Peter vylezl po požárním schodišti nahoru. Pak se dostal na druhou stranu a vlezl do svého pokoje. Svalil se na zem. Těžce se zvedl. Schodil ze sebe převlek a dal ho sušit, tak i mikinu. Převlékl se. Pak začal ve skříni šmátrat. Jednou mu dal Tony Stark jeho jednu mikinu. Byla to snad podobná mise? Zapomněl mu ji vrátit, nakonec si ji nechal. Moc ji nenosil, jelikož mu bylo o malinko veliká. Navlékl si ji přes hlavu.

Došel do koupelny, kde si vyčistil zuby a pokusil se trochu aspoň vysušit vlasy. Nakonec si lehl do postele. Přikryl se peřinou až po krk a přes hlavu si dal kapuci. Usnul v klubíčku a svůj nos měl zabořený v mikině.

Byla stále cítit po Starkově vůni. To Petera trochu uklidnilo. Konečně zavřel oči a přestal myslet na ten okamžik bolesti. Z očí mu padali slzy a ikdyž je měl zavřený, stále mu tekly po líci, krku až dolů. Studené slané slzy dopadali do černé mikiny, nebo na prostěradlo.

"Ne Pane Starku, to nemůžete, prosím. Neeeeeee!!!!!!" vymrštil se do sedu. Do jeho pokoje pronikalo ranní světlo. Na hodinách byl čas 7:00, což bylo dobré, jelikož měli školu až od devíti.

Ospalý se postavil na rovnou zem a došel do koupelny. Vyčistil si zuby, udělal ranní hygienu a učesal vlasy. Z kuchyně se vinula vůně palačinek, ty Peter miloval. Převlékl se do jiného oblečení. Nachvilku zaváhal, ale nakonec si přetáhl černou mikinu přes hlavu a vydal se s baťohem do kuchyně. "Dobré ráno" pokusil se o úsměv. May před něj na stůl položila palačinky a sama si sedla se svou porcí ke stolu.

"No nic, já jdu" přerušil ticho, v rychlosti se s ní rozloučil a vyběhl z baráku. Ocitl se na hlučné ulici. Všude uslyšel zprávy, vykřikující lidi, či si povídající o jedné události. Tou nebyla samozřejmně žádbá jiná, než možná smrt Tonyho Starka, jeho zmizení. Peter se zamuchlal víc do mikyny a vyšel. May by měla jít taky zachvíli do práce.

Peter si nasadil sluchátka do uší a snažil se nevnímat okolí. Nechtěl ani myslet na tu včerejší událost.

Došel di školy, kde ho přepadl Ned. "Slyšel si to?" ukázal mu noviny. Kde stálo o Starkově zmizení. "Jo já vím" posmutněl. "Neboj" objal ho a vydal se s ním do třídy.

Peter byl úplně stuhlý. Nevnínal látku, učitele a ani Neda. Před očima viděl Starka. Jak padá na zem a pak zmizí. Do očí se mu nahrnuli po několikáté slzy, které se snažil zahnat. "V pohodě?" optal se ho Ned, když viděl Petra ja se tváří. "Jo. V poho" usmál se na něj. Snažil se ho z neznámého důvodu odehnat.

Škola skončila a Peter se vydal domů. V uchu měl sluchátka a šel. Dnes má May dorazit dýl. Na stůl hodil klíče od bytu. Zdrcený si sedl na postel.

"Okej, jede to?" zeptal se hlas v nahrávce. "Ano jede pane Starku" oznámil mu Peter. "May, myslím, že Peter je šikovný kluk. Chytrý a silný a.... Spoustu věcí" uchechtl se Starkův hlas.

Peter se zarazil. Nedošlo mu, že má v mobilu nahranou tuhle nahrávku z Německa. Slzy už neudržel a rozbrečel se na novo.