,,To si děláš legraci? Já nevěřím tomu, že by toho byly schopny. Jak nám to mohly udělat? Pošpinily naši kolej!" Hudrala jsem nespokojeně.

Bylo den poté co byla BA prozrazena a já nakvašeně pochodovala po našem pokoji v Havraspárské věži. ,,Určitě to neudělaly schválně, Marietta měla prostě jen strach. Její mamka pracuje na Ministerstvu a ...bála se, že jí něco udělají." Hájila je Jessica s klidem a já na ní tupě zírala.

,,Táta od Weaslyových taky pracuje na Ministerstvu" odsekla jsem a ona pokrčila rameny. ,,Hele já nevím, asi by sis o tom možná měla promluvit s někým zasvěcenějším. Cho mi toho vlastně moc nesdělila, protože z toho byla hrozně rozhozená."

,,No zeptám se na to bratra ten toho bude vědět asi víc." Mykla jsem rameny a několikrát jsem se nadechla a vydechla abych se uklidnila.

,,Kde vlastně jsou ty dvě? Někdo už jim dal do držky?" nedalo mi to a stejně se vrátila k tématu. Vůbec jsem si zprvu nebyla vědoma, že jsem vypustila z úst tak hrubý výraz.

,,Nikdo je nezbil, ale na ošetřovně jsou, protože dostaly ošklivou vyrážku." Upřesnila Jessica a mně se rty stáhly do pobaveného úšklebku. Zaslouží si to a v duchu jsem Hermioně Grangerové děkovala, že byla tak prozíravá a očarovala ten podpisový pergamen. Pak jsme se vydali na snídani.

***

,,No a kam jsi vlastně zmizela ty?" zeptala se mně znovu moje jediná spolubydlící se kterou jsem byla ochotná se bavit, když skončilo Přeměňování a já zrozpačitěla, když jsem si uvědomila, že zatímco Umbridgeová včera chytala viníky, tak my s Fredem měli velmi krásnou noc.

,,Víš já ....byli jsme na útěku a ...schovali jsme se v jedné učebně a....strávili jsme tam noc." Zamumlala jsem polohlasem, aby mě případně nikdo jiný neslyšel.

,,U Roweny! Blacková! Ty jsi ta nejzapálenější nymfomanka, jakou jsem kdy potkala!" vyjekla Jessica a já jí urychleně zacpala pusu. ,,Buď tiše!" okřikla jsem ji, protože jsme se právě nacházeli na chodbě plné lidí, kteří se po nás i tak začali divně koukat.

Došli jsme k dívčím toaletám a já rychle koukla, jestli tam někdo je. Nebyl. ,,Zaprvé nejsem nymfomanka a zadruhé to bylo naše poprvé a za třetí tenhle vztah je nejlepší ze všech a taky už bude trvat navždy." Řekla jsem důrazně když jsme zalezli do kabinek.

,,A nebylo to trochu brzo? Však spolu chodíte od Valentýna a ..." Ozval se znovu Jessičin hlas a troufnu si tvrdit, že byla celá rudá, když o tomhle tématu, které pro ni bylo beztak tabu začala mluvit.

,,Nebylo to brzy. Se Samem i s Cedrikem jsme na to přišli mnohem dřív. Se Samem to byl prakticky základ našeho vztahu bo jsme se vídali jen o prázdninách" tak jaksi mě zvláštně zamrazilo, když jsem si na toho člověka, co mně připravil o panenství vzpomněla.

,,A navíc včera to byl osmý div světa" dodala jsem, když jsem si prohlížela obličej v zrcadle. ,,A neříká se náhodou sedmý?" pochybovačně se zatvářila Jessica.

***

Vtom z kabinky vyšla nějaká holka a mně zamrzl smích na rtech. Musela nás slyšet. ,,Jeden by si myslel, že budete jako všichni probírat události ohledně té Potterovy organizace a Brumbála a vy se tu bavíte o šukání" vyklouzlo jí z úst a Jessica opět zrudla jako rajské jablíčko.

,,To je snad jedno o čem se bavíme ne? Mrzimorko" sjela jsem rudovlásku pohledem.
,,Samozřejmě, jen by člověk očekával že dvě Havraspárky se budou bavit o něčem intektuálnějším. Jestli mi rozumíš o něčem, co je výš na společenské úrovni." Dodala s pichlavým podtónem v hlase až se z něj ironie vylévala.

,,A nemají být Mrzimorky náhodou milé a přátelské?" vrátila jsem jí to s jedovatostí v hlase.

,,Cass pojď! Nech tu ubohou holčičku být. A předsudky nech žít." Vložila se do toho divného dialogu znovu Jess a vyloženě mě odtáhla pryč. Tu divnou osůbku se skotským přízvukem jsem naštěstí rychle vypustila z hlavy, převážně kvůli učivu v dalších hodinách.

***

Když jsme značně znechucené odcházely z hodiny Obrany proti Černé magii na oběd, jedny schody před Velkou Síní jsem zahlédla moje známé Nebelvíry a když jsem přišla blíž, dokonce jsem pochytila pár slov z jejich vzrušené debaty.

