7.
Juleka:
Nevěděla jsem co dělat když jeho věci přesunuli ke mně. Trochu jsem se i bála je přesunout. Přeci jen, být sama proti třídě by bylo sebevražedné. A tak jsem mlčela. V hlavě jsem si však říkala že bych asi měla něco říct, avšak jsem nevěděla co. Když se vrátil, věci se prostě nějak sešli a vyřešili sami.
Italština byla zajímavá, bylo vidět že Natha to též zaujalo. Snad více než mě. Ikdyž jsem seděla a byla natočená tak aby jsem jej jakoby nevnímala, tak jsem se tajně pokukovala po jeho obrázcích. Vážně dobře kreslil, až jsem žárlila. Obrázky samotné mi moc nešli, ale pokud šlo o určité předměty, tak tam se mi nikdo nevyrovnal. "Jen počkej a budeme malovat, já ti ukážu." Pomyslela jsem si a sama si dělala typy na to co kreslit. Co mi však přišlo poté trapné, on se na ně též díval. Nevěděla jsem co bych měla udělat a tak jsem jen pokračovala v tom co jsem měla rozdělané.
Zazvonilo. Promnula jsem si oči a koukla se na čas. Bylo 10:40. Další hodinu bylo kreslení návrhů. Sáhla jsem do tašky a vytáhla papír s progresovou tužkou. Mám progresy daleko radši než tužky, snadněji je ořežeš a nelámou se tak moc jak tužky.
Nath se rychle zvedl a odstěhoval k sobě. A ta Chloe si k němu přisedla. Trochu mě to překvapilo. "Proč by si taková princeznička přisedla k někomu jako on? Možná spolu chodí, no ale proč by se k němu poté chovala tak povýšeně. No ale asi to bude tak když mu teď ukazuje nějaká psaníčka. Chudák." Pomyslela jsem si a dál jim nevěnovala pozornost. Zvedla jsem se ze židle a koukala se z okna. Čím více bylo hodin tim bylo jasněji. Venku na ulici už vymizelavětšina louží. A z těch největších se staly malé nicky. "Už aby byla volná hodina, chtěla bych si zajít do parku." Řekla jsem si tiše a sledovala auta, projíždějící po ulici pod oknem. ,,Počkej Chloe, to nesmíš!" Uslyšela jsem hlas když tu mě zasáhla mokrá houba. Lekla jsem se a rychle se otočila. ,,Copak? Nováčci mají službu na tabuli." Řekla Chloe povýšeně. Nechala jsem houbu na zemi a podívala se na nástěnku. ,,Ale tady je napsáno: Nathaniel+Chloe." Řekla jsem a ukázala na lísteček na nástěnce. Chloe na mě jen zamžourala očima a ke mně přišel Nath s kamennou tváří. ,,Radši to pojďme udělat než to bude horší." Řekl a pokusil se usmát. Nechápavě jsem se na něj podívala když zašel s hadrem a kýblem vody pro houbu. Poté rozprostřel hadr aby vysušil kapky vody. Pak vstal a vrátil se k tabuli. Začal jí sám mít. Neměla jsem ráda když někdo tohle dělal a nechal se porážet, zároveň jsem jej v tom však nechtěla nechat. Přišla jsem k němu a vzala mu houbu z ruky. Nechápavě se na mě podíval. ,,Ať si to paní udělá, voda jí neublíž." Řekla jsem a hodila zrovna namočenou houbu po Chloe.
Její obličej při doteku s houbou nejprve zcela ztratil barvu a poté se do něj nahrnula rudá barva. ,,C-co si to ke mě do-dovoluješ! Víš kdo já jsem!" Supěla. Pokrčila jsem rameny. ,,Ne." Řekla jsem šla si sednout. Chtěla něco říct ale v tu chvíli přišel učitel. ,,Co se tady stalo?" Řekl když si všiml houby na zemi a supící Chloe. Ten pohled byl k nezaplacení. Držela jsem se jen tak tak abych se nerozesmála. ,,O-ona po-po mě hodila houbu!" Křikla Chloe. ,,Proč jste tak činila?" Zeptal se mě učitel klidně. Zdálo se že asi rozumí. ,, Nechtěla plnit službu a tak jí hodila po mě, pouze jsem jí to oplatila." Řekla jsem též s klidným svědomím. Učitel se podíval na Chloe které jaksi spadl hřebínek. ,,Je to pravda?" ,,N-no, j-já ví te, měla jsem hodně práce a tak jsem..." Snažila se Chloe o jakousi výmluvu typu "měla jsem moc práce proto jsem," ale bylo vidět že na učitele to neplatí. ,, Dobrá, slečno Juleko, žákovskou na stůl, slečno Chloe, vy taky a domažte prosím tu tabuli, a až tak učiníte, převlíkněte se, vaše oblečení by mohlo pobouřit chlapce na škole." Řekl učitel. A měl opravdu, Chloe spodní prádlo, přesněji modrá podprsenka byla skrz tenké bílé tričko už tak vidět, do toho bylo teď mokré a rýsovalo její, musím říct, velmi přitažlivou postavu.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro