Z pohledu Ell

,,Slečno Blacková! Jak se opovažujete?! " Zvedla jsem opatrně hlavu abych věděla proč na mně Umbridgeová mluví. Jenže ta ropucha stála naštěstí o pár lavic dál, tam kde seděla moje sestra. Trochu se mi ulevilo.

,,Povězte mi, k čemu je podle vás školní trest?" Zasyčela jedovatým hlasem profesorka Umbridgeová a mně z toho lezl mráz po zádech. ,,Mno...tenhle je dle mého názoru k ničemu, protože jestli si myslíte, že nás bolestí přinutíte k poslušnosti tak se hluboce mýlíte." Vmetla jí do tváře a já vyvrátila oči vsloup.

Když už si na hrdinu hraje i Cass tak to už je vážné. Bezpochyby za to může to, jak je pořád s Nebelvíry. To oni jsou ti rebelové (ne vůbec mi zrovna v tu dobu ještě nehrabalo z tábora, kde jsme Nebelvíru říkali Rebelvír XD). Když ses zapojila do BA tak tím rebelem označuješ i sebe, ozval se potměšilý hlásek kdesi vzadu v mé hlavě. Vzdychla jsem, protože se mi nechtělo povídat se svým svědomím. Ne teď.

,,Vy ještě poznáte, jak hluboce jste se mýlila vy." Výhružně zašeptala ropucha a pak opět zapištěla vysokým nasládlým hláskem,, Všichni pokračujte" a dál přecházela po Velké Síni jako ropucha zabalená do slaďoučce růžové cukrové vaty.

Zatlačila jsem slzy, které se mi bolestí draly do očí a pokračovala v tom co se teď objevilo na předloktí všech členů Brumbálovy armády,, Nemám podporovat ilegální organizace". Když jsme tak pokračovali ještě hodnou chvíli, zase jsem se opatrně rozhlédla kolem. Jednu lavici vedle mě Lyco drápal do pergamenu tak usilovně až to vypadalo, že si jej protrhne. Krev mu z ruky tekla v malých čůrcích a písmena na pergamenu se tím rozmazávala. Vzteky mu nabíhala vrásky mezi obočím, tak moc mi v tuhle chvíli připomínal strýčka Siriuse. Třeba o Vánocích, když se hádal s Kráturou. Chudák skřítek si to nezasloužil. Nebyla jsem jediná, kdo mnohokrát uvažoval o tom, jestli je Lyco skutečně syn Reguluse Blacka. Zvlášť když vezmeme v potaz tu náklonnost mezi mamkou a strejdou Siriem, kterou se ani nesnažili nijak zastírat.

Od myšlenek na rodinu mně opět vyrušil hlas profesorky Umbridgeové,, Myslím, že pro dnešek už by to stačilo. Slečna Blacková..." na chvíli se odmlčela,, ta drzejší" dodala s potěšením v hlase,, Posbírá všechny pergameny a brky a donese mi je."

Vymrštila jsem se z lavice a opustila Velkou Síň mezi prvními. Bolest mi však v ruce pulzovala dál.,, Dávej pozor sakra!" vyjekla jsem, když do mě někdo nešetrně vrazil zezadu. Byl to Ron Weasley.,, Promin Ell já si tě nevšim" zahučel nevrle a já se na něj znovu zaškaredila. Za Ronem se objevila Hermiona, Harry a pochopitelně i můj drahý bratříček Lyco.,, Všechno je to vaše vina. Za to, jak si musím rozdírat ruku do krve..." Vybuchla jsem a bolest v ruce tomu zrovna nepomáhala. ,,Zatraceně Ello trpěli jsme tam všichni. Musíš to prostě vydržet" odsekl Ron a neustále si mě měřil pohledem a já mu tvrdý pohled oplácela.,, Nikdo tě nenutil se do BA přidávat. Bylo to dobrovolné, naprosto dobrovolné. Tak si přestaň stěžovat." Přidala se do debaty šprtka Hermiona jen Harry neříkal nic.,, Mají pravdu pískle. Vědělas o tom riziku. Tak drž zobák" řekl Lyco a já mu s opovržením vytkla, že nejsem pískle, když jsem jen o pouhý rok mladší.

,,To jste hodní, že jste počkali" ozvalo se za námi. George se vesele zubil jako by mu právě prožitý trest nezpůsobil žádnou újmu. ,,Proč na tebe vlastně byla Umbridgeová tak naštvaná?" zeptal se Lyco, když z Velké Síně vyšla konečně i Cass ruku v ruce s Fredem.,, Kreslila si po pergamenu iniciály a srdíčka místo těch nesmyslů co nám nadiktovala Umbridgeová. Je to holka moje statečná" odpověděl místo ní Fred a zase se začali přede všemi miliskovat, neznajíce studu.,, Jste všichni idioti." A s hlavou pyšně zdviženou jsem odkráčela.

Z pohledu Cass

Vyšli jsme z Velké Síně s uspokojivým pocitem a úsměvem na tváři. Umbridgeová nás žádným způsobem nemohla donutit k pokoře. ,,Proč na tebe vlastně byla Umbridgeová tak naštvaná?" zeptal se Lyco, jenže Freddie mě s odpovědí předběhl,, Kreslila si po pergamenu iniciály a srdíčka místo těch nesmyslů co nám nadiktovala Umbridgeová. Je to holka moje statečná." A políbil mě, jen tak přede všemi.

