„Jednoho dne zde bude někdo, kdo tě bude chtít zničit. A ty musíš udělat vše proto, abys z toho vyšel nejlépe. Bohužel žijeme ve světě, kdy musíš být trochu sobecký,” říkala mi máma.

„Dobře,” přikývnul jsem bez zájmu.

Až o několik let později jsem si uvědomil sílu těch slov.

„DOST!” Domem se ozval křik dívky, kterou jsem viděl poprvé. Její hnědo-blonďaté hlasy jí vlály, když se k nám řítila. Byla celkem malinká, ale za to velmi hezká. Kdo je to? Co tu dělá? Je to snad anděl? Podíval jsem se Calumovi do tváře, který se na dívku díval s ohromením.

„Sarah?” zašeptal. Sarah? Kdo je to Sarah? Za ní stála další snědá hnědovláska, která se na mě v šoku dívala.

„Liso?” zašeptal opět Calum. Byl jsem z toho zmatený. Neznal jsem je, ale on očividně ano. Ta první, Sarah, se držela za bříško a se slzami v očích se dívala Calumovi do obličeje. Jak kdyby nemohla uvěřit, koho to zrovna vidí.

„Zlatíčko,” zašeptal Calum k Sarah. Ta pouze zakroutila hlavou a hlavu stočila ke mně. Viděl jsem lítost v jejích očích. Bylo to proto, že jsem zde ležel celý od krve? Z Calumova oslovení mi došlo, že je tohle jeho snoubenka.

„Tvoje snoubenka,” zašeptal jsem těžce. „A tvé dítě,” dodal jsem, když jsem se podíval na její bříško. Byla velmi krásná.

„Ano,” potvrdil mi Calum.

„Uhněte!” zakřičela pravděpodobně Lisa a do Caluma strčila. „Jsi celý od krve,” pronesla, když byla u mě. Všiml jsem si krabičky, kterou měla v ruce. Tak jak jsem očekával. Byla to lékárnička. Začala vytahovat obvazy, náplasti, dezinfekci a další potřebné věci.

„Kdo jsi?” zašeptal jsem dívajíc se do jejich hnědých očí.

„Jmenuji se Lisa,” odpověděla mi a ke konci se trošku usmála.

„Krásné jméno,” zašeptal jsem. Nemohl jsem jinak. Sotva jsem mluvil. Z Calumových ran mi bylo na omdlení.

„Děkuji,” poděkovala a mírně mi nadzvedla hlavu.

„Auu,” zaskučel jsem.

„Omlouvám se, ale budete to muset vydržet.” Vatičku s dezinfekcí přiložila na můj krvavý krk a poté se přesunula k nosu. Kroutila nad tím hlavou. Zhnuseně se podívala na Caluma a pronesla „Co se to s tebou stalo? Slíbil si, že nikdy nebudeš jako on, ať se děje, co se děje.”

Zahanbeně se podíval na Lisu, Sarah a poté na mě. Já ho až tak dobře neviděl. Mé oči se stále mírně zavíraly. Bylo tu na mě moc krve a moc lidí v této situaci. Avšak stále mě zajímalo jedno. Byl by mě schopný zabít? Kdyby nepřišly... Opravdu by mě zabil?

„Málem jsem umřel,” pronesl jsem směrem k němu.

„Ale žiješ,” zopakoval má slova. Avšak byla tam slyšet lítost? Je mu líto, že mě nezabil?

„Budeš v pořádku,” zašeptala Lisa a rány různě zalepovala. Přikývnul jsem a z Caluma nespustil oči. Také se na mě díval. Myslím, že v této chvíli nám došlo, co pro nás ten druhý znamená.

„Když vás teď necháme samotné... Nepokusíte se navzájem zabít?” zeptala se Sarah a se slzami v očích se podívala na Caluma. Na Calumovi šlo vidět, že by byl nejradši se Sarah sám, ale ta mu naznačovala, že si musíme promluvit. Oba jsme přikývli a obě odešly do kuchyně, která byla odsud pár metrů, avšak slyšet nic nešlo.

