·ASHLEY·

Celý týden jsem přespávala u kluků doma. Ve škole jsme stejně měli volno, tak jsem mámě musela zalhat, že spím u Baekhyuna. Kupodivu s tím neměla problém. Ale dnes jsem se už musela vrátit domů. Neměla jsem v plánu oznámit mé rodině, že čekám s Jiminem dítě, i když on na tom dost trval, aby to věděli obě naše rodiny. Podle mě je to ještě docela brzo a taky mám strach, že to nedopadne dobře, až to zjistí moje máma.

Seděla jsem zamyšleně na posteli, přede mnou byla zaplá televize, ovšem já děj v ní nevnímala. Pořád jsem měla hrozný strach. Bála jsem se, že mě máma z domova vyžene a už mě nikdy v životě nebude chtít vidět. Přece jen já měla být ta zodpovědnější dcera, než je Sarah. Každým dnem mi bylo hůř a hůř, nevěděla jsem jestli to je ze stresu nebo z těhotenství. Od doby co se mi potvrdilo, že jsem těhotná, tak jsem ani moc nespala a měla jsem větší nechuť k jídlu.

Nahlas jsem si povzdechla.

"Nebuď smutná." Zašeptal mi hlas u ucha až jsem nad tím trochu povyskočila. "Měla by ses něčeho najíst. Není dobré, aby ses takhle trápila. Už kvůli našemu miminku, Ashley." Jeho tak tichý a krásný hlas, ruce které opatrně položil na mé břicho, které bylo ještě ploché. Miluji ho, to vím jistě a to mě jedině ze všeho nejvíc uklidňuje. "Budeš chtít připravit aspoň sendvič? Víš, Jin by ti moc rád něco ukuchtil." Odmlčel se kvůli smíchu. "I kluci se o tebe hodně strachují, ale řekl jsem jim, že potřebuješ teď hlavně klid, je to v pořádku?" Opřel si bradu o mé rameno. Trochu jsem se nad tou jejich starostí pousmála.

"Děkuji. Ale kdybych teď něco snědla, tak bych to stejně dlouho v žaludku neudržela." Vydechla jsem unaveně, protože jsem byla dost vyčerpaná. Představa jen toho, že ještě dnes musím k nám domů, mě o něco víc rozhodila. "Už bychom měli vyrazit. Chci to mít co nejdřív za sebou." Dořekla jsem a stoupla si z postele, nad čímž Jimin mé činy zopakoval.

···

Jimin zaparkoval své auto na příjezdové cestě u našeho domu. Nedokážu si vůbec představit jak na to Sarah s mámou budou reagovat, mám hrozný strach. Taky jsem se bála reakci ohledně Jimina. Totiž ony vlastně nevědí, že jsem měla s ním kamarádský nebo spíš až milenecký vztah. A teď když tam přijdu s tím, že jsem těhotná a otcem je Jimin, kterého znají jako kluka co měl šestnáct let, když se z vedlejšího domu odstěhoval. No tohle bude šílený.

Chtěla jsem už vystoupit z auta, ale ruka na mém kolenu mě zastavila. Hned jsem se na něj otočila tváří, ale z jeho obličeje se nedalo nic vyčíst. "Já jen..." Povzdechl si a těkal očima po autě. "Jen, kdyby to nedopadlo dobře...ehm...tím nechci říct, že to tak dopadne, to ani nechci. Ale jen kdyby jo, tak bát se nemusíš, protože já se o vás postarám. Miluji tebe a až se narodí, budu milovat i jeho. Vzdám se i své vlastní práce a najdu si nějakou méně náročnou, jen abych mohl být s tebou a pomoc ti. Chci ti být tou pravou oporou, která tu pro tebe vždy bude, Ashley." Po jeho slovech se mi zastavilo srdce. Nečekala jsem, že mu na mě až tak moc bude záležet. Ne až tak, aby se vzdal svého snu. "Ashley, proč pláčeš? Řekl jsem něco špatně nebo-" Zastavila jsem ho v povídání a hned ho silně objala. Taky mi na něm moc záleží, ale nebyla jsem momentálně schopná slov, protože to co řekl, mi vyrazilo skoro dech. Jeho ruce se obmotali okolo mého pasu a přivinul si mě blíž k němu.

"Miluji tě, Jimine."