„Strejda Mike?” zeptal jsem se s falešným úsměvem.

Začala kývat hlavou.

„Jaký je strejda Mike?”

„Úžasný! Tuhle kytaru mi koupil on. Takže teďka spolu hrajeme a řekl, že si potom založíme skupinu! A maminka ho má taky ráda. Vždycky jí dá pusu na líčko, když příjde nebo odchází a maminka se pak celou dobu usmívá,” řekla s úsměvem a pak začala hrát na kytaru.

I přesto, že to, co mi řekla mě nijak nepotěšilo, usmál jsem se, protože jsem viděl jaká je šťastná, když hraje na její dětskou kytaru.

Odložila jí na své místo, aby nespadla a pak se otočila ke mně.

„Jdeme si hrát!” zavelela.

Natáhla se po mé ruce a pak mě zatáhla do skákacího hradu. Já si tam spíše sedl, zatímco ona skákala kolem mě.

„Skáááákej!” řekla a vytáhla mě na nohy. Skočila mi na záda a i přesto, že jsem nebyl připraven jsem jí chytil. Což byla úleva. Začal jsem skákat, abych jí udělal radost a i když jsem si to nechtěl přiznat, po chvilce mě to začalo bavit.

Skákali jsme tak asi 2 hodiny, když mi Stephanie začala ukazovat své kotrmelce.

„Zahrajeme si hru, dobře?” zeptala se, na co jsem přikývl.

„Já budu princezna a ty budeš můj sluha,” řekla, jak kdyby to byl ten nejúžasnější nápad na světě. Na jejich slovech jsem se začal smát. Když se to tak vezme ona je pro mě princezna a já jsem její sluha.

„Takže jako první mě vezmeš na záda,” řekla, i když už na nich byla. „A projedeš se semnou po duze,” pokračovala vážně.

„A kde máš duhu?” zeptal jsem se smíchem.

„Na zdi,” odpověděla ukazujíc tím směrem.

„Neprojedeme se radši za maminkou?” zeptal jsem se a zamířil ke dveřím.

„Tak jo,” odpověděla a já ji pevněji chytl, aby mi má princezna nespadla.

Po schodech jsem šel pomalu, nacož jsem uslyšel neustálé „Přidej”, „Já se držím nemusíš jít, tak pomalu”, „I šnek by nás předběhl”. Tohle její chování měla po tatínkovi, tedy po mně. Říkám si, jak by se ke mně Stephanie chovala, kdyby věděla, že jsem její otec? Vadilo by jí to? Nebo by byla ráda, že její tatínek není mrtvý jenom obrovský idiot, který ublížil její milované mamince?

Sešel jsem poslední schod a mířil do kuchyně odkud jsem slyšel zvuky.

„Mami, Luke umí hrát na kytaru,” řekla Stephanie hned, jak jsme přišli.

„Vážně?” zeptala se Chrissy se zvednutým obočím.

„Dokonce lépe jak strejda Mike!” řekla.

„Tak to strejdovi neříkej,” řekla Chrissy se smíchem. „Určitě by se mu to nelíbilo,” dodala.

„Oběd je hotový,” řekla Chrissy a poprosila mě, abych prostřel.

Upřímně nevím, jestli ode mě čekala nějaká kouzla nebo tak, ale jediné, co jsem udělal, tak bylo, že jsem dal na stůl talíře s příbory. Aspoň tak se prostíralo u nás. Ale Chrissy je z jiné, bohatší rodiny. Proč si jen nemůžu vzpomenout, jak to tam vypadalo, když jsem tam byl.

Malé ručky mě zatahaly za tričko a já tak věnoval pozornost Steph. Natáhla ručky, takže jsem jí zvedl a držel jí jen na jedné ruce. Natáhla se nad stůl a začala tam něco dělat s ubrousky. Až později jsem si uvědomil, že prostírá, tak jak to má Chrissy ráda.

Když to udělala u všech tří talířu zašeptala mi do ucha.

„Bude to naše tajemství.”

Dal jsem jí na zem a ona odhopsala do obýváku, jakože tady ani nebyla.

Za pár minut přišla Chrissy a já si všimnul překvapení v jejích očí.

„Ehm... Steph pojď na oběd,” řekla a začala nandávat na talíř salát.

Nebyl to obyčejný salát. Byli tam kousky nejspíše kuřecího masa, mozarelly, olivový olej, kukuřice apod.

Sedl jsem si vedle Stephanie, která na mě nenápadně mrkla.

„Promiň, ale Steph zrovna maso 2x nemusí, takže jsem udělala salát, pokud ti to nevadí,” řekla, když nandávala mně.

„Vůbec ne,” řekl jsem dívajíc se na její krásnou tvář.

