(Prosím přečtěte si na konci autorovu poznámku, můžete jen to tučné):)

Obálku jsem rychle strčil do Chrissyiné ruky a rozběhl se ke dveřím. Neobtěžoval jsem se stisknout kliku, jestli jsou dveře opravdu zamčené. Kopnul jsem do dveří, které se ani nepohnuly. Do půl hodiny jsem tu 2x zamčený potrhlým maniakem. Pokud je tu on... Není možnost, že by tu byla i Stephanie? S myšlenkou na ní jsem kopnul o dveří větší silou. Pouze myšlenka na ní mi dodávala sílu. Neustále jsem kopal do dveří, když mě zastavila rána. Prudce jsem se otočil a podíval se na Chrissy, která v ruce držela kytaru a zrovna rozbila jedno z oken. Překvapeně jsem se díval na okno a zpět na ní. Pokrčila rameny a vylezla na parapet.

„Jdeš?” zeptala se, když jsem jen zmateně zíral. Lehce jsem přikývnul a rozběhl se k oknu. Myslím, že George nebude tak hodný, aby nám otevřel v koupelně.

Už jsem se chystal jít opět doleva, když jsem si všimnul, že Chrissy jde na opačnou stranu. Zmateně jsem se díval, co zase zkouší, když mi rukou zodpověděla mojí otázku. Ukázala na žebřík. Jak je možné, že jsem si ho zatraceně nevšimnul? Zakroutil jsem nad sebou hlavou a šel rychle za ní.

„Buď opatrná,” zašeptal jsem, když Chrissy slézala po žebříku, který nechtěl stát na jednom místě.

„Neboj se.” Jemně se usmála a opatrně slezla dolů. Napodobil jsem její pohyby a přitom se díval, jestli někoho neuvidím v přízemí. Neviděl jsem vůbec nic. Pouze jsem slyšel nějaké zvláštní zvuky. Ale nepřicházely zezdola. Možná to budou pouze sousedi. Uklidňoval jsem se.

„Slyšíš to?” zeptal jsem se Chrissy, když jsem byl dole.

„Jo,” zašeptala. „Ty půjdeš předním vchodem a já zadním,” rozkázala mi.

„Žertuješ? Nenechám tě jít samotnou do toho domu, když je tam nějaký psychopat. V žádném případě,” zamítl jsem a rychle jí chytil za ruku. I s ní jsem rychle utíkal do garáže, kde jsem sebral kladivo, které leželo na poličce. Opatrně jsem otevřel a nakoukl.

Připadal jsem si jako v hororu. V mém domě je vrah a já se snažím ochránit svojí rodinu jen hloupým kladivem, zatímco on může mít pistol, cokoliv. Nebo se může každou chvilku předemnou objevit nějaká příšera. Stop. Už tak mám dost.

Když jsem se ujistil, že je vzduch čistý, opatrně jsem vstoupil. Přesto jsem Chrissy naznačil, ať ještě stojí.

Opatrně jsem nakouknul do chodby, když jsem zasebou uslyšel cinknutí. Chybělo kousíček a kladivo by bylo v Chrissyiné hlavě. Jak jsem si jen mohl myslet, že by zůstala v garáži. Nadzvednul jsem obočí, když jsem si všimnul pánvičky v ruce.

„Neviděl si ‘Na Vlásku’?” zeptala se nevěřícně. To si snad..

„Tohle. Není. Žádná. Pohádka,” kouskoval jsem, abych dal důraz na svá slova.

Přetočila oči a pánvičkou naznačila, ať jdu dopředu. Teď se cítím, jak v detektice. Akorát, že nemáme pistole, ale kladivo a pánvičku na vaření. Tohle nemůže dopadnout dobře.

Na chodbě není ani stopa, že by tu někdo byl. Všechno vypadá tak... normálně a přitom mi tu i něco nesedí... Jen nemůžu přijít na to co.

„Obrazy,” zašeptala Chrissy. „Jsou pryč.”

