·ASHLEY·

Uběhl týden a já se konečně odvážila jít k doktorovy, abych zjistila jestli opravdu jsem nebo nejsem těhotná. Nikdo kromě Jimina a kluků to nevěděl, ani jsem prozatím nechtěla aby o tom vědělo více lidí. Uvědomovala jsem si, že jestli jsem teda těhotná, tak to budu muset říct mámě a Sarah, ale tak moc jsem nechtěla. Bála jsem se a to hodně. Dokonce i teď jsem měla velký strach, kdyby se mnou nešel Jimin, tak bych hned před nemocnicí se otočila a utekla někam daleko a už se nikdy nevrátila.

Teď sedím v čekárně na nepohodlné židli a netrpělivě vyčkávám, až ze dveří vyjde paní co tady byla přede mnou. "Viděl jsi jaký měla ta ženská buben? To jako takhle mají všechny? Panebože." Má nervozita byla jasně viditelná. Říkala jsem blbosti a než jsme sem s Jiminem přijeli, tak jsem se ho tři krát ptala, jestli náhodou dneska nemá něco na práci, že bychom tuhle návštěvu u doktora klidně odložili.

"Ashley, nech toho. Je to jen doktor, nic špatného se ti nestane toho se bát nemusíš." Proč je tak zatraceně klidný? To není fér. "A ano, ženy co čekají miminka, tak mají taková břicha i ty ho budeš mít." Po tom co dořekl tuhle větu, jsem se na něj šokovaně podívala, nad čímž se začal potichu smát. "Ach joo, ty jsi trdlo. Co to s tebou je?" Utíral si slzy z toho smíchu.

"Co prosím?! Já jsem trdlo a něco se mnou je? Jimine! Za chvíli se dozvím jestli jsem nebo nejsem v jináči a ty tady-"

"Slečno, můžete jít dál." Usměvavá sestřička vykoukla ze dveří, ani jsem si nestačila všimnout, že ta paní přede mnou už odešla. "A přítel může jít s vámi, pokud chcete." Ah, přítel.

"Pojď." Zatáhl mě za ruku Jimin a už mě vláčel do ordinace. Sakra, už není cesty zpět. Došli jsme ke stolu, za kterým seděl starší doktor. Ihned jak nás uviděl se mu na tváři rozlil široký úsměv, to je jako všem dnes do smíchu? Mám snad na hlavě papouška nebo co? Ach jo, měla bych se už pomalu uklidnit, nebo se z toho zblázním. "Dobrý den." Pozdravili jsme společně.

"Dobrý den, jak už vidím, tak tady slečna jde na ultrazvuk a krevní testy, že?" Pročítal jsi papíry, které mu sestřička položila na stůl a šla si připravit injekční jehlu. "Tak si můžete jít za sestřičkou a pak si přijďte lehnout na lehátko." Po jeho slovech jsem udělala co řekl.

Testy jsem nějak tak zvládla, i když jsem se dost třásla. Ne ze strachu z jehel, ale z toho co se dneska dozvím. Když jsem ležela na lehátku a doktor mi dělal ultrazvuk, tak mě u toho Jimin musel držet za ruku, prý to viděl ve filmech a podle něj se pak budu cítil líp. Jo, možná to trochu pomohlo, když jsem věděla, že je u mě, ale strach ze mě stále neodpadl. 

A pak to přišlo.

···

·JIMIN·

Auto jsem zaparkoval na příjezdové cestě, pak jsem sebral klíčky a vystoupil. Přede mnou šla rychlou chůzí Ashley, která se se mnou celou cestu nebavila. Doufám, že jí tahle nálada brzo přejde, jinak to s ní budu mít dost těžké v budoucnu. Otevřela vchodové dveře do kterých mě málem zavřela, ale stačil jsem je přidržel. Vyzul jsem se a šel do obýváku, kde byli kluci co koukali na televizi a cpali se jídlem.

Podíval jsem se na Ashley, která Jungkookovi sebrala jeden jahodový pendrek. Jeho překvapený pohled mě trochu pobavil, vlastně všichni se na nás celý v očekávání dívali. Bylo až děsivé, že čekali co jim řekneme. Ani jsem nevěděl jestli mám začít já nebo Ashley, ale nejspíš já.

Nadechl jsem se k odpovědi.

"Ashley!" Zavolal někdo za mnou. Kolem mě proběhl Hoseok a už jí drtil v objetí, které mu s radostí opětovala. Co to je? Od kdy mají mezi sebou takový vztah? "Promluvíme si?" Pohladil jí po tváři. Ashley přikývla a už pomalu šli po schodech do druhého patra, ale zastavil jsem je.

"Vždy jsme měli-"

"Řekneš jim to sám, to snad zvládneš. Jako pravý chlap." Takhle v životě se mnou Hoseok nemluvil, až teď. Tohle se mi nelíbí. Vůbec nechápu, proč se najednou tak o Ashley stará, proč vůbec na ní sahá? A jak ona mu může něco takového dovolit?

"Jimine?" Vytrhlo mě z myšlenek volání mého jména. 

Tak jo, to zvládnu.

"Já a Ashley budeme mít dítě."