„Ty to nezvedneš?” zeptala se po chvíli, když jsem se jen díval na telefon.

„Uhm... jo,” řekl jsem a natáhnul se pro mobil. Přijal jsem hovor a šel od Steph trošku dál.

„Lucasi, kde jste?” zeptala se okamžitě.

„Uhm... ehm... venku?” řekl jsem.

„Kde venku?!” řekla naštvaným hlasem.

„Jsme na bazéně,” řekl jsem upřímně a rukou si zajel do vlasů.

„BĚŽTE OKAMŽITĚ DOMŮ!” řekla naštvaně.

„Christine nic se nestalo. Všechno je v pořádku,” řekl jsem snažíc se jí uklidnit.

„Lucasi ať jde okamžitě domů! Nic není v pořádku! Běžte hned domů!” zakřičela a vypla hovor.

Vrátil jsem se ke Stephanii, které zmiznul úsměv z tváře, když si všimla mého smutného pohledu.

„Jdeme domů,” řekl jsem a začal balit věci.

***

Jakmile jsme přijeli všiml jsem si, že u dveří je starší žena. Měla bílé vlasy, které zářili na její tmavé pleti. Její tmavě modrý klobouček ladil s modrýma šatama, které měla po zem. Ale mohli jste si všimnout jejich bílých sandálů a bílých ponožek. V ruce měla konvici a nějaký sprej, kde byly nakreslené rostliny. Řekl bych, že je to Dorotea.

Jakmile si nás všimla položila konvici a sprej ke květinám a šla k nám. Otevřel jsem dveře a šel otevřít také Stephanii, která seskočila dolů a běžela za tou paní.

„Dottie,” řekla Steph a hned jí obejmula.

„Ahoj zlato. Co kdybys šla dovnitř? Musím si s panem Swaneopolem popovídat,” řekne a pohladí Steph po vlasech. Pak se její pohled přesune na mě. Nevypadá zrovna přátelsky.

„Dobře,” řekne Steph a předtím než zmizí v domě se na mě usměje.

„Dobrý den, Lucas Swaneopoel - opatroval Steph," řeknu natahujíc k Dorotě ruku.

„Dorotea Sheehan - zahradnice,” řekne a mojí ruku příjme.

Přikývl jsem a čekal, jestli něco řekne. Když chvíli nic neříkala rozhodl jsem se jít do domu.

„Ne tak rychle,” zastavila mě.

„Volala mi slečna Doyle,” řekla s nadzvednutým jedním obočím.

Povzdychl jsem si.

„Máte výpoveď,” řekne klidně.

„C-cože?!”

„Máte v-”

„Já slyšel!” přerušil jsem jí hrubě. „Proč?!” Nechápal jsem.

„Steph měla být ve školce. Rozhodně ne na bazéně,” řekla a zakroutila hlavou. „Jak vás to sakra mohlo napadnout? Je ještě dítě!” Nechápavě rozhodila rukama.

„Řekla, že nikdy nebyla na bazéně. Chtěl jsem jí ukázat něco nového!” řekl jsem a zatahal se za vlasy. Byl to pouhý bazén. Proč kolem toho dělají takovou vědu? Nic se nestalo.

„Ale byla!” vykřikne.

„Cože?” zeptám se nechápavě.

„Byla na bazéně! Utekla slečně Doyle a skočila do vody. Do víru pokud mám být přesná. A myslím, že si dokážete představit, co se dělo dále,” řekla a pohledem mě zabíjela.

Byl jsem v šoku. Steph byla na bazéně, ale nepamatuje si to? Málem se utopila? Cože? Jsem tak zmatený.

„K-kolik jí bylo?” vykoktal jsem.

„2 a půl,” řekne. “Prosím sbalte si věci a odejděte,” dodá.

„Ne,” zakroutím hlavou.

„Prosím?” zeptá se překvapeně.

„Nikam nejdu. Až přijede Chrissy, pak mě může vyhodit, ale vy ne. Zůstávám,” řeknu a jdu dovnitř nechávajíc za sebou překvapenou a možná i naštvanou Doroteu.

Vyzul jsem si boty a šel do Stephanina pokoje. Avšak nebyla tam.

„Steph?” zakřičím.

„Tady,” řekne. Chvilku se ohlížím a pak mi dojde, že je u Chrissy v pokoji.