,,Vždycky jsme věděli, kde je hranice, kterou nesmíme překročit," řekl Fred, který ke mně stál zády, a tudíž mě ani nemohl vidět. „Možná někdy jsme ji o nějaký ten centimetřík přešlápli," připustil George. „Ale vždycky jsme se zarazili dřív, než bychom vyvolali opravdové pozdvižení," dopověděl Fred.

„Zatímco teď?" napověděl Ron. „No, teď..." začal George. „...když tu už není Brumbál..." pokračoval Fred. „...jsme si říkali, že trocha opravdového pozdvižení..." navázal na něj George. „...je přesně to, co si naše drahá nová ředitelka zaslouží," dořekl Fred.

To nesmíte!" zašeptala Hermiona. „To vážně nesmíte! Uvítala by to jako důvod, proč vás vyhodit!" „Ty pořád nic nechápeš, Hermiono, že ne?" usmál se na ni Fred. „My už tady nechceme být. Klidně bychom odešli hned teď, kdybychom nebyli rozhodnutí udělat napřed něco pro Brumbála. A když už o tom mluvím," podíval se na hodinky, „první fáze co nevidět propukne. Na vašem místě bych teď šel do Velké síně na oběd, aspoň budou učitelé vědět, že s tím nemůžete mít nic společného."

To už jsem nevydržela a vyrazila k nim. ,,Vy chcete odejít ze školy?" podívala jsem se s obavami na Freda. ,,Nazdárek Cass taky tě rád vidím." Fred zamrzl v pohybu a uhnul mi pohledem.,,Vím, že tě to mrzí má drahá skoro švagrová, ale budu ti ho muset ukrást. Máme naspěch." Prohlásil důležitě zrzek, ale já stále trvala na odpovědi.

,,No neee, samozřejmě že neee, teda ne teď. A promiň ale George má pravdu. Musíme jít. Miluju tě lásko." Vybreptal Fred jakozs takous odpověď přičemž mně letmo políbil a já tam zůstala stát jako opařená. Dvojčata se otočila a ztratila se v houstnoucím davu, který scházel po schodišti dolů na oběd.

,,Merde! Co to u Roweny chystají?" obrátila jsem se na Harryho a jeho skupinku. Odpovědí mi bylo pokrčení ramen.

***

Zanedlouho jsme to však bez zdlouhavého pátrání zjistili. O patro níž se tvořil neuvěřitelný chaos. Někdo tam odpálil zřejmě celou obrovskou bednu kouzelných raket.

Chodbami sem a tam poletovali draci stvoření ze zelených a zlatých jisker a všude kolem sebe za ohlušivého dunění chrlili žhavé plameny, vzduchem svištěla řvavě růžová kola svaté Kateřiny o téměř dvoumetrovém průměru, podobná smrtelně nebezpečným létajícím talířům, od stěn se odrážely rakety s dlouhými ohony zářivě stříbrných hvězd.

Sršící prskavky samy od sebe psaly do vzduchu neslušná slova a kamkoli se člověk podíval, jako miny vybuchovaly obrovské dělobuchy. A místo aby tyto pyrotechnické zázraky vyhořely a zhasly či s tichým prskáním vyšuměly, zdálo se, že čím déle je někdo pozoroval, tím větší nabírají rychlost a silu.

Filch s Umbridgeovou stáli v polovině schodiště a zdálo se, že hrůzou nejsou schopni pohybu. Jedno z větších kateřinských kol se zjevně rozhodlo, že potřebuje trochu víc manévrovacího prostoru, a se zlověstně pronikavým hvizdem se rozlétlo k Umbridgeové a Filchovi.

Oba vyděšeně zaječeli a uskočili mu z cesty, kolo prolétlo oknem přímo za nimi ven a přes školní pozemky zamířilo kamsi do dáli.

Několik draků a velký purpurový netopýr, z něhož se hrozivě kouřilo, mezitím využili otevřených dveří na konci chodby a pronikli do druhého patra.

Ohňostroj vesele vystřeloval i odpoledne a šířil se po celé škole. Přestože rakety a zejména dělobuchy působily dost rušivě, nevypadalo to, že by učitelům nějak zvlášť vadily.

V důsledku všech těchto zmatkú strávila profesorka Umbridgeová své první odpoledne ve funkci ředitelky tím, že pobíhala z jednoho konce školy na druhý. Učitelé, kteří si zjevně bez její pomoci s ohňostrojem ve svých učebnách nevěděli rady, si ji neustále žádali.

***

V nebelvírské společenské místnosti byli toho večera Fred s Georgem hrdiny dne.

,,Cass co tam sedíš jak puťka v koutě, pojď za námi" přišel za mnou Fred zatímco já se jejich rozjařeného juchání stranila.

Pozornost od madame Rosmerty, tuhle medovinu s arónií jsi určitě ještě nikdy neochutnala" strčil mi do ruky pohárek s jakousi tmavě zabarvenou tekutinou. ,,Kde jste sehnali medovinu?" Objevil se u nás zničehonic bratr a poulil oči na láhev co dřímal George v ruce.

