Bílá pegaska vkročila velkými dveřmi do salónku. Laver zůstal venku, jelikož podle etikety se nehodilo, aby byl muž se ženou v jedné místnosti, když se bude oblékat.
Rozhlédla se. Madam Maxine v tom měla pořádek. Na jedné straně látky po čistě bílou až černo-modrou. Na druhé straně byly nitě a v nich zapíchnuté jehly. U nich byly pověšené prázdné věšáky na šaty. Vpravo byly figuríny. Většinou prázdné, jen na některých byly přehozené nebo obtočené látky.
,,Á princezno Moonlight. "
Moon se rychle otočila za hlasem. Oddechla si.
,,Vyděsila jste mě madam Maxine, obdivovala jsem tady Vaše látky, jsou úžasné."
Růžová kobylka s modrými vlasy se zasmála.
,,Maxine stačí, Výsosti" pověděla jí a vysekla jí poklonu.
Tentokrát se zasmála Moonlight.
,,Stačí Moonlight."
Ušklíbla se.
,,Pak tedy Moonlight, stoupněte si sem a můžeme začít připravovat Vaše šaty na večerní ples. Pokud Vám to nevadí musíme s sebou trochu hodit, jelikož musím ještě dodělat šaty Vaší sestry, princezny Coconat"
Princezna se zarazila. Ona nemá její šaty ani načrtnuté a chce ještě upravovat šaty Coconat? Copak se to dá za dva dny stihnout? I v Manhattanu, když si chtěla nechat objednat šaty čekala asi čtyři dny.
,,Já.... ehm..... je mi blbý se na to zeptat, ale..... jak ty šaty stihnete za tak krátkou dobu vytvořit? Máte práci ještě se setřinými šaty a ještě moje? To nemůžete stihnout."
Ovšem příjemná madam Maxine to vnímala jinak.
,,Nebuďte hloupá, jistě že to stihnu. Mám spousty času. Tak a teď prosím si stoupněte sem na stupínek."
Moonlight tak učinila.
,,Konečně světlá barva! Ani nevíte, jak jsem ráda, že máte zrovna tuhle barvu. Vaše sestra, matka i otec mají barvu tmavou, tak musím především šít ze světlých látek. Teď ale mohu čerpat i z látek tmavých."
Hned co to dořekla, pomocí skvětle žluté magie začala Moonlight obalovat nejrůznějšími látkami. (Hlavně tmavými)
Moon klidně stála a pozorovala, jak kolem ní poletují látky. Přitom se koukala na sebe do zrcadla. Nemohla si zvyknout na odstíny modré v její hřívě a už vůbec ne na křídlech. Připadalo ji divné, že se změnila jen ta část, kde měla bledě modrou barvu.
,,Jste v pořádku, princezno Moonlight? Zdáte se mi nějaká nesvá."
Jmenovaná princezna přemýšlela, zda má o svých problémech mluvit s někým cizím. Ne, že by jí nedůvěřovala, ale něco uvnitř ji nutilo mlčet.
Maxine se ale nehodlala vzdát a pokoušela se dál rozbít tu ponurou atmosféru.
,,Zajímá mě, jak jste se sem vůbec dostala? Co Vás sem přivedlo?" zeptala se a začala jí kolem pasu obmotávat růžovou látku.
Nejdříve se jí do toho moc nechtělo, ale nakonec spustila. Vyprávěla jí, to co řekla i Laverovi. O její cestě do Canterlotu, o vidění své minulosti i o tom jak se sem dostala.
Zdálo se, že je madam tím příběhem vzrušená.
,,Ten šperk co máte na krku, to je ten kterým jste se sem dostala?"
,,Ano, víte co je zvláštní? Přesně na tuhle otázku se ptal i Laver."
Jeji společnice vypadala, že jí to ani nepřekvapilo a potvrdila ji to následující odpověď.
,,No jistě, každý by se o něj zajímal. Vždyť je posvátný. Nikdo ho už hodně dlouho neviděl."
,,Posvátný?" optala se.
Maxine, která jí zrovna pokládala další vrstvu na šaty se pro sebe zasmála.
,,Ano, říká se, že majitel který má úmysly čisté ho dokáže ovládat a on pomáhá jemu. Máte na krku velmi silnou zbraň."
Moonlight byla překvapena. Proto byl Laver tak překvapený.
'Takže já mám na krku silnou zbraň?' řekla si ro sebe.
Madam už měla výběr látky hotový a střih taktéž.
,,No, já si myslím, že máme hotovo. Přijďte za dva dny a budete je mít v celku."
Moonlight poděkovala, rozloučila se a za doprovodu Lavera odešla zpátky do své komnaty.

Zdravím všechny poníkovské i neponíkovské bytosti, vím, že jste na tuto kapitolu čekali trochu déle a že je kratší, ale i tak doufám, že se líbila.

princessScarlet12