George’s P.O.V

„Tak jdeme na to,“ zasmál jsem se a Calumovi podal jednu z mých nejlepších zbraní.

„Co vlastně mám udělat, abys mě nechal jít?“ A přesně na tuto otázku jsem čekal několik hodin. Ještě více jsem se usmál a užíval si pohled jeho nechápavosti. Ví, že to musí udělat a já vím, že to udělá, protože přece nevymění své dítě a přítelkyni za něj.

„Zabiješ Luka Hemmingse.“

Luke’s P.O.V

Uběhlo několik dní a mezi mnou a Chrissy se něco málo změnilo. Nejen, že jsme opět našli společnou řeč, ale taky plánujeme v nejbližší době výlet do hor. Od toho incidentu s Georgem, Stephanie přestala chodit do školky. Policie sem občas ještě příjde, protože přišli na náš malý podvod. Chrissy řekla, že jí bylo trapné říct, že Stephanie odešla s příbuzným, protože chystali na její narozeniny překvapení. Řekl bych, že nám moc nevěřili, ale nechali to tak, protože se podle nich nikomu nic nestalo. Ale museli jsme zaplatit ne zrovna malou finanční částku pokuty. Také, co jsem slyšel, propustili toho, který mi držel nůž pod krkem. Tuším, že se jmenuje León. Hned odjel a už ho nikdo neviděl. Nikdo ho nehledá. Nemají důvod. Je mi ho celkem líto, protože mu zemřela manželka a dcera. Zajímalo by mě, co se stalo.

Před spaním myslím na Caluma. Na to, jak jsem ho zradil a poté se slzami v očích usínám. Vše by bylo jiné, kdybych si vybral jeho, ale snad chápe, že ona je má dcera. Má malá, sladká Stephanie. Roste každým dnem. Je úžasné sledovat tu změnu. Je stále vyšší a chytřejší. Já i Chrissy jsme vysocí, takže mě nepřekvapuje, že je vyšší než ostatní děti v jejím věku. Nikdy nezapomenu na ten večer, kdy jsem jí četl pohádku.

„Když přišla domů, povídá matce, co se jí v lese přihodilo, a hned postavila hrneček na stůl a řekla: "Hrnečku, vař!" Chtěla zvědět, jestli ji ta žebračka neobelhala. Ale hned se začala v hrnečku ode dna kaše vařit, a pořád jí bylo víc a víc, a co by deset napočítal, byl už hrneček plný. "Hrnečku, dost!" a hrneček přestal vaři,” četl jsem a vnímal, jak už se její oči pomalu zavírají.

„Luku?” přerušila mě tiše.

„Ano?” vyzval jsem jí.

„Myslíš, že takový hrneček existuje?” zeptala se zvědavě.

Mírně jsem se zasmál. „Jsem si tím jistý.”

„A přál by sis takový hrneček?”

„Samozřejmě, ale není to mé největší přání.” Upřímně netuším, jestli bych si přál hrnek, který by mi vařil pouze kaši. Kdyby vařil nějaké maso už by to bylo o něčem jiném.

„A jaké je tvé největší přání?”

Překvapeně jsem nadzvedl obočí a knihu od Erbena zavřel. Přemýšlel jsem, co je vlastně mé největší přání. Jako malý bych řekl černé lamborghini, ale teď, když jsem starší vím, že mi to nemůže dát to, co potřebuju.

„Asi mít šťastnou rodinu,” zašeptal jsem upřímně a uvědomil si, že to je to jediné, co mi vlastně chybí.

„Vždyť máš rodinu. Máš mě a maminku. My jsme tvá rodina.” Mírně jsem se uchechtl. Rodina, která nefunguje a rozhodně není šťastná. Pomyslel jsem si, ale neodvážil jsem se to říct nahlas. Bál jsem se, že bych jí ranil. Proto jsem pouze přikývnul a řekl, že má pravdu.

„Luku?”

„Ano?” Otočil jsem se na Chrissy, která nesla hnědou krabici.

„Beth je nemocná, takže musím za ní do práce,” začala. Elizabeth. Její telefonáty jsem ignoroval, ale zdá se, že nedokáže pochopit, že pro mě to nic neznamenalo.

„A pro mě to znamená, že ...?” Nechal jsem větu nedokončenou, aby jí dokončila ona.

„Že budeš se Stephanií celý den,” řekla, jak kdyby to bylo očividné. Což vlastně i bylo.

„Fajn. Chceš pomoct s tou krabicí?” zeptal jsem se.

„Nemusíš. Je od Stephanie a poprosila mě, aby jsem jí to snesla dolů,” řekla s povzdechem.

„Co v ní je?” zajímal jsem se. Vstal jsem a krabici jí z rukou vzal. Sice nebyla nijak těžká, ale pro ní pravděpodobně ano, když si oddechla.

„Její věci, které nemá kam dát. Pravděpodobně má s tebou nějaké plány,” uchechtla se Chrissy. „Tak jako tak už musím. Uvidíme se večer,” řekla s úsměvem.

