Lisa’s P.O.V

„Cože?“ zeptala jsem se v šoku. Zrovna jsem se ho pokusila zabít a on mi nabídne, že mohu odejít? Zmateně jsem tikala mezi Calumem a Georgem a čekala, kdy se jeden z nich začne smát. Ale oba se tvářili naprosto vážně. Mírně jsem od nich udstoupila, protože jsem nevěděla, co čekat. Co když budu muset někoho zabít, abych mohla odejít?

„Neboj se,“ zašeptal Calum, když si všiml, že se na něj ještě vystrašeněji dívám. Bála jsem se, že budu muset udělat něco, co bych nikdy předtím neudělala. Co bych si pravděpodobně nikdy neodpustila. Těžce jsem se nadechla a rozhodla se, že se zeptám, avšak Calum mě předběhnul.

„Slib, že nikomu nikdy neřekneš, co se ti stalo. Že nikomu neřekneš, kde jsem, a co provádím. A všechno, co se zde odehrálo, jako by nebylo. Nikomu neřekneš ani slovo. NIKOMU. Slib to a budeš moct jít,“ řekl jemně, avšak v jeho hlase jste mohli zaznamenat tu nutnost, abych to slíbila. Při slově ‘nikomu‘, jako by mi chtěl něco naznačit, avšak já se tím moc nezabývala. Stačí slovo a mohu být volná.

„Slibuju,“ vyhrkla jsem a podívala se na George, který pravěpodobně litoval, že s Calumem uzavřel nějakou dohodu, která mě teď nezajímala.

„Nevěřím ti.“ George se napřímil a krok ke mně přistoupil.

 „Zopakuj to,“ zašeptal děsivě, avšak já se snažila tvářit, že mě to absolutně nerozhodilo.

„Slibuju, že nikdy neřeknu, co vše jsi zde udělal, co vše jsi udělal mně a nikdy nikomu neřeknu, kde jsem byla.“ Myslela jsem to vážně, avšak kousek ze mě věděl, že to jen tak nenechám.

„Ručím za ní,“ promluvil Calum.

„Doufám, že tě někdo brzy zabije,“ vyplivl George a odešel. A to byl ten moment, na který jsem čekala tak dlouho. Začala jsem utíkat a zastavila se až u dveří. Podívala jsem se kolem a jakobych stále čekala, že mě zastaví. Že se mi vysměje za to, jaká jsem naivní, ale nikdo nepřišel. Vyšla jsem na čerstvý vzduch a po tak dlouhé době se upřímně usmála. Uvědomovala jsem si, že nemám kam jít. Že nemám žádné přátelé, práci, peníze, že jsem vlastně na mizině. Ale přesto jsem se usmála.

„Proč?“ zeptala jsem se Caluma, když se předemnou objevil s jeho taškou.

„Nejsi šťastná?“ zeptal se posmutněle.

„Nikdy jsem nebyla šťastnější,“ odpověděla jsem s úsměvem.

 „Je to splněný sen,“ zašeptala jsem.

„Já pomohl tobě, pomůžeš ty mně?“ zeptal se po chvíli.

Věděla jsem, že za všechno se platí. Jen jsem nevěděla, že to bude zrovna Calum, kdo po mně bude něco chtít. 

„Jiště,“ zašeptala jsem sotva slyšitelně.

„V této tašce jsou klíče od auta, klíče od bytu a spoustu dalších věcí, které se ti hodí. To vše ti dám, když mi jen slíbíš, že zajdeš za Sarah a vše jí řekneš, ale dohlídneš na to, aby neudělala žádnou blbost. Napsal jsem jí dopis, je to vše v tomto. Prosím,“ zaprosil a já si bez zaváhání tašku převzala. Kašlala jsem na chování, kterému mě učili. Žádné ‘to si nemůžu vzít‘ jednoduše jsem si to vzala.

„Jak je to možné?“ zeptala jsem se a narážela na věci, které měl a podobně. George mu všechny věci sebral.