Opatrně jsem se snažil postavit se, ale kdyby mě Calum nechytil, hned bych spadnul na zem. Byl jsem tak neskutečně slabý a přesto jsem se snažil udržet se na vlastních nohou a nebýt celou váhou na něm.

„Je krásná,” řekl jsem. Podíval se na mě zlostným pohledem. „Nehledej v tom něco víc!” Hned jsem řekl, když jsem si uvědomil, proč se tak zlobí. „Vždy jsem věděl, že máš dobrý vkus, přesto, že byl od mého velmi odlišný.”

Posadil mě na pohovku a sedl si do křesla vedle. Nevěděl jsem, jak začít. Já ho málem zabil, on mě málem zabil a teď máme dělat, jako že se nic neděje? Vypadalo to tu, jak po bombě. Obrazy se zbraněmi spadly, když jsem se kutálel ze schodů, všude krev a neskutečný nepořádek.

„Dal jsi špatnou smyčku,” promluvil jsem ukazujíc na nitě na zemi. „Proto to nefungovalo,” vysvětlil jsem.

„Já vím,” řekl. Šokovaně jsem se na něj podíval. „Jedna část mého já tě neskutečně nenávidí a chtěla tě zabít, avšak ta druhá nedokáže zapomenout na to, jak jsi mi tolikrát pomohl. Jak ses popral jen proto, že mě někdo nazval Asiatem. Kdysi jsi pro mě udělal první poslední. Netuším, proč mě teď tak nenávidíš. Snažil jsem se ti to vše vynahradit za těch 5 let. Snažil jsem se být tím nejlepší kamarádem na světě. Abys věděl, že tady nejsi sám. Že tady pořád někoho máš,” popotáhl.

 „Když ti zemřela mamka byl jsem tam neustále. Snažil jsem se ti pomoct. Připravoval jsem se na to, že ten plán, jak dostat Chrissy zpět pravděpodobně nevýjde... Proto jsem tu pro tebe byl, abys věděl, že ať se stane, co se stane JÁ tu stále budu. Avšak nenapadlo by mě, že mě jednoho dne necháš zemřít. Netušíš, jaké peklo jsem si s ním prožil. Jak těžké to pro mě bylo!” zakřičel se slzami v očích při vzpomínkách na to, kde byl. „Je to zvíře! Kdybys viděl, jaké má chování. Jak se chová k ženským. Víš, jak pro mě bylo těžké zjistit, že je má snoubenka těhotná a já o tom nic nevím? Víš, jak bylo těžké jít spát, když jsem věděl, že jí dal sledovat a já nevěděl, jestli je v pořádku? Stále jsem si říkal, že je to tvá dcera, že jsi to musel udělat... Ale já tu byl sakra dřív než ona. A udělal jsem pro tebe mnohem více než ona. Poté ses ani nezajímal, kde jsem byl. Jestli jsem opravdu zemřel nebo jestli mě někde nevyhodili... Bylo ti to jedno. A neříkej, že ne, protože vím, že ano. Zajímal ses jen, jestli bude ona v pořádku. Na mě si ani nepomyslel.” Zakroutil nad touto pravdou hlavou. 

„Ale dnes jsem pochopil, proč si to udělal. Já si musel vybrat mezi tebou a Sarah s dítětem. Vybral jsem si je. Nevím, jestli jsem si je vybral proto, abych se ti pomstil nebo proto, že jí neskutečně miluju, ale tak jako tak, vybral jsem si jí.”

Nad každým slovem jsem přemýšlel a vnímal, jak to celou dobu cítil on. Neměl jsem tušení, že to tak vnímal...

„Proč jsi něco neřekl?” Schopil jsem se pouze na toto. Nevěděl jsem, na kterou část se nejdříve zaměřit. Co bych vůbec měl říct? Že jsem idiot? Ano, jsem.

„A k čemu by to prosím tě bylo? Ty jsi měl pouze jeden cíl a měl jsi vysněnou budoucnost. A podle všeho já do tvé budoucnosti nepatřil,” vysvětlil mi.