Podíval jsem se na stěnu, která vedla od hlavních dveří a opravdu. Všechny obrazy byly pryč. Obrazy Stephanie, obrazy z Chrissyiných předminulých narozenin. Pokud vím, tak tyto narozeniny neslavila.

„Když ti řeknu, abys tu zůstala... Zůstaneš tu?” zeptal jsem se jí tiše.

„Ne.” řekla narovinu, nacož jsem se povzdechnul. Typická Chrissy.

Opatrně jsem šel do dalšího patra a rozhodl se, že na dveře od herny nebudu ani sahat. Myslím, že z nich budu mít dokonce života hrůzu. Otevřel jsem dveře od Stephanina pokoje. A tam jsem to uviděl...

Obrazy roztřištěné, střepy všude kolem, vše roztrhané... Tohle nevypadá na dětský pokoj. Myslím, že jsme právě zjistly, odkud ty zvuky přicházely. Ale jak je možné, že to šlo tak tlumeně slyšet?

„Bože můj,” zalapala Chrissy.

Opatrně jsem vešel a podíval se nad sebou. Asi už jsem paranoidní, ale napadlo mě, že by nademnou byl nůž, který by se mi zapíchl do hlavy. Sakra proč mám takové myšlenky?

Uklidni se Lucasi. Všechno je v pohodě. Říkal jsem si, když jsem šel dále do pokoje.

Přijď sám dnes večer v 11 ke starému hřbitovu. Opakuju SÁM. Bez policistů, jí a podobně. Možná mám něco víc než jen Stephanii.

George.

Bylo na lístku, který byl zahrabaný v peřinách. Bylo mi jasné, že nesmím Chrissy říct, že jsem něco takového našel. Nenechala by mě odejít.

„Vůbec nic.” Otočil jsem se na Chrissy, která mě sledovala. Lístek jsem zastrčil do zadní strany riflí a šel k

„Jseš si jistý, že tu není další obálka? Cokoliv?” zeptala se zoufale.

„Je tu jen nepořádek... Ozve se,” řekl jsem otáčejíc jí ven z pokoje. 

Mé srdce neuvěřitelně bilo. Sakra byl tady. Může být stále v domě. Jak je možné, že se tu tak jednoduše dostal? Sakra Chrissy tu má kamery!!!

„Bože můj,” vydechl jsem. Chrissy se zmateně otočila.

Chytil jsem jí za oba ramena a díval se jí do oči, které byly doširoka otevřené.

„Kde máš nahrávky z kamery?” zašeptal jsem.

„Cože?”

„Po domě máš různé kamery, Upozorňovala jsi mě na ně, když jsem tu poprvé zůstaval se Stephanií. Řekla jsi, že jsou všude a že mě neustále uvidíš. Máš někde záznamy z těch kamer?”

Přikývla a rychle pospíchala do ložnice.

„POČKEJ!” vykřikl jsem, když brala za kliku. Doběhl jsem za ní, stisknul kliku a pak do dveří kopnul. Odskočil jsem, když předemnou přelétl nůž. Už si nemyslím, že jsem paranoidní.

„To bylo těsné,” řekl jsem a očima kontroloval vše, co mi přišlo neobvyklé.

Vešel jsem a nechal Chrissy, aby si vzala notebook z pod postele.

„Proč máš notebook na heslo?” zeptal jsem se, když třesoucíma rukama už po druhé napsala špatné heslo. Pokrčila rameny a znovu psala.

„Tu jsi nádherná,” řekl jsem, když na tapetě byla Chrissy s bříškem. Musela být už v 8 měsíci, protože byla opravdu nafouklá. Přesto vypadala úžasně. Vždycky pro mě bude vypadat úžasně.

„Děkuju..,” zašeptala. Rozklikla program CamControl a naťukala opět všelijaká hesla. Zamračeně jsem sledoval obrazovku, když na všech kamerách byl papír s písmenkem. Když se kamery daly k sobě vzniklo G. E. O. R. G. E. Ten ...! Chrissy si dala hlavu do dlaní a začala brečet. Sakra tohle nevyšlo.

