„C-cože?” zeptala se v šoku.

„Můžu tě políbit?”

„Ehm... Myslím, že to není dobrý nápad,” řekla zmatateně a postavila se. Zvláštně se na mě podívala a směřovala ven z kuchyně.

Rychle jsem se postavil a chytil jí za ruku, kterou jsem pomalu přiložil ke svému srdci.

„Cítíš to?” zašeptal jsem.

Pootevřela rty a její dech se zrychloval.

„Tohle semnou dělá jenom pouhý pohled na tebe,” šeptal jsem dál. „Pokaždé, když tě vidím mé srdce bije rychlostí světla. S tebou jsem se stal lepším člověkem. Když jsem tě poprvé potkal nemohl jsem z tebe spustit oči. Cítil jsem to napětí, spojení mezi náma. Odpočítaval jsem hodiny, kdy tě zase uvidím...”

„Přestaň, prosím..,” zašeptala bolestně a snažila se ruku z mé hrudi stáhnout.

„Ne. Poslouchej mě,” řekl jsem a na její ruku přiložil mojí. „prosím.” dodal jsem. „Kdyby jsi mi dala šanci... maličkou šanci. Přísahám, že bych udělal vše proto, abys byla tou nejšťastnější na světě. Nejen ty, ale i Stephanie. Od té doby, co jste obě v mém životě je můj život lepší. Jak kdyby se mých milón démonů vytratilo a nahradilo je dva andělé. Zasloužíš si někoho, kdo ti bude nosit snídani do postele, říkat ti, jak moc jsi krásná a někoho, kdo tě bude milovat tak, jak moc tě miluju já. Dej mi šanci a já tě nikdy nezklamu.”

Dlouhou chvíli bylo ticho. Nesnesitelné ticho. Navzájem jsme si dívali do očí a rychle dýchali. V její blízkosti jsem se cítil zvláštně, jak kdybych dostal šanci začít odznova.

Pomalu jsem se přibližoval k její tváři stále se dívajíc do jejich očí. Její oči tikaly mezi mýma očima a mýma rtama. Brzy se naše nosy dotýkaly a stačilo jen jedno pohnutí. Čekal jsem na svolení. Nebudu dělat nic, dokud mi to nedovolí.

„Dobře,” zašeptala.

Na nic jsem nečekal a rty přitisknul k jejím. Byly tak jemné, tak známé a přitom tak neznámé. Rukou jsem zastrčil pramínek vlasů, který se k našim rtům připletl. Neochotně jsem se odtáhnul, ale to jen proto, že jsem jí chtěl ukázat, že na to nechci jít rychle.

„Děkuju,” zašeptal jsem.

Zmateně skrčila obočí a já se mírně usmál.

„Za povolení, abych tě mohl políbit.” Rukou jsem jí jemně pohladil po tváři.

Překvapeně se podívala a pak se usmála. Natiskla se na mě a ruce obmotala kolem mého krku. Pro sebe jsem se usmál a ruce obmotal kolem jejího tenkého pasu. I když už nebyl tak tenký, jako kdysi. Ale to je jenom dobře. Slušelo jí to tak mnohem více.

„Víš o tom, že tě skoro neznám, že?”

„Víš to, co potřebuješ vědět.” Kousnul jsem se do rtu.

„Nevím nic o tvé minulosti,” řekla a odtáhla se.

„Není nijak zajímavá.”

„Každá minulost je zajímavá. Luku zajímám se o tebe, chci vědět, kdo vlastně jsi.”

„Víš, kdo jsem,” mírně jsem se zamračil. Nechtěl jsem jí nic říkat.

„Proč mi nechceš říct tvojí minulost? Stalo se něco? Chci vědět kým si byl. Co jsi dělal, studoval, kde jsi poprvé pracoval. Upřímně bych si přála, aby mezi námi něco bylo, ale nepůjde to, když nebudu vědět, kdo jsi nebo jsi byl.”

„Potom už mě nikdy nebudeš chtít vidět,” zašeptal jsem.

„Jsem ochotná ti dát čas, ale čekám už moc dlouho. Tak dlouho si přeji vědět tvou minulost. Jsi tak záhadný Luku. To je jedna z věcí, která se mi na tobě líbí, ale té záhadnosti je už moc.” Jemně mě pohladila po tváři a odešla.

Nechala mě tam stát zmateného, ale upřímně jsem byl rád. Měl jsem čas na přemýšlení. Říct jí pravdu? Nebo si opět vymýšlet? Jsem připravený na pravdu? A co bude následovat, až se to dozví? A všimla si vůbec, že jsem použil větu „kdo tě bude milovat tak, jak moc tě miluju já.”? Bude mě vůbec někdy milovat? Počkat... Šokovaně jsem si přehrál náš rozhovor a přál si, abych si to jen nedomyslel. Opravdu řekla „Upřímně bych si přála, aby mezi námi něco bylo”? Na patě jsem se otočil a šel do patra. Hledal jsem Chrissy v jejím pokoji, ale tam nebyla. Viděl jsem vycházet světlo ze Stephanina pokoje.

