Byla komplikovaná. Byla tak komplikovaná. Mluvila snad o mně? Nebo o Georgovi? Co se s ním stalo?

„Stephanie čeká,” řekla a já tedy šel pomalu k autu, zatímco ona zamykala.

„Bydlíš tu dlouho?” zeptal jsem se, aby po cestě nebylo trapné ticho.

„4 a půl roku,” odpověděla a nasedla.

Nastoupil jsem na sedadlo spolujezdce a připoutal se.

„Dělá mi starost, že zase nemáš pas,” řekl jsem, když startovala opět bez pasu.

„To není tvá starost,” řekla naštvaně. Ona je naštvaná? Proč?

„Pokud se vybouráme a přežiji jenom já, půjdu do vězení, protože si budou myslet, kdo ví co. Opravdu to nechci riskovat,” řekl jsem a natáhnul se po jejím pasu.

Její obličej byl nebezpečně blízko. Mohl jsem cítit její dech na mé tváři. Její plné rty byly mírně pootevřené, jak kdyby čekaly, jestli je doplním. V jejich očích bylo překvapení a zmatenost. Neodvrátila se ani na vteřinu. Už jsem byl u její tváře, když vytočila hlavu a já ji tak políbil pouze na líčko. Sakra!.

„Ehm... Omlouvám se,” řekl jsem a sedl si zpět na své sedadlo dívajíc se z okna.

Zapnula si pas, bez slova nastartovala a jela ke školce. Byl čtvrtek, takže dnes Stephanie jde dříve domů a ve školce nespí. Zítra Chrissy odjíždí a po tomhle si ani nejsem jistý, jestli mi Stephanii nechá.

„K tomu, co se stalo..,” začal jsem, ale byl jsme přerušený.

„K tomu, co se stalo se nebudeme vyjadřovat. Bylo to naposledy dobře?” Byla to spíše řečnická otázka.

***

Školka byla z venku žlutá s oranžovými okny. Všude byly namalované kytky, včely, zvířata apod. Chrissy řekla, že musím s ní, aby nahlásila, že teď budu chodit také já pro Steph. Upřímně bylo to zvláštní. Vždycky jsem si svou budoucnost představoval tak, že budeme šťastná rodina a já své dceři budu dávat vše. Nebude chodit do školky, aby se tady netrápila, jak já když jsem byl malý. Ale vše je jinak. Ona tu musí být.

„Paní Doyle, jdete si pro Stephanii?” zeptala se paní u dveří.

„Ano prosím. A chtěla bych, aby pan Swanepoel také mohl Stephanii vyzvedávat,” řekla.

„Dobrý den, Lucas Swanepoel,” řekl jsem a natáhl k postarší paní s vrásky ruku.

„Erika Syles. Vedoucí oddělení berušek.”

„Mami!” ozvalo se ode dveří a Chrissy do náruče vběhla Stephanie.

Měla roztomilou růžovou zástěrku a jiskřičky v očích. Chrissy se se Steph zatočila a políbila jí na spánek. Obě se usmívali, že jedna druhou vidí. Chrissy si jí vzala na ruky a poděkovala Erice.

„Pane Swanepoele jen poprosím váš podpis,” řekla Erika.

Dobře s tímto jsem absolutně nepočítal. Vždyť ani nevím, jak se to píše. Usmál jsem se a vzal si od ní pero.

Rychle jsem na papírek naškrtal ‘Svanepol’, aby to ani nešlo přečíst. S falešným úsměvem jsem jí pero vrátil a modlil se, abych nemusel ukazovat můj falešný občanský průkaz, kde je příjmení napsané správně.

„To je vše. Nashledanou,” řekla Erika a já si tak viditelně oddechl.

Stephanie už byla převlečená do třičtvrtečních kalhot a trička s princeznou. Byla sladká. Chrissy jí pomáhala a poprosila mě, jestli bych nedal zástěru zpět na políčko se Stephaniných jménem. Vzal jsem zástěru a poskládal ji. Pokud se tomu tak dalo říkat. Radši jsem to dal rychle nahoru, ať to Chrissy ani nevidí a připnul tam od Steph jméno. Neustále se na mně koukala a určitě nerozuměla tomu, co tu dělám.

