Zatímco Chrysalis kula pikle se svým komplicem, Moonlight byla ponořená do říše snů.
Procházela se po zelené trávě, která jí příjemně lechtala pod kopyty. Čerstvý větřík si pohrával s jejími vlasy a ona si to moc užívala. Užívala si každé vteřiny, i když věděla, že to jednou skončí. Chtěla si to proto vychutnat co nejdéle to bylo možné. Připadala si tak svobodná a bezstarostná, jako by jí žádné myšlenky nedržely při zemi.
Nemusela myslet na zrádce, který se někde v jejím zámku ukrývá, nemusela myslet na skoro políbení s Laverem ani na nemocného a málem mrtvého Saida. Nemyslela na nic a na nikoho.
Zrovna když si začala tento pocit naplno užívat, obloha se setměla a půda pod nohama začala pukat. Vyděsila se a vzlétl, aby si zmapovala situaci. Do cesty se jí ale připletl zelený paprsek. Moon se hbitě otočila a setkala se sama tváří v tvář Chrysalis. Moonlight byla vyděšená a nemohla si vybavit žádnou šťastnou vzpomínku. Sáhla si na hruď aby ho nahmatala, ale nic necítila. Medailon už na její hrudi nebyl. Když se podívala na svojí soupeřku, zjistila proč. Chrysalis ho držela v zelené magii a skrz něj na ní poslala kouzlo. Princezna se zřítila k zemi a čekala na poslední výstřel. Ten ale nepřicházel. Moon zvedla hlavu a místo černé alicornky tam stála modrá princezna.
,,Uf, Luno, ty teda dokážeš svými sny nahnat strach." řekla a oddýchávala se.
,,Bohužel, tohle už není jenom sen.
Chrysalis o tobě ví a plánuje, se tě zbavit."
Moon vytřeštila modré oči.
,,C- co? Jak?" zakoktala.
,,Má na zámku špeha. Moon poslouchej, nemám moc času, takže poslouchej! Nikomu nevěř! Důvěřuj svým instinktům a schopnostem!" stihla říct ještě předtím než se jako vánek rozplynula.
Moonlight se vyhoupla do sedu. Srdce jí tlouklo jako splašené a špatně se jí dýchalo. Podívala se na postel vedle ní, na které spala Coconat.
Nevrtěla se ani nekřížila oči, z čehož její sestra usoudila, že se jí zda něco pěkného.
Když se její srdce uklidnilo, lehla si zpátky na záda a otočila se na bok. Chtěla usnout, jenže to co jí Luna řekla, jí nutilo k přemýšlení. Přemýšlela, kdo by byl natolik prohnaný aby nezradil jenom ji, ale i její rodinu. Probírala si poníky se kterými se v zámku setkala. Věřila, že to Maxine nebyla. Čím více, ale přemýšlela nad tím, co se na slavnosti stalo, tím víc jí to k madam přivádělo.
Odešla s Rosie přeci jen o chvíli déle, než se Chrisalis objevila.
'Co když jí pustila ona? Luna to říkala jasně, nikomu nevěř. To znamená, že je to někdo, komu věřím a komu můžu říct úplně všechno.'
Čím dál, ale o tom Moon přemýšlela, tím víc jí to k Maxine a její dceři opravdu táhlo.
Když jí první paprsky zašimraly na nose, podívala se z okna. Nevěděla, jak dlouho už je vzhůru, ale věděla, že už neusne.
Potichu vylezla ze spacáku a odebrala se do svého pokoje, který je vedle Coconat.
Když otevřela dveře, přivítal jí zápach zatuchlého pokoje. Přešla k oknu a otevřela ho dokořán. Čerství vzduch si pohrával s jejími vlasy a ona se cítila svobodná přesně jako ve snu.
Založila si kopyta na parapet a položila na ně hlavu a zavřela oči.

