes má ramena ruku, pak si ale všiml Hoseoka a na jeho tváři se objevil široký úsměv. Něco si zamumlal pod nos, nejspíš byl rád, že je to mezi námi už v pohodě.

V tom se objevil Namjoon s Jungkookem. "Tak jo! Mám vás rád hoši, ale tohle momentálně víc." Opilý Jungkook držel několik skleniček, které jsme si od něj převzali.

"Tak na nás!" Pokynul Namjoon, nad čímž jsme se zasmáli a pili.