„Nechápeš to?! Nic pro něj nejsi. Zemřel jsi pro něj a tím to haslo. Neobtěžoval se ani zjišťovat, co se s tebou stalo. Jsi mu ukradený. Nepotřebuje tě.”

„Potřebuje mě. Vím to. Vždy mě potřeboval,” zašeptal ublíženě.

„Oh bože, jak můžeš být tak tupě naivní?!” zakřičel George na něj, „vzpamatuj se sakra.” Měl na něj neskutečnou zlost. Každý den Calum seděl na té špinavé, rozlámené židli a opakoval, jak moc ho pořebuje. Ne Calum jeho, ale Lucas jeho. George byl z toho absolutně na prášky, ani já mu nedokázala pomoct. A řekněme, že já jediná, mu vždy dokázala pomoct.

„Nemáš chuť se pomstit?” zeptal se hraně šokovaně. 

„Vybral si jí! Ne tebe,” zašeptal. Calum se mírně napnul a George poznal, že stačí málo a vybouchne vzteky. A přesně tohle chtěl. Chtěl, aby byl tak naštvaný, že bude chtít Lucasovi rozbít hubu. A nejen to. „Víš, co právě dělají? Pravěpodobně si někde jako šťastná rodinka užívají a ty tu sedíš a lituješ, jak těžký má život.” Zakroutil nad ním hlavou. 

„Je neskutečné, co všechno bys pro něj udělal. Co všechno bys dokázala obětovat. A překvapuje mě, že bys obětoval i Sarah. Oh ubohá Sarah --”

„Co je s ní?!” přerušil ho Calum hrubě.

Překvapeně a posměšně se na něj podíval. 

„Není ti líto, že vaše dítě bude muset vychovat sama?” A v tu chvíli, jako by se pro Caluma zastavil svět. Šokovaně se na mě podíval a já podle výrazu tváře zjistila, že tohle je pro něj nová informace. George ho má v šachu.

Nechtěla jsem mu nic říkat, abych mu neublížila. Sarah byla má kamarádka a stále si textujeme. Kdyby to George zjistil, pravděpodovně bych byla mrtvá. León mi tu nechal jeden z jeho mobilů. Dal mi to, když se loučil a šel si sednout do vězení. Aspoň tak to mělo být, ale nestalo se. Je pryč. Protože v trestním rejstříku neměl ani zápis, pouze zaplatil neskutečně moc peněz a musí splnit roční práce. Avšak není zde v Bathurstu, odjel do hlavního města – Canberry. Nepřekvapuje mě, že se George o něj nadále nezajímá. Přesto, že mezi mnou a Leónem byla nějaká chemie, nikdy se nic nestalo. Je to kriminálník. Zabil svou rodinu, a i když je teď normální, s někým takovým bych randit nemohla. Povzdechla jsem si nad Leónem. Kromě té jedné, a vlastně jediné, chyby, byl perfektní.

Abych je už dále nemusela poslouchat, odběhla jsem do kuchyně a rozhodla se uskutečnit to, co už dlouho plánuji. Chystala jsem pomstít sebe, Leóna a spoustu dalších lidí. Hlavně jsem se chtěla pomstít za ty holky, které George znásilnil. Jen pomyšlení na ně mě dělalo odvážnější.

Říkala jsem si uklidňující věty. 

„Jsem zde, abych se osvobodila. Jsem zde, abych vše mohla napravit. Jsem zde, abych mohla začít odznovu. Jsem zde, abych ho konečně zabila. Zvládnu to.” Potichu jsem se snažila vybrat si nejostřejší nůž a poté rukojeť zabalila do ubrousku. Buď teď nebo nikdy. Pokud to nevyjde... Pravděpodobně ze mě, hnusně řečeno, vyšuká duši.

„Lisandro, připrav něco k jídlu,“ zvolal George. Otráveně jsem si povzdechla a rozhlédla se. Z čeho mám uvařit? Z těch švábů tady? George už nebyl přes 3 týdny nakupovat, protože se bál nechat mě a Caluma samotné.To je mu podobné. Otevřela jsem lednici a snažila se najít něco, co by se dalo jíst, a co by nebylo plesnivé.

„A z čeho prosím?“ zeptala jsem se sladce.

„Nevím, jestli to znáš, ale říká se tomu jídlo! Lisandro, dnes nemám náladu na tvé stupidní chování!“ Oh dělá, jak kdyby někdy měl.

„No neříkej!“ zakřičela jsem ironicky. „Jídlo nám došlo,“ otráveně jsem zavřela lednici.

„Jsi tak neschopná!“ postěžoval si. Prosím, už chci být pryč!

„Dones mi Whiskey!“ zvolal téměř hned po tom, co se na něčem domluvil s Calumem.

„Minutku,“ řekla jsem roztřeseným hlasem a nůž zastrčila do legín. Cítila jsem, jak se mi nůž jemně zarývá do kůže, ale dalo se to přežít. Rozhodně to nebylo tak strašné, jak to, co mi dělá on.