„Mami ten pán byl včera u tebe v práci,” řekla, jak kdybych tam nebyl.

„O tomhle si promluvíme v autě dobře zlato?” zeptala se Chrissy a vzala Steph za ručku.

Stephanie přikývla a usmála se na ni.

***

Chrissy mi musela 3x ukázat, jak se od Steph sedačka zapíná. Naštěstí je Steph tak šikovná, že to umí zapnout sama. Kupodivu Chrissy nebyla naštvaná, ale smála se na mně stejně jako Steph.

„Zlatíčko, maminka hodně pracuje a teď na víkend odjede. Bohužel tě nemůžu vzít s sebou, ale tady Luke se o tebe postará. Neboj se Dorotea příjde večer, jako vždycky. A než se naděješ maminka bude doma,” řekla Chrissy, když startovala.

„A kam jedeš?” zeptala se Stephanie zvědavě.

„Napsat testy, abych měla vysokoškolské vzdělání. Ale tomuto ty nemůžeš ještě rozumět. Ale jak přijedu a pokud se testy podaří budu více doma. Slibuji,” řekla a usmála se na Stephanii v zrcátku.

„Takže tohle je Luke a bude moje chůva?” zeptala se Steph a doslova se mi zabodla do očí.

„Tak nějak,” řekla Chrissy se smíchem.

„Ale chůvy jsou jen holky. Luke je holka?” zeptala se nechápavě.

Na této otázce jsem se musel zasmát. Stejně tak Chrissy.

„Ne zlato Luke není holka,” řekla se smíchem a usmála se na mě.

Byla jiná, když byla se Steph. Šťastnější. Jak kdyby život pro ní existoval pouze s ní.

„Proč na maminku, tak divně koukáš?” zeptala se Steph.

Hned jsem od Chrissy odvrátil pohled a podíval se na Steph.

„Jak divně?” zeptal jsem se.

„Tak... no... tak pěkně,” řekla a zachichotala se.

Nad jejím chichotem jsem se musel zasmát. Byla tak roztomilá. Byla to nejroztomilejší dítě, jaké jsem kdy viděl.

„A teď se tak maminka dívá na tebe. A přitom by se měla dívat na cestu,” řekla.

Podíval jsem se Chrissy, která hned se smíchem uhnula.

„Nebuď, tak chytrá Steph,” řekla Chrissy a na mě se usmála. Samozřejmě jsem jí hned úsměv opětoval.

„Luku mohla bych tě o něco poprosit?” zeptala se po chvíli.

„Jasně, o co jde?”

„Chybí mi naučit se na zkoušky ještě jedna kapitola, ale nemůžu se učit, když vím, že je Stephanie vzhůru. Nemohl bys dnes zůstat doma? Hrozně moc se omlouvám. Jsem strašná všechno je tak narychlo a...”

„V pořádku. Jen si zajdu domů pro věci,” přerušil jsem ji.

„Děkuju Luku,” řekla. “Kde bydlíš? Zavezu tě.”

„NE TO JE DOBRÉ,” vyhrkl jsem. „ehm... Stačí, když mi zastavíš na zastávce, která je kousek od vás. Není to od ní tak daleko,” řekl jsem, když jsem si všimnul mírně zamračeného výrazu od Chrissy.

„Fajn,” řekla a zatočila k zastávce.

„Zatím Steph,” řekl jsem.

„Ahoj Luku,” řekla a zamávala mi s její hadrovou panenkou.

***

Calum opět nebyl doma, což mě dost překvapilo, protože tam nebyl ani ráno. Ale neměl jsem čas zjišťovat, kde je, protože jsem se chystal ke Chrissy. Byla tak úžasná. Tak stejně Stephanie, kterou jsem si už teď zamiloval.

