Howdy!!! 
Vítám vás u další kapitoly!! Yay!! :)
Jsem ráda, že mi vyšlo ji vydat takhle, protože nám holt nefachčí internet...:/
 Snad si ju užijete ;)
P.S. KlayKuchiki :) doufám, že mě nezabiješ, za to, že jsem si do tvého AU něco vymyslela...:3
Kdyby si tam chtěla něco změnit, stačí napsat, ju?? 

Eadan P.O.V 

Nechtělo se mi věřit, že Draco zmizel a o to víc se mi nechtělo věřit, že se vrátil. Po celou dobu, co jsem myslel, že mě opustil, byl u mě Jiro. Červeno-oranžový drak a bratr Izumi.

Zrovna jsem seděl na louce a snažil se soustředit na svůj výcvik, když jsem v dáli uviděl tři postavy. V jedné, vlastně ve dvou, jsem poznal svého bratra. Bylo to divné, ale o to víc bylo divné, že jeden vypadal jako já za mlada.

Jiro se napřímil, když spatřil Izumi a její společníky. Vyskočil mi na rameno a pobídl mě, ať jim jdu naproti. S pocitem deja vu jsem nakonec teda vykročil a po pár krocích se mi na tváři objevil šťastný úsměv.

Byl to můj bratr, ale ti dva prcci mi nějak neseděli. Proč vypadají jako my, když jsme byli malí?

Nakonec jsem se rozeběhl k nim a silně Draca objal.
,,Brácha..? Ne-nemůžu dýchat.." Pustil jsem ho a malinko jsem se zasmál. ,,Kde jsi byl?! Měl jsem o tebe stach!" Draco se uchechtl a položil oboum prckům ruku na rameno. 

,,Měl jsem něco na práci, heh.." řekl. ,,Brácha...od teď budou tihle dva u nás, ju?" Překvapeně jsem se na něj podíval, ale potom jsem se usmál. Draco se rád stará o ostatní, i když to znamená zanedbávat sám sebe. Tihle prckové ale vypadali, že neprožili nic pěkného. Ten vyšší, který vypadal jako já, držel v rukách modrého motýla a ukazoval ho tomu menšímu.

Pak nás Draco představil. ,,Tohle je můj brácha, Eadan...Ten vám taky nic neudělá," dodal. 
,,A tihle dva prcci jsou Sans," ukázal na malého kostlivce. ,,A tohle je Papyrus," a pohladil vyššího kostlivce po hlavě.

V mysli se mi vybavilo, jak mě, když jsem byl ještě malý prcek, taky tímhle jménem někdo oslovoval. Nepamatuji si, kdo to byl, ale potom mi Draco dal jméno Eadan a mám ho do teď.

Klekl jsem si na jedno koleno a usmál se. ,,Těší mě," a nabídl jsem jim oboum ruku. Všiml jsem si, že oba mají nasazené rukavice, ale neptal jsem se, protože každý má svá tajemství.

,,Co kdyby jsme je vzali k nám dom a potom je představili ostatním? Co vy na to?" zeptal se Draco. Sans i Papyrus s úsměvem přikývli a všichni jsme vyrazili směrem k našemu domu.

Celou cestu jsem ty dva prcky pozoroval a poslouchal, co mi o nich Draco vyprávěl. Když naznačil, že byli na nich prováděny nechtutné pokusy, oklepal jsem se.
Jak může někdo ublížit dětem? pomyslel jsem si

Asi jsem to řekl nechtěně nahlas, protože mi Draco položil ruku na rameno.
,,Sám víš, že ani my jsme neměli pěkné dětství..." povzdechl jsem si. ,,Máš pravdu.

Když jsme došli k nám domů, Sans a Papyrus se začali rozjařeně rozhlížet okolo sebe. Začali se vyptávat na různé věci, jako například, co je okno. Musel jsem se uchechtnout. Nemohl jsem si pomoct, ale byli strašně roztomilí.

Draco mi řekl, ať se jdu postarat o to, aby přišli k jídlu čistí. Tak jsem je oba chytil za ruku a vedl jsem je do koupelny. ,,Kam jdeme?" zeptal se Sans
Usmál jsem se a otevřel deře. ,,Jdete se vykoupat, heh.. Jste pěkně špinaví," 

Když uviděli bílou koupelnu, tak užasle vydechli. Šel jsme směrem k vaně a oni mě posloušně následovali. Otočil jsem kohoutkem a začal napouštět vlažnou vodu. 
,,Chcete tam bublinky?" zeptal jsem se. Nechápavě se na mě podívali. ,,Co jsou bubliny?" zeptal se Papyrus. Vzal jsem do ruky láhev s pěnou do koupele a ukázal jim ji. 