Všiml jsem si, že má více pih než kdysi, také její oči jsou teď spíše křišťálově modré. Kdysi je měla modro-zelené. Byla dokonalá. Nejspíše ne pro všechny, ale pro mě byla. Momentálně jsem všechny její nedostatky ignoroval.

„Tak dobrou chuť,” řekla, když si sedla.

Pustil jsem se do salátu, který byl opravdu výborný. Nechápu, kde se naučila, tak dobře vařit. Nikdy, ale opravdu nikdy vařit neuměla. Na škole jsme vždycky byli u vaření jediní, kterým nic nevyšlo. Po půl roku jsme se už ani nepokoušeli vařit. Koupili jsme polévky ze sáčku a pak to dali do hrnce s tím, že jsme to připravili my. Samozřejmě to byla blbost, protože jsme to měli za 5 minut, ale naše určitelka to ignorovala a dala nám z vaření 2.

„Je to výborné,” řekl jsem, abych prolomil ticho u stolu.

„Děkuju,” řekla s úsměvem.

Bylo chvíli ticho, ale Chrissy ho prolomila.

„Stephani máš teď na výběr dobře? Dorotea se nabídla, že tě klidně přes víkend pohlídá. Takže si vyber, jestli chceš, aby tě hlídal tady Luke nebo Dorotea,” řekla a otočila se k Stephanii, která dožvykovala sousto.

„Mami jsem už velká holka. Dokážu se o sebe postarat sama,” řekla Steph s vážným hlasem, nacož jsem se trochu uchechtl.

Střelila po mně ‘vražedným’ pohledem a pak se zpět otočila na Chrissy. I když v jejím případě to byl spíše roztomilý pohled.

„Zlato a kdo ti přečte pohádku na dobrou noc?” zeptala se Chrissy, nacož Steph začala přemýšlet. Jsem si jistý, že číst ještě neuměla a podle Chrissy, Stephanie nemůže jít spát bez pohádky, takže to trefila. Žádné hádky o tom, že je ještě malá.

„Fajn. Tak chci, aby mě hlídal Luke,” řekla a já byl štěstím bez sebe. Přece jenom mě ještě nezná, takže jsem si myslel, že si vybere Doroteu, ale jsem neskutečně moc rád, že si vybrala mě.

Chrissy vypadala jejím rozhodnutím překvapeně, ale rozhodla se to nekomentovat.

V klidu jsme dojedli a já pak pomohl Chrissy s nádobím.

„Jak to, že umíš tak dobře vařit?” zeptal jsem se.

„Chodila jsem na kurzy,” pokrčila rameny.

„Jsi jednou z těch, které vaří už od mala?” zeptal jsem se, i když jsem odpověď znal.

„Absolutně ne,” řekla se smíchem. “Kdybych neměla Steph ještě teď bych si dělala tak maximálně polévky ze sáčku. Byla jsem strašná na vaření,” smála se.

Chtěl jsem říct, že já taky, ale pak mi došlo, že ona si vlastně myslí, že já vařit umím, takže jsem se jenom zasmál.

„Stephanie si tě za tu chvilku dost oblíbila,” pronesla po chvilce.

„Vážně?” zeptal jsem se s úsměvem.

„K nikomu se tak nikdy nechová. Vždycky od sebe všechny odhání, proto mě to dost překvapuje,” řekla dávajíc poslední talíř do skříňky.

„Je úžasná,” řekl jsem bezmyšlenkovitě.

„To je,” potvrdila.

„Ráno hodím Stephanii do školky a pak jedu na zkoušky. Jseš si jistý, že to tu zvládneš? Neznáš ještě tento byt, ani Stephanii,” řekla a vyskočila na linku. Upřímně i když se hrozně snažila chovat, jako zodpovědná matka někde v ní byla teenagerská Chrissy, která chtěla opět žít.

„Jsem si jistý, že to zvládnu,” řekl jsem se smíchem. „S dětmi mám zkušenosti. Stephanii jsem teď za těch pár hodin aspoň trošku poznal a aspoň se více sblížíme. Jsem si jistý, že Stephanie mě tu provede,” řekl jsem a pokrčil rameny. V některých chvílích mám pocit, že i já mám v sobě někde teenagera, který chce žít.

„Tou mluvou a přemýšlením mi někoho hrozně připomínáš,” řekla a zadívala se na mě divným pohledem.

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*
Tadááá nový díl:3:D
Upřímně tento díl se mi psal sám:D Vůbec nechápu, kde jsem nabrala přes 1.000 slov, když jindy nemám ani 500 a už nevím-,-:D
Doufám, že se část líbí a budu ráda za 'vote' a komentář s názorem!!:)

                                                                                        Jane xoxo