Dvě klisny v šedých pláštích se  procházely malým městečkem. Pro obyvatele Měsíčního údolí jako by byly neviditelné. Nevnímali je, když kolem nich prošly jako stádo duchů, nebo si jen něco řekli v hlavě. Hlavní cíl dvou poníků, ale nebyl obtěžování a procházení se po městě, ale poslouchání, co si obyvatelé mezi sebou sdělují.
,,Těšíš se na nového královského potomka?" zeptala se béžová kobylka té žluté.
,,Upřímně, ani moc ne. Beztak to bude zase buď jednorožec nebo pegas." odpověděla jí.
,,A co je na tom špatného? Vždyť princezna Moonlight je taky pegas a zachránila nás."
,,Ale za jakou cenu, Medi? Kolik poníků přišlo o život? Bratranec mojí mámy, Mandyin manžel a dokonce můj budoucí manžel!" poslední oběť vykřikla tak hlasitě, že ji musel slyšet každý v okruhu sedmdesáti metrů.
,,No, počkej,Cass, Damon už byl přece zadanej. Ta jeho Shining se na pohřebu zhroutila. Proslýchalo se, že jí chtěl v den jejích narozenin požádat o kopyto. O tebe moc nestál." řekla jí, ale jakmile si uvědomila co řekla, zacpala si kopyty pusu.
,,To ihned odvoláš!" rozkřikla se na celé náměstí tak, že se za nimi všechni otočili.
Dvě kobylky v pláštích zjistily, že nemá cenu je už nenápadně odposlouchat a vydaly se směr palác.
Cestou ještě zaslechly pár poníků povídající o novém členu královské rodiny a nějaké další blbosti.
Ani se nenadály a už stály před hlavními dveřmi paláce. Ten hlídali dva strážci, které jim zablokovali cestu. Jakmile jim ale klisny ukázaly tváře, pustili je dál. Vešly dveřmi a ocitly se v nádherně ozdobné chodbě. Sešly po schodech dolů a zaťukaly na dveře.
,,Už jste tady, pojďte dovnitř. " pokynula jim bílá pegaska.
Obě dvě vešly dovnitř. Zdravotní oddělení bylo přesně to pravé na předání informací. Přeci jenom, kdo by je tu obtěžoval, že?
Na lůžku seděla jen jedna osoba - královna Měsíčního údolí, která si právě hladila svoje nafouklé břicho.
,,Tak, co jste zjistila, děvčata?" zeptala se.
Obě dvě dívky si sundaly z hlavy kápi a odhalily svoje tváře. Bílá pegaska s modrými krátkými vlasy a hnědá alicornka s bílo - modrými vlasy.
,,Někteří si dělají starosti. Doufají, že přivedeš na svět alicorna se silnou magií a schopnostmi." řekla princezna Coconat.
,,Ty se tím, ale teď netrap. Termín máš už za týden a nemůžeš si teď dovolit být ve stresu." dopověděla její sestra.
Královna vzdechla.
,,Máte pravdu. Půjdu do svého pokoje odpočívat."
Její dcery přikývly a doprovodily jí nahoru.

Zatímco všichni už byli po večeři a zalehli do svých teplých postelí, zatím stále nejmladší princezna vykreslila křídou na zem velký kruh. Do něj nakreslila o něco menší kruh a nakonec srpek měsíce. Stoupla si do jeho středu a dotkla se jak svého medailonku na krku, tak měsíce na podlaze.
Všechny obrysy náhle začaly zářit bledě modrou magií a princezna se rozplynula. Zhmotnila se až na chodbě Canterlotského paláce.
Rozhlédla se a spatřila menší balkon. Šla přímo k němu a opřela se o  zábradlí.
Dnes byla noc neobyčejně teplá. Bylo to zvláštní, protože byla teprve půlka jara. Mírný vítr ale vál a Moon za to byla ráda.
Podívala se na noční oblohu. Hvězdy a měsíc zářily tuhle noc velmi jasně. Jakoby zářily jen pro budoucího sourozence Moonlight.
Zrovna když začala hledat souhvězdí Velkého poníka, vyrušil jí příjemný hlas.
,,Říkala jsem si, že tu budeš."
,,Jo, řekla jsem si, že se sem ještě teď v noci podívám, než se to malé narodí. Potom budu mít hlavně přes noc práci."
,,Pořád se nemůžeš zbavit dojmu, že je něco špatně?" zeptala se Luna.
Moon přikývla.
,,Možná jsem jen paranoidní, ale něco mi říká, že je něco špatně. Chrysalis se tu neukázala už sedm let. Nikdo neviděl jí, žádného z changelingů ani Lavera."
Ano, ta vzpomínka jí stále tížila na srdci, ale už to nebylo tak zlé.
,,Ještě pořád je to pro tebe těžké?" zeptala se starostlivě.
,,Už mě to nějak přešlo." odpověděla jí a sklopila zrak k zemi, aby jí neviděla do očí, do kterých se jí draly slzy.
,,Ne, nepřešlo. Vidím to na tobě." začala a zvedla jí kopýtkem bradu, čímž spatřila pegasky světle modré oči. ,,A jen tak tě to nepřejde. Ta vzpomínka tu pořád bude. Pořád tě to bude bodat do srdce jako tisíc malých střepů. Nikdy už to pro tebe nebude jako dřív. Jenže od toho to jsou tvý přátelé a rodina, kterým se můžeš se vším svěřit."
Monlight věděla, že má Luna pravdu. Nikomu se s tímhle nevěřila. Nechtěla o tom mluvit. Uběhlo sice již spousty let, ale ta vzpomínka byla živá. Nikdy už to nebude jako dřív.
,,Mimochodem, tvůj sourozenec, už se ví, jestli to bude holka nebo kluk?" zeptala se Luna, aby odbočila od tématu.
,,Ano, ale rodiče to vědět nechtějí, takže to nevím ani já. Mají už ale jména. Pro holku by chtěly jméno Nyx a pro kluka Nicolas." dopověděla.
Za týden to bude velká sláva. Obyvatelé na to čekají již devět měsíců a slavnosti budou tento a příští týden v plném proudu.
,,No, už bych se měla vrátit. Sice nikdo neví, že jsem pryč, ale i tak."
Luna souhlasně kývla a rozloučily se.

Zdravím všechny poníkovské i neponíkovské bytosti, tohle je už druhá kniha o Moonlight. Mám jen jednu otázku. Líbí se Vám zatím prolog?

princessScarlet12