*Večer 10:30*

„Opravdu musíš jít?” zeptala se Chrissy znovu. Přiznala mi, že se tu bojí být sama a já se jí ani nedivím. Navíc.., co když lže a místo toho chce, aby Chrissy byla v domě sama? Ale já jsem o krok napřed. Zavolal jsem Beth, aby přišla a byla s Chrissy. Bohužel s ní budu muset jít na večeři nebo jak to ona nazvala - rande, ale co bych pro Chrissy neudělal. 

„Slibuju, že do hodiny budu zpět.” Mírně jsem se na ní usmál a obejmul jí.

„Buď opatrný,” řekla dávajíc mi pusu na líčko. Usmál jsem se a také jí políbil. Bohužel jen na líčko.

„Budu,” řekl jsem s úsměvem a nastoupil do auta.

„Slibuješ, že se vrátíš?” zeptala se pochybovačně.

„Slibuju.” Mírně jsem se zasmál, i když jsem mým slovům tolik nevěřil.

Nastartoval jsem a vyjel z garáže. Poté z celého pozemku.

„Prosím, ať tam je.” Modlil jsem se.

Rovně po hlavní, poté doleva, do kopce a nakonec doprava. Říkal jsem si, kam jet. Přece jenom jsem tam nebyl už roky. Semafory už byly vypnuty, takže jsem nemusel čekat na zelenou. U hřbitova jsem byl do deseti minut. I když jsem měl čas nechtěl se mi celý hřbitov objíždět, takže jsem zaparkoval na místě pro květináře. Vystoupil jsem a prošel přes ‘zlatou’ bránu, jak se tu tomu říkalo. Sakra kam teď?

Nějakých 10-15 minut mám ještě čas, takže jsem šel na místo, kde jsem nikdy nebyl. Hrob mé matky. Podle Calumových slov je to úplně vzadu a je to 21 hrob. Říkal, že se o něj pěkně stará. Snad mluvil pravdu. Teď se cítím divně, že jako první jsem šel za Chrissy a ne za matkou, která pro mě znamenala vše. Samozřejmě pořád znamená.

Zali Anne Hemmings

28.6.1970 - 5.7.2009

“Kdo žil v srdcích těch, které opustil, ten nezemřel.”

„Mami,” zakňučel jsem, jak malý. Zanedlouho jsem pocítil, jak mi slzy stékají po tváři. „Prosim odpusť mi to, prosím,” prosil jsem a doufal. Nevím přesně v co, ale tohle rozhodně ne.

„LUKU!” uslyšel jsem tenký, dětský hlásek.

„Luku,” uslyšel jsem hlas mého nejlepšího a také jediného kamaráda.

Pomalu jsem se otočil a uviděl ho.

„Teď si vyber koho zachráníš.” pronesl s úškrnem.

Až teď jsem si všimnul, že oba jsou celý od krve a George má u jejich krků nůž. 

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*
Dobrý večer!^^:)
Dnes jsem se nic neučila a místo toho psala-,-:D Takže pokud dostanu špatnou známku nepřejte si mě-,-:D #Kidding

Představte si,  že byste byli v kůži Luka.. Koho byste zachránili? Caluma, který vám celých 5 let pomáhal nebo vaší dceru?^^:)
Kdo tohle čekal?:D

Nikdo nenapsal, že by Short Story chtěl:D Takže nejspíše z tohoto Short Story neudělám, ale není to na 100% jisté:) Protože jsem uvažovala, že pokud bych INMD ukončila, tak jestli bych vůbec s něčím pokračovala a pokud ano tak s čím. A napadlo mě úplně něco šíleného:D Doufám, že originálního a už jsem přemýšlela nad úvodem atd..:)

Budu ráda, když se opět vyjádříte, jestli chce abych psala už novou story (která samozřejmě může počkat) nebo aby INMD mělo nad 40-50 částí:) 
Děkuju za každý názor!!:)

Také můžete vpravo shlédnout nový trailer →→→

DĚKUJU ZA KAŽDÝ KOMENTÁŘ A ZA KAŽDÉ VOTE:)♥
Dobrou noc:)

                                                                                        Jane xoxo