Její roztomilý smích se neustále ozíval v mé hlavě. Do tašky jsem hodil spodní prádlo na 2 noci, tričko, kraťasy, kartáček a pak několik dalších věcí. Upřímně jsem absolutně nevěděl, co si počnu. Co když bude chtít, ať Stephanii navařím? Co když bude po mně něco chtít a já to nebudu umět, ale ona mi řekne, že jsem to měl v životopise, který jsem neviděl ani jednou? Rychle jsem zavolal Calumovi, protože jsem od něj potřeboval radu.

*vyzvánění*

*vyzvánění*

„Ahoj promiň, ale teď nemám čas. Nech mi zprávu. *píp*”

„Proboha,” řekl jsem a s tím hovor vypnul. Kde proboha je, když ho člověk potřebuje?

***

Chrissy mi otevřela garáž a já tak v pohodě zaparkoval tam. Vystoupil jsem a následoval ji do ‘mého’ pokoje.

„Vklidu se porozhlédni a pak přijď za námi do kuchyně,” řekla s úsměvem. „A koupelna a WC jsou hned u schodů po pravé straně,” dodala a odešla.

Vešel jsem do pokoje a překvapilo mě, jak byl velký.

Bylo tu hnědé lino světlejšího odstínu. Zdi také nebyly ve tmavých barvách - byly béžové. Avšak postel byla černá s černo-bílým povlečením. Byla tu menší skříň, která byla prázdná a malá televize na stěně oproti postele. Na levé straně byl bílý stůl s černou židlí. Už teď se mi to tu líbí.

Tašku jsem dal k posteli a sešel dolů.

Chrissy zrovna vařila, což byla pro mě úleva. Stephanie běhala kolem ní a podávala jí různé suroviny. Vonělo to úžasně.

„Luku vzal bys prosím Stephanii do hracího koutku?” zeptala se Chrissy, ale vůbec se na mě nepodívala.

„Jasně,” řekl jsem a Stephanie ke mně přiskočila. Chytila mě za ruku a tahala nahoru.

Vystoupali jsme po schodech a já se cítil, jak v jiné domenzi.

Koberec byl bílý, ale měl tam barevné skvrny. Zdi byly v duhové barvě. Hračky všude porozházené. Malý skákací hrad byl vpravo, piano vlevo.

„Umíš na to piano hrát?” zeptal jsem se.

„Ne, ale maminka umí. A jak krásně,” řekla a rozeběhla se ke kytaře.

„Tomu věřím,” zašeptal jsem spíše pro sebe a šel za ní.

„Na,” řekla a podala mi jednu.

Byly dvě. Jedna akustická a druhá dětská.

„Umíš na to hrát?” zeptala se tentokrát ona.

„Jo,” řekl jsem s úsměvem.

Rozzářily se jí oči.

„A zahraješ mi něco? Prosím.”

Začal jsem jen tak brnkat různé tóny, ale jí se to nejspíše líbilo, protože začala tančit. Točila se, skákala a pak zpívala. Jsem si jistý, že nás musela slyšet i Chrissy. Když jsem přestal přiběhla ke mně.

„Hraješ lépe než strejda Mike,” řekla roztomile.

Avšak já byl mírně naštvaný. Jsem si jistý, že ten zelenáč se jmenuje Mike.

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Nová část věnovaná Liv:)!
Děkuju, že jsi mě včera přinutila napsat novou část a taktéž i dnes ^^
URČITĚ SI PŘEČTĚTE JEJÍ PŘÍBĚH FRIENDS WITH BENEFITS (Luke & Ash). JE MADAFAKA ÚŽASNÝ ^-^

Jinak, co říkáte na část? ^^ :)
Jak si myslíte, že Luke zvládne hlídání Stephani?:D

Jinak jeho sexy podpis "svanepol" napravo:D:D →→→ 
Ano napsala jsem to v malování ^^^:D:D:D:D
Jinak, kde si myslíte, že je Calum?:O:D

TAKTÉŽ BUDU RÁDA, KDYŽ SI PŘEČTETE MOU PŘEKLÁDANOU STORY:) Jmenuje se That Song (Luke) a je na mém profilu:)

Doufám, že se část líbila:)!! ♥

                                                             Jane xoxo