I když se zdálo že v celém hradě vládl nepředstavitelný chaos a že Umbridgeová drží celou školu v šachu svými výnosy, přece jen se občas vynořovaly okamžiky radosti a štěstí. Takový okamžik prožíval i Fred Weasley, jenž konečně získal lásku dívky svých snů. Třebaže v minulosti se k němu nezachovala zrovna hezky nyní tomu bylo naopak. Cassiopeia Blacková se od loňského školního roku změnila. Na první trapas už oba raději zapomenuli a nahradilo jej spoustu jiných vzpomínek. Zkrátka si prožívali své i se všemi trablemi co k tomu patří jako například když byli přistiženi při pozdním návratu z Komnaty nejvyšší potřeby profesorkou McGonnagalovou, která jim strhla několik bodů za to, že byli tak hloupí a nechali se nachytat. 

,,Láska je nástroj všemocný."

Co se týče druhého z potomků Blackových, ten byl poslední dobou taky jako vyměněný. Na každé hodině byl roztržitý a stále jakoby, byl ztracený v myšlenkách. Pokaždé sebou trhnul, když někde uviděl rudé vlasy, ale pokaždé s neúspěchem zjistil, že to byl jen někdo z Weaslyových.

Pochmurný březen se pomalu změnil na zatažený a vcelku deštivý duben. Pátý ročník Nebelvíru a Mrzimoru si zrovna uklízel věci po hodině ve skleníku č.3 a Lyco nějak celou hodinou proplul, aniž by vnímal, co vlastně dělali, když vtom ji uviděl. Rudé vlasy měla zapletené v dlouhém copu a podávala svou sázecí lopatku své spolužačce Susan.

 ,,Daphne!" zavolal na ni a než k ní došel srazil na zem asi dva květináče s merlinví čím, které spadly na zem a rozbily se.

,,Ahoj Lyco" usmála se na něj, když viděla jakou pohromu zase udělal. Lyco s provinilým výrazem zamumlal

,, Reparo" a květináče s jejich záhadným obsahem vrátil na místo. 

,,To jsme ale měli vynikající hodinu, že?" řekl Lyco jakoby mimochodem, a aniž by si to uvědomoval opět zrudl jako pivoňka.

 ,,Prosímtě vždyt si ani nevěděl o čem profesorka Prýtová mluvila." dodala s trochu sarkastickým podtónem v hlase Daphne. 

,,Daph tak jdeš? Máme ještě Jasnovidectví a já bych tam nerada přišla pozdě," přerušila ji Susan, která už byla venku před skleníkem. ,,Jo...já tě za chvilku doženu. Běž napřed" vyzvala ji Daphne a její kamarádka nad Lycem protočila očima a odešla.

Když Daphne s Lycem vyšli ze skleníku, zjistili že všichni jejich spolužáci už jsou daleko před nimi.

 ,,Můžu tě doprovodit do hradu?" zeptal se Lyco a tázavě pohlédl na rudovlásku vedle sebe.

,, No, jelikož už všichni odešli, tak asi nemám na výběr a řeknu ano," odvětila Daphne a vyrazila dopředu. Lyco ji doběhl: ,,Počkej, kam najednou tak spěcháš?"

 ,,Na další hodinu přeci, ty už měl toho Firenzeho ? Trochu se bojím jaké to bude." 

Lyco chvíli hleděl do země a pak začal mluvit o té hodině co už Nebelvír měl s novým profesorem Jasnovidectví.

,,Noo tak aspoň na nějaké hodině zřejmě dáváš pozor. A to jsem myslela, že nebelvíři jsou hlavně pro Přeměnování a OPČM za normálních okolností," podotkla trefně mrzimorka když konečně došli dovnitř do hradu. Mlčky došli k nové učebně Jasnovidectví. 

,,Víš, proč se v Bylinkářství nemůžu soustředit? Jednak to máme s Mrzimorem a je jasné na první pohled, že jste v tom nejlepší a za druhé jsi tam ty," vyšel s pravdou ven a pohlédl na ni. Na tváři už se mu zase rozléval ruměnec

 ,,Nemůžu na tebe přestat myslet, už od prvního okamžiku co jsme se potkali Daphne." Povzbudivě se na něj usmála:  ,,To je od tebe hezké, ale já už musím jít. Jdu pozdě a ty máš určitě taky hodinu," vyhrkla spěšně a zmizela za dveřmi učebny.

Lyco tam stál jako zkamenělý, pak si s povzdechem uvědomil, že mešká na hodinu Lektvarů a pospíšil si do sklepení. Věděl, že mu Snape určitě strhne body za pozdní příchod, a ještě se po něm bude vozit po zbytek hodiny.