Když tam vejdu všimnu si, že Steph sedí u skříně na bílém koberečku a něco drží v ruce. Zdi byli ve vínové barvě a na zdi u postele byly fotky Steph, jak se narodila, poté když měla rok, dva, tři a čtyři. Pod tím přesně bylo napsané datum. Jak zlaté. Moc věcí tam nebylo pouze velká bílá postel s huňatou vínovou dekou a vedle stůl s květinami. Všechno krásně vynikalo na černé podlaze.

„Co to máš?” zeptal jsem se Steph a ukázala na věc v její ruce.

„To je maminka s jejím kamarádem. Nikdy jsem ho neviděla,” řekne otáčejíc se s fotografii v ruce. Stoupne si a fotografii mi podá.

Na fotce je Chrissy a George. George Blanco, abych byl přesný. Ex od Chrissy a můj nepřítel. Sice měl právo mě nesnášet, ale to je jedno. Zajímalo by mě, kde zrovna je.

„Je pěkný,” řekla Steph.

„Ne není,” odsekl jsem. Zaraženě se na mě podívala a fotku mi vzala. Fotku vrátila zpět do skříně a jen se na mě dívala.

„Nechtěla jsem, abys měl problém,” řekla po chvíli.

„Cože?” zeptal jsem se nechápavě.

„Dottie řekla, že ti maminka dala výpověď,” řekla smutně.

„Nemůžeš za to,” řekl jsem a mírně se usmál.

„Nechci, abys odešel,” řekla a obmotala si své ruce kolem mého pasu. „Mám tě moc ráda," dodala se zlomeným hlasem.

„Ty pláčeš?” zeptal jsem se překvapeně.

„Já nechci nikoho jiného na hlídání,” začala kroutit hlavou. Sice je smutné, že pláče, ale byla tak roztomilá.

„Hned jak slečna Doyle přijede, tak si to s vámi vyřídí,” ozvalo se ode dveří. „Můžete tu zůstat.. A máte štěstí, že slečna Doyle slyšela, co tohle sluníčko řeklo,” dodala a odešla nejspíše zpět na zahradu.

Vyzvedl jsem Steph nahoru a zatočil se s ní.

„Takže tu zůstaneš?”

„Vypadá to, že ano,” řekl jsem smíchem.

„Já to mám taky,” řekla šťouchajíc mě do tváře.

„Co máš?” zeptal jsem se nechápavě.

„Tohle,” šťouchla znovu.

„Ďolíček?” zeptal jsem se smíchem.

Začala kývat a usmívat se, aby mi ukázala její ďolíčky. Ještě, aby je neměla, když je mám já i Chrissy.

„Co kdybychom se šli najíst?” zeptal jsem se.

„A co uvaříš?” zeptala se zvědavě.

„Mmm, co uvařím?” zeptal jsem. „Co bys chtěla?”

„Zmrzlinu s lentilkama,” řekla se smíchem.

„To si dáme na večer,” mrknul jsem. „Co si dáme na oběd?”

„Špagety?” zeptala se.

Fajn normální špagety bych mohl zvládnout. Ehm... doufám.

„Co kdybychom si udělali špagety na sladko?” navrhnul jsem.

„Maminka mi dovolí jednou za měsíc něco sladkého na oběd. A já už tento měsíc sladké na oběd měla.”

„Ale teď tu maminka není ne?” řekl jsem se zvednutým obočím.

Položil jsem jí na zem a ta se ihned rozběhla ven. Zavřel jsem dveře od Chrissyina pokoje a šel za ní.

„Steph běž pomalu po těch schodech!” okřikl jsem ji.

„Ne-au.”

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Děkuju opět za krásné komentáře na předchozí kapitole *-* ♥
Doufám, že víte, jak moc si jich vážím^^:)

Pokud se líbilo zanechte 'vote' a pokud se líbilo zanechte komentář s názorem prosím^^:)

Část je věnovaná @Luss94 hrozně moc děkuju za krásné komentáře, které dáváš snad ke každému dílu:3 Hrozně moc si jich vážím a děkuju ti za ně^^:)♥

Opět vám hrozně moc děkuju, že tuto story čtete:)♥
Moc si toho vážím^^:)

A napravo je trailer k INMD, který mi udělala ta nejůžasnější Liv^^:D →→

                                                                                                Jane xoxo