Z pohledu Lyca

,,Kolik známe způsobů využití dračí krve?" zeptala se Hermiona, zatímco já opisoval esej do Lektvarů.,, Eee čtyři?" zkusmo plácl Ron první co ho napadlo a já se ušklíbl,, To víc"

,,Harry a co ty?" zamávala mu Hermiona před obličejem a Harry sebou otřásl a konečně se probral do přítomnosti.,, O čem, že jsme to mluvili?" ,,O způsobech využití dračí krve Harry! Jako by tady nestačil jeden snílek." Uhodila ho Hermiona knížkou.,, Já nejsem snílek" ohradil jsem se, protože mi bylo celkem jasné, komu její poslední slova patřila. ,,Kámo přestaň už přemýšlet o té vzpomínce. Třeba to bylo nějak nepřesný" usadil ho Ron. Harry se poškrábal na čele,, Vím, co jsem viděl. Můj otec šikanoval Snapea!" ,,A taky mu to patřilo netopýrovi hnusnýmu. Já bych taky chtěl vidět, jak mu stáhli kalhoty." Zasmál jsem se. Harry se totiž jakýmsi údajným nedopatřením dostal ke Snapeově vzpomínce ze školy, kde byl terčem posměchu právě od Pobertů. ,,Strejda James nebyl špatný člověk, jen prostě blbnuli." Obhajoval jsem je. ,,Klidně se na to zeptej mojí mamky, nebo Čmuchala nebo koneckonců i Lupina" nadhodil jsem jen tak z legrace, protože už mi to začínalo lézt trošičku na nervy ty Harryho pochybné úvahy.,, Jasně, však od Umbridgeové z krbu by to šlo, kdyby ji někdo zabavil." Přidal se k mému sranda nápadu Ron.

,,Je pochopitelné, že máš pochyby Harry, ale teďka se musíme soustředit na důležitější věci. Po Velikonocích už na to zdaleka nebude tolik času a než se nadějem jsou tu zkoušky. A my se toho musíme ještě tolik naučit." Hermiona si odkašlala a pro změnu začala listovat v učebnici Kouzelných formulí.,, U Godrikova meče! Ty zas řešíš jen zkoušky, vždyť stejně všechno umíš" zamával jsem brkem ve vzduchu a jako by náhodou ji pokropil inkoustem.

,,Nikdo nemůžete vědět, jak se cítím! Vy máte rodiče naživu! Lyco copak tys nikdy nepochyboval o svém tátovi?" zadíval se na mně Harry a jako by jeho zelené oči říkaly ať se ani neopovážím říct ne.,, Koneckonců je to smr...",, Není! Už není" přerušil jsem hlasitě Rona, aniž by stihnul dopovědět slovo.,, Já myslel, že je...copak nedělá dvojitého agenta?" nechápal Harry, který se s mým tátou coby smrtijedem potkal na hřbitově v Malém Visánku při Voldemortově zrození.,, No jakoby je ale není....to je prostě složitý" okusoval jsem špičku brku a obrátil téma k eseji,, Jak to má být dlouhý? ",, 2 svitky pergamenu" odpověděla pohotově Hermiona, aspoň v tomhle na ni byl spoleh.,, V tom případě to už asi bude stačit." Sbalil jsem si všechny věci, pro tenhle večer jsem s úkoly skončil. Kdybych věděl, že z mých keců vznikne opravdový plán už bych takhle hloupě neplácal. Ale tak co by člověk neudělal pro riziko. 

Z pohledu Cass

,, A proč to musí být právě dnes? Vždyť do konce školního roku už to není tak daleko" protáhla jsem obličej nad tou zprávou, že dvojčata dnes chtějí prásknout do bot a mně tu bezostyšně nechat.

,,Víš dneska je výborná konstelace hvězd na to aby si Harry promluvil s Čmuchalem" začal argumentovat George, pak se protáhl a dodal ,,, A cítím v kostech, že naše hodná nová ředitelka by to nenechala jen tak, takže bude lepší když odejdeme sami než by nás vyhazovala ona." George vždycky vymýšlel nesmyslné a rádoby diplomatické odpovědi.

Zatímco Fred jen ty lumpárny a srandu okolo, jeho počínání nikdy nedomýšlel do důsledků. ,, No to, co říkáš nezní až tak špatně aleeeeeeeee ....co když se něco pokazí?" protáhla jsem a založila si ruce v bok. ,,No tak se to pokazí. Lásko, tý ropuše je potřeba vypálit rybník tak jako tak." Myknul rameny Fred  a vůbec nic si z toho nedělal.