,,Když se tohle naleje do proudu vody, tak se začne vytvářet bílá pěna. Potom voda pěkně voní," usmál jsem se a dodal: ,,Navíc je s tím sranda," Oba nadšeně přikývli a já jsem do proudu trochu nalil.

Když jsem se ujistil, že voda není ani moc horká, ani moc studená, tak jsem jim pomohl se svléknout. Nejdřív jsem pomohl Sansovi. Draco mi říkal, že když ho viděl poprvé, tak nebyl moc v dobrém stavu, ale teď neměl ani škrábnutí.

Draco měl snad odjakživa silnou energii, ale nevyužíval ji k boji, protože ho neměl moc rád. Naopak se naučil léčivou magii, se kterou pomáhal každému, kdo ji potřeboval. 

Opatrně jsem položil Sanse do vody a potom jsem svlékl Papyruse. Všiml jsem si malé jizvy na jednom krčním obratli, ale jak jsem už říkal, na nic se jich vyptávat nebudu. 

Asi jsem nezmínil, že když si sundali rukavice, tak se mi naskytl pohled na kovové plíšky přivrtané k jejich rukám. Neměl jsem z nich dobrý pocit, ale rychle jsem ho zahnal, když na mě vycákla voda. 

,,Když budete něco potřebovat, tak zavolejte, ju? Budu hned vedle," řekl jsem jim, přikývli a otočil jsem se směrem ke dveřím. 

Když jsem zavřel dveře, tak jsem si to mířil směrem do kuchyně, kde Draco připravoval pár sendvičů. ,,....Tak jak to jde?" zeptal jsem se. 

Draco se lekl tak, že se řízl do prstu. Sykl a strčil si pořezaný prst pod proud studené vody. 
,,Ty seš taky tele! Příště mi dej vědět, abych alespoň ten nůž položil," Nic jsem neřekl, jen jsem ze skříňky vytáhl náplast a podal mu ji. Když měl prst ošetřený, tak se na mě otočil.

,,Tak co si o nich myslíš?" zeptal se mě. ,,Na první pohled jsou to hodní kluci, ale také si prožili své," řekl jsem. Přikývl a vrátil se k sendvičům. ,,Snad je přijmou i ostatní..." řekl Draco potichu. 
Poplácal jsem ho po rameni. ,,Proč by ne? Když je přijali i naši draci, tak je přijme kdokoliv," řekl jsem povzbudivě. 

Pak jsem z koupelny uslyšel smích. Vešel jsem tedy dovnitř a viděl jsem, že Sans a Papyrus si hrají s pěnou a vodou. ,,Tak už bysme mohli jít ven, že?" ozval jsem se. 
,,Mě se nechce," řekl Sans, ,,Mě taky ne," přidal se Papyrus.

Zasmál jsem se a z kabinky jsem vzal dva ručníky. ,,Když nepůjdete ven, tak nedostanete večeři," řekl jsem s úsměvem. A jako rychlostí blesku byli oba z vany venku a tak jsem jim podal ručníky. Poslušně se utřeli a oblékli se do oblečení, které jim dal Draco.

,,Tak můžeme?" zeptal jsem se. ,,Mhmm," řekli oba. Zavedl jsem je tedy do kuchyně, kde jsem je posadil ke stolu. ,,Tak si připravte chuťové buňky, protože vám nesu pořádnou baštu," řekl Draco a před Sanse a Papyruse položil talíře se sendviči.

Když tady nebyl, tak jsem si říkal, že mi chybí jeho hloupé vtipy, ale když ho řekl teď, tak jsem si pomyslel, co to mám za bratra. Prcci se hladově podívali na sendvič se zeleninou a kuřecím masem. ,,Jídlo není na koukání," řekl Draco se smíchem. 

Nakonec tedy sendvič vzali do ruky a pomalu se do něj zakousli. ,,To je to nejlepší, co jsem kdy jedl!" pochválil Dracovu práci Sans, když polkl. Papyrus s plnou pusou přikývl. Mezitím, co jedli, jsem jim do sklenic nalil mléko. 

Když dojedli a dopili, tak Draco navrhl, aby jsme je šli seznámit s ostatními. Papyrus i Sans nadšeně přikývli. Asi je bavilo poznávat nové lidi.