Pomalu jsem otevřel dveře a nakouknul. Chrissy seděla na Stephaniině posteli, zatímco Steph spala. Panenky byly všude rozházané, takže jsem se sehnul a pomalu je začal sbírat. Poté jsem je podle abecedy dal na polici. Stephanie je měla všechny pojmenované a společně jsme je seřazovali podle abecedy. Diana, Ildi, Sarah, toto byly její nejoblíbenější panenky. Několikrát jsem si s ní hrál.

„Na.” Podávala mi Stephanie jednu z panenek. „Budeme si hrát!” rozhodla.

„Ehm... Já si neumím hrát,” řekl jsem trapně a poškrábal se na zátylku.

„To je hrozně jednoduché,” řekla povýšeně a pokynula, abych si sednul na jednu malou plastovou, růžovou židli. Myslím, že každou chvíli praskne.

„Tohle je Diana. Je z holek nejstarší,” řekla a ukázala na panenku v mé ruce.

„Z holek?” 

„Ach bože,” povzdechla si. „Diana, Idli a Sarah jsou sestry. A Diana je nejstarší, hned potom je Ildi...”

„A potom je Sarah,” skočil jsem jí do řeči.

„Ano. Logicky Luku.” Zahihňala se.

„Máš smích po mamince,” řekl jsem s úsměvem.

„To mi říká hodně lidí, ale já bych ho měla radši po tobě.”

„Proč?” zasmál jsem se.

„Mám pocit, že je takový veselejší.” Opět se zahihňala.

„Několik let jsem si myslela, že už budu navždy sama. Protože, kdo by chtěl ženu s dítětem? Ženu s tak odpornou minulostí. Kdysi jsem kvůli tomu neustále brečela, teď jsem s tím smířená. Když se podívám na Stephanii, jsem ráda, že se to stalo.. Nevím, jak ses to dozvěděl, ale vím, že to víš,” začala Chrissy šeptat. „Víš o mé minulosti hrozně moc a to mě děsí. Víš tohle všechno a stále tu jsi. Ať už mi řekneš cokoliv... Nenechám tě odejít. Jsi první, kdo ve mně opět vyvolal nějaké emoce. A ne emoce nenávisti. Emoce lásky. Několik let jsem všechnu lásku dávala jen mému sluníčku, ale teď... Teď mám pocit, jak kdybych tu lásku měla dávat i někomu jinému. Přesněji tobě... Mám pocit, jak kdybych dostala šanci začít odznova.”

„Dost,” zašeptal jsem tentokrát já.

„Řekni mi, kdo jsi,” zašeptala a otočila hlavu, aby na mě mohla vidět. „Slibuju, že se nic nezmění.”

Dlouhou dobu jsem přemýšlel, co říct. Lež nebo pravdu? Byl jsem zmatený.

„Řekla jsi, že mi dáš čas..,” zašeptal jsem.

„Až teprve tady jsem si něco uvědomila... Za celou tu dobu jsi mi nic neřekl. Potřebuju vědět aspoň trošku. Jak ti můžu dát šanci, když o tobě nic nevím?” zeptala se nechápavě.

„Když ti řeknu jednu, nejdůležitější věc, co by změnilo tvůj názor na mě... Dáš mi poté více času na vše ostatní?”

Chvíli si mně pouze prohlížela, ale nakonec přikývla.

Nádech, výdech...

Podíval jsem se na Stephanii, zpět na Chrissy a vyslovil tu větu, kterou jsem se rozhodl, že řeknu.

„Jsem bratr Luka Hemmingse.” 

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*
Dobrý večer:)
mám pocit, že část nebyla zase týden:X Omlouvám se, ale není to kdy stíhat:X Ve škole je to čím dál horší + nám otěhotněla třídní, takže máme nové učitelé atd..:X Ale snažím se psát i ve škole ^^:)

Anyway.. snažila jsem se tuto část udělat trošku romantickou:D Opravdu snažila!!!:D Ale na tohle já asi nejsem:X:D Budu ráda, když mi do komentáře napíšete, co si myslíte ♥ + část je neupravená, takže může být někde překlep:) Za to se omlouvám, ale zítra brzy vstávám, ale chtěla jsem vám sem dát aspoň kousek:) + vím, že tam jsou gramatické chyby.. Budu vám moc vděčná, když napíšete na co bych se měla zaměřit:)

Jinak jsem k narozeninám (které mám až 25:D Ale to je jedno) dostala nový mobil^^ Konečně mám android:D
Soo pokud máte snapchat nebo instragram budu ráda, když napíšete do komentáře:D
A většinou posílám snapy toho, jak píšu INMD:D A takové útržky:D Takže i můžete napsat, jestli vám to můžu posílat:D  Můj snapchat, instragram i TT najdete na mém profilu:) Follownu zpět!:)

Přeji vám dobrou noc/Dobré ráno/ dobré odpoledne → podle toho, kdy to čtete:D
PS. Děkuju za 261 followers:O
43 842 reads♥
3 223 votes ♥
1 013 komentářů ♥
Love you guys ♥
                                                                                                   Jane xoxo