Velká rána Moon donutila, aby prudce zvedla hlavu. Když se podívala dolů z okna uviděla pomocníka z kuchyně, jak mu spadly bedny se zeleninou.
Princezna se podívala na hodiny a s překvapením zjistila, že je už půl deváté.
Zavřela okno a šla do velké síně na snídani. Zhruba v půli cesty, ale spatřila Maxine, jak jde k ní.
,,Ahoj Moonlight. " pozdravila vesele.
,,Dobrý den, Maxine." odpověděla nervózně. Jestli byla pravda to, co si myslela, nesměla vzbudit podezření.
,,Jdu na snídani, takže mě prosím omluvte."
Její přítelkyně kývla, ale ještě než odešla, řekla: ,,Mimochodem, jestli uvidíte Coconat, řekněte jí, ať si na snídani pospíší."
Moon se zamyslela a pokračovala v cestě. Věděla, že její sestra chodí vždycky včas. Napadlo jí, že jí půjde zkontrolovat, jestli je v pořádku, ale hned tu myšlenku zahodila.
'Nejspíš se jen zdržela a za chvíli přijde.' řekla si pro sebe a otevřela dveře.
Usedla hned na první židli, nabrala si na talíř borůvkové muffiny a pustila se do jídla. Hned co dojedla první muffin, přiřítil se do síně Laver.
Celý udýchaný přiběhl k jediné šlechtičce v téhle místnosti.
,,Chrysalis........ a....... a.... Coconat a pak......"
,,ZPOMAL LAVERE!" zakřičela na něj, aby se zklidnil.
,,Tak, teď se nadechni a řekni mi, co se stalo. Co je s Coconat?"
Laver se nadechl a začal vypravovat.
,,Coconat za mnou ráno přišla. Chtěla se jít projít do lesa a projednat její návrh. Připravuje pro tebe oslavu na omluvu za to, jak se k tobě chovala. Věděla, že spolu trávíme hodně času a doufala, že jí pomůžu. Jenže jsme si nevšimli, že už jsme překročili bariéru a zničehonic se před námi objevila Chrysalis a začala na nás útočit. Já jsem jen tak tak utekl, ale tvoje sestra tam zůstala."
Moonlight pocítila obrovskou bolest. Chtěla řvát nebo brečet, ale místo toho se vyšvihla ze židle a tak rychle jako nikdy předtím se rozběhla do lesa. Laver s novou silou, kterou nabral rozběhl za ní.
,,Ukaž mi, kde to bylo." sdělila mu, když tam přiběhli.
,,Dobře, dobře ale zpomal, Moon."
Laver kývl hlavou na stranu a se svou společnící se vydali cestou, na kterou ukázal.

Chvli před tím, než se Laver s Moon setkal v jídelně.

Coconat se s úsvitem slunce probudila. Podívala se na zem a zjistila, že Moonlight je už pryč.
Její oči poté směřovaly na dřevěný, malý noční stolek vedle postele, na kterém byl postaven budík.
S překvapením a trochu i radostí zjistila, že je teprve půl osmé. Snídaně začínala až za třičtvrtě hodiny.
Vstala z postele, vzala si na sebe růžový župan a přešla ke své malé knihovně.
Bylo tam hodně knih. Většina z nich byla už stará, ale sem tam se mísily i knihy nové. Pokud si ale myslíte, že tam byly příběhy o princeznách, princích a čaroději, jste na velkém omylu. Coconat byla ten typ poníka co žil realitou. V její knihovně proto byla převážně mytologie, která byla založena na faktech. Na rozdíl od její sestry, která měla knihovnu více méně o pohádkách a báchorkách.

Princezna si vzala oranžovou knihu o posvátných magických předmětech a sedla si zpět na postel.
Knihu otevřela na straně 177 a začala číst o Safírové koruně.
'Safírová koruna má moc každého uvěznit v safíru. Nosit ho může kdokoliv, ale je nikdo neví, její současnou polohu.'
Ze čtení ji ale vyrušilo klepání na dveře. Princezna pokynula a dovnitř vešel šedý alicorn.
,,Lavere, potřebujete něco?" zeptala se.
,,Ne, jen mi Moon říkala, že jste se usmířily, tak jsem rád."
Coco zavřela knihu a odpověděla mu.
,,Ano, potom co se stalo to s Chrysalis, jsem si uvědomila, že mi nechtěla přebrat místo a omluvila jsem se jí. " usmála se.
Laver se úšklíbl.
,,Tak to je dobře," začal a přešel ke dveřím. ,,protože teď už bude pozdě. Sbohem Coconat." dokončil temným hlasem.
,,Co?!"
Hnědá alicornka vystřelila z postele a běžela ke dveřím. Bohužel to ale nestihla a Laver jí zamkl v pokoji.
,,LAVERE! LAVERE TY ŠMEJDE! PUSŤ MĚ VEN!" křičela a lomcovala přitom klikou.
Laver se otočil a ještě než odešel  řekl: ,,Promiň princezno, ale až moc by jsi mi ztěžovala plány."

