„Luku?” vyrušila mě Steph.

„Ano?” zeptal jsem se bolestným úsměvem. Drtilo mě to.

„Naučíš mě psát?” zeptala se roztomile.

„Proč se chceš učit psát?” zeptal jsem se překvapeně. Je ještě maličká nepotřebuje to.

„Ráda bych mamince něco napsala na narozeniny,” řekla.

Narozeniny. Chrissy bude mít narozeniny. Sakra, jak jsem mohl zapomenout? Je neustále v mé mysli a já na její narozeniny zapomenu?

„Mám lepší nápad," řekl jsem s úsměvem.

„Jaký?” zeptala se zvědavě.

„Co kdybychom mamince upekli dort?”

„Jo!! A ty už si dort někdy pekl?” zeptala se.

„Ne,” řekl jsem se smíchem.

Tohle bude ještě zajímavé.

„Ale upečeme ho, až v neděli dobře?”

Přikývla a vzala další papíry s fixy.

„Teď mi pomoc napsat větu!'” rozkázala mi.

„Jakou chceš vědět napsat?” zeptal jsem se a do ruky si vzal modrý fix.

„Mmm... Mám tě moc ráda maminko, tvá Stephanie,” řekla.

„Tak ukaž.” řekl jsem beroucí jí za její ručku. Strčil jsem jí do ruky fix a společně jsme psali první slova.

„S tebou to je tak lehké. Když to zkouším sama je to strašné,” řekla se smíchem.

„Tak,” řekl jsem, když jsme dopsali větu. „Teď to zkus znovu. A pomalinku,” řekl jsem.

Zkoušela to sama, ale z M vznikalo neustále N.

„Víš co? Já ti teď tady předepíšu písmenka a ty je zkusíš opsat dobře? Jenom ty písmenka,” řekl jsem a natáhl se pro další papír.

Vlastně jsem napsal opět tu větu, ale s mezerama.

Pomalu začala písmenka opisovat a já si všiml, že samotná písmenka jí jdou dobře. Zvláštní, že jí to nejde dohromady.

„Hotovo,” prohlásila pyšně. Taky měla být na co. Málo dětí už ve 4 letech umí psát.

„No vidíš. Teď zkus opět tu větu,” řekl jsem s úsměvem.

***

„Luku zkoušky se mi přesunuli na 9, takže musím v 6 vyjet. Mohl bys prosím Stephanii odvézt do školky a pak pro ni přijet?” zeptala se mě Chrissy, když si balila kufr.

Jede tam jenom na víkend a bere si věcí, jak na týden.

„Samozřejmě, že ano,” řekl jsem a pomohl jí kufr zavřít.

„Děkuju. Za kufr i za to, jak se ke Stephanii chováš. Když jsem hledala někoho, kdo jí bude hlídat nečekala jsem, že se ozve muž a ještě k tomu, že by to s dětmi uměl. Stephanie si tě velmi oblíbila, když jsem u ní byla ukazovala mi, že jsi jí učil psát. Prosím dávej mi na mou holčičku přes víkend pozor,” řekla sedajíc si na postel.

„Neboj se. Od toho tu jsem, abych na ní dával pozor. Je absolutně úžasná. Nikdy jsem neviděl dítě, které by ve 4 letech umělo psát,” řekl jsem a usmál se.

„Myslí si, že jí otec někde sleduje a proto se snaží být, co nejlepší. A to mě ještě více drtí, protože on tohle nikdy neuvidí. Ale nemám srdce jí říct, že tatínek tu už nikdy nebude. Že neuvidí svou malou holčičku vyrůstat. Kdo ví, kde teď je,” dokončila.

„Kde by měl být?”

„No... chápete, jak jsem to myslela,” řekla nervózně.

„Tak jako tak myslím, že půjdu Steph přečíst pohádku a spát,"  řekla s kufr položila do rohu, aby nepřekážel.

„Můžu jít taky?” zeptal jsem se.

„Jasně,” řekla s úsměvem a společně jsme vyšli ze dveří.

Stephanie ležela na posteli a malovala další obrázek. Byla neuvěřitelně roztomilá, ale Chrissy málem vyletěla z kůže.

„Steph! Co jsme si říkali o malování si na posteli?” Steph rychle fixy i s obrázkem odložila na stůl a vlezla si pod peřinu.

„Copak si to kreslila?” zeptal jsem se s úsměvem.

„Podívej se.”

Na obrázku byla Chrissy, Steph a chlap s hnědými vlasy a brýlemi.

