„Myslím, že to nevýjde,“ řekl jsem Calumovi, když mi ukazoval hnědé čočky.

„Nechápu, proč by to nemělo vyjít,“ řekl naštvaně. „Před 5 lety si měl 17 a tvoje postava byla strašná. Teď máš vypracovanou postavu, když ti zvedneme vlasy a dáme do nich hnědý melír, nevidím důvod, proč by to nemělo vyjít. A ještě k tomu budeš mít čočky a brýle!“

„Myslíš, že by si nepamatovala kluka, který jí znásilnil?!“ vykřikl jsem.

Byl jsem na pokraji zhroucení. Samozřejmě, chci jí zpátky, ale nezkazil jsem jí život už dost? Ne! Luku zvládneš to! Jednou budete šťastná rodina!

„Dej mi to,“ řekl jsem a vytrhl mu čočky z rukou. Šel jsem do koupelny, kde jsem se snažil čočky nasadit. Nasazení čoček bylo obtížnější, než jsem si myslel. Pořád vypadávaly.

„Idiot,“ uslyšel jsem za sebou Caluma se smíchem.

„Máš tam malinkým napsané, z jaké strany to máš dávat,“ řekl a čočku na prstu mi otočil.

Jen jsem nad tím pokroutil hlavou a opět se snažil čočku dát do pravého oka. Vypadal jsem komicky s jedním okem modrým a druhým hnědým. Oh nejradši bych k ní jednoduše šel, vše jí vysvětlil a pak políbil. Ale myslím, že kdyby mě uviděla mezi dveřmi ihned by zavolala policii a odstěhovala se na druhý konec světa. Jsem si jistý, že je pořád v Austrálii, jen protože tu má otce, který by jí nikam nepustil. Její otec mě měl rád. Myslel si, že jsem pro Christine lepší než George a měl pravdu. Ale pak, když se dozvěděl, co se stalo mě sám nahlásil policii, protože Christine z nějakého důvodu nechtěla, abych byl takhle potrestán.

„Oh vypadáš divně s hnědýma očima,“ řekl Calum. „Není nad modré,“ zasmál se a vytáhnul krabičku s hnědou barvou.

„Brr počkej! Nebudeš mi to barvit ty, že ne?“ zeptal jsem se vyděšeně. Calum mě jednou stříhal na střední a dopadlo to tak, že jsem pak musel nosit dva roky čepici a čekat až mi vlasy zase narostou.

„Neboj, umím to!“ řekl a mrknul. Upřímně mi chyběly jeho dvojsmysly.

„Bro jsem opravdu, opravdu rád za všechno, co pro mě děláš, ale to není dobrý nápad!“ řekl jsem a couval před Calumem, který si to mířil ke mně.

„Díval jsem se na internetu, jak se to dělá, neboj. Je to lehké!“ řekl a už vymačkával barvu do misky. Přehodil přes zrcadlo ručník, abych se neviděl a násilím mě dotlačil na židli, kterou přinesl.

„Pokud budu opět plešatý,“ řekl jsem. „Zabiju tě.“

„Neboj. Já Calum Hood to zvládnu na jedničku. Ještě se mi budeš omlouvat,“ zasmál se a já radši zavřel oči.

***

Po dvou hodinách mi Calum konečně ohlásil, že to má hotové. Momentálně je Calum zamčený v pokoji a bojí se vylézt. Umyl jsem si hlavu a vyfénoval a nemám žádné melíry. Mám totiž celou hlavu hnědou!

„Calume, okamžitě vylez!“ zařval jsem a kopnul do dveří.

Jsem opravdu nervní člověk, ale nedivte se mi. Kdybyste museli strávit 5 let v cele s někým, kdo vám vykládá každý den tu stejnou historku o tom, jak zabil svou přítelkyni zcvokli byste se. Ani nechápu, proč nás dali do stejné cely, když jsme oba udělali něco jiného. Většinou se dávají lidi dohromady podle trestu nebo podle toho co spáchali, aby si popovídali. Ale my dva jsme neměli nic společného.

„Vem to z té lepší stránky. Takhle tě aspoň nepozná,“ řekl a dveře pomalu odemknul, ale nevylezl.

„Vylez,“ řekl jsem skrz zaťaté zuby.

„Ještě chvilku takhle budeš mluvit a asi za Christine půjdu sám. Už si tam měl být,“ řekl.

„Co? Jak myslíš to, že už jsem tam měl být?!“ zeptal jsem se a kopnul do dveří, které se ihned otevřeli.

Calum měl šedý pokoj s černými a červenými pruhy u bílé postele. Nad postelí mu viseli poličky s knížkami. Naproti postele byl bílý rohový stůl s notebookem. Calum seděl na posteli a v ruce držel papíry a brýle.

„Sjednal jsem ti s Christine schůzku ohledně Stephanie. Říkal jsem, že z tebe bude chůva,“  řekl jako by nic.

V ten okamžik jsem začal vyšilovat. Bože však já vlastně o dětech nic nevím. Rozutekl jsem se do svého pokoje a dal si modré džíny a černé tričko Nirvana. Vlasy jsem vyčesal nahoru, a kdybych nespěchal Caluma bych zabil. Ne jenomže jsou moje vlasy hnědé, ale dole jsou blonďaté. Oh bože ta mi Stephanii na hlídání nedá. A co mám říct? „Dobrý den, jsem Luke Hemmings těší mě“. V tu chvíli by jí bylo jedno, jestli vypadám jako já nebo ne prostě by utekla.

„Na,“ řekl Calum a podal mi brýle. Oh jsem rád, že byl natolik chytrý a sehnal mi nedioptrické čočky a brýle.

„Tvůj pas, doklady a řidičák,“ řekl a všechno mi dal na hromadu.

„Řidičák?“ Zeptal jsem se zmateně.

„Nějak jezdit musíš a doufám, že si to ze 17ti pamatuješ.“

„Kde se s ní mám sejít?“ zeptal jsem se, když jsem utíkal dolů po schodech do garáže.

„Ve Starbucks. Pracuje tam společně s Elizabeth a Michaelem,“ řekl a hodil mi klíčky. GPS tě bude navigovat. „Ale nemusíš se bát doteď vztahy, které měla skončili katastrofálně. Měl bys mi poděkovat. Chudák si myslí, že je chyba v ní.“ Zasmál se.

Jen jsem nad tím pokroutil hlavou a nasednul, už jsem startoval, když jsem si na něco vzpomněl.

„Jak se jmenuju? Co mám říct? Nemám žádnou praxi. Bože!“ třískl jsem hlavou o volant.

„Jmenuješ se Luke Swanepoel a hlídal si 3 roky 4letou holčičku. Zapoj fantazii, věřím, že to zvládneš!“ řekl Calum a poplácal mě na rameni.

Nastartoval jsem a teď už opravdu vyjel nechávajíc Caluma za sebou.

Swanepoel? Bože proč tak těžké příjmení?

Christine. Po 5 letech ji uvidím. Její plné rty, její hebké vlasy, její úsměv s ďolíčky. Konečně.

----

Nová část:) ♥

Váš názor?:)
Pokud se díl líbil nezapomeňte dát vote a byla bych hrozně moc ráda za komentář:)

Jinak v dalším díle se už konečně bude něco dít:3 Chápu, že tyhle díly jsou zatím nudné, ale bez toho by se to neobešlo:)

Jinak Christine & Elizabeth →→→

Jane xoxo