·JIMIN·

Nemohl jsem přestal z ní spustit zrak. Už dobrých deset minut sedíme společně v obýváku, ve kterém nás nechali kluci osamotě. Nebo spíš Hoseok je odtud vykopal, s tím že si s Ashley musím promluvit. Viděl jsem na něm, že mě má chuť zabít, ale důvod jsem stále nevěděl. Taky jsem viděl na Ashley jak je nesvá, jakoby to nebyla ani ona. Šlo na ní poznat, že jí něco hodně rozrušilo a vyděsilo. Možná je to z toho, že jsem jí celý ten čas, co jsme se neviděli, ignoroval. A nebo taky je to tím, že z našich dveřích odcházela Lori. Hned mi to došlo.

Poposedl jsem si v křesle, které se mi zdálo najednou tak nepohodlné. "Ashley, já chci ti nejdříve vysvětlit, že ta holka co jsi jí viděla, tak nepatří ke mě a nic s ní nemám. Víš, já tak dál už nemůžu. Myslel jsem si, že dokážu být k tobě chladný, ale selhal jsem. Vím, že ty si zasloužíš někoho lepšího a taky někoho kdo tady bude s tebou. A mám pořád na paměti, že jsme kamarádi a nic víc mezi námi není. Jenže, já jsem se do tebe zamiloval." Těžce jsem polkl. Chtěl jsem jí toho říct tolik, ale nešlo to. Připadal jsem si jako ubožák. "Pochopím, když mi teď řekneš-"

"Jsem těhotná." Tiše šeptla. Mé srdce jakoby se po jejich slovech zastavilo. Strnule jsem seděl, oči do široka rozšířené a sotva dýchal. Zvedla ke mě svůj pohled, když ticho mezi námi bylo až moc dlouhé. A už po druhé v životě jsem Ashley viděl tak zlomenou, bezmocnou a smutnou. "Já jsem těhotná Jimine." Nahlas vzlykla. "Těhotná." Zašeptala znovu mezi vzlyky. V tu chvíli se ve mě něco probralo a já si začal uvědomovat co se děje. Trhalo mi srdce, když jsem jí slyšel plakat. Proto jsem se zvedl a přešel ke gauči, na kterém seděla. Přivinul jsem si jí k sobě do náruči, do které se ihned schoulila.

"Ashley." Zašeptl jsem jí do ucha, i když jsem nad tím moc nepřemýšlel, věděl jsem že tohle jí vždycky uklidní. Pořád tak moc plakala, ale když jsem jí začal hladit po vlasech, tak pomalu přestávala. Z toho šoku a breku po chvíli usnula v mé náruči, což muselo být pro ní i nepohodlné. A tak jsem vstal a odnesl jí ke mě do postele, kde jsem jí přikryl a pohladil po tváři.

···

Jako tělo bez duše jsem seděl u stolu. Myšlenkami jsem byl mimo realitu, ani jsem nevěděl nad čím pořádně přemýšlím. Okolo mě seděli i kluci, kteří buď vtipkovali nebo diskutovali o mě neznámém tématu. Moc dobře jsem věděl, že je zajímá co se děje. A taky to i přišlo.

"Jimine? Je opravdu Ashley těhotná?" Zeptal se Yoongi. Po jeho slovech jsem začínal pořádně vnímat, proto jsem se hned narovnal a prohrábl si vlasy. V místnosti najednou bylo ticho, protože všichni chtěli slyšet co řeknu.

"Vždyť jsi je neslyšel? Teda ehm, tohle to je jasný důkaz." Jin poukázal na těhotenský test, který ležel na stole přičemž se na jeho displeji jasně rýsovaly dvě čárky.

"A navíc, na takové otázky by jsme se, jak jeho tak i Ashley neměli takhle ptát." Povzbudivě se na mě usmál Taehyung. Mohlo mi být hned jasné, že takový zvědavci budou odposlouchávat. Zvedl jsem zrak ze země, abych si každého prohlédl. Jak jsem předtím zmiňoval, že mě Hoseok chtěl zabít, tak teď mě vraždil přímo pohledem. Kdybychom tady byli sami dva, tak už by dávno bylo po mě.

Pak si Namjoon hlasitě odkašlal. Moc dobře jsem věděl, že hlavně on k tomu něco řekne. "To že je to čistě jejich věc, je pravda. Jenže..." Opřel se lokty o stůl, aby na mě líp viděl. "Bereš na vědomí, že jí je teprve devatenáct a studuje? A ty? Dokážeš si představit, co asi tak na to řekne manažer a společnost?" I po slovech, které jsem zrovna teď nechtěl slyšet, jsem věděl že má pravdu. Tohle všechno jsem si moc dobře uvědomoval, ale taky jsem věděl jednu podstatnou věc.

Já jsem táta.  

A to nehodlám změnit.