Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

7.

Juleka:

Nevěděla jsem co dělat když jeho věci přesunuli ke mně. Trochu jsem se i bála je přesunout. Přeci jen, být sama proti třídě by bylo sebevražedné. A tak jsem mlčela. V hlavě jsem si však říkala že bych asi měla něco říct, avšak jsem nevěděla co. Když se vrátil, věci se prostě nějak sešli a vyřešili sami.

Italština byla zajímavá, bylo vidět že Natha to též zaujalo. Snad více než mě. Ikdyž jsem seděla a byla natočená tak aby jsem jej jakoby nevnímala, tak jsem se tajně pokukovala po jeho obrázcích. Vážně dobře kreslil, až jsem žárlila. Obrázky samotné mi moc nešli, ale  pokud šlo o určité předměty, tak tam se mi nikdo nevyrovnal. "Jen počkej a budeme malovat, já ti ukážu." Pomyslela jsem si a sama si dělala typy na to co kreslit. Co mi však přišlo poté trapné, on se na ně též díval. Nevěděla jsem co bych měla udělat a tak jsem jen pokračovala v tom co jsem měla rozdělané.

Zazvonilo. Promnula jsem si oči a koukla se na čas. Bylo 10:40. Další hodinu bylo kreslení návrhů. Sáhla jsem do tašky a vytáhla papír s progresovou tužkou. Mám progresy daleko radši než tužky, snadněji je ořežeš a nelámou se tak moc jak tužky.

Nath se rychle zvedl a odstěhoval k sobě. A ta Chloe si k němu přisedla. Trochu mě to překvapilo. "Proč by si taková princeznička přisedla k někomu jako on? Možná spolu chodí, no ale proč by se k němu poté chovala tak povýšeně. No ale asi to bude tak když mu teď ukazuje nějaká psaníčka. Chudák." Pomyslela jsem si a dál jim nevěnovala pozornost. Zvedla jsem se ze židle a koukala se z okna. Čím více bylo hodin tim bylo jasněji. Venku na ulici už vymizelavětšina louží. A z těch největších se staly malé nicky. "Už aby byla volná hodina, chtěla bych si zajít do parku." Řekla jsem si tiše a sledovala auta, projíždějící po ulici pod oknem. ,,Počkej Chloe, to nesmíš!" Uslyšela jsem hlas když tu mě zasáhla mokrá houba. Lekla jsem se a rychle se otočila. ,,Copak? Nováčci mají službu na tabuli." Řekla Chloe povýšeně. Nechala jsem houbu na zemi a podívala se na nástěnku. ,,Ale tady je napsáno: Nathaniel+Chloe." Řekla jsem a ukázala na lísteček na nástěnce. Chloe na mě jen zamžourala očima a ke mně přišel Nath s kamennou tváří. ,,Radši to pojďme udělat než to bude horší." Řekl a pokusil se usmát. Nechápavě jsem se na něj podívala když zašel s hadrem a kýblem vody pro houbu. Poté rozprostřel hadr aby vysušil kapky vody. Pak vstal a vrátil se k tabuli. Začal jí sám mít. Neměla jsem ráda když někdo tohle dělal a nechal se porážet, zároveň jsem jej v tom však nechtěla nechat. Přišla jsem k němu a vzala mu houbu z ruky. Nechápavě se na mě podíval. ,,Ať si to paní udělá, voda jí neublíž." Řekla jsem a hodila zrovna namočenou houbu po Chloe.

Její obličej při doteku s houbou nejprve zcela ztratil barvu a poté se do něj nahrnula rudá barva. ,,C-co si to ke mě do-dovoluješ! Víš kdo já jsem!" Supěla. Pokrčila jsem rameny. ,,Ne." Řekla jsem šla si sednout. Chtěla něco říct ale v tu chvíli přišel učitel. ,,Co se tady stalo?" Řekl když si všiml houby na zemi a supící Chloe. Ten pohled byl k nezaplacení. Držela jsem se jen tak tak abych se nerozesmála. ,,O-ona po-po mě hodila houbu!" Křikla Chloe. ,,Proč jste tak činila?" Zeptal se mě učitel klidně. Zdálo se že asi rozumí. ,, Nechtěla plnit službu a tak jí hodila po mě, pouze jsem jí to oplatila." Řekla jsem též s klidným svědomím. Učitel se podíval na Chloe které jaksi spadl hřebínek. ,,Je to pravda?" ,,N-no, j-já ví te, měla jsem hodně práce a tak jsem..." Snažila se Chloe o jakousi výmluvu typu "měla jsem moc práce proto jsem," ale bylo vidět že na učitele to neplatí. ,, Dobrá, slečno Juleko, žákovskou na stůl, slečno Chloe, vy taky a domažte prosím tu tabuli, a až tak učiníte, převlíkněte se, vaše oblečení by mohlo pobouřit chlapce na škole." Řekl učitel. A měl opravdu, Chloe spodní prádlo, přesněji modrá podprsenka byla skrz tenké bílé tričko už tak vidět, do toho bylo teď mokré a rýsovalo její, musím říct, velmi přitažlivou postavu.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro