Juleka:
Vzbudil mě jemný dotek něčí ruky. Otevřela jsem oči a posadila se. Všimla jsem si, že Nath spí u mě na židli a drží mě lehce za ruku. Hlavu položenou v mém klíně. Tvrdě spal. Kdyby to byla jiná situace, asi bych jej odkopla. Ale tentokrát ne. Zvedla jsem volnou ruku a začala jej šolíchat ve vlasech. "Je takhle i docela roztomilý." Pomyslela jsem si a mile se usmála. Na stolku ležel budík. ,,Kolik vlastně je?" Zeptala se sebe a natáhla se pro něj. Na hodinách bylo, ,,"8:48" zajímavý čas." Náhle jsem uslyšela ránu dveří od auta. Netušila jsem kdo by to mohl být. Každopádně to neznělo ani trochu dobře. Po chvíli se otevřely, no spíše rozrazili dveře a já uslyšela známý a naštvaný hlas. ,,Juleko! Kde jsi!? Tohle jsme si nedomluvili!" Byl to hlas otce. Zděsila jsem se a chvíli strnula. "Bože, doufám že to je jen špatný sen." Pomyslela jsem si, odsunula Natha stranou a zvedla se. Otevřela skříň, vyndala jsem nějaké normální oblečení a chtěla se převléct. "Počkat, vždyť je tu Nath!" Uvědomila jsem si a zaběhla do koupelny. Tam se teprve převlékla. Vyběhla ven a otevřela dveře které při zavírání udělali ránu. Mezi tím jsem slyšela dva hlasy a ani jeden nezněl zrovna dvakrát mile. Seběhla jsem schody a spatřila otce, hádajícího se s Adrienem. ,,Nezajímá mě nějaké rušení klidu nebo vtrhnutí na cizý pozemek! Jdu si pro svou dceru!" Řval otec na Adriena, který nebyl zrovna v dobré situaci. Otec byl minimálně o hlavu vyšší a pravou rukou měl zatlou v pěst. Vedle Adriena stála Marri, která držela Adriena za ruku. ,,Jestli nechcete aby jste byl odveden ochrankou tak opusťte můj dům! Hned." ,,Cože!? Ty malý spratku!" Rozkřikl se otec a napřáhl se. ,,Tati ne!" Křikla jsem, stoupla si mezi něj a Adriena. ,,Juleko...." Zarazili se oba. První z nich se rozmluvil otec. ,,Jedeme domů!" Řekl otec přísně. Sklopila jsem zrak, nebyla jsem schopná odpovědi. Stála jsem tam v modrých džínách a bílém tričku jako socha. Nezmohla jsem se na slovo. ,,Však jsem vám již včera napsal, že Juleka bude pár dní u nás." Řekl Adrien, klidněji. ,,To ano, ale já to nesvolil a ikdyby, musí se připravovat na zkoušky. A ty nejsi její otec, mladíku! Nevíš co to je, vychovávat a ani nemáš ponětí o zodpovědnosti!" Řekl naštvaný otec, avšak zdálo se. Že ne tak tvrdě. Bylo jasné že jej moje přítomnost krotí. ,,....Pojďme domů." Řekla jsem téměř bezhlasně. ,,Ale Juleko..." Snažila se Mari ještě něco namítnout ale jeden nevraživý pohled mého otce ji umlkl.

Vyšli jsme z Adrienovi vily. Otec mi otevřel zadní dveře u auta a jen co jsem nasedla je zabouchl. Pak sám nasedl a rozjel se pryč. Nandala jsem si sluchátka. Otočila jsem se na vilu, z které zrovna vybíhla Nath a po tváři mi steklo několik slz. "Promiňte všichni..promiň..Nathe." Pomyslela jsem si opřela se o okínko dveří.

Nathaniel:
Vzbudila mě rána dveří. Zvedl jsem hlavu a všiml si že Juleka nikde. Vyšel jsem ven na chodbu, kde jsem uslyšel hlasy. Nejprve nějakého muže a Adriena. Nakonec i Mari. "Schoval" jsem se za schody. "Kdo je to? A proč tu není Juleka? Možná její otec? Ano, asi bude. Ale proč je tak naštvaný?" Snažil jsem se pochopit celou situaci. Uslyšel jsem ránu dveří a seběhl dolů ze schodů. Kde jsem narazil na Adriena, který byl očividně zaražen a Mari, která stála při něm. ,,Mari..." Jeden její pohled mi hned potvrdil mou hádanku. Uslyšel jsem motor auta a rozeběhl se ven. Otevřel dveře a vyběhl na příjezdovou cestu po které zrovna odjížděl zelený Renault."Juleko..."