Zaskočeně jsem se na ní díval a nemohl jsem tomu uvěřit. Proč je tak bezcitná? Tolik se toho zase nestalo.

„Wow,” vydechl jsem. Cítil jsem, jak se mi vkrku tvoří knedlík. Přehltl jsem a díval se do jejich modrých očí, které pomalu nabíraly odstín černé. „Jsi tak bezcitná,” vyplivl jsem hrubým hlasem.

„A ty lhář,” zašeptala jemně.

„Nejsem lhář.” Snížil jsem hlas i já, i když jsem věděl, že opět lžu. Už mě to lhaní unavovalo, upřímně už si ani nepamatuju, co vše jsem si vymyslel.

„Proč jsi nosil hnědé čočky?” Mlčel jsem.

„Najednou ti došla slova?” zeptala se arogantně.

„Myslím, že slova už jsou zbytečná,” řekl jsem se sklopeným pohledem.

„Jednoduše odejdi,” řekla jakoby zklamaně.

„Mám vůbec u tebe šanci?” zeptal jsem se s nadějí v hlase.

Dlouho mlčela, když nakonec vyslovila to, co mi rozdrtilo srdce na kousky.

„Ne.”

V tu chvíli jsem se necítil smutně... Spíše naštvaně a zklamaně. Mnohem více naštvaně. Ještě před pár hodinama to vypadalo tak nadějně. A s jenou větou je vše pryč.

Bez toho, abych si to uvědomil jsme bezcitně řekl „Jsi mrcha Chrissy.”

Překvapeně a možná i ublíženě se na mě podívala. Avšak já to nevnímal. Jediný, kdo se tu mohl cítit ublíženě jem byl já ale já se tak necítil. Tak moc jsem se snažil, aby se do mě opět zamilovala, ale možná, když to nechám být, stane se to samo.

„Chybíš mi,” zašeptal jsem, když jsem si v našem domě naléval whiskey. „Tak hrozně moc!” zakřičel jsem a s whiskey třískl o zeď. Flaška se ihned roztříštila na milión kousků a mé srdce na tom nebylo o nic lépe. Kvůli ní jsem ztratil nejlepšího a jediného kamaráda! Jen kvůli ní! Tento dům ve mně vyvolal, až moc vzpomínek. Ne jen na Caluma, ale i na matku. Jakmile jsem si chtěl vzít další whiskey, z poličky vypadla fotka. Byl jsem tam já. Přesně si to pamatuji.

„Luku, zlato, usměj se.” Zasmála se maminka a připravovala si foťák.

Dnes je můj první den ve škole. Vůbec se mi nechtělo vstávat. Nejradši bych ještě spinkal ve svém malém pokojíčku.

„Ne," odsekl jsem uraženě.

„Oh Lukey je snad uražený?” Maminka dnes měla po dlouhé době dobrou náladu. Líbilo se mi, když mi říkala Lukey. Říkala to s láskou. Měl jsem pocit, jak kdyby vše bylo v pořádku.

„Jen jednu fotku.” Našpulila rty.

„Slibuješ?” nadzvedl jsem své světlé obočí.

„Slibuji” Přikývla a natáhla ke mně malíček, který jsem okamžitě chytil svým. Znamenalo to, že maminka nesmí slib porušit.

„Řekní sýr.” 

„Sýr,” řekl jsem a usmál se. Dokonce jsem si musel vyčistit zuby. Jindy to nedělám, protože mi to příjde, jako ztráta času. Maminka vždy na mě kvůli tomuto křičí. Vždy říká, že jak budu velký, holky budou milovat mé modré oči a bílý úsměv. Ale já holku nechci. Chtěl bych lamborghini.

„Dobře jdeme,” řekla a chytila mě za ruku.

Jakmile jsem viděl velkou cihlovou budovu mírně jsem se zamračil. Dostal jsem strach. Co když se jim nebudu líbit? Co když se mi budou posmívat za mé zelené kšandy? Lituji, že jsem si nevzal tu košili do které mě maminka nutila.

„Zamilují si tě,” řekla maminka, když si všimla mého pohledu.

Pouze jsem sklopil pohled a smutně se díval na své staré boty. Maminka si nemohla dovolit kupovat mi drahé oblečení. Přesto všechno se snažila, abych měl všechno, co ostatní děti. Ale někdy to prostě nešlo..

Maminka zastavila na velkém parkovišti před hlavním vchodem a já se chtěl rozbrečet. Viděl jsem plno malých kluků, ale taky velkých kluků ze kterých jsem měl už teď strach.

„Mám jít s tebou?” zeptala se mě maminka. Vyděšeně jsem se jí podíval do obličeje, ale nakonec jako velký kluk jsem odmítnul.

