Rozpažila ruce. Nasávala do sebe poslední kyslík v jejím životě. Co by lidé dělali v posledních několika vteřinách svého života? Napadlo ji. Někteří by vyznali svou lásku. Jiní by se odvážili k něčemu odvážnému a bojácnému. Ona si jen začala zpívat svou oblíbenou píseň. Nevyřvávala ji tak, aby ji slyšela všechna stvoření na kilometry daleko. Zpívala něžně. Její zpěv se linul lesem a hladil krajinu. Jakoby její líbesný hlásek byl něco, co patří do našich životů. Něco, co nás dělá šťastnějšími.

Stála pár kroků od konce a zpívala svou oblíbenou píseň. Už jen kousek. Pomyslela si.