Satine tiše seděla ve své kanceláři a ubývající světlo zapadajícího slunce jí vrhalo dlouhé stíny na obličej. Oči měla upřené dopředu, nesoustředěné, jak se její mysl ztrácela ve vzpomínkách, což byl běžný jev v poslední době, kdy byla sama se svými myšlenkami. 

Všude, kam šla, ji stále obklopovala tíha Obi-Wanovy smrti.

Přestože trávili roky od sebe, v dobách, kdy její myšlenky směřovaly k němu, Satine utěšovala představa, že je někde, kde přináší naději těm, kteří ji nemají, a dělá z galaxie lepší a bezpečnější místo. 

Ale už ne.

Vesmír byl oloupen o tu dobrotu a světlo, kterým byl Obi-Wan Kenobi. Nyní z něj zbylo jen kosti v hlubinách chrámu Jedi.

,,Chybíš mi Bene. Tak strašně moc." Zašeptala tiše a sklopila oči.

Jako by to přivolala k životu, cvrlikal její datapad a vyděsil ji z jejích temných myšlenek. S hlubokým povzdechem se podívala dolů na zařízení. Nebylo to nic důležitého, jen upozornění na večerní titulky z okolí HoloNetu.

Když se přesunula, aby odložila datapad, zaujala ji zejména jedna podkapitola…

Mistr Jedi Obi-Wan Kenobi ŽIVÝ! Smrt slavného generála a hrdiny republikové války zinscenovaná za účelem zmaření pokusu o atentát na kancléře Palpatina.

Satine zamrkala.

Asi si to nepřečetla správně, ale text na obrazovce se nezměnil. 

Obi-Wan byl naživu.

Satine ze rtů uniklo zalapání po dechu, když se v ní rozlil ohromující pocit úlevy. 

Ruce se jí začaly třást, když z nich datapad vyklouzl na stůl.

 Byl naživu? 

Byl naživu! 

Byl naživu...byl naživu...byl...

A přesto byl celou dobu naživu?

Jeho smrt, pohřeb, to všechno... byla lest? 

Mise k odhalení spiknutí atentátu? 

Ale za jakou cenu? 

Co ti, kteří byli nuceni žít nevědomky ve lži a nést následky? 

Neprolité slzy ji pálily do očí, když z jejího nitra stoupal nečekaný oheň.

Její dech se začal zrychlovat, jak se v ní zmocnil vztek. Byla pouhou pěšákem v jakémkoli plánu, který Jedi vymyslel, a nevědomky sehrála svou roli velkolepě.

 Obi-Wanova smrt možná nebyla skutečná, ale ochromující zkáza, kterou Satine cítila, byla, stejně jako slzy, které nekontrolovaně prolévala tak nedůstojným způsobem na jeho pohřbu, jako by byla nějaká vdova se zlomeným srdcem. 

Opravdu na ni myslel tak málo, že na jejích pocitech prostě nezáleželo? 

Samozřejmě, že o ní nikdy neuvažoval. 

Její bolest  nebyla ničím jiným než vedlejším poškozením neopětované připoutanosti.

To, co Obi-Wan a Rada udělali a využili zranitelnosti těch, kteří se o něj starali, těch, kteří ho milovali, bylo neodpustitelné.

Před chvílí by dala cokoliv za to, aby ho naposledy viděla, slyšela jeho smích, viděla jeho úsměv, cítila teplo jeho ruky ve své, a teď? 

Už nikdy nechtěla mluvit nebo slyšet jméno Obi-Wan Kenobi.