,, Yoongi, počkej na mě. " Yoongi se otočím s úsměvem na tváři.
Normální 16-ti leté děcka, které si společně hrajou.
Najednou mi zazvoní mobil, co tuhle šťastnou chvíli rozbije.
,, Omluv mě" řekneš a zajdeš za nejbližší roh.
,, Ano? "
,, Ahoj Tew, stěhujeme. Nechci slyšet žádné vzlykání či řvaní. Řekni svému kamarádovi ať se s tebou rozloučí a běž domů. "
Tenhle hovor mi dal slzy do očí. Proč se stěhujeme? 
,, Yoongi, navždy papa" řeknu tak ať se nerozbrečím.
,, Vždyť se ještě uvi.... ."
,, Neuvidíme" skočím Yoongimu do řeči a rozbrečím se jako 3 leté děcko.
,, Bude to v pohodě Tew, určitě se ještě někdy uvidíme" uklidňoval mě Yoongi.
Utřela jsem si slzy, obejmula ho a na konec mu dala polibek na tvář.
Celý zrudnul, ale stejně zamával na rozloučení. Se sebevědomím jsem odešla směr domov.
.
.
.
.
Jsou to 4 roky, co jsem se neviděla s Yoongim. Každý den si píšeme, ale reálně je to lepší.
Prosím Yoongi přijeď za mnou jinak přijedu já za tebou.
Kamarády mám v místě, kde právě bydlím. Tak ze čtyři.
A ano, bydlím daleko od Yoongiho až v Surgutu, v Rusku:c
Ano, bydlela jsem předtím taky napůl v Rusku a napůl v Koreji, ale to je jiné.

(Poznámka autora: Jakože je Korea jenom Jižní a Severní neexistuje 👌)

,, Tew, zase si píšeš s Yoongim?" zeptala se moje máma potichu.
,, Ano, moc mi chybí."
Něco jsem k němu po těch letech začala cítit, ale co?

_________________________

Začátek nové knihy:3
A ano nejsem mrtvá xD

Papa, nemám co 'říct' xD

~Tewiaaa~