,,Už máme dost té její tyranie" řekl znovu George a vstal ze stolu, na kterém doted seděl. Rozhovor se zřejmě chýlil ke konci. ,,A já ji mám snášet jo?" Odsekla jsem kousavě a stále se snažila o to aby Fred neuhýbal pohledem.

,,Tak pojď s námi a já aspoň nebudu mít výčitky, že jsem tě tu nechal." Navrhl okamžitě Fred a já se plácla do čela. To může vymyslet jen ten komu na škole opravdu nezáleží. ,,To nejde, já musím dokončit tenhle rok a příští rok jsou OVCE! Už jsem pochopila, že to pro vás asi nemá žádnou hodnotu ale pro to něco znamená. OVCE jsou jediná kvalifikace po vyjití ze školy a to není zrovna málo." Odvětila jsem, ale čím víc mi to docházelo, tím víc jsem si v duchu přála aby mi na škole záleželo mnohem míň.

,,Jako klidně to můžeme zrušit. Zvládnu to i sám, jestli tu chceš zůstat." Promluvil George tišším hlasem k bratrovi a ten na něj nevěřícně zazíral ,,Zrušit ? Po všem co jsme vymysleli? To ne!"

George by byl schopný se rozdělit...po jejich nerozlučném životě by se byl schopný rozdělit. To nemůžu dopustit. Nemůžu dopustit, aby dvojčata Weaslyovy něco rozdělilo.

Když jsem si to takto srovnala v hlavě vyřkla jsem své myšlenky nahlas ,,Nemůžu dopustit aby vás něco rozdělilo ani moje sobeckost. Vy prostě odsud utečete."

Fredův obličej se rozzářil a objal mě ,,Já tě miluju Cass a vždycky budu." ,,Taky tě miluju Freddie." Políbila jsem ho. Chvilku neexistovalo nic a nikdo. Jen já a Fred v láskyplném objetí.

,,Ehm ehm...já jsem ještě pořád tady. A asi se z vás před odletem pozvracim." Ozvalo se ode dveří, kde stál culící se George. Fred si povzdechl ,,Tak jo pojďme. Náš poslední oběd ve Velké Síni už se nemůže dočkat." A ruku v ruce jsme se vydali na oběd.

Po obědě jsem se vydala na Kouzelné formule a dvojčata zřejmě na svou poslední dvojhodinovku Lektvarů.

Třebaže jsem o jejich plánech věděla do posledního detailu i tak jsem byla jako na trní a v hodině jsem se absolutně nebyla schopna soustředit ani na takové blbosti jako bylo utišit žábu.

***
Z pohledu Freda

,,Co když se přece jenom něco pokazí? Umbridgeová se taky může vrátit dřív a..." začal jsem šeptem uvažovat, zatímco se hodina Lektvarů nachýlila k druhé polovině. ,,Nic se nepokazí a když se tam vrátí tak si zkrátka Harry bude muset poradit, víc pro něj udělat nemůžeme." Odpověděl mi George také šeptem.

Ani mně ani Georgovi však nedošlo, že profesor Snape už nás nějakou větší chvilku pozoruje. Jako by na nás bylo tak poznat, že máme zase v plánu nějakou levárnu.

,,Pokud jste tam dali dost listů routy vonné a opakuji po jednom! Měl by váš téměř hotový Dokrvovací lektvar získat sytě oranžovou barvu." Řekl dost důrazně přičemž zavířil pláštěm a vydal se na obchůzku po třídě. Každý sedmák ať už Nebelvír či Mrzimor se snažil tomu neropýrovi dokázat, že není idiot s měchačkou v ruce.

Náš lektvar nebyl oranžový ani omylem, byl tmavě modrý a vypadal jako taková ta nechutná sračka co dávají mudlové na silnice.

Když se Snape přiblížil k našemu stolu, zesílil jsem plamen a Lektvar začal ještě více bublat. Najednou vybuchl a celá ta hmota se nerozstříkla po nikom jiném než po Snapeovi a merlinžel i po Georgovi, který nestačil uhnout. ,,Co je to za břečku vy pitomci ! Takovým způsoben se ke zkoušce nikdy nedostanete." Běsnil Snape a stíral si tu břečku z tváře. ,,Omlouvám se, pane profesore. Netušil jsem, že ten lektvar tak vybouchne." Řekl jsem se špatně skrývaným vzrušením.

Snape jediným máchnutím hůlky naši břečku odstranil a pak ukázal prstem na mně. ,,Vy a vy! Ven! Vypadněte ven" zakřičel Snape konečně to v co jsem toužebně doufal. Urychleně jsme si sbalili věci a zamířili pryč ze sklepení.

,,Kolik nám zbývá času ?" Zeptal se George a já se automaticky podíval na hodinky. ,,Asi dvacet minut do konce vyučování. Budeme muset máknout jestli to chceme rozpoutat ve východním křídle."
A dali jsme se do běhu. ,,Jeee to bude srandy" začal se chechtat George ale mně se začalo svírat hrdlo pochybnostmi.

Téměř bez dechu jsme dorazili do chodby Prokopa Podlézavého, když vtom se z ohybu chodby vynořila hnědovláska. ,,Cass co tady u Godrikova meče děláš?"  zaklel jsem ale v nitru jsem byl rád, že ji vidím.

,,Chci vám pomoct, s těmi ohňostroji to nebude jednoduché" Odvětila a usmála se. ,,Pomoc se shodí, ale jedno mi nejde do hlavy... vždyť je ještě dobrých deset minut vyučování...Cassiopeio vždyť ty jsi odešla z vyučování." Ušklíbl se rošťácky George.

,,Vy jste taky odešli" podotkla jakoby mimochodem a dodala ,,Řekla jsem profesoru Kratiknotovi, že je mi špatně a jelikož se mi dneska stejně všechno kazilo neměl nejmenší důvod mně nepustit."

Zíral jsem na ni jako u vytržení ,, Nás Snape vyhodil z hodiny zato ty jsi Havraspárka... takhle kašlat na školu, já teda hledím"
,,Dost řečí, dáme se do práce" tleskl George, asi se bál že se před ním zase začneme líbat.

***
Z pohledu Lyca

Chodil jsem sem a tam okolo krbu, kde Harry klečel. Vtom se zvenčí ozvaly kroky a já strnul. ,,Harry" zašeptal jsem sotva slyšitelně a zatahal ho za nohu. To už se celý vyjevený a trochu špinavý od sazí vynořil z krbu. Rychle jsem přes nás hodil plášť a ....dovnitř se k našemu velkému překvapení vloudil Filch.

Chvíli chodil po kabinetu a hrabal se v šuplících. ,,Souhlas s bičováním! Konečně! Konečně jsem se dočkal. Koledovali si o to...ti parchanti! Já jim ukážu" a pak celý nadšený zase odpajdal pryč. Ulevilo se mi když jsme kabinet Umbridgeové opustili i my.

,,Tak co? Jak jsi dopadl? Nebyla tahle mise zbytečná? " zavalil jsem bratrance lavinou otázek v patře pod kabinetem, když jsme si konečně mohli sundat neviditelný plášť. ,,Nebylo to zbytečné, a je mi líto, že přitom Fred s Georgem musejí tak riskovat. Bičování, to je hrůza." Promluvil jakoby to snad sám zažil. Zavrtěl jsem hlavou ,,Riskování je fajn a navíc tomu bičování se stejně vyhnou, jako bys je neznal."

Pospíchali jsme dolů do Velké Síně, odkud k nám doléhaly hlasité výkřiky a dupot. Po mramorovém schodišti jsem bral schody po třech abych nakonec zjistil, že dole je shromážděná pravděpodobně většina školy a tudíž tam není k hnutí. Byla to téměř stejná scéna jako onoho večera, kdy dostala výpověď Trelawneyová.

Kolem všech čtyř stěn stáli ve velkém kruhu studenti a někteří z nich jsou zapatlaní jakousi břečkou, která nápadně připomínala mrvomízu. Totiž ten kekel z Nevillova rádoby kaktusu.  Rovněž se tu shromáždili učitelé a školní duchové.

Mezi přihlížejícími byli i  členové vyšetřovatelského sboru a Malfoy se na nás spokojeně culil. ,,Ne Harry!" Zadržel jsem ho, když na něj Malfoy dělal pošklebky a ukazoval kamsi doprostřed Síně na vyvýšený stupínek. Stáli tam George s Fredem s neklamným výrazem provinilců, kteří byli právě dopadeni.

„No prosím!" vykřikla vítězoslavně Umbridgeová. Považujete zřejmě za náramnou zábavu proměnit školní chodbu v bažinu, že?"
„Jo, slušně jsme se pobavili," přitakal Fred a vzhlédl k ní bez sebemenší známky strachu.

V tu chvíli jsem vyprskl smíchy, ale byl jsem jen jeden z mála, kteří to udělali. Ostatní mlčky vyčkávali jak tahle polízanice dopadne.

Z pohledu Cass

Filch si proklestil cestu co nejblíž Umbridgeové a zachraptěl
„Mám tady ten dekret, paní ředitelko," zamával pergamenem „Mám tady ten dekret a biče už taky čekají... Ach ano, dovolte mi je hned teď vyzkoušet!"
„Dobrá, Argusi," kývla Umbridgeová. „Vy dva," provrtala pak Freda a George pohledem, „si teď vyzkoušíte, jak v mé škole skončí každý, kdo
porušuje řád." Hrklo ve mně, Umbridgeová to myslí vážně. U Merlina tak už něco udělejte.

„A víte co?" ušklíbl se Fred tak dobře známým úsměvem. Merline jak ten mi bude chybět. „My si to nejspíš nevyzkoušíme."
Otočil se ke svému bratrovi. „Georgi," oslovil ho, „mám takový dojem, že školní docházce jsme už odrostli."
„Jo," potvrdil ledabylým tónem George, „mám úplně stejný názor."
„Nejvyšší čas, abychom své schopnosti vyzkoušeli ve skutečném světě, co říkáš?" pokračoval Fred.
„To si piš," přikývl George.

A než stačila Umbridgeová říct jediné slovo, zvedli hůlky a svorně vykřikli.
„Accio košťata!"

Odněkud zdáli se ozvalo hlasité prásknutí a Zametáky už se řítily chodbou ke svým majitelům Fredovi a Georgeovi a za jedním z košťat dosud vlál těžký řetěz i s železným kruhem, jímž je Umbridgeová připoutala ke zdi. Košťata prosvištěly po schodech dolů a zastavily přesně před dvojčaty.

„Už se asi neuvidíme," oslovil Fred profesorku Umbridgeovou a přehodil nohu přes koště. „Jo, ani nám snad nemusíte psát," přidal se George a také nasedl.
Fred se rozhlédl po shromážděných studentech, kteří tiše stáli a přihlíželi. Opatrně vyhledal mou tvář, usmál se a mrknul na mně. Celá jsem se skoro roztekla a pociťovala nutkání se na školu vykašlat a letět s nimi.

„Budete-li někdo mít zájem o koupi přenosné bažiny, jejíž použití jsme vám nahoře názorně předvedli, najdete nás v Příčné ulici devadesát tři. Kratochvilné kouzelnické kejkle, naše nové sídlo!" oznámil hlasitě. Hlasitě jsem se roztleskala a přiměla lidi okolo aby se roztleskali také.

„Zvláštní slevy bradavickým studentům, kteří odpřisáhnou, že naše výrobky použijí k tomu, aby se zbavili téhle staré ježibaby," dodal George a ukázal prstem na Umbridgeovou. Někdo pochvalně písknul a tleskání a povykování sílilo.

„ZASTAVTE JE!" zavřískala Umbridgeová, už však bylo pozdě. V okamžiku, kdy se členové vyšetřovatelského sboru vrhli kupředu, se Fred s Georgem odrazili od podlahy a vznesli se pět metrů do vzduchu; železný kruh se pod nimi nebezpečně houpal.

Fred pohlédl přes Síň na strašidlo, pohupující se ve stejné výši nad shromážděním.
„Dej jí za nás pořádně zabrat, Protivo!" a v tom momentě přišel čas na můj závěr. Neverbální zaklínadla mi posledně moc nešla ale teď jsem si veřila o tolik víc.

,,Prásk" čtvery velké přesýpací hodiny, které ukazovaly kolik má která kolej bodů se rozletěly na bambilion kousíčků a kamínky se vysypaly na podlahu. ,,Tak tohle se povedlo" uchichtla jsem se tiše.

,,Bažinotvůrci se loučí" vykřikl naposledy George a za bouřlivého jásotu studentů pod sebou se otočili a vylétli otevřenou hlavní bránou do překrásného zapadajícího slunce.

________________________________________________________________________
Hola amigos
Tak Fred s Georgem nám práskli do bot a my se pomalu ale jistě blížíme ke konci. Nu ani nechápu jak se mi povedlo napsat tu kapitolu tak dlouhou, snad nebylo to střídání pohledů mic chaotické. A co říkáte na Cass ? Původně jsem měla vymyšleno jakou tam udělá scénu ale tohle postavit se na jejich stranu a sama udělat nějakou tu kratochvíli se mi zdá jako mnohem lepší varianta. Aspoň na chvíli v ní vyvolat ducha Pobertů 😂 (ne fakt mi to trochu splývalo s Ginger ale tak to se vsákne)
Tak se mějte krásně a skládejte básně.
Andy ❤