Z pohledu Lyca

Nastala sobota a to znamenalo jediné. Nebelvír čekal zápas s Mrzimorem. Rád bych tvrdil, že jsem se těšil ale merlinžel tomu bylo naopak. Nejenomže to byl jeden mých prvních zápasů tudíž na mně skočila neočekávaná tréma ale taky počasí nebylo kdovíjaké.

Angelina řekla jen to, že na nás spoléhá, že neuděláme Nebelvíru moc velkou ostudu. ,,A ty zkus co nejdříve chytit zlatonku" doporučila ještě Ginny, která hrála místo Harryho na postu chytače. Já měl zase sto chutí praštit Kirka po hlavě protože s odrážečskou holí působil jako trol s kyjem. Bylo až k nevíře, že se s ní vůbec vyškrábal na koště.

Na hřišti nás od Nebelvírských přivítal bouřlivý potlesk jako obvykle. Zmijozel bučel jako stádo pomatených krav a Havraspár se přidal ke skandování na straně Nebelvíru.

Pokud se o tom zápase dalo říct vůbec něco dobrého, pak jen to, že byl krátký. Trval jen něco přes dvacet minut a ani tak se mi příliš nedařilo udržet Potlouky pