Sedl si ke stolu a zapnul počítač. Najel na složku Tony_Stark_and_Me.

Otevřel ji a najel na první video.

"Petere co to děláš? Měla to být schůzka né natáčení" jeho hlas se ozval z dálky. "Ale pane Starku, já.... Já to chtěl mít jako vzpomínku" nervózně se usmál. Tony k němu přistoupil blíž. "Ne. Tohle je soukromé" zašel za kameru. "Ne, pane Starku..." vystřelil pavučinu. Ta Starkovi zalepila obě dvě rzce. "Hned to sundej...!!" křikl. Peter vzal opatrně kameru do rukou. "Myslím, že můžem začít. Co se třeba posadit" pousmál se Peter. "Fajn, může to tu zůstat, ale odvaž mi ty ruce" řekl klidným hlasem. "Radši ne. Ať vás něco podobného nenapadne" řekl Peter a posadil se na gauč. "Čteš mi myšlenky" zasmál se Tony.

Peterovi tekly slzy po tváři. Nervózně najel na další video. Mobil položil na stůl a byl připravený si potom vše tohle nahrát do mobilu.

"Už zase? Petere kolikrát mám říkat, že s tím nesouhlasím?" znova se ozval, jen jak se zapla kamera. "Já vím pane Starku, ale co když něco zapomenu?" znova se ozval Peterův hlas. "Ach jo. Tak dobře, ale..." odmlčel se. "Všechny tu vítám, u týhle bezva šou. Připomeň si svou misi" usmál se tak , že mu byli vidět všechny jeho bílé zuby. Peter se začal smát. "Jaká je tedy moje mise?" zeptal se. Kamera se začla sekat. Stark podal Peterovi obrázek s padouchem, ale to nebylo vidět na kameře. Později se objevil nápis, že se vybíjí a následně se vypla.

Peter si povzdechl a obě dvě nahrávky přetáhl do mobilu. Viděl roznazaně, přes slzy, které se mu drali ven. Poslepu spudtil další nahrávku a víc se opřel v židli. Rukou setřel slzy, tak aby viděl líp.

"Chci pana Starka překvapit mým vynálezem. Takže.... Udělám test. Vlastně máme mít poradu, ale Stark tu ještě není" položil krabici s vynálezem na stůl a kameru přilepil na strop. Sám si tam vylezl a čekal. Netrvalo dlouho a Stark se objevil. Popíjel whisky a v ruce držel jaké si složky. Sedl si na gauč a zadíval se na krabici. "Kde ten Peter vězí" prokroutil očima, krabici otevřel. Do ruky vzal lísteček, v tu ránu se zarazil. "Co myslíte pane Starku" ozvalcse vedle něho Peterův hlas. "To si vynalezl sám? Protože je to ú6asný" rozzářil se jak sluníčko. "Jo dělal jsem to sám. Jaká je mise?" ukázal na složku a přisedl si k němu. Zvenku se ozvala rába a pár oken to vysklelo. Oba dva přiběhli k rozbitému oknu. Zahleděli se do ulic. "Je čas. To je on. Jack Jhon, neboli Silver" řekl Strak. "Jdem na to" vykřikl a oblékl se do svého obleku. Peter ho měl dávno na sobě. Vypnul kameru. To byl samozřejmně konec nahrávky.

Peter složil hlavu do dlaní a nechal slzám volný průchod. I toto přetáhl do mobilu. Chvíli váhal. Měl by být v pozoru, pro případ nouze. Zhluboka se nadechl a pustil několikáté video.

Bylo vidět, že to nenatáčí Peter. "Víte lidi, chci překvapit Petera. Tolikrát pouštěl tu kameru ať jsem chtěl či ne. Tak mu to teď oplatím. Zavolal jsem si ho sem. Ale trvá mu to nějak moc dlouho. Áaaa už jde" řekl když se ozval hlas výtahu. Z něho vyšel Peter. Měl rudý nos, né od zimy, ale od chřipky. "Pane Starku já nemůžu nikam jít jsem nemocný a teta by mne zabila" vydal si kapesník a znova se vysmrkal. "Ale ne. Tohle je ta nejvíc super oplata" zasmál se Tony. "Co?" teprve si všiml Peter kamery. "To mám za to, jak jsem vás natočil, když jste byl ospalý, spal, byl nemocný a tak dál?" jeho udivený výraz nebyl až tak tolik přesvědčivý. Chtěl se smát, ale místo toho začal kašlat. "Tak nějak. Pojď, uvařím ti čaj." pobídl ho a Stark vypnul kameru.

Peter se už po několikátý zhluboka nadechl a vyjel ze složky Tony_Stark_and_Me. Vypnul počítač. Ještě chvíli počkal, než se ona nahrávka stáhne do jeho mobilu. Pak zaklapl svůj notebook. Sedl si na postel a vytočil Nedovo čislo.