,,Jste všichni idioti" odfrkla si Ella a najednou byla ta tam.,, Co se jí stalo?" ohlédla jsem se za ní, ale Lyco nad mýma starostma mávnul rukou. ,,Ech scheisse",, Ztropila tady scénu, jak ji to hrozně bolelo a že je to jen naše vina, že teď musí za schůzky BA trpět a Godrik ví co ještě" začal sestřino chování Ron a ostatní mu přizvukovali.,, Merlináčku ....Lyco ty přece víš, jak je citlivá. Měli jste ji nějak uklidnit" namítla jsem kategoricky.,, Ne je to jen rozmazlený fracek, co se pořád chová jako malé dítě i když už dávno není. Je jí 14. Copak Ginny tady fnuká a vzteká se? Ne!" odsekl Lyco a kývnul na Ginny aby ho podpořila.

***

Dalšího dne zrovna před Obranou proti černé magii, se na mně přilepila Cho a pořád dokola se omlouvala.,, Mě to nezajímá, prostě jste nás zradily a tečka." Odbyla jsem ji a dál se zarytě koukala jinam.,, Nemůžeš ji nenávidět do konce života." Prohlásila Jessica, ale já zavrtěla hlavou,, Můžu, samozřejmě že můžu a Mariettu taky." Hodina s ropuchou byla opět naprosto bezúčelná stejně jako přemýšlení o dobru a zlu.

***

,,Počkej! Já si musím odskočit nebo tu udělám loužičku" ucukla jsem od Freda když jsme šli z večeře a zamířila na záchod.
První co jsem uviděla v umývárně byla rozlitá voda na podlaze. Uršula asi zase vyplavila koupelnu. V jedné z kabinek jsem uslyšela tenoučké kvílení. ,,Zase po tobě někdo něco hodil Uršulo?" Pronesla jsem vesele když jsem vykonala potřebu. Jaké však bylo moje překvapení když z kabinky vylezlo škytající a slzející blonďaté stvoření. ,,Ello ...co tady děláš?" Vydechla jsem překvapeně. Bylo už celkem dost dlouho po vyučování a ona vypadala, že je tu už celé hodiny.

Sestra ztuhla sotva mě uviděla a jala se utírat si slzy. ,,Ni ...nic ....já ...já...nic. Už ...asi ..půjdu" škytala a pak uklouzla přímo do louže na zemi. ,,Opatrně Ellie, klouže to tu" Popošla jsem k ní a zvedla ji na nohy. ,,Copak se stalo ?" Objala jsem ji. Utřela si svou uslzenou tvář ale neřekla nic. Až po chvilce zamumlala ,,Já ti nechci být na obtíž" Usmála jsem se na ni ,,Ty nikdy nejsi na obtíž, jsi moje malá sestřička. Tobě někdo ublížil?" Zeptala jsem se. Bylo mi líto, vidět ji v takovém stavu. ,,Zachariáš...my ...my se pohádali" vyšlo z ní opatrně a mně začaly hlavou běhat scénáře co všechno jí mohl udělat. Vlastně jen jedno. Nejdřív jsem se chtěla zeptat jak je možné, že spolu opravdu chodí ale pak jsem tu myšlenku raději honem vyhnala z hlavy.

,,Ellie jak ti ublížil ? Chtěl tě?" Naznačila jsem ale ona zavrtěla hlavou ,,Ne, nespala jsem s ním. Ale on tak moc chtěl a ...já se toho hrozně bála. A tak jsem utekla. A on zase naléhal ...celý týden." Lezlo z ní celé to její trápení a já spráskla ruce nad tou pohromou. ,,Proč jsi někomu něco neřekla? A byl u toho někdo? Měla jsi za mnou zajít ...kdybych věděla co zažíváš..."

Ella mykla rameny ,,Já ...myslela jsem že to zvládnu ...kdyz jsem si vzpomněla na tebe jak jsi statečná a oblíbená. Chtěla jsem být jako ty. Ale pak ...já se bála toho, že to bude bolet." Z očí jí zase začaly kanout slzy a já ji objala ještě víc. Chápala jsem její obavy, vždyť jí bylo jen 14. A brát si příklad ze mně rozhodně nebyl dobrý nápad.

,,Každý je z jiného těsta. A ze mně si příklad vůbec neber, nejsem vůbec tak odvážná jak si asi myslíš. Naopak jsem pěkný strašpytel. A vůbec kdybych nebyla tak hloupá tak bych nenaletěla prvnímu idiotovi co potkám. A ve třinácti nebo čtrnácti je skutecně brzy. Máš ještě celý život před sebou."

,,Ale teďka máš Freda" namítla Ella ,,Teprve teď jsem poznala pravou lásku, ale musela jsem ujít dlouhou cestu abych si to uvědomila. Takže rada pro tebe, jestli s ním nechceš nic mít tak nemusíš. A on to musí respektovat. A když ne tak se s ním rozejdi. Takovým jde vždycky jen o jedno. "

Ella se na mně vážně podívala ,,A jak poznám jestli mě opravdu miluje?"

***
Nakonec jsme vyšly ruku v ruce z umývárny a Fred světě div se tu pořád čekal i kdyz jsem si jista že to byla dobrá půl hodina. ,,Promiň, nastal malý zádrhel. Jsem ráda že jsi počkal" kývla jsem k sestřičce, která ještě pořád trochu připomínala malý uzlíček neštěstí. ,,Co se stalo?" Zeptal se tiše Fred a já mávla rukou, že později.

Byla jsem ráda, že jsme si to s Ellou vyříkaly koneckonců jsme ji nikdy nebraly vážně a spíš si z ní dělaly srandu jaká je tatínkova holčička. Což bylo na jednu stranu dobré protože láska dcery k otci je důležitá ale ...na druhou stranu už opravdu není malá. Muselo jí to trhat srdce když ji nikdo nebral rovnocenně.

***
Dovedli jsme Ellu k Mrzimorské společence a čistě náhodou narazily na Lyca. Vůbec bylo divný proč se v poslední době tak moc motal kolem Mrzimoru.