Juleka

Seděla jsem jako obvykle ve své lavici. Skoro až nehnutě. Jen ruka kterou jsem otáčela stránky knížky oznamovala, že jsem živá. Ikdyž duchem nepřítomná. Od prvního dne kdy jsem nastoupila do školy se toho moc nedělo. Třída se rychle aklimatizovala a už po týdnu to bylo, jako bych tu byla vždycky. Většina třídy mě ignorovala, nebo po mě házela posměšné pohledy. Ano řekla jsem jen většina. Třeba Chloe, ikdyž mě od prvního dne a zřejmě i okamžiku, kdy mě spatřila nesnášela. Tak ze všech nejvíc na mě upozorňovala, dělala i nějaké ty naschvály. Už druhý den jsem byla překvapená, když jsem si místo na desku sedla na prdící polštářek. Upřímně, i mě to pobavilo, ikdyž ten humor byl mířen proti mě a svoje pocity nedala znát. Skutečně jsem byla daleko víc uzavřená než kdy jindy, to mě na jednu stranu i zneklidňovalo.

A pak tu byl ten jeden. Jediný Nath, z celé třídy to byl právě on, kdo se mě začal zastávat. Ikdyž za to též schytal posměch a jednou se do třídy z dopolední přestávky vrátil se zlomeným nosem a vatou uvnitř. Nakonec se z něj něho vyklubal docela otravný kluk. Často za mnou šel jako stín a někdy se to ani nesnažil zakrývat. Jediné místo kam se neopovážil vkročit bylo dál než před křižovatkou, která byla pět ulic od mého bydliště a kde jsme se též rozloučili první den.

Do školy se však již nedostavila. Až další den, a nevypadal moc dobře.

Nathaniel

Seděl jsem ve své lavici a kreslil. Dnes to tentokrát bylo něco trochu jiného. Šlo o ponuré prostředí nedaleko hřbitova a osamoceného stromu s oprátkou. Barvy šedá, černá a bílá

Rozhodl jsem se následovně. Splním Chloe požadavky ale sám se z jejího područí budu snažit vymanit.

Věci však nešli tak jak jsem si představoval. Čím více jsem se snažil s Julekou sblížit a zjistit o ní něco, tím více byla uzavřenější. Nikdy jsem nic podobného nedělal. A tak to byla pro mě v celku neznámá oblast. Byl jsem hodně neohrabaný a snažil se jí být co nejvíce na blízku, abych měl zaručenou jakoukoliv malou šanci na rozhovor.

Též jsem však měl své hranice. A tou byla ta osudová křižovatka. Dokonce i podvědomě to pro mě nebyla normální věc ale čára, po jejímž překročení, se nešlo vrátit zpět.