„HNED!“ rozčílil se. Kdysi mě tohle děsilo, ale dnes už to je naprosto normální.

Od začátku jsem si říkala, že brzy budu pryč. Věřila jsem, že všechno bude OK. Snažila jsem se i za poslední dny, ale věděla jsem, že si jen dávám hloupou naději. Vždy, když si řeknu, že vše bude OK, vše se změní v pravý opak. Říkám si, jestli bude zítřek jiný, jestli se vše změní. Že zítra se možná vše změní... Tolik pro můj šťastný konec.

„LISANDRO!“ Vytrhla jsem se ze vzpomínek, když jsem uslyšela jeho rozzuřený hlas. Zkontrolovala jsem si nůž v legínách a sebrala z police Whiskey, které měl neskutečnou zásobu. Vstoupila jsem do ‘obýváku‘, jak tomu říkal a šla k ‘baru‘, který vlastně nebyl ani bar. Byla to jen dřevěná police, kde byl další chlast a skleničky. Jsem si jistá, že nic z toho nekoupil. A pohovka, kde se teď George rozvaloval byla zevnitř plesnivá a neskutečně smrděla. Kdybych nemusela, nikdy bych si na ní nesedla. Hned vedle něj byla židle, která byla kupodivu v dobrém stavu. Na ní seděl Calum. Jeho rána už byla v úplném pořádku, ale Georgovi jsem říkala opak, protože jsem věděla, že kdyby věděl, že je Calum v úplném pořádku, nenechal by ho tak klidně sedět. Mlátil by ho, dokud bych ho nezastavila a pak bych dostala já. Calumovi jsem vysvětlila, proč to dělám. Ví, že znám Sarah. Nespočetněkrát jsme si o ní povídali.

„Pohni tím svým vypracovaným zadkem, Liso.“ Snad poprvé, co neřekl tak velkou nechuťárnu. Otočila jsem se k němu s vynuceným úsměvem a sklenici položila před něj.

„Hodná holka,“ řekl a svým slizkým jazykem si olízl rty.

„Můžu jít, prosím, pouklízet toaletu?“ zeptala jsem se sladce.

„Samozřejmě,“ usmál se a zatvářil se, jako by byl ten největší borec. Přesně takové typy kluků jsem nesnášela.

Obešla jsem pohovku a těsně za ním, otočená k němu zády, jsem se zastavila. Hluboce jsem se nadechla a nůž rychle vyšmykla a dala mu ho pod krk. Šokovaně se mi podíval do očí, které teď neskutečně zuřily.

„Je konec,“ zašeptala jsem a mírně trhla nožem, když v tu chvíli jsem byla odhozená pryč.

Podívala jsem se na Caluma, který se na mě lítostně podíval a zašeptal ‘Omlouvám se‘. V tu chvíli se mě zmocnil neskutečný strach a zanedlouho jsem čelila hnědým očím, které teď byly spíše černé.

„Počkej..“ zastavil ho Calum v pokusu uhodit mě.

 „Máme dohodu,“ řekl Calum vážně a nadzvednul své husté obočí. George ode mě odstoupil, ale neodpustil si plivnutí na mě. Rychle jsem si to setřela a poté i své oči, které už nebyly suché. 

„Jsi neskutečná děvka, Liso. Nesnáším tě a mám tě u prdele, kdybych mohl klidně bych tě zabil, tak jak si TY plánovala zabít MĚ.“ Při slovech ‘ty‘ a ‘mě‘, ukázala na něj a poté na mě. 

„Netuším, jak se to stalo, ale kupodivu tě má aspoň někdo rád. A to tady Calum. Máme dohodu, která tě nemusí vůbec zajímat, avšak jako odměnu si vybral tu nejstupidnější věc.“ Zakroutil nad věcí, kterou se mi chystá říct hlavou.

 „Pokud slíbíš jednu věc,“ povzdechl si. „Budeš volná,“ řekl s nechutí v hlase.

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*
Veselé Vánoce!:D:)
Tak jsem si jako dáreček pro vás připravila nový díl INMD, který je neskutečně krátký, ale chtěla jsem vám aspoň něco dát O:) :D

Opět děkuji Barči za korektoru:)

Vaše názory na George, Caluma a Lisu?:D Vlastně tahle část je jenom o nich:D Maybe Lisa bude konečně volná ♥ Aww:D

Přeji Vám krásné Vánoce:) Ať si to pořádně užijete:) Dívejte se na pohádky, protože jsou boží *-*:D Kašlete na nesmyslné diety a dejte si pořádný tác cukroví *-* Doufám, že dostanete vše, co jste si přáli:) (Huh 5SOS pravděpodobně nečekejte:D)
Jednoduše krásné Vánoce^^:D:)

A když jsou ty Vánoce (ano využiju toho:D) Prosím napište do komentáře, co si o celém příběhu INMD myslíte:) Jak to skončí? Koho máte nejradši? Koho naopak nesnášíte? Co vás na tom nebaví? Co vás na tom naopak baví?
Opravdu by mě to zajímalo:)
Love you guys ♥

                                                                                                                Jane xoxo