„I on musí někdy spát,“ zasmál se a pokrčil rameny. „Tak slibuješ?“ zeptal se už vážně.

„Slibuji.“

A tak, jak jsem slíbila jsem udělala. Snažila jsem se klidně zaklepat na dveře, kde bydlela Lisa s Calumem. Samozřejmě v tašce byly i klíče, ale nemohla jsem tam jen tak přijít. Myslela by si, že jsem Caluma někde přepadla. Snad jako by u dveří čekala, dveře se totiž okamžitě otevřeli. Tohle nebyla ta Sarah, kterou jsem kdysi znala. Měla kruhy pod očima a v očích žádné emoce. 

„Sarah,“ vyhrkla jsem v šoku, když dveře s třísknutím zavřela. V šoku jsem nevěděla, co dělat, jestli jít pryč nebo zůstat. Část měla chtěla odejít a neřešit to. Jednoduše si užívat volna, avšak ta větší část mě věděla, že by to nebylo správné. Proto jsem znovu zaklepala a čekala, když jsem uslyšela rachot, ale uvědomila jsem si, že ke dveřím nejde. Rozhodla jsem se vytáhnout klíče. Jakmile jsem je našla, vzala jsem ten nejdelší, který vypadal, že by mohl být od bytu. Avšak jako vždy jsem se mýlila. Vůbec tam nevešel, ale další jsem hledat nepotřebovala, protože Sarah mi okamžitě otevřela a nakřápnutým hlasem hlesla „Cale.“.

„Ne, ale prosím nezavírej! Vím, kde je!“ řekla jsem a chytila se dveřích tak, aby nešly zavřít.

„Kde je?“ zeptala se jemně a já si až teď všimla jejího bříška. Nebylo nijak velké, ale už začínalo být mírně nafouklé.

„Panebože,“ vyhrkla jsem, když jsem svůj pohled přesunula na její ruce. Krvavé ruce.

Se Sarah to absolutně nic neudělalo. V očích žádné emoce, lítost, nic.

Bez zeptání jsem vtrhla do bytu a Sarah rychle posadila na pohovku. Šla jsem na WC, abych sebrala toaletní papír a obmotala to kolem jejího zápěstí, abych aspoň tímto na pár minut zastavila krvácení. Poté jsem se jí ptala, kde má lékárničku, ale pouze se bez emocí usmála.

„Sarah, zabiješ vaše dítě! Kde máš proboha tu lékárničku?!“ opravdu jsem v tu chvíli nenáviděla, že jsem jen tak utekla a nevzala si vlastně žádné věci.

„V koupelně,“ neochotně odpověděla a já se tam ihned vydala.

Vnímala normálně. Rány nebyly nijak hluboké. Vypadá to, že si ani ublížit nechtěla jen chtěla znát ten pocit. Vždy taková byla.

„Řekneš mi, kde je?“ zeptala se něžně a dala si ruku na bříško, jako kdyby jí to mělo uklidnit.

„Je v pořádku,“ začala jsem, abych jí ihned uklidnila. „Zachránil mě. Neskutečně dlouho jsem byla vězněná Georgem, který Caluma unesl a nechce ho pustit. Mají mezi sebou nějakou dohodu díky které mě pustil na svobodu. Calum se dnes dozvěděl, že jsi těhotná, takže si dokázala vydupat své a mě pustil a potají mi dal tuto tašku, abych mohla kam jít. Prosil mě, abych za tebou zašla a vše ti řekla. V tašce je i dopis. Moc jsem do ní nehrabala. Pokud máš jakékoliv otázky, což asi máš, ptej se,“ dokončila jsem své stručné vysvětlování a vynechala to, jak Calum trpí.

„Říkáš, že je v pořádku,“ popotáhla a silně stiskla polštář, který měla po pravé ruce.

„Ano,“ zalhala jsem.