„Vždy jsem si myslel, že spolu budeme navždy. Myslím v tom smyslu, že budeme navždy kamarádi. Že si budeme dělat ze všeho srandu, i když nám bude 60. Že oba dva budeme mít krásné manželky a ještě krásnější děti.” Usmál jsem se nad tou představou. „Opravdu jsem doufal, že ta strašná minulost zůstane minulostí, avšak zdá se, že budoucnost je ještě horší. Nikdy by mě nenapadlo, že se budeme snažit navzájem zabít. Chybí mi to, jak jsme se nestarali o nikoho jiného jen o nás dva. Chodili jsme po škole a nestarali se, jestli nás někdo nenávidí. Hlavní bylo, že jsme měli jeden druhého.” Přikývl nad těmi vzpomínkami. „Nenapadlo by mě, že mi budoucnost sebere všechno na čem mi kdy tak záleželo. Byl jsi tu pro mě, když nikdo ne.”

„Budoucnost ti nic nevzala Luku. TY sis to nechal vzít. A já taky...”

Nobody’s P.O.V

„Tady to máte,” usmála se Chrissy na zákazníka „Ať vám chutná.”

„Děkuji,” poděkovala slečna.

„Dnes už mám toho dost,” postěžovala si Michaelovi.

„Ty aspoň nedrhneš nádobí,” odpověděl podrážděně. Měl pravdu. Byla na tom mnohem lépe. Její šéf jí má totiž velmi rád, takže jí neustále dává za pult nebo aby obsluhovala. A je za to velmi ráda, protože vzadu se cítí opuštěna.

Chrissy se s úsměvem na tváři bavila s Ashem, když jí ani nenapadlo, co vše by se mohlo dít kolem ní. Myslela na Luka, na Stephanii a na svou budoucnost. Věděla, že má pro Luka slabost a také věděla, že ho nevydrží dlouho nenávidět. Byl k ní tak hodný a věděl o ní téměř vše. Jako jeden z mála uměl naslouchat a je jediný, koho si Stephanie oblíbila.

„Héj Chriss?” vytrhl jí Ash z myšlenek.

„Ano?” vyzvala ho ke slovu.

„Není to Stephanie?” zeptal se v šoku a ukázala před obchod, kde utíkala malá holčička v růžových šatičkách. Běžela přes cestu plnou aut. Chrissy jí okamžitě poznala. Poznala by jí všude.

„Bože můj,” zakřičela zděšeně a ihned od pultu odběhla. Všechny zákazníky ignorovala a jednoho málem povalila na zem. A i v pracovním úboru vyběhla ven.

„Mami!” vykřikla ihned Stephanie. Jediné, co si přála bylo maminku obejmout a rozbrečet se. Chudinka běžela tak dlouho a vše jí neskutečně bolelo. Avšak slíbila, že bude silná a že vše mamince v klidu řekne. Ale jakmile jí maminka objala v očích se jí začaly tvořit slzy.

„Co tady prosím tě děláš? Jsi normální? Kde je pán Swaneopoel?!” křičela Chrissy rozhořčeně a ona samotná měla slzy v očích. Uvědomila si, že její malá holčička je tu sama a že mohla málem umřít, opět. „To je krev?” zeptala se zděšeně, když všimla červené čáry u jejich kotníků.

„Mami musíš tátu zachránit! Někdo --- “ 

„Koho?!”

„Tátu! Někdo je v domě a on řekl, ať rychle utíkám a neohlížím se zpět, ale slyšela jsem, jak křičel a myslím, že i brečel!” vysvětlovala Stephanie rychle a s pláčem.

„Zlato, už máš zase noční můry? Táta je mrtvý...” řekla jí lež jako před několika lety. Nesnášela slovo táta a už vůbec ne, když se to nějak spojovalo se Stephanií.

„Ne neni! Mami pán Swaneopoel je táta!”

„Pán Swaneopoel je pouze hlídač,” vysvětlila jí Chrissy.

