Pokud rádi čtete s písní, můžete si pustit píseň vpravo ♥ →→

Luke's P.O.V

Má první myšlenka byla utéct. Avšak, jakmile jsem se podíval na Stephanii, nebyla tam.

„Steph?!” zakřičel jsem. Chvíli jsem se otáčel tam a zpět, až jsem se rozběhl do kuchyně, garáže, ale nebyla tam. Silně jsem udeřil do police, která po setkání s mou rukou ihned spadla a plechovka s barvou se všude rozlila. Šel jsem zpět do domu.

„Steph!” zkusil jsem to znovu. Podíval jsem se pod stoly, všude a netušil, co dělat. Není možné, aby byla pryč. Opět. Jak vůbec mohla tak rychle zmizet? Šel jsem na chodbu, kde visely různé fotky a přešel jsem, až ke schodům, které se mírně leskly. Bral jsem je po dvou, abych byl nahoře, co nejrychleji. Poslední schod - další výstřel. Avšak všude prázdno. Nikde nikdo. Žádné hlasy.

„Steph! Princezno!” křičel jsem. Stál jsem na posledním schodu a neodvážil se vstoupit. Že by strach?

„Luku!” uslyšel jsem zasebou hysterický pláč. Je v pořádku. „Nesmíš se hýbat!” křičela s pláčem. „Neotáčej se!” zakřičela, když jsem svým tělem pohnul, abych na ní viděl. 

„Proč?” zeptal jsem se nechápavě. Neviděl jsem jí. Chtěl jsem jí vidět, chytit a utéct. Není jí něco? Není opět od krve? Není to tu bezpečné. Prý, že tu má kamery. No jistě. Věděl jsem, že své slovo nedodrží. Vím, že je tady. George.

„Řekl, že pokud se otočíš, zabije mě to,” zaplakala. Cože? Kdo? Tolik otázek a žádné odpovědi.

„Kdo ti co říkal?” Co mě zabije? 

„Já nevím,” plakala. Hodně plakala.

„Steph, nechovej se jak malá!” zakřičel jsem. Samozřejmě má věk na toto chování. Chápal jsem to, ale momentálně se musela chovat dospěle a ne jako 4leté dítě. 

„Ale já jsem malá! Já chci maminku ... “ zakřičela a spustila ještě větší pláč. Nevěděl jsem, co dělat, přesto, že jsem vše chápal ... byl jsem na ní naštvaný. Momentálně se nemůže takto chovat.

„CO MĚ ZABIJE?” zařval jsem.

„Ty zbraně na stěně!”

Jakmile to řekla, všiml jsem si zbraně u obrazu. Mířila na mě. Myslel jsem si, že je to plastová hračka, ale světlo odhalilo její lesk, nit a další zbraně, které tu byly. Nit vedla nejen k dalším zbraním, stěnám, ale také ke Stephanii...

„Míří to i na mě,” zašeptala tiše. Jeden krok a nezemřu jenom já ...

Nitě byly všude. Avšak otázkou je, jak se to sem dostalo? Když tu byla Chrissy jsem si jistý, že tu byla pouze ta jedna, která vypadala jako hračka. Jak to tu někdo mohl po jejím odchodu dát? Nikoho jsem si nevšiml. Je to nemožné ...

„Princezno, kdo ti řekl, že pokud se pohnu, tak nás to zabije?” zeptal jsem se něžně. Nechtěl jsem po ní opět křičet.

„Říkal, že se jmenuje Calum.” Doširoka jsem otevřel oči a něvěděl, co začít dělat. Byl to ten moment, kdy byste měli udělat něco, co si každý zapamatuje. Něco hrdinského, ale já pouze stál a nevěděl, co udělat. Začít utíkat? Brečet? Křičet? Bylo toho tolik, co bych rád dělal. Netušil jsem, že člověk dokáže cítit tolik emocí najednou. Dospěl jsem k závěru, že to Calum nebyl. Jednoduše nemohl být. Je totiž mrtvý. George si opět hraje s mými city. Parchant.

„J-jak vypadal?” zakoktal jsem šeptem. Jedna část mého já chtěla věřit, že je stále naživu. Ale nešlo mi dohromady, co by zde dělal. A proč by mě chtěl zabít.

„Černé nebo hnědé vlasy, měl tmavší pleť ... “ Věděl jsem to. George. „a připomínal mi asiata. Jeho oči byly jiné než tvoje nebo moje.” Calum. Je naživu. Pravděpodobně bych se měl radovat, že je můj nejlepší kamarád naživu, ale v této situaci nebyl čas se radovat. Pravděpodobně byl naživu celou dobu a chystal plán, jak se pomstít. Tohle je ten plán! Georgův plán. Řekl, že mě nechá na pokoji, ale měl eso v rukávu. Věděl jsem, že je to všechno moc lehké! Nechal ho, ať se uzdraví a pak, ať mě nebo nás zabije plnou silou.

„M-můžeš se hýbat?”

„Ano, ale nesmím se pohnout.”

„Proč?” Tak můžeš se hýbat nebo ne? Tohle všechno je, až moc zamotané. Živý Calum, všude zbraně, nitě kolem nás. Je toho moc.

