Z pohledu Ell

„Co je to za věštbu?" opakovala po Harrym Bellatrix Lestrangeová a z tváře se jí vytratil úšklebek.

„Děláš si legraci, Harry Pottere?"

„Ne, nedělám si legraci," ujistil ji Harry a těkal očima od jednoho Smrtijeda k druhému.

„Ty to skutečně nevíš, Pottere? To ti Brumbál nikdy neprozradil....?"

„Rozbíjejte regály!" pošeptal Harry Hermioně, zatímco na něj bezostyšně mluvil Lucius Malfoy.

Já si však prohlížela postavy za ním, Bellatrix a pár dalších Smrtijedů.

Nevěděla jsem, jestli si na to Lyco či Cass vzpomněli, ale mohl by tu být táta. Mohl by tu být. Jen jak to poznat? Lucius neustále mluvil o věštbě. Z ničeho nic Harry zařval:

„Teď," to byl povel pro nás. Vzápětí se také ozvalo:

„Reducto," jak jsme každý zasáhl jinou oblast, regály se začaly rozpadat jak věže z těch mudlovských kostiček Lega.

Nastal jednoduše chaos. Všichni se rozutekli, můj pohled však stále visel na skupince Smrtijedů.

„U Morgany, pohni!" popadl mě Lyco surově za svetr a odtáhl mě někam pryč.

Všichni řvali a ječeli, ozývaly se výkřiky bolesti a hromové rány, jak se regály jeden po druhém kácely, a do toho všeho se v tajuplných útržcích mísila proroctví věštců osvobozených z koulí.

„Lyco! Počkej! Nemyslíš, že ...že tu může být i táta ?" zasípěla jsem, když jsme se snažili probít tím vším zmatkem.

„Nemysli na hlouposti! Jestli sis nevšimla, tak nám jde o život!" křiknul a vzápětí po někom vyslal kletbu.

„Pusť mě!" snažila jsem se mu vyvléct, zatímco na nás útočili další dva Smrtijedi.

„Mdloby na vás!" zaječela jsem. Jen tak tak jsme se stihli dostat k Harrymu, Hermioně a Nevillovi. Prolétli jsme dveřmi za nimi.

„Colloportus!" vyhrkla udýchaně Hermiona a dveře se s podivným mlasknutím zavřely.

„Kde - kde jsou ostatní?" zasupěl Harry. Chyběli nám Ron, Lenka, Cass a Ginny.

„Nejspíš běželi nesprávným směrem!" zašeptala vyděšeně Hermiona.

***

Situace se nám mírně řečeno vymkla z rukou. Poté co nás Smrtijedi naháněli po Odboru záhad, už několik z naší party bylo zraněných.
Byli jsme v pasti, přesně jak Lyco od začátku sýčkoval.

„Tohle je konec hry, Pottere," zavrčel pomalu Lucius Malfoy a stáhl si masku.

„Tak buďte hodný chlapec a podejte mi tu věštbu."

„Nechte - nechte ostatní jít a dám vám ji," navrhl zoufale Harry.

Srdce mi zoufale tlouklo a měla jsem pocit, že mi vyskočí z hrudi. Schovávali jsme se s Nevillem nahoře za kamennými lavicemi.

„Nejste v postavení, abyste si mohl klást podmínky, Pottere," odsekl Lucius Malfoy a jeho obvykle bledá tvář zrůžověla potěšením.

„Jak vidíte, je nás deset a vy jste sám... nebo vás Brumbál nenaučil ani počítat?"

„Dedí sáb!" rozkřikl se Neville a vyběhl z úkrytu.

,,Ješdě bá bě," Neville nemohl skrz rozbitý nos ani pořádně vyslovovat, natož se účinně bránit.

„Pojď zpátky ty blbečku, vždyť nás prozradíš," zašeptala jsem, ale Neville se už drápal dolů z jedné kamenné lavice na druhou.

Vydala jsem se za ním a metala po všech omračovací a další kouzla, abych mu aspoň trochu pomohla, protože jeho ,Bdoby da vás,‘ vůbec nepůsobilo.

„Ale ale, tak zdá se, že Potterovi kamarádíčci přece jen přišli na pomoc!" rozchechtal se jeden ze Smrtijedů a já na něj namířila hůlku.

„Mdloby na tebe!" Lehce jej vykryl.

„Ty malá špíno! Co se vůbec opovažuješ!" Vykřikl hněvivě, když jsem toho dalšího srazila na zem. Pak merlinžel dostali Nevilla, a jeden ze Smrtijedů jej chytnul do ocelového sevření.