Položil jsem krabici na zem a vzal její krátkou, černou bundičku, která spíše byla jako doplněk k jejímu šedému svetru. Přesto, že zde bylo přes 25 stupňů, Chrissy nosila svetry, protože začínala být nemocná. Pomohl jsem jí s oblékáním a pak jí dal její klíče, jak od auta, tak od baráku.

„Děkuju,” poděkovala slušně a mírně se jako vždy začervenala.

„Maličkost,” usmál jsem se.

„Uhm... Tak večer.” Přikývl jsem a zavřel za ní dveře.

„Když je máma pryč, ti nejlepší mají klid. Wohoo.” Uslyšel jsem Stephanii, jak křičí ze schodů. Křičela tak každý den, když Chrissy odešla. Tedy, když jsem byl zde. Bohužel se teď s Doroteou střídáme s hlídáním Stephanie, ale Steph mě neustále uklidňuje, že má radši mě. Brzy ke mně přiběhla a spustila... 

„Takže mám přes dvěstě nových CDéček Barbie,” začala a já se zhrozil, že se s ní budu muset dívat. Řekněme si upřímně, že Barbie mě stále nijak nechytla.

„Počkej 200? Odkud si vzala přes 200 CDéček?” zeptal jsem se překvapeně.

„Myslím dvacet,” opravila se.

„Oh... Dvěstě a dvacet stejná věc,” zakýval jsem hlavou a začal se smát, protože jí čísla stále dělala problém.

„Tak jako tak buď se budeme dívat nebo...”

„Beru tu druhou možnost, ať je to, co je to,” přerušil jsem jí se smíchem.

„Tak jdeme tančit!” řekla a začala mě tahat do obýváku, kde ihned začala přebírat krabici, až našla to, co potřebovala. Taneční podložku. Začal jsem litovat, že jsem si radši nevybral tu barbie. Tu bych nemusel ani vnímat a ona by byla spokojená!

„Co kdybys tančila ty a já se pouze díval?” navrhl jsem jí svůj nápad, když nemohla najt druhou podložku.

„Já jí najdu!” zakřičela a já se radši zvedl a první podložku šel do televize zapojit.

„Proč mě tak trápíš?” zeptal jsem se, když Steph opět vybrala rychlou píseň přesto, že jsem na tom nikdy nestál.

„To zvládneš!” řekla a pustila píseň Macarena, která byla spíše na ruce. Oh, tolik vzpomínek na tuto píseň.

„To nemyslíš vážně!” smála se Chrissy, “Bože, Hemmingsi, co jsi to vybral za párty?” smáli jsme se.

„Ta píseň je teď hit!” zakřičel jsem, aby mě šlo slyšet.

„BYL!” opravila mě.

Přesto jsme se přidali k davu a všichni jsme tančili macarenu. Jakmile viděla mé taneční pohyby začala se ještě více smát.

„Ty jsi takové prkno!” smála se. Šlo poznat, že už má něco v sobě, zatímco já ještě nic. A ani jsem nic neplánoval, protože jsem jí potom chtěla zavést domů, i když ještě nemám řidičák. Avšak tato policie to nijak neřeší.

„A taky to je jedna z věcí, která se ti na mně, tak moc líbí!”

„Moc si věříš, Hemmingsi!” řekla přesto, že věděla, že mám pravdu.

„Dale a tu cuerpo alegria Macarena, Que tu cuerpo es pa darle alegria y cosa buena, Dale a tu cuerpo alegria, Macarena, Hey Macarena,” začal jsem zpívat k tanci.

„Hey Macarena!” vykřikla Chrissy.

„Vy jste tak divný pár,“ ozval se před námi chlap, který zakýval nechápavě hlavou a odešel.

„Yaay jsme pár!” vykřikla Chrissy ze srandy. Avšak já si přál, aby to byla pravda. Ne pouze hloupá sranda, která mě pokaždé tak ranila.

„Prohrál jsi!” vykřikla Steph nadšeně.

„Jak nečekané,” řekl jsem ironicky.

„Jako už 8x!” smála se mi.

Otočil jsem se kolem a všiml si něčeho podivného.

„Steph? Byly hlavní dveře otevřené?”

„Ne. Po mamince jsi je přece zavíral,” řekla nechápavě.

A v tom se ozval výstřel.

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*
Dobrý večer^^:)
Po 20ti dnech se opět hlásím s novým dílem INMD!!:) A chtěla bych poděkovat všem, kteří tak dlouho na novou část čekali + těm, kteří mě minulé úterý, tak povzbuzovali a já obhajoby zvládla na jedničku ^^♥
Budu se snažit, ať jsou kapitoly častěji a ne už tak pozdě!! Anyway doufám, že chápete, že teď toho bylo opravdu hodně:) + jsem byla nemocná:(

Vaše názory na část? Prosím napište cokoliv !!:D
Kdo si myslíte, že střílel? Calum? George? nebo někdo úplně jiný?:)

Děkuji Jamie za korekci :) ♥

Twitter → _Janiee_

Snapchat → dreamerjanie

Instagram →DreamerJaniee

Nebudu se zlobit, když mi napíšete ^^:)
Love you ♥ 
                                                                                                                Jane xoxo