„ALE ON MI ŘEKL, ŽE JE TO MŮJ TÁTA! A ví o tobě vše! A jmenuje se Hemmings, ne pan Swaneopoel!”

Zatímco se Chrissy dozvěděla novou informaci, Lisa se Sarah vedly vážný rozhovor.

„Brzy zde bude... A on není mrtvý...” pronesla Lisa tiše.

„Nedokážu ho zabít,” odpověděla jí na to Sarah stejně tiše.

„Já vím,” řekla, „vidím to na tobě.”

Kdo zde brzy bude? Brzy se zde objeví George, který chce vidět Luka Hemmingse mrtvého, avšak ten je stále naživu. Sarah, která ho plánovala zabít, to nedokáže. Calum také ne. Opět si k sobě našli cestu a baví se přesně jako kdysi. Nebaví se opět o Lukovi a Chrissy, baví se o Calumovi a Sarah. Calum s jiskřičkami v očích vše Lukovi povídá, jak se seznámili, jak to vše začalo. A poté mu také poděkuje, protože jen díky sledování Chrissy mohl pro něj, tak perfektní dívku poznat. Luke se pouze usměje. Je šťastný, že je Calum šťastný. Takhle by to mělo v kamarádství fungovat.

„Někdo ho ale zabít musí,” promluvila Sarah. Jejím plánem bylo vtrhnout tam a jednoduše ho rychle podříznout, aby tolik netrpěl. Avšak nechtěla, aby ho zabil její snoubenec. Jakmile vtrhla do domu a viděla ho tam ... Nedokázala to. Byla zděšená a dalo by se říct, že jí i bylo líto, co se právě děje a co ho čeká.

„Luku?” zeptal se Calum Luka.

„Jep?”

„Myslíš, že vůbec někdy najdu někoho, kdo by byl ochotný semnou strávit zbytek života?” zeptal se ho Calum vážně. Bylo mu líto, že každá holka si přeje být s Lukem a jeho ignoruje. A pokud ho neignoruje je to proto, že se snaží přes něj dostat k Lukovi. Nikdy žádnou přítelkyni neměl a tak moc si přál pocítit Lásku, kterou většina nenávidí.

„Samozřejmě, že ano,” odpověděl Luke zmateně. Tuto otázku nečekal a nevěděl, kam tím Calum míří, „jednoho dne budeš mít dívku, která bude přesně podle tvých představ. Hnědé vlasy, hnědé oči, které se vždy rozzáří, když tě uvidí. Bude malinká, ale za to velmi odvážná a společně budete mít krásné děti,” řekl Luke s úsměvem nad touto představou. „A pokud ne... Jsem zde pořád já,” dodal se smíchem. Calum se také zasmál.

A od té doby Calum lásku nevyhledával. Věděl, že až příjde čas... Ona si najde jeho. A o několik let později našel dívku přesně podle Lukova popisu, avšak i tato dívka měla tajemství, které věděla, že Calum nikdy nesmí odhalit. Nezdá se, že by to bylo tajemství, které by jim zničilo vztah, ale přesto to bylo tajemství za které se velmi styděla. Prostituce. Avšak na její obranu, musela to udělat.

George se ve svém černém autíčku pomalu přibližoval k domu. Jel kolem Starbucksu, kde Chrissy pracuje. Nevěděl, co čekat. Vzal si s sebou radši 2 bodyguardi, kdyby se o něco pokusili. Avšak spoléhal na to, že Calum bude na tolik chytrý, aby Luka zabil. Kdo by riskoval život své snoubenky a dítěte? Měl radost, že po tolika letech se konečně může pomstít. Nejenom, že ho Luke připravil o lásku svého života, ale taky proto, že ho připravil o rodinu. Jakmile se rozneslo, co se stalo George ztratil všechno. Rodina se ho vzdala. Pro svou matku byl hanbou. A vlastně pro všechny své kamarády taky. Přesto, že to jeho chyba nebyla, on byl ten špatný.

