o měsíc dřív

„Tohle prostě nepochopím. Z jakého důvodu jsme zase tady?!"

„Ach Rone, kolikrát ještě!" Hermiona unaveně zavřela oči a položila svou dlaň na přítelovu. „Abychom měli dobrou budoucnost, musíme dokončit školu, víš. Musíš mít základní vzdělávání, pokud chceš být bystrozor..."

„Kecy, že jo, kámo?" otočil se zrzek k Nebelvírskému hrdinovi. Ten váhavě přikývl.

Vlastně mu ale nevadilo, že se vrací zpět do Bradavic. Také sice nechápal, k čemu mu další rok sezení v lavici vlastně pomůže, ale pohled na známé hradby školy jej zahřál u srdce.

Ron však reptal dál: „A kam nás jako dají, co?! Osmý ročník. To nemají šanci do věže vměstnat..."

„Nemyslím si, že budeme v kolejích," ztišila Hermiona hlas a opatrně se rozhlédla. „Slyšela jsem McGonagallovou říkat, že, protože nás je jen pár ze všech kolejí, vytvoří nám speciální ročník. Takže asi nebudeme bydlet ve věži."

„To jako budu bydlet s těma smraďochama ze Zmijozelu?!" zavrčel nespokojeně Ron a Hermiona mu věnovala shovívavý pohled.

„Kdo se Zmijozelu by se sem asi tak vracel?"

„Malfoy," nadhodil Harry.

Přátelé k němu překvapeně zvedli oči.

Pohybem hlavy jim naznačil směr.

Pohledy trojice přistály na zádech u hradní brány osamoceně stojícího blonďáka.

Speciální ročník, jak je nazývala nejen Hermiona, ale všichni bradavičtí profesoři, měl několik specifik. Za prvé to byl maličký jídelní stůl v rohu Velké síně. Stůl s čerstvými lučními květy vprostřed a se dvanácti židlemi. Za druhé to byla naprostá nesehranost jednotlivých spolužáků. Každý kopal za sebe a, ač je nedělily žádné koleje, nepřestávali mezi sebou bývalí členové kolejí bojovat. Za třetí fakt, že pro žáky byly vytvořeny nové prostory, které sloužily jako mini-vydání koleje se samostatnými ložnicemi, malou společenskou místností, která byla téměř pořád prázdná, a s vchodem za věčně prázdným portrétem Severuse Snape, kterého v době jeho nepřítomnosti zaskakovala drobná jeptiška.