Přišel říjen a na školních pozemcích i v samotném hradu zavládl vlhký lezavý chlad. Za Madame Pomfreyovou se den co den valili na ošetřovnu nachlazení studenti i učitelé.

Její životabudič působil okamžitě, i když tomu kdo jej vypil se ještě hodnou chvíli kouřilo z uší. To jsem Jessice dlouho nezapomněla jak se mi za to vysmála. Ginny Weaslyovou, která vypadala poněkud přepadle, jeden z jejích bratrů Percy, donutil aby jej vypila také. Pára, která jí pak vystupovala několik hodin zpod zářivých vlasů, působila jakoby měla hlavu v jednom ohni. Elladoru jsem přiměla jej vypít taky, i když měla hrozně moc námitek. Pff někdy mě hrozně rozčilovala, i když ona rodičům určitě tvrdila totéž o mně. Se sourozenci je prostě hrozná otrava.

Do hradních oken bez ustání celé dny bubnovaly obří deštové kapky. Hladina jezera se o dobrých pár čísel zvedla a květinové záhony se proměnily v blátivé stružky. Jo a taky dýně co pěstoval Hagrid na zahrádce pořádně vyrostly. V tomhle počasí bylo nejlepší sedět někde v křesle u krbu a číst si. V tomhle je havraspárská společenka skvělá.

Za vysokými okny s lomenými oblouky můžete pozorovat déšť a zároveň být v teple. Je to velká kruhová místnost s klenutým stropem, jelikož je umístěna v západní věži. Strop je poset hvězdami a souhvězdími, celý první ročník mě to uchvacovalo.
Ve výklenku přímo naproti vchodovým dveřím stojí vysoká mramorová socha samotné zakladatelky koleje, Roweny z Havraspáru. Napravo i nalevo od Roweniny sochy se nacházejí dvě velké knihovny, které jsou plné knih. Před knihovnami stojí několik pohodlné pohovek přímo vybízející k posazení. V celé místnosti je položen koberec v barvě půlnoční modři, stejnou barvu má čalounění křesel a lenošek, kterým se okolo nohou povaluje hromada měkoučkých polštářů v kolejních barvách.
Po pravé a levé straně krbu se nachází schodiště k ložnicím. Pravé schodiště vede k dívčímu křídlu, schody a zábradlí jsou z hřejivého mahagonového dřeva, levé schodiště vede do křídla chlapců. V obou případech v prvním patře narazíte na půlkruhové odpočívadlo, strop i stěny jsou zdobeny bledě modrou malbou a obrazem ranního slunce, z něj vycházejí paprsky dál do chodby. Na konci každého paprsku jsou pokoje prvních ročníků.
Schodiště v prvním patře samozřejmě nekončí, ale pokračuje další dvě patra. V každém patře je odpočívadlo a sluneční paprsky ukazující cestu k pokojům. Motiv na stěnách se však s přibývajícími schody postupně mění. Vycházející slunce přechází v soumrak, vymalovaný temně modrými a bronzovými odstíny.

Bylo pár dní před svátkem Všech svatých a já si vypracovávala esej do Přeměnování.
Vtom ke mně celá uřícená přiběhla Jessica ,,Víš co se povídá po hradě? Tvůj bratr zase vyvedl nějakou lumpárnu a tentokrát Lockhartovi."
Zůstala jsem na ni zmateně zírat ,,Jakože cože?" ,,Jo a ještě se do toho tuším přimotali nějací třeťáci a postříkali strop ve sklepení žabími mozečky" dodala Jessica a plácla sebou na kanapátko vedle mě. To co mi řekla, úplně odpovídalo bratrovu stylu srandy a nebo taky dvojčatům Fredovi a Georgovi. ,,Je to pravda, Parvati mi o tom taky povídala" přidala se k ní druhačka Padma Patilová, která měla sestru v Nebelvíru. ,,Ten blbec, on si prostě nedá pokoj, a pořád musí něco vyvádět." zasyčela jsem až jsem nedopatřením převrhla kalamář na svou esej. ,,Merde na toustu!" a pak jsem hůlkou tu inkoustovou louži vysušila. ,,To teda nevím co proti Lockhartovi měl, chudinka Lockhart." řekla Jessica, která našeho učitele Obrany zbožňovala. Ostatně byl oblíbený téměř u všech dívek na škole. Jestli i mně zauajal? No jako nic moc to nebyl, byl hrozně vychloubačný. Ale profesro Brumbál na ten post nikoho jiného nesehnal, a ani se nedivím. Po tom co se stalo loni Quirrelovi, by na takové místo nikdo nechtěl.

________________________________________________________________________
Takže čau
Jsem tu s další kapitolkou 🤣, vrátili jsme se z dovolené a já se nudila, tak mě napadlo vydat tenhle týden ještě jednu kapitolu.

Schválně co myslíte, že Cassin bratr Sirius provedl Lockhartovi za lumpárnu?

Vaše Andy ❤