„Kdo to je?” zeptal jsem se Steph ukazujíc na chlapa.

„No přece ty,” zachichotala se.

„No jo,” řekl jsem a vzpomenul si na brýle na mém nose. Proč neustále zapomínám, že mám na sobě převlek?

„Je to krásné,” řekl jsem a usmál se na ní.

Jen se usmála beroucí pohádku O červené Karkulce. Tyto pohádky jsem neslyšel takových 20 let.

Každý jsme si sedli z jedné strany a Chrissy vzala pohádku. Otevřela jí a začala..

„Před dávnými časy žilo na okraji lesa děvčátko, kterému podle oblečení říkali Červená Karkulka...”

Když jsem byl malý vždy jsem si přál, aby mi četla matka i s otcem. Jako dokonalá rodina, jenže otec vždy řekl, že se nemám chovat jako dítě a že se mám vykašlat na pohádky. Vždy se za mě styděl. Doteď nechápu proč a drtí mě, když vím, že matka už tu s námi není jen kvůli mé blbosti. Nedokázala unést, že by její syn byl schopný někoho znásilnit. Když mě odváděla policie křičela, jak kdyby jí někdo bral život. A když zjistila, že 5 let budu ve vězění nedokázala to unést a vyskočila ze 7 patra. Ještě předtím mi napsala dopis a já si tak slíbil, že tady budu pro Stephanii, ať se stane cokoliv. Avšak upřímně jsem čekal, že jí poprvé uvidím, až když bude na střední.

„Nepomyslela by si, že jí může někdo sledovat. Byl to zlý vlk...” proč jen musí být tak roztomilé? Když je Chrissy sama je uzavřená a ne příliš přátelská, když je se Steph, jak kdyby to byl jiný člověk.

„Luku budeš číst vlka?” zeptala se se smíchem Stephanie.

Přikývl jsem a šel k Chrissy. Letmě jsem se dotkl jejího ramene, abych viděl na knížku.

„Dobrý den, Červená Karkulko. Kam tak sama jdeš?” zeptal jsem se hrubým hlasem, nacož se Steph s Chrissy zasmáli.

„A důvěřivá Karkulka mu vyprávěla o své nemocné babičce. Nakonec mu prozradila, kudy se jde k jejímu domu...” Chrissy četla nádherně. Vždy to s dětmi uměla, ale vždy říkala, že dítě mít nechce. A teď má Stephanii musela jí vychovat sama a musí být na sebe pyšná, když v takovém věku Steph vychovala.

„ „Babičko, proč máš tak velké uši?” divila se Červená Karkulka, když vešla do domu."

„Abych tě, devče, lépe slyšela.”

„A proč máš tak velké oči, babičko?”

„Abych tě lépe viděla.”

„A proč máš tak velké zuby, babičko?”

„Abych tě mohl sežrat.” ”

Steph se smála, zatímco my pokračovali ve čtení. Nikdy bych si nepomyslel, že jí jednou budu číst pohádku.

„Babička i vnučka děkovaly svému statečnému zachránci. Od těch dob žili všichni šťastně a lesní cesta k babiččině domu byla už navždy bezpečná,” dokončila Chrissy a políbila Steph na čelo.

Už jsem byl na odchodu, když Steph na mě zavolala.

„Luku ty mi nedáš pusu na dobrou noc?” zeptala se smutně.

Lehce jsem se usmál, otočil se a kráčel opět ke Steph.

„Dobrou noc princezno. Krásné sny,” řekl jsem a taktéž jí políbil na čelo, nacož se usmála a vtiskla mi pusu na líčko.

Chrissy byla značně překvapená, ale nakonec se usmála a my opět společně opustili pokoj. 

*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Nová část:)
Měla být už včera, ale včera byl hrozně blbý den:/
Brácha měl bouračku, mamka vykradené auto a já rozbila skleničku-,-:D
A netuším, kdy bude další díl, protože jsem dnes byla v nemocnici na vyšetření a zjistili, že mám zase něco s dýchám, takže úžasné:X

Jak se vám líbila část? O.o o.O :D
Bude tam hodně momentů Luka a Steph, protože jakmile získá Stephanii získá vlastně i Chrissy^-^:D A hrozně mě baví psát, jak si třeba hrajou:D I když vůbec netuším, jestli je dítě, kterému jsou 4 schopno psát O.o o.O 

A normálně jsem se až rozbrečela, když jsem našla svou první knížku O červené Karkulce!:3 Měli jste tu pohádku taky rádi?:D

                                                                                      Jane xoxo