O pár týdnů později

Probudil jsem se v bílé místnosti.  Vedle mě pípali přístroje v mé ruce jsem měl píchnutou hadičku. Na obličeji jsem měl obvazy.  Viděl jsem jen na jedno oko. Vedle mě sedla moje máma.

,,Kde...kde je Lyra? " zeptal jsem se, ale moje máma mě zřejmě neslyšela, protože jsem měl dost poškozený hlasivky od té nehody. Podíval jsem se vedle sebe, ale nikde jsem svojí sestru neviděl.  Věděl jsem, že to nepřežila.  Odvrátil jsem tvář, abych neviděl na svojí matku.

Zavřel jsem oči a usnul. 

O pár měsíců později

Konečně jsem mohl domů, ale nebyl jsem moc s toho nadšený.  Stál jsem před mým domem.  Můj táta mi otevřel dveře, a když jsem nešel tak mě vzal hrubě za mojí mikinu.   ,,Nech ho být! " řekla moje máma.  ,,Ty se do toho nepleť! " řekl můj táta a dal jí facku. 

Vyšel jsem schody a šel do sestřinýho pokoje. Měla na stěně naší společnou fotku.  Byla to fotka z pikniku.  Vzpomínám si jak jsme spolu blbnuli u té vody.  Začala mě bolet hlava a já spadl na zem.  

Pomalu jsem otevřel oči.  Okolo mě byl hustý les, přes který vůbec neprosvítalo světlo. Cítil jsem jak na mě,někdo hledí. Pomalu jsem se otočil a za mnou byla vysoká postava.

  ,,Je čas Toby... " řekla a zahleděla se na mě.  ,,Jak víš, jak se jmenuji!?" řekl jsem, ale znělo to jako bych byl podvodou.  Myslím ti, že nebylo nic slyšet. Postava se ke mě přiblížila.

,,Jsem tvoje myšlenky. " řekla postava. Zatajil se mi dech.  ,,A na co je čas!? " vykřikl jsem. ,,Jsi připravený být mým...malým proxym. " řekla.  ,,Ne!  Nejsem tvůj proxy a nikdy nebudu. " řekl jsem. 

Doma

Probudil jsem se v pokoji mojí sestry.  Slyšel jsem jak na mě moje máma volá.  Běžel jsem dolů do jídelny.  Na stole byli wafle, ale neměl jsem hlad.  Vzal jsem si jen jednu wafli a šel do svého pokoje.  Moje vzpomínky se začali vytrácet a nahrazovali se tou divnou postavou.  Moje vzpomínky na kámoše byli pryč.

Pokračování příště...
aaadakocka
JackN2004
twinst4r
RybarekRybarek
KvetkaTheCauliflower
prostejaaneresto