Moon se prodírala větvičkami, které jí škrábaly až se konečně dostala s Laverem až k bráně.
,,Tak, tady to je." řekl Laver.
,,Jdeme. Nemáme čas." vkročila za bránu a pokračovali dál, když jí její společník zastavil.
,,Moon, ještě než budeme pokračovat, bych s tebou chtěl probrat ten skoro polibek. Víš, já... " Chtěl pokračoval, ale jiný hlas ho zastavil.
,,Děláš si srandu!? Jsi tři roky v paláci a nic. Teď přijde tahle a ty už se s ní líbáš!?" vykřikla na Lavera Chrysalis a vyslala na Moonlight kouzlo. Ta se mu nestačila vyhnout a přední kopyta měla připoutaná k zemi.
,,Nelíbali jsme se!" vykřikl na svou obranu.
,,Cože? Lavere, ty jsi její komplic? Ty s ní spolupracuješ?" řekla se zlomeným hlasem a měla co dělat, aby jí nezačaly téct slzy.
,,Copak tobě to Luna neřekla, když tě zachránila ve snu? A já myslela, že si věříte." sdělila jí soucitně Chrysalis.
Moonlight jakoby se roztočil svět. Pochopila, že jí Laver lhal. Coconat tu není a ona spadla přímo do pasti. Když si přehrávala slavnost, došlo jí, že ho tam viděla až když šli tančit. Bylo to tedy spousta času, jí dostat za štít.
,,Ale, já to nechápu. Proč? Proč jsi zradil mě a mojí rodinu? A kde je Coconat? " poslední větu se snažila říct výhrůžným tónem.
,,Proč jsem to udělal?" odfrkl si.
,,Protože mi Chrysalis nabídla něco lepšího. Moon, nejsem blbej. Samozřejmě, že mi došlo, že Chrysalis tu válku jednou vyhraje, tak proč bych se k ní nepřidal? A tvoje sestra? Ta je zamčená ve svém pokoji."
Moonlight už bylo všechno jasné. Proto nebyla na snídani. Chtěl se jí zbavit, aby jí mohl obelhal a ona mu na to skočila.
,,A co Said, toho si chtěl také odstranit?" zeptala se pobouřeně.
,,Said byl nehoda!" ohradil se.
,,Saida jsem nechtěl otrávit. Připletl se mi do cesty. Musel jsem něco udělat. To kouzlo bylo slabé. Mělo ho jenom omráčit. Ten kluk má slabou vůli. Do jeho hlavy se dostalo více účinku a otrávil se."
,,Dost už mluvení!" zakřičela královna.
,,Je načase skončit, co jsem nedokončila na slavnosti." dopověděla a rozzářila roh.
,,Víš, jsem vážně ráda, že jsme se nelíbali." řekla uraženě.
Chrysalis vystřelila zelený paprsek proti Moonlight.
Mooniny oči sledovaly pouze rychle blížící se paprsek. Na poslední chvíli se, ale magie roztříštila o světle růžový štít - Coconatin štít.
,,Co tady děláš?" zavrčel nepřátelsky.
Coconat která stála teď před svojí sestrou se zasmála.
,,Myslel jsi si, že se mě tak lehce zbavíš? Pro tvojí informaci, pustila mě Maxine. Nezdála se jí Moonlight ve své kůži a slyšela mě, jak křičím a mlátím do dveří."
,,Jsi pošetilá princezno, myslíš si, že máš proti mně šanci?" položila řečnickou otázku Chrysalis.
,,Jenže já jsem nepřišla bojovat." zavrčela Coconat.
Na nic nečekala. Kouzlem osvobodila svoji sestře kopyta z lepkavého zeleného slizu a kouzlem obě přenesla zpátky na zámek.
,,Pro Celestii, Coconat, děkuji." sdělila jí vděčně a skočila jí okolo krku.
Její sestra jí pokynula hlavou.
Zhruba za deset minut se otevřely dveře a vešli král s královnou od návštěvy z Canterlotu. Jejich děti k nim rychle přiběhly a začaly jim vyprávět, co se stalo.
,,Já tomu nemůžu uvěřit. Zrovna Laver. " pověděla královna.
Všichni na to měli stejný názor. Nejhůř to ale nesla jejich nejmladší dcera. I když tu nebyla tak dlouho, cítila, že se s Laverem sblížili. Myslela si, že to co mezi nimi bylo, bylo opravdové, ale opak byl pravdou.
,,Vaše Výsosti, pojdte s námi." vyhrkl strážce, který přiběhl na chodbu.
Ani jeden z rodinu nechápal o co jde, ale šli se strážcem před zámek. Jakmile vyšli, věděli proč byl venku takový zmatek. Nad městem ve vzduchu stála Chrysalis.
,,Drazí poníci, válek už bylo dost. Proto nám vydejte princeznu Moonlight a mi Vás ušetříme další války a Vašich životů. Čekáme Vaši odpověď přesně v poledne." sdělila a rozplynula se.
Poníci vyděšeně běhali z místa na místo, takže asi pochopili, že Moon neodejde.
,,Takže co teď?" zeptal se její otec.
,,Co teď? Teď bude přece válka." odpověděla mu.

Zdravím všechny poníkovské i neponíkovské bytosti, tak kdo věděl, že to bude Laver? A kdo si na začátku knihy alespoň jednou řekl jeststli to náhodou nebude opravdu Maxine? Dejte vědět. Každopádně doufám, že se kapitola líbila a už nás jich moc nečeká. Jinak jestli si pamatujete, v minulé kapitole se Moonlight přála Saida, kdo za ním byl na návštěvě a on neřekl, že tam byl Laver, ale nakonci kapitoly říkal, že za ním byl. Důvod je jednoduchý. Laver za Saidem opravdu byl, jen až po tom, co král odešel.

princessScarlet12