Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

Chapter 15

Tati. Tati. Tati. Tati. Tati. Tati. To slovo se mi v hlavě opakovalo jako pokažené rádio.

Zhluboka jsem se nadechl a pak prudce vydechl.

„Steph... Já... Já nejsem tvůj táta,” vyslovil jsem těžce.

„Já vím, ale kéž bys byl,” řekla a podívala se na mě ubrečenýma očima.

„Promiň,” řekl jsem a políbil ji na čelo.

Pokroutila hlavou a zase se ke mně přitulila. V téhle chvíli jsem se nesnášel. Opravdu nesnášel. Chudák si myslí, že její táta nežije a on je přitom jenom idiot. Nebo spíše byl. Tak jako tak, je mi jí šíleně líto. Tohle si rozhodně nezaslouží. Kéž bych jí mohl říct pravdu, ale nepochopila by to. Je ještě dítě.

„Co kdyby ses teď sklouzla sama?” navrhnul jsem.

„Ale já neumím plavat,” řekla a odtáhla se ode mě.

„Já tě dole chytím,” řekl jsem, nacož se usmála.

„Dobře,” řekla snažíc se vykroutit z mého sevření.

Doplaval jsem k okraji, kde jsem Steph vysadil.

„Hlavně opatrně po schodech a neběhej!” varoval jsem ji.

„Jo, neboj,” řekla a rozběhla se ke schodům. Bože, říkal jsem neběhej.

Vrátil jsem se zpět k bazénu a jen čekal ke kterému zábradlí půjde. Steph šla naštěstí po schodech pomalu, za co jsem byl opravdu rád. Radši ať jde pomalu a dlouho jí to trvá, než kdyby utíkala a pak spadla. Nevím, co bych dělal. Je na 100% jasné, že by skončila v nemocnici s otřesem mozku. Vydechnul jsem si, když už byla úplně nahoře. Šla opět k poslednímu zábradlí doplaval jsem tam a zakřičel, že může jet. Ale naposlední chvíli se rozhodla, že nechce být vpravo, takže jak jela, tak se od kraje odrazila a já tak měl několik sekund, abych se přemístil na druhý konec. Pokud bych teda nechtěl, aby se utopila. Což jsem opravdu nechtěl. Utíkal jsem i plaval zároveň, protože jsem netušil, co je rychlejší. Byl jsem kousek od ní, když jsem viděl, jak padá pod vodu. Rychle jsem se chtěl pro ní nahnout, ale ona se ode dna odrazila a vyskočila mi přímo na ruce.

„Zadržela jsem dech,” řekla s úsměvem.

„A já měl málem infarkt,” řekl jsem zadýchaně. „Proč si nezůstala vpravo?” zeptal jsem se nechápavě.

„Protože jsem chtěla vědět, jestli bys mě stihnul chytit,” smála se.

„Jak vidíš, nestihnul.”

„Stihnul. Nestihnul bys to, kdyby jsem se potopila podruhé.”

„Fajn myslím, že tobogánu teď stačí,” řekl jsem a zakroutil hlavou.

„A co budeme dělat?” zeptala se špulíc rty.

„Chceš, abych tě naučil plavat?” zeptal jsem se, i když jsem odpověď znal.

„Ano prosím,” řekla.

„Fajn, tak půjdeme do menší vody,” řekl jsem s úsměvem.

***

Uběhly od té doby asi 3 hodiny a Steph už konečně uměla plavat. Sice ne na jedničku, ale neutopila by se. Momentálně jsme u sítě a Stephanie z ní skáče do vody. Nebo by chtěla skočit do vody, ale já ji vždycky zachytím. Mám hrozný strach, že se jí něco stane. Ona tohle nemůže pochopit vlastně nikdo. Opravdu pouze rodič. Nemůžu si zvyknout na to, že jsem rodič.

„Stephanie nemáš hlad?” zeptal jsem se, když jsem si všimnul, že otevřeli stánek s hamburgery apod. Sakra dal jsem Steph vůbec najíst?

„Jo” řekla a skočila do vody. Doplavala ke mně a já ji vzal na ruce.

„Dobře,” řekl jsem a vyšel z bazénu. Společně jsme šli k decce odkud jsem si vzal peněženku.

„Luku?” zeptala se.

„Ano?”

„Budeme sem chodit častěji prosím?” řekla roztomilým hláskem.

„Pokud budeš chtít,” usmál jsem se a vzal jí za ruku.

Bylo zvláštní, že stánek otevřeli, až teď. Kdysi byl otevřený hned od otevření bazénu. Jakmile jsme tam dorazili podíval jsem se, co nabízejí. Párek v rohlíku, hamburger, hranolky a samé, pro mě, dobré věci.

„Co si dáš?” zeptal jsem se Stephanie.

„Párek v rohlíku,” odpověděla téměř okamžitě.

„S hořčicí nebo kečupem?”

„S kečupem!” řekla a dívala se na chlápka, který ležel na dece kousek od nás.

„Fajn.” řekl jsem a otočil se k paní.

„Dobrý den, prosím jeden párek v rohlíku s kečupem a jedny hranolky s tatarkou,” požádal jsem.

„Do 5 minut to bude,” odpověděla a odešla do kuchyňky.

Podíval jsem se na Stephanii zjišťujíc, že už vedle mě není. Začal jsem se ohlížet dookola, když jsem si všmnul, že je u toho chlapa. Okamžitě jsem tam vykročil a všiml si, že jí ten chlap objímá. Co to?

“Dej ty ruce pryč!” vykřikl jsem okamžitě.

Chlap se otočil a mě jeho obličej připadal hrozně povědomý. Ale nemohl jsem si vzpomenout, kde jsem ho už viděl.

„Klid chlape,” řekl klidně a postrčil Steph ke mně.

„Tohle je strejda Ashton,” řekla Stephanie. Vzala mě za ruku a přivedla k němu.

„Strejda Ashton?” zeptal jsem se nechápavě. Jaký strejda?

„Pracuje s maminkou,” řekla, když už jsme byli u něj. Vstal a natáhnul ke mně ruku se slovy „Ashton Irwin”.

„Lucas Swanepoel,” řekl jsem potřásajíc si s jeho rukou.

„A ty jsi od Stephanie..?” zeptal se nechávajíc na mě, abych dokončil větu.

„O-opatrovatel,” řekl jsem a v duchu si vynadal, že jsem málem řekl otec.

„Oh ano, Tiny tě vzpomínala,” řekne a prohlédl si mě od hlavy, až k patě.

„Tiny?” zeptal jsem se zmateně.

„Od Christine přezdívka. Asi si nejste tak blízcí, že ti to neřekla,” řekl s úškrnem.

„Máš nějaký problém?” zeptal jsem se pouštějíc jeho ruku a taktéž Stephaninu.

„Ano mám. Tiny ti neřekla proč sem Steph nikdy nebere a náhodou nemá být ve školce?” zeptal se zvednutým obočím.

„To není tvá starost,” vyplivl jsem.

„Tak se jí na to zeptej hned, jak se vrátí. Nebude zrovna nadšená, až se to dozví,” řekl a podíval se na Steph.

„Rád jsem tě viděl zlato. Brzy i se strejdou Mikeym příjdeme,” řekl dávajíc ji pusu na líčko.

Oba jsme se navzájem zabíjeli pohledem a já vzal Steph za ruku.

„Rád jsem tě poznal Lucasi,” řekne sarkasticky a opět si lehne.

Nejradši bych mu dal ránu mezi oči, ale ne před Steph. Myslím, že si ho brzy někde odchytím.

„Vaše hranolky a párek,” zakřičela paní u stánku.

Nereagoval jsem na jeho poslední větu a šel i se Steph pro naše jídlo. Když jsem zaplatil, vrátili jsme se na deku. Díky němu jsem byl úplně bez nálady. Samozřejmě jsem si už vzpomněl, kde jsem ho viděl. Také byl na té fotce.

„Luku!!!” řekla Steph mávajíc mi rukou před očima.

„Ano zlato?” zeptal jsem se.

„Volá ti maminka,” řekla a ukázala na můj telefon.

Ale ne! Podíval jsem se do dálky na něj a viděl, jak nám mává. Idiot!

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Ej kej ej!:D Nová část^^
Oh god guys!!:OOO
51 votes a tolik komentářů?:O Bože♥ Tohle si snad ani nezasloužím!:O

HROZNĚ MOC VÁM ZA TOHLE DĚKUJU:)♥ Je to absolutně úžasné:)♥

Yaaay máme tam Ashtona!:33:D
Myslíte, že byl na Luka takový jen proto, že vzal Steph na bazén? O.o o.O :D

Část věnuji @AdelMishix ♥
Děkuji za krásné komentáře, které mi píšeš^^:) Opravdu moc si jich vážím!^^:)♥ A hrozně moc ti děkuju, že čteš INMD:)♥
Jinak kdo by chtěl věnovat část klidně si napište^^:)♥

Prosím pokud se část líbila zanechte 'vote' a pokud se líbila ještě více zanechte komentář s názorem^^:D:) Děkuju:)♥

PS: DÍVÁTE SE NĚKDO NA TOMORROWLAND ♥ ?
Jsem jediná, která tak žere Hardwella a Tiesta?:O Ale hlavně Hardwella!:3!!:D
Put your, put your hands up!:D Tohle si jedu celý den:3:D

OH GOD MÁLEM BYCH OPĚT ZAPOMNĚLA-,-
INMD překonalo 6.000 reads:O a má 680+ votes a 314 komentářů♥
Je to první story, která mě baví psát a doufám, že baví vás ji číst:)♥

                                                                                                Jane xoxo

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro