Vystřelil pavučinu a zhoupl se. Přistál za roh jedné budovi, před kterou stáli. Stark mezitím poletoval ve vzduchu. "Tak jo.... Až ti řeknu, jasný?" řekl do vysílačky. Peter však neodpovídal. Uviděl něco, co neznal a Starka ignoroval. "D...do...bře" vykoktal. "Pronásleduj je až ke křiživačce a pak se na ně oba dva pustíme" řekl...

Peter se rozhodl však pro něco jiného. Chvilku je sledoval, ale to co viděl nemohl to zastavit. Oni si všimli Starka.

"Tak jo, moc dobře známe Starka. Uděláme to tal jak jsme plánovali. B, prostě plán B!" křikl jeden, ale potichu, tak aby ho Stark neslyšel.

Petrovi se v hlavě zrodil, ten nejvíc šílený plán. Přikradl se za jednoho, který byl v zadu. Potichu ho umlčel. Na stroji dtálo 0:12. 'Ne to ne, musím to udělat' hrálo Peterovi v hlavě.

Zhluboka se nadechl. Přikradl se na stěnu a byl připraven k útoku. "Peter zpátky, jedem podle plánu" křičel Stark. "Až vám řeknu, tak odletíte pryč a pak zaútočíte po nich" řekl svérazně Peter. "Já je chytám dost dlouho. V tomhle tě nebudu poslouchat. Ten můj plán he geniální" odporoval Stark. Kluk v převleku zakroutil nevěřícně hlavou. Čas ubíhal pomalu i rychle. "TEĎ!!!!!!!" zakřičel z plnývh plic, až Tony Stark přišel o bubínky. "Ne!!" křičel nazpět Stark. "Všechny Peter chytil do obří pavučiny.

Dostal se co nejvíc rychle co to šlo ke stroji. Snažil se ho zneškodit. 0:7 ukazoval měřič času. "Pane Starku musíte pryč!!!" křičel zase. Nic Ironman se vydal vztříct tomu stroji. Měl v plánu chlapce potrestat i mu poděkovat. 0:4 Peter začal vyšilovat. Pokusil se zmáčknout tlačítko, které tam bylo. Skočul před Starka a čekal na bolest. Ta však nepřišla. Stark zničil ten stroj, ale až pozdě si chlapec v převleku a mikině všiml druhého. Tam zbýval čas 0:1.

Stroj vypálil jakýsi modro-fialový paprsek a zasáhl Starka. Ten spadl na zem. "Ne... Pane Starku, pane..... Tony" brečel Peter. Tony Stark se mu však rozpustil. Prostě zmizel. Ani se nepromněnil v prach, prostě zmizel. Před brečícího chlapce spadla jejich společná fotka, kterou asi nosil u sebe Tony Stark. Peter se rozbrečel ještě víc. Kapky slz dopadali na fotku, zem či jeho rukáv mikiny a oblek.

"Ne!!!!" vykřikl do vzduchu. Vítr si pihrával s jeho vlasy, když si sundal masku. Kapuci nechal dole a nechal déšť, aby dopadal na jeho vlasy. Byl celý promočený. Zůstal tam sedět na ulici, v ruce svíral fotku. "Ne to nemůže být pravda. Pane Starku já......." odmlčel se, zaposlouchal se do ticha. "Nezapomenu na vás" hlesl do ticha. "Ne!!!!" zase začal křičet. Všechny jeho slova nesl vítr apohrával si s nimi jako s jeho vlasy. Cítil ho u sebe jak ho objímá kolem ramen.

Vydechl zadržovaný vzduch a zhluboka se nadechl. Vstal a zdrcený se vydal domů. Šel pěšky, takže kdyby ho někdo potkal, uviděl by Spideyho bez masky. V jedné ruce svíral masku a v druhé fotku. Kapuci si zas přehodil přes hlavu a šel. Pohled upřený do země.

Opakoval si všechno. Ničilo ho to. 'Ne Pan Stark nemůže být mrtví. To nejde' rozléhalo se mu v hlavě.

Pro zloděje si přijela policie, ale nikdo tam nebyl krom zlodějů přilepených k zemi či zdi.

"Dostanu vás zpátky, slibuji" hlesl k obloze. Jeho pohled se již upíral vzhůru. K obloze poseté hvězdami a srpem měsíce.