„Matko, já nic neudělal!” vysvětloval 19ti letý George své matce, která ho obviňovala.

„Podívej se na sebe! Ani vlastní dívku sis neudržel. Není divu, že se vyspala s někým jiným. Hemmings má aspoň něco v sobě. Ty jsi obyčejná troska!” mluvila klidně a zhnuseně.

„ONA BYLA ZNÁSILNĚNA!” zakřičel George se slzami v očích. Bylo mu líto, že jsou všichni proti němu. I jeho matka. Nikdy se neměli moc v lásce, ale co byl s Chrissy, měla ho mnohem radši. Avšak teď jako by neměla syna.

„Kecy! Vyspala se s ním, protože tys jí nemohl dát to, co potřebuje! A nikdy nebudeš moct. Nechápu, jak z tak úžasných lidí, jako jsem já a otec mohl vzniknout někdo, jako jsi ty,” zakroutila nad tímto hlavou, „vypadni z mého domu a už se nikdy nevracej!”

Chrissy okamžitě vzala Stephanii za ruku a spojovala si fakta. Vše k sobě šlo a proto se jí zdál tak povědomí. Jak jí to nemohlo dojít? Bylo jasné, že Hemmings žádného bratra neměl. Měla v sobě několik emocí, ale ta největší byla nenávist. Nevěděla, co dělat. Jedno bylo jasné. Musí odejít.

„Rychle!” zakřičela na Stephanii a škubla s její rukou, aby se pohnula. Stephanie nechápala, co se děje a co tak špatného řekla. Netušila, proč na ní každý tak křičí a bylo jí to líto. Dlouhou dobu měla za to, že jdou za tatínkem, aby ho zachránily, avšak k domu nešly. Zastavily se u malé telefonní budky a Chrissy s roztřesenýma rukama vytočila číslo domů. Nevěděla, co se tam děje a neplánovalo se tam vracet. Už nikdy.

„Halo?” uslyšela jeho hlas.

„N-nenávidím tě!” zakřičela Chrissy a rozbrečela se. Tak dlouhou dobu byla v domě s někým, kdo jí znásilnil. Kdo jí zničil život.

„V-Vysvětlím to!” Lukovy hned došlo, co se děje. Věděl, že Stephanie nebude chápat, proč to musí zůstat tajemstvím a taky věděl, že ona nechtěla, aby to bylo tajemstvím.

Chrissy se ještě více rozbrečela a sluchátkem hodila. Dokonce tak, že vyrvala dráty.

„Proč?!” zakřičela, až se lidi kolem ní začali otáčet. Proč musela takhle dopadnout? Proč jí po tom všem stále ničí život? Za těch 5 let se srovnala a vrátila do normální života. Teď je na tom ještě hůř. Stephanie stála opodál a hrála si se svými šatičkami. Dívala se na maminku sedící na zemi a vytáhla si mašličku z vlasů, kterou od ní dostala. Šla k ní a mašličku jí připnula do vlasů. Sedla si k ní a obejmula jí. Chrissy se ještě více rozbrečela a Stephanii líbala na čelo. Je všechno, co má. Seděly tam asi 10 minut, než se Chrissy schopila něco říct.

„Musíme pryč,” zašeptala.

„Dobře,” souhlasila Stephanie přesto, že nechtěla. Avšak nechtěla maminku zklamat.

Rychlým krokem šly přes cestu, aby se dostaly k autu. Chrissy nevěděla, kam pojedou. Ale věděla, že opravdu daleko. Tak, aby jí už nikdy nenašel.

„Steph!” zakřičel Luke. Byl stále od krve, ale to mu bylo momentálně jedno. Za ním utíkal Calum se Sarah a Lisou.

„TATI!” zakřičela Stephanie a přes tu cestu se rozběhla. A v tu chvíli se cestou řítilo černé auto řízené Georgem.

Kdyby Luke rychle nezareagoval... Pod těmi koly by skončila ona a ne on.

„Vše jsi napravil. Byly jsme a navždy budeme Tvé princezny. Tvoje Chrissy."