Nicméně čas byl nemilosrdný a stále jakoby utíkal rychleji a rychleji, pro studenty pátého ročníku to znamenalo blížící se zkoušky NKÚ

***

Z pohledu Lyca

,,Musíte si vybavit vaši nejšťastnější vzpomínku a nechat ať ve vás proudí. Co nejdéle ji podržet v mysli.," vysvětloval Harry jak na Patronovo zaklínadlo.

,,Samozřejmě nestačí samotná šťastná vzpomínka. Musíte si věřit. Skutečně věřit." Poté mávl hůlkou 

,,Expecto patronum!" A z jeho hůlky se začal kroutit chuchvalec bílé mlhy, který se postupně formoval v kouřového jelena. Dvanácterák začal kroužit po Komnatě nejvyšší potřeby, kde se dnes jako už tolikrát konala Umbridgeové za zády schůzka BA. Tedy Brumbálovy armády.

,,Óóó," ozvalo se z hloučku, překvapeně a obdivně zároveň když Dvanácterák oběhl celou Komnatu a pak se vypařil jako dým.

Na dnešek jsem se fakt těšil, vyčarovat patrona bylo něco neobyčejného a neuměl to jen tak někdo. Byl to vtipný pohled na všechny, jak lovili v paměti nějakou šťastnou vzpomínku. Já nemusel přemýšlet dlouho. Jen myšlenka na ty zrzavé vlasy a modré oči. Tahle mrzimorka mi způsobovala příjemné šimrání v břiše. Chabé myšlenky na famfrpál či na nějaké pletichy nemohli překonat to jaký potenciál v sobě skrývala jen pouhá myšlenka na Daphne Murrayovou.

,,Tak kdo to chce zkusit první ?" zeptal se Harry a všichni se postupně probrali ze zadumání. Kousek vedle mě se ozvalo zachichotání, otočil jsem se. Stála tam moje povedená starší sestřička a zřejmě nevnímala okolí jelikož jí Fred cosi šeptal do ucha. Asi to bylo vtipné. Ze znechucenou grimasou jsem se od nich odvrátil když se začali jen tak bez okolků líbat. 

,,Já to zkusím," přihlásila se Cho Changová. Nicméně z její hůlky vylétlo jen pár mlhavě stříbřitých provazců. 

,,To nebylo špatné," kývl uznale Harry.

Nakonec jsme se do toho pustili i my ostatní. Brzo už po komnatě vířilo nespočet kouřově bílých tvorů.

Z pohledu Cass

,,Expecto patronum," zkoušela jsem poněkolikáté ale kouřový oblak neměl podobu ničeho konkrétního. Štvalo mě, že to povedlo dřív i Hermioně a Ronovi, kolem které se honila vydra s teriérem. Povedlo se to i Elle, jejíž liška se právě vydala na průzkum na druhou stranu místnosti, kde plavným krokem obíhal Dvanácterák. Kolem jelena čumákoval mohutný pes, neměla jsem pochyby o tom, že ten pes byla Lycova práce. Jako by byli Dvanácterák a Tichošlápek zase spolu, blesklo mi hlavou. Blbost.

,,Cass?"

 ,,Hmm?" Fred mě vzal za ruku a upřeně se na mně podíval.

 ,,Co sis vybavila za vzpomínku ?" Svraštila jsem obočí a maličko zrudla ,,Jak jsi mě poprvé políbil. Na tvář." Dostala jsem ze sebe s obtížemi. 

,,No není divu, že ti to nejde,"  odvětil zatímco se kolem něj pyšně jako páv procházel načepýřený kohout. 

,,Nojo tobě se to mluví..." znovu jsem uchopila hůlku a soustředila se na jinou vzpomínku.

,,Expecto patronum" z hůlky se vymotal chomáč bílé mlhy a pak z mlhy vylétl orel. Mávl křídly a vyletěl až ke stropu komnaty. Ohromeně jsem na něj zírala. 

,,Já...já to dokázala. Podařilo se mi to," vyjekla jsem radostí a Fred se celý rozzářil: ,,Jsi moje šikovná Havraspárka," zlehka mě políbil

Zničehonic všichni ostatní zmlkli a po celé místnosti se rozlehlo ticho. Jen dveře komnaty se otevřely a zase zavřely. Prodrali jsme se k hloučku dopředu.
Stál tam domácí skřítek Dobby a třásl se po celém tělíčku. Oči vyvalené hrůzou.

,,Harry Pottere pane... Dobby vás přišel varovat!" vypískl skřítek a mně přeběhl mráz po zádech.

 ,,I když domácí skřítkové mají přísný zákaz vám něco říkat...Dobby musel," v tu chvíli se Dobby rozběhl hlavou proti zdi. Harry ho chytil za jednu ruku:  ,,Co se stalo Dobby?" Vyptával se už značně nespokojený.

,,Harry Pottere pane ...ona ...ona je." 

,,Jaká ona Dobby?" Skřítek se roztřásl a mezi studenty BA se začala šířit panika. Existovala jen jediná osoba ze které měl Dobby nahnáno. 

,,Umbridgeová? Ví o nás ? Ví o Brumbálově armádě? " Dobby se snažil znovu si ublížit ale pak zakvílel

 ,,Ano Harry Pottere pane jde!"

,,NA CO ČEKÁTE! UTÍKEJTE!" Zaburácel Harry na ostatní zkoprnělé hrůzou. Jestli o nás Umbridgeová ví, tak jsme v pořádným průšvihu.

 ,,Kdo uteče vyhraje," pronesl bratr, nevím jestli to měl být vtip ale mě to vtipné nepřišlo.

,,Poběž ! Chceš snad aby nás ta ropucha chytila ?!" Křikl na mě Fred a chytil mě za ruku. 

,,Kam?" Chytla jsem se jeho ruky a snažila se nezmatkovat. Pravdou však bylo, že mi panika a adrenalin prostupovali celým tělem. 

,,To je jedno, prostě pryč. Co nejdál odsuď!" zakřičel ještě jednou Fred za běhu. Vlála jsem za ním jako kus pergamenu. Doslova.

***

,,Tam jsou-tam jsou další dva," ozvalo se za námi a já vyjekla a zapackovala. Fred mi zakryl pusu rukou a odtáhl mě za jakousi sochu.

,,Tiše Cass," šeptl mi. Oba jsme leželi na zemi a srdce mi v hrudi bylo jako splašené. Kroky se přiblížily, nakonec však kolem nás jen proběhli a nevšimli si nás. Merlindík.

,,Co budeme dělat?" zašeptala jsem ale Fred neodpovídal. Opatrně nahlédl za sochu.

,,Vzduch čistý," prohlásil a vylezli jsme z úkrytu. Fred zamířil k první prázdné učebně a já zaúpěla. Shodou okolností to byla právě ta učebna kde jsme si před rokem a půl odpykávali společný školní trest.

,,Uff to bylo teda o fous. Už jsem myslela, že nás někdo z těch zmijozelských chytne," oddechla jsem si a zhroutila se na podlahu učebny. Ještě předtím jsem však zabezpečila dveře kouzlem Collorportus.

,,Podstata je vtom nenechat se chytit. A taky nenechat se načapat při nelegální činnosti. To je základní pravidlo při porušování školního řádu," podotknul Fred a znepokojeně se rozhlížel po prázdné učebně.

,,Nojo ty mistře porušovači řádů ale co teď? Vrátíme se ? Už bude asi docela pozdě. Snad jich moc nechytli. I tak z toho bude asi dost velký průšvih. Co když nás vyloučí?" mlela jsem páté přes deváté a znepokojoval mě Fredův klid.

,,Nooo - co budeme dělat přesně nevím-to ty jsi tady ta z koleje chytrých. I když zrovna dnes ti to nějak nemyslí a zachraňovat situaci musím tak akorát já," řekl Fred a já si povzdechla 

,,Nojooo promiň, já zpanikařila," říkala jsem si jestli to nemá nějakou skrytou symboliku, že jsme zrovna tady a začaly mě napadat hrozivé scénáře.

,,A jestli nás vyloučí ti nedokážu říct. Možné je všechno," odvětil Fred nicříkajícím hlasem a znovu se na mně tak zvláštně podíval. Nemohla jsem to napětí už vydržet. 

,,Promiň Freddie...omlouvám se, že jsem tak zpanikařila. Když nás vyloučí tak," začínala jsem být vyděšená.

Vtom Fred vybuchl smíchy: ,,Merline Cass ! Mně je upe jedno, jestli mě ta stará rašple vyloučí." 

Zatvářila jsem se šokovaně a nebyla schopna slova. 

,,Dělal jsem si legraci lásko," bublalo smíchy to zrzavé pako. 

,,Víš jak jsem se lekla ty idiote!" Vykřikla jsem a nasadila ublížený obličej.

Vzal ho do dlaní a zlíbal. 

,,Miluju tě Cass, ale to neznamená, že si z tebe nemůžu občas vystřelit. A ty víš, že obavy z vyloučení jsou mi někde."
,,Taky tě miluju Freddie, ale byla bych ráda abych tuhle školu mohla dodělat."

Co se však dál dělo té noci, nelze vypovědět pouhými slovy.

________________________________________________________________________
Tak a máme tu 50.kapitolu
Původně jsem měla v plánu napsat jen 50 kapitol, ale rozjetý vlak nelze tak rychle zastavit, takže to bude mít tak o 10-15 kapitol víc. Uvidíme:-D

Užívejte prázdniny

Andy❤