„A bude v pořádku?“

Nad touto otázkou jsem se pozastavila. Co když ta dohoda vysvobodila mě, ale jeho zabila? Jakmile jsem u sebe uslyšela zalapání po dechu a poté výkřiky rozhodla jsem se lhát, že o dohodě vše vím.

„Samozřejmě, že bude. Ta jejich dohoda není nijak strašná. Jen bude muset Georgovi pomáhat.“ Věděla jsem, že v poslední větě mám pravdu, avšak v čem? 

„Kdy se vrátí?“

„Hned, jak splní svou část dohody.“ Tím jsem si byla jistá. Jakmile splní to, co má bude pro George nepotřebný.

„Co je to za dohodu?“ vyzvídala.

„Nemám tušení, ale vím, že nic strašného,“ lhala jsem.

„Jak víš, že jsem těhotná?“ zeptala se po dlouhé době, když si pravděpodobně prošla to, co vše jsem říkala.

„Nechal tě sledovat.“

„Cal?“ zeptala se v naději, doufajíc, že o ní měl Calum starost. Samozřejmě, že měl, ale nemohl nic udělat.

„George,“ vyplivla jsem jeho jméno a mírně se otřásla nad tím, co by mi mohl udělat, kdyby mě našel, jak tady vše Sarah říkám.

„Co na to říkal Calum?“ zašeptala.

„Byl v šoku a snažil se od tamtud okamžitě dostat, ale věděl, že pokud něco nesplní nepustí ho. Vše to dělá kvůli tobě.“ Mírně jsem se usmála nad jejich láskou.

„Kvůli nám,“ opravila mě a opět si hladila bříško, teď už s úsměvem na tváři.

„Jak se jmenuješ?“ zeptala se zmateně.

„Jak se jmenuješ?“ zeptala se mě Sarah na obědě. Šokovaně jsem se podívala vedle sebe, ale všimla jsem si, že tu jsem opravdu sama.

„L-lisa.“ zakoktala jsem. Nikdo se zde semnou nebavil, proto pro mě bylo zvláštní, když nejpopulárnější holka ze školy za mnou přišla.

„Pěkné jméno,“ usmála se přátelsky. Měla jsem z ní dobrý pocit. „Já jsem Sarah.“ Natáhla ke mně ruku a já ji s úsměvem přijala.

Seděli jsme tam celou svačinovou přestávku a povídali si o všem možném. A od té doby se pro mě všechno změnilo. Díky Sarah jsem se začala jinak oblékat, ale tak nějak jsem to stále byla já. Stále jsem měla dobré známky, ale stíhala jsem i party, co byly. A do měsíce jsem jen díky ní byla jednou z nejpopulárnějších holek na škole. Už se na mě nedívali jako na divnou, ale některé mě brali za vzor. A jen díky jednomu obědu jsem měla nejlepší kamarádku na celý život.

„L-lisa.“ zakoktala jsem přesně jako kdysi. Nepamatuje si mě?

Smutně se usmála. „Jako má bývalá nejlepší kamarádka.“

„Bývalá?“ zeptala jsem se šokovaně. Slíbily jsme si, že budeme kamarádky navždy!

„Lisa zemřela,“ řekla a mírně popotáhla. „Nikdo netuší, jak.“ Zakroutila nad tímto faktem hlavou. „Policie už to dávno přestala řešit, protože prý našli vraha, ale nevěřím tomu.“ Začala hystericky kroutit hlavou a už se ani neobtěžovala nadále slzy zadržovat.

„Slíbila jsem jí, že bude má družička na svatbě! Slíbila jsem jí, že jí nikdy nenechám jít,“ křičela bezmyšlenkovitě, až začala těžce popadat dech. „A jednoho dne prostě byla pryč a nic mi neřekla.“ Neskutečně plakala a já nevěděla, co dělat.

„Ale já jsem tady,“ zašeptala jsem.

„Ty nejsi má nejlepší kamarádka Liso. Nemluvím sakra o tobě.“ Zakroutila hlavou a roztřesenýma rukama si slzy setřela.

„Sarah jsem to já! Nezemřela jsem! Unesli mě! Přesně ten George, který teď unesl Caluma a—„

„TY NEJSI LISA!“ zakřičela hystericky. „Našli tělo!“ Vzla polštář a udeřila jím do televize, která se jen tak tak udržela na místě.

„To tělo nebylo moje,“ řekla jsem klidně, ale otřásla jsem se nad představou, že někoho zabil jen proto, aby mě nikdo nehledal.

„Ovšem, že nebylo tvoje!“

„Vyzkoušej mě!“ zakřičela jsem i já.

„Tohle je směšné,“ zakroutila hlavou.

„6.července 2013 jsi slavila své narozeniny v domě tvých rodičů, kde už jsi nebyla dva roky, protože tvá matka je podle tebe tak tupá, že nemůže Caluma vzít do rodiny. S Calumem ses poznala díky tomu, že sledoval Chrissy, kterou sledoval kvůli Lukovi. Seznámili jsme se tak, že sis ke mně přisedla ve škole na obědě. Od té doby jsem začala být více populární a svá. Každý den jsem tě doučovala, aby se ti zlepšil průměr—„

„Liso?“ zašeptala.

„Neztratila jsi mě,“ zašeptala jsem se slzami v očích.

„Bože můj, LISO!“

A s tímto po mně skočila a dlouhou dobu jsme se objímali a brečeli si do ramen.

George’s P.O.V

„Tak jdeme na to.“ zasmál jsem se a Calumovi podal jednu z mých nejlepších zbraní.

„Co vlastně mám udělat, abys mě nechal jít?“ A přesně na tuto otázku jsem čekal několik hodin. Ještě více jsem se usmál a užíval si pohled jeho nechápavosti. Ví, že to musí udělat a já vím, že to udělá, protože přece nevymění své dítě a přítelkyni za něj.

„Zabiješ Luka Hemmingse.“

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*
Dobrý večer O:)
Ano vím, že část nebyla 11 dní a upřímně se za to omlouvám a ano vím, že je to moje smůla:X Ale já vůbec neměla fantazii nic:X Avšak včera/dnes jsem se do toho pořádně opřela a wohoo:D (Jen pro info - psala jsem do 2-3 hodin rána:D)

Opět děkuji Jamie♥ za korekci:)

Díl věnuji @anne_riskova♥ Neskutečně jsi mně na snapchatu potěšila, fajně jsem si popovídala a prostě to, co jsi napsala bylo úplně úžasné♥ Takže ti hrozně moc děkuji ♥ A jsem ráda, že INMD čteš:)♥
(Kdo chce věnovat část stačí napsat do komentáře ↓↓↓ )

Poté pokud hledáte nějaký fakt dobrý, úžasný příběh s Calumem doporučuji → My Broken Wings ♥
Píše ho skvělá autorka @DiDi1113♥ Má smysl pro humor a její příběhy vám doslova vyrazí dech!!:) Takže rozhodně vám doporučuji!!:)

Kdo mě má na snapchatu přidanou (dreamerjanie), tak mohl vidět nějaké spoilery:D (Můžete si mě klidně přidat:D Také si vás přidám:D)

A k části:D
Jak se vám část líbí?:D
Překvapuje vás, že George nechal Lisu jen tak jít?:D
Co si myslíte o Sarah? Nechá to jen tak být?:D
A co říkáte na konec ? O:) 
Jaká část se vám líbila nejvíce?
Jaká část se vám líbila nejméně?:D:)
Heh budu ráda, když mi zodpovíte tyto otázky ♥

Všem přeji dobrou noc a zítra hodně štěstí ve škole:X Doufám, že na nás budou učitelé zítra hodní  a nebudou mě z ničeho zkoušet ^^:D:)
Dobrou noc, krásné sny ♥ Love you guyss ♥
                                                                                                        Jane xoxo