„Můžu se hýbat, ale když se pohnu stane se to, co u tebe, jestli se pohneš. Mám to kolem nohy,” řekla smutně. Už neplakala. Je dost chytrá na to, aby věděla, že brečením mi nepomáhá. Potěšilo mě, že mi pomáhala a spolupracovala semnou. A nekřičela a neplakala, jak chce maminku. 

„A já to mám kde?” zeptal jsem se stále zády k ní. Nevěděl jsem v jaké je pozici. Jestli není zraněná. Jestli za ní někdo není. Spoléhal jsem se pouze na ní.

„Všude kolem těla. Otočíš se a....”

„A nitě se kolem mě utáhnou.” Takhle jsme si kdysi s Calumem hráli. Svazovali jsme se navzájem a vymysleli jsme nemožné způsoby.

„Takže, jestli se pohnu...”

„Já umřu,” dokončila větu za mě.

Sáhnu na zbraň. zabiju Steph. Pohnu se, zabiju Steph. Ať udělám cokoliv, zabiju jí. Avšak, jestliže se pohne ona... Dokázala by utéct. Je to hodně dobře vymyšlené. To se mu musí nechat. Pohnu se, je mrtvá. Pohne se, jsem mrtvý. 

„Steph, musíš utéct..,” zašeptal jsem. Vím, co se stane, když se pohne. A jsem ochotný svůj život za ní obětovat.

„Nemůžu se hýbat,” řekla nechápavě.

„Můžeš,” zašeptal jsem těžce. Má malá holčička. Riskuji vše pro mojí malou princezničku. Mé zlatíčko. Mé všechno. Riskuji svůj život pro to nejcenější, co mám. Chci, aby věděla, jak moc jí miluji. Teď jí to možná nedojde, ale za pár let ano.

„Ale on říkal..,”

„Lhal,” zašeptal jsem. „Když se pohneš, nic se mi nestane,” lhal jsem. Bylo mi zle z toho, že jí lžu, ale jinak to přece nejde. Není jiná cesta.

„Než se pohneš slib mi něco,” řekl jsem bolestně.

„Ano?”

„Slib mi, že se rozutečeš pryč a ať se stane cokoliv... Nebudeš se otáčet. Budeš pouze utíkat pryč, co nejdále odtud. Nejlépe k mamince, kde jí vše řekneš. A hlavně jí to nebudeš říkat se slzami v očích, ale budeš silná holčička a řekneš jí to tak, aby se tolik nebála. Dobře?” Cítil jsem slzy na mé tváři. Nechal jsem je spadnout. Nemohla mě vidět. Už nikdy jí neuvidím. Neuvidím jí ani v nebi, protože já s mým chováním půjdu do pekla.

„Slibuju,” zašeptala.

„Počkej!” vykřikl jsem ještě, abych jí zastavil. „Řekni mi, že mě máš ráda, jak kdyby to mělo být naposled,” řekl jsem těžce a hlasitě polkl. Snažil jsem se být silný, ale momentálně se sám vzdávám své malé holčičky.

„Mám tě ráda, tatínku,” zašeptala sladce.

Přikývnul jsem a s tímto se pohnula. 

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*
Po dvou dnech se hlásím s novým dílem!! Ano, po dvou dnech a ne po dvaceti:D
Takže .. čím začít? Upřímně nemám tušení:D Musím říct, že jsem u popisování Lukových pocitů ke konci měla puštěnou píseň vpravo a rozbrečela jsem se:) Což je asi po čtvrté za tento příběh!!:D

Na snapchatu jste viděli nějaké spoilery za které jste mě chtěli všichni zabít:D Upřímně si vaše reakce vždy užívám, takže budu rády, když budete dále tyto crazy reakce atd.. posílat:D

Před 2 dny jsem měla sen o INMD!!:D Proto jsem i v ten den napsala novou část, protože jsem to vzala jako znamení:D Jednoduše jsem INMD ukončila v kapitole 39 A BEZ LUSSY KISS!!:D Opravdu jsem si ráno myslela, že je konec O:) :D

PROSÍM POPIŠTE MI DOLŮ DO KOMENTÁŘE VAŠE FEELS.
JESTLI JSTE V ŠOKU - POPIŠTE TO:D
JESTLI JSTE TO ČEKALI NEBO NAOPAK NE.
KDO VÁS V TOMTO DÍLE PŘEKVAPIL?:D
JAK TO BUDE DÁL?:D
Jen pár otázek, kdybyste nevěděli, co napsat:D

Také já upřímně tento příběh ještě nečetla, ale chystám se na něj:) Slečna mě poprosila o sdílení so najdete ho u slečny, které je tento díl věnovaný:) Jmenuje se Mysterious Boy a je s 5SOS - s Lukem:)

Děkuji Jamie za korekci :) ♥

Zde mě můžete kontaktovat ↓☼

✯ Twitter → _Janiee_
✯ Snapchat → dreamerjanie
✯ Instagram → DreamerJaniee
Love you guys so much ♥

                                                                                       Jane xoxo