Nejdřív jsme vyrazili za Undyne. Prcci se jí zprvu lekli, ale kdo ne, že? Nakonec je chtěla zasvětit do lekcí vaření, ale přece jenom, když vaří Undyne, tak se každý bojí, aby nevzplanul i jeho dům.

Poté jsme navštívili Alphys a Mettatona. Tam jsme se ale moc nezdrželi, protože Sansovi a Papyrusovi Alphysina laboratoř připomínala, co na nich bylo prováděno. Tak jsme se omluvili a vyrazili za královnou Toriel a králem Asgorem. 

Oba byli z prcků nadšení, protože Toriel je hodně ochranitelská a mateřská. Asgore jim musel ukázat svůj záhon zlatých květin, které se jim oboum zalíbili. Když jsme vyšli z královského zámku, tak už bylo docela pozdě.

Draco nás všechny teleportoval domů. Jak já tu teleportaci nesnáším. Vždycky se mi po ní motá hlava. A jak se zdálo, nebyl jsem jediný. Papyrusovi se také malinko zamotala hlava, ale za chvíli to přešlo.

Draco se rozhodl, že si ustele na gauči, ale to jsem okamžitě zamítl. Vždycky, když spí na gauči, tak si potom stěžuje na bolavá záda.

I přes jeho protesty jsem ho dotáhl do pokoje, kde bylo dnešní hromadné přespávání. Shodil jsem ho na jeho matračku a mezitím jsem ustlal postel Papyrusovi a Sansovi.

Když jsme všichni leželi a já a Draco jsme u sebe měli okřídlené spící společníky, tak jsem uslyšel šepot. 

,,Tak, už je čas spát..." slyšel jsem zašeptat Draca. Oba něco zamručeli a po chvíli jsem je slyšel klidně oddechovat. I mě se začaly klížit oči a nakonec jsem se také propadl do říše snů.

Draco P.O.V.

Někdy v noci jsem ucítil drknutí do ruky, které mě vzbudilo z hlubokého spánku. Kouknul jsem se, kdo do mě drká a spatřil jsem Izuminy modré oči.

,,Co se-" chtěl jsem se zeptat, ale to jsem už viděl, že Sans s sebou ze spaní cuká a Papyrus také. 
Asi měli noční můry. Vstal jsem a opatrně překročil spícího Eadana a Jira. Klekl jsem si k posteli a snažil jsem se je utěšit. Když se uklidnili, tak jsem si sedl k nim do postele a pozoroval je, jak spí.

Stále jsem nechtěl věřit tomu, že v domě máme vlastně naše kopie. Akorát mladší. A také jsem začal pohrdat tím, kdo je využíval k pokusům, které je mohly zabít. I když jsem toho týpka znal velmi dobře, začal se mi hnusit.

Najednou jsem ucítil, jak se na mě někdo nalepil a tak jsem shlédl.
Sans mě objímal kolem pasu a z očí mu tekly slzy. Začal jsem ho hladit po hlavě a utěšoval jsem ho. ,,D-děkuju...mocmocmoc děkuju.." řekl, když jsem si ho přitáhl k sobě. 
,,Ššš...už bude líp.." zašeptal jsem v odpověď.
Nakonec jsem v polosedu a se Sansem v náručí usnul.

(U Inka a Errora v AV)

Když Noriko a Sans odešli, tak jsem se Inka zeptal, co budeme dělat. Pokrčil rameny na znamení, že nemá páru. Pak se mu na tváři objevil úsměv a vyslovil svůj nápad. 
,,Už vím! Nějak ti pomoct musíme, že?" To by bylo pěkné, pomyslel jsem si.

Pak mě napadlo, že bych mu mohl teda vylíčit, co se stalo. Nevěděl jsem, jestli dokáže celou pravdu přijmout, ale nic jiného, než mu dát odpovědi, jsem udělat nemohl. 

Nejistě jsem ho chytil za ruku a otevřel jsem portál do prvního světa, kam jsem ho chtěl vzít.

Když mě držel za ruku, cítil jsem, jak mnou prostupuje teplo a klid. Malinko jsem se začervenal, ale naštěstí si toho nevšiml. Nejistě jsem se podíval na portál, ke kterému mě vedl, ale pak se na mě hezky usmál a společně jsme skočili.

Tak se zase přiseru na konci...
Jak se vám líbila dnešní kapča?Snad jo...:P
snad mě nezabiješ KlayKuchiki XD
Mějte se!!!