„To je Longbottom," ušklíbl se Lucius Malfoy.

„Ještěže tvoje babička už je zvyklá, že ztrácí příbuzné v zájmu naší věci... tvoje smrt jí ani nepřijde jako nějaký mimořádný šok."

„Longbottom?" opakovala po něm Bellatrix a její vyzáblá tvář se rozsvítila úsměvem plným zla.

„No ne, měla jsem to potěšení poznat tvoje rodiče, chlapče."

,,Já vím, že ado," zakřičel Neville a snažil se vzepřít svému vězniteli.

„Pusť ho, toho si vychutnám sama," sykla Bellatrix na velkého Smrtijeda a ten pustil Nevilla na zem.

„Crucio."
Pak ho pustil a Neville spadl na podlahu, v křečích sebou škubal a řval.

,,To byla jen malá ochutnávka," prohlásila Bellatrix a zvedla hůlku. Neville přestal kvílet, zůstal jí ležet u nohou a tiše pokňourával.

„Tak, Pottere, buď nám dej tu věštbu, nebo se dívej, jak budeme mučit i tu holku!" Řekla se zlomyslným potěšením Bellatrix.

„Ne!" zavřískla jsem.
„Nedávej jim ji Harry!"

„Počkej Bello, ty nevíš kdo je ta holka zač. Je to Blacková," přerušil ji Malfoy. Pak kývnul na jednoho ze Smrtijedů co stáli opodál ještě v kápích a maskách.

„Luciusi, nedonutíš mě, abych mučil vlastní dceru," vyšlo zpod kápě a já vytřeštila oči.

,,Jak myslíš...Crucio!" Křiknul Malfoy.

V ten moment se ke mně rozletěla jedna z kleteb, která se nepromíjí doprovázená barevným paprskem.

Mohla jsem se vyhnout, ale byla jsem tolik v šoku z tátovy přítomnosti, že jsem se nezmohla na víc než čekání, až to do mě napálí kletba v plném rozsahu.

Nejsem totiž famfrpálista (aneb geniální slovotvorba mojí bety :-D) s dokonalými reflexy, abych vůbec měla šanci uhnout.

V ten moment, kdy mě kletba zasáhla do hrudníku jsem měla pocit, že kdesi jakoby v dálce slyším někoho vykřiknout

„Neee!“

Ale je taky dost možné, že si to můj šokem a bolestí ochromený mozek jen vymyslel. Bolest totiž byla nesnesitelná. Měla jsem pocit, jakoby do mě někdo bodal tisíci tupými noži rozpálenými doběla. Podlomila se mi z ní kolena a já se složila na podlahu.

Mým tělem smýkaly křeče a hrdlo mě pálilo od křiku, jenž z něj vycházel. Nebyla jsem Nebelvír. Mohla jsem si dovolit ukázat slabost.

Myslela jsem, že už to mé vědomí nezvládne. Upřímně jsem si to dost přála. V uších mi pískalo a já si začínala připadat až podezřele otupělá vůči bolesti.

Tím však nechci říct, že by byť jen na okamžik ustala. Malfoy se v tom asi dost vyžíval.

***
Vtom se nahoře rozletěly dveře dokořán a dovnitř vběhlo několik lidí. Tonksová, Kingsley, Moody, Lupin a ...strejda Sirius.

Pro Malfoye jsem naráz přestala být terčem zájmu, protože už se k němu hnala polovina Řádu.

Stále jsem byla ochromená děsem a bolestí. Jen jsem ležela a těžce oddechovala, když mě Harry strhl pryč z pódia. Poté co jsem se párkrát nadechla, se mi nějakým zázrakem povedlo vyhrabat na dost nestabilní nohy.

Celé tělo mě bolelo, ale nemohla jsem si dovolit tady jen tak ležet. Ne teď, když lítaly kouzla ze všech stran. A tak jsem se dosti vrávoravě vydala někam do bezpečí. 
Tedy, to byl původní plán. Ale jelikož v bitvě mezi Fénixovým řádem a Smrtijedy nebylo bezpečno nikde, ocitla jsem se nedobrovolně přímo ve středu dění.

***

Z pohledu Ginger

„Mdloby na tebe!" zdvihla jsem hůlku a opět zneškodnila dalšího protivníka. Kolem probíhala bitva Smrtijedů a Fénixova řádu. Vtom se kolem mě mihly blonďaté vlasy.

„Ellie! Co tady děláš?" postava se vrávoravě  otočila a hleděly na mě vyděšené oči mé mladší dcery.

„Mami, co ty tady děláš?" zeptala se neméně překvapeně.

„Přišli jsme vám pomoct, do čeho jste se zase namočili," vzápětí se kolem nás mihl zelený paprsek.

„K zemi," strhnul nás kdosi k zemi. Otočila jsem

„Gio! Buďte opatrné!" Byl to Lupin. Po chvíli se opět kdesi ztratil.

„Najdi sourozence a utečte do bezpečí," objala jsem rychle Ellu a běžela pomoct ostatním.

Od toho okamžiku, kdy jsme se dozvěděli, že Harry se i s ostatními spolužáky vydal na Ministerstvo údajně zachránit Siriuse, jsem měla nepříjemný pocit, že se semele něco víc.

Ted' se k tomu ještě přidala starost o děti. Jistě, že mě napadlo, že s Harrym bude nepochybně i Lyco, ale že tu budou všichni tři. To by mě ani ve snu nenapadlo. Mohla jsem jen doufat, že budou všichni v pořádku. Věštba se merlinžel rozbila, jak jsme zjistili, když ji chtěl Lucius Malfoy dostat. Takže ve výsledku všechno snažení je v loji...

Vtom do mě někdo vrazil takovou silou, až jsem spadla na zem. Otočila jsem se, a ocitla se tváří v tvář muži s kápí a maskou stále ještě na hlavě, všichni ostatní už byli dávno odmaskovaní, takze je šlo lehce identifikovat. Tento byl asi chytřejší.

S děsem jsem si uvědomila, že mi hůlka zřejmě musela vypadnout při tom nárazu a šmátrala jsem kolem sebe.

„Gio!" muž si sundal masku. Přeběhl mi mráz po zádech.

„Regulusi!" vyjekla jsem. Mám to ale povedenou rodinku. Člověk by si myslel, že jsou všichni v bezpečí a ono nic.

„Na co si tady hraješ! Tady jde o život!" zasyčel na mě.

„Na totéž bych se mohla ptát já tebe ty zrádče! Ty ses uráčil přijít sem s tlupou svých kamarádíčků, přestože jsi věděl, že by tu mohly s Harrym být i naše děti? A příště mi nelži do očí."

Rychle jsem zvedla svou hůlku a běžela pryč. Pryč od něj. Klamal mi, celou dobu mi klamal. Loni říkal, že na hřbitov nesmí a byl tam. Teď mi sliboval, že bude opatrný a byl tady.

To se tak stává, když máš za manžela Smrtijeda a ty bojuješ na druhé straně barikády, ozval se mi v hlavě výsměšný hlásek. Tohle už jsem zažila při první kouzelnické válce a poté jsem myslela, že už to nikdy nezažiju.
Jak je vidět, mýlila jsem se.

***

Z pohledu Reguluse

„Na totéž bych se mohla ptát já tebe ty zrádče! Ty ses uráčil přijít sem s tlupou svých kamarádíčků, přestože jsi věděl, že by tu mohly s Harrym být i naše děti? A příště mi nelži do očí." Giina slova se do mě zabodávaly jako ostré dýky.

,,Ne, počkej...takhle to nebylo," zamumlal jsem smutně, ale ona už byla pryč. Tohle jsem sakra nechtěl, odhodil jsem ten nenáviděný smrtijedský plášť. Nikdy víc.

,,Brumbál," ozvalo se kousek vedle a já se ohlédl. Skutečně. Na nejvyšším stupni kamenných lavic stál Albus Brumbál s připravenou hůlkou v ruce. Jugson se rozběhl pryč, ale Brumbálovo kouzlo ho přitáhlo zpět.

Vlastně všechny černé šmouhy zachvátila panika a troufám si tvrdit, že si Fénixané úlevně oddechli. Jen u oblouku ještě bojovala poslední dvojice.

,,Budeš litovat, že jsi sem kdy mého kmotřence vylákala!" křikl Sirius, kdežto Bella se jen zachechtala a pálila po něm jednu kletbu za druhou.

,,Za to musíš poděkovat Luciusovi, já jen plním rozkazy svého pána," ušklíbla se ta dračice a znovu pozvedla hůlku. Vtom Siria těsně minul červený paprsek.

,,No tak! Snad se aspoň trefíš ne?" popichoval ji Sirius a jeho nakřáplý hlas se stejně jako její rozléhal sálem. Najednou Sirius klopýtl a upadl.

Belle se objevil v očích ten povědomý výraz. Tvářila se tak pokaždé, když se chystala někoho zabít.

,,Neee!" zaječel jsem, když Bella znovu zvedla hůlku. To jí nesmím dovolit, nesmí ho zabít.
                            ....

              TO BE CONTINUED