,,Že se zrovna ty ptáš" zasmál se zrzek a všem okolo horlivě naléval.

,,No to je ohromná legrace, nejdřív skoro zapálit celý hrad a pak tady všechny opít nějakým hnusem bez ohledu na to jestli jsou plnoletí nebo ne!" Prudce jsem vstala z křesla a nabídnutý pohár s medovinou jsem odstrčila na jeden ze stolů kde se povalovaly Weaslyovic cukrovinky a jiné blbosti.

,,Ale no tak Cass, kapka medoviny nic neudělá. Uklidni se a trochu si užívej." Chtěl mě Fred obejmout a já se mu vytrhla

,,Ale tak moc přehánět byste to nemuseli! Já chápu, že vás Umbridgeová štve ale podpálit hrad není ta nejlepší varianta." Aniž bych si to uvědomovala začala jsem na Freda křičet, že se chová jako malé dítě se sirkami a že mu víc záleží na legráckách s Georgem než na mně.

,,Skvělou holku sis našel, jen co je pravda." Začal se pošklebovat George. ,,Vyhoďte někdo toho Havrana ukrákanýho"

***
Můžeš mi jako madam vysvětlit co to bylo dole za scénu ?" Zamračil se na mně Fred a donutil mě ať si sednu na postel, kdyz mě dovlekl k němu do pokoje.

,,Já jsem byla jen smutná z toho, že chceš odejít a nechat mě tu." Pípla jsem protože mi začínalo docházet, že dole ve Spolce jsem to možná trochu přehnala.

,,Cass já tě miluju, z celého svého srdce. Ale jestli budeš takhle vyvádět kvůli pár rachejtlím a kapce medoviny..." ,,Já nejsem ta co bude vyvádět, až to zjistí Umbridgeová..." ,,Proč myslíš, že to děláme? Abychom jí doprdele znepříjemnili pobyt tady a opravdu bych ocenil abys to konečně pochopila." ,,Promiň Freddie"

Vstala jsem a obejmula ho. ,,Chápu to, ale aspoň přes Velikonoce tu zůstaneš" prohlásila jsem rezolutně. Brzy už měl ode mně po celém krku několik krásných znamének lásky. ,,Tak ty takhle ty příšerko" povalil mě na postel a já zaúpěla. Začal mi moje počínání oplácet a a sundal košili i jeansy aby mi to mohl oplatit ještě dvakrát tolik. ,,Nemám nic proti tvým udobřovacím technikám ale..."

Vtom se pohnula klika u dveří a já zaječela a vrhla se pod peřinu. ,,Deus et Domini to snad není možný! Tak my se jdeme podívat jestli tě ta tvoje řádů chtivá a medovinu odsuzující Havraspárka nezabila a vy si tu spolu užíváte" vtrhnul dovnitř George a já se zanořila ještě hloub pod peřinu.

,,Brácho prosím ...vypadni" řekl smířlivým hlasem Fred zatímco George vyvrátil oči vsloup ,,Fajn, ale jen jednou! Třeba mě u sebe ubytuje Ange..."

Fred se zazubil ,,Díky brašule, máš to u mně. A hodně štěstí u Angeliny. A vzkaž to taky Leemu, on si určitě nějakou najde ...třeba Alici" zasmál se Fred a vypoklonkoval bratra z pokoje.

,,Tak kde jsme to přestali lásko?" Obrátil se k posteli a shrnul ze mně peřinu. ,,U toho jak z tebe strhám všechno oblečení." Vyplázla jsem na něj jazyk a brzy se jeho svršky válely vedle mých.

Zapištěla jsem ne zrovna tiše, když do mně zničehonic vstoupil. Ani jsem to nečekala a byl tam. Nechala jsem se ovládat rozkoší. Bylo to pěkné, trochu nepředvídatelné a trochu jsem měla Deja vu. Rychle jsem však zaplašila takové myšlenky.

Kdyz jsme pak leželi vedle sebe a jeden druhého se dotýkali začala jsem ,,Chtěl bys mít někdy děti ?"  Zaraženě se na mně podíval ,,No doufám, že užíváš lektvar proti početí" ,,U Roweny samozřejmě, že jo. Nejsem přeci idiot. Já to myslela jako v budoucnosti." Fred vzdychl ,,Jo to asi jo. Nevím nad tím jsem nikdy nepřemýšlel."

,,Když jsi byl donedávno panic tak se ani nedivím." Rozesmála jsem se tak nahlas až jsem skoro spadla z postele. ,,Za to ty jsi odborník co ?" ,,To si piš že jo" a začala ho lechtat.

________________________________________________________________________
Nazdárek lidičky
Ještě jsem nechcípla i když se to může zdát. Teďka snad až do konce budu vydávat často. Doufám, že jste se v téhle kapitole vyznali, protože čím delší tím mi přijde chaotičtější 😂

Tak užívejte prázdnin dokud jsou.

Andy ❤