„Miluji tě,” řekla a natáhla se na sedadlo, aby mi dala pusu.

„Já tebe taky mami.” Usmál jsem se a poté si otevřel dveře. Podíval jsem se na maminku, která mi věnovala povzbudivý úsměv a já se se strápeným výrazem vydal ke škole. Kolem těch velkých kluků jsem prošel jako myška a snažil jsem se, aby si mě ani nevšimli. Už jsem tu byl na přivítacím dni, takže jsem věděl, kam jít. Našel jsem si třídu do které budu několik let chodil a našel si místo vzadu v rohu. Ještě tam moc dětí nebylo. Jenom jeden kluk a jedna holka. Kluk byl úplně ve předu a ta holka vzadu na druhé straně. Mírně se na mě otočila a plaše se usmála. Úsměv jsem jí oplatil a pak jí jen tak pozoroval. Byla tak nádherná. Jako anděl. Dlouhé, kudrnaté, blonďaté vlasy a modré oči, které jsem dokázal rozpoznat i z takové dálky. Její úsměv byl tak upřímný, že jsem se odhodlal a vydal se k ní.

Jakmile jsem byl u její lavice všiml jsem si malé jizvy pod okem.

„Ahoj, jsem Luke,” představil jsem.

„Ahoj Luku, já jsem Chrissy,” řekla jemným hláskem.

A to byl první den, kdy jsem jí potkal. Už v ten den jsem věděl, že mezi námi nebude jen přátelství. Jakmile vyslovila své jméno už jsem si představoval, jak by znělo Chrissy Hemmings. A také jsem dělal různá shippovací jména. Doteď si pamatuji to nejhezčí. Lussy. Tato vzpomínka mi vehnala slzy do očí. Kdybych věděl, co vše se stane... Šel bych za ní a představil se? Kdybych měl možnost vrátit to zpět... Vrátil bych to zpět? Pravděpodobně ne. Stephanie je to nejlepší, co mě v mém životě potkalo. A ví to. Ví, že jsem její tatínek. A kupodivu se ani neptá na podrobnosti. A za to jí jsem hrozně vděčný. Je až neuvěřitelné, jak moc je chytrá.

Měl jsem takové nervy, že mě napadl snad ten nejšílenější nápad vůbec. Ale byl jsem si na 100% jistý, že bude fungovat. Pokud je Chrissy bezcitná... Budu i já. 

Sehnul jsem se pro svůj mobil, který ležel na stole a vytočil číslo.

Dlouho to nezvonilo. Zvedla to téměř okamžitě.

„Haló?”

„Elizabeth?”

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*
Hey guys:D (Tohle bude dlouhá poznámka autora - like ever.)
Takže je krátká, protože jsem po 'operaci', není mi nejlépe a k tomu jsem nachlazená:(:D A když už jsme u té operace, tak jsem tomu pěknému doktorovi odpadla do náruče:D Jop omdlela jsem ^^:D Bylo to hrozně vtipné:D

Také jsem se vám chtěla pochlubit se svým dárkem, který jsem dostala k narozeninám (btw. byly 25.11:D) od kamarádek ^^ Udělalo mi to šílenou radost ♥ (některé z vás už ho mohli vidět na snapu^^) A je celý fialový a když do něj nalijete něco horkého, tak zbělá a zobrazí se ty obrázky:D A dnes jsem dostala úžasný dort, kde byla uprostřed knížka ♥ Aw:D

A SNAD POPRVÉ JSEM PSALA BEZ EDA O.o o.O sakra měla bych si jít od něj hned něco pustit-,-:D
A mám hrozně moc čokolád wohoo!:D A včera jsem prodávala na jarmarku:D byl u nás ve škole a přísahám, že já bych prodavačka být nemohla:D Úplně jsem tam nestíhala:D Ale s penězmi jsem to uměla!:D
Také, protože je dnes krátká, pokusím se, aby zítra byla další!:) Ale neslibuju! Ale na 98% by měla být:D
část věnuji @Miney69 - Miluju tvé snapy, komentáře, jsi boží!:D Tvůj minulý komentáře mně neskutečně rozesmál!:D

Takže guys pokud mi chcete zlepšit náladu (opravdu mně všechno bolí:D) Zanechte vote (hvězdičku) a komentář s názorem ♥ Na celou story prosím ♥
A přidejte si mně na snapu!:D → @dreamerjanie
Také mě můžete kontaktovat na TT nebo na instagramu, který najdete na mém profilu:) Dobrou noc a snad se část líbila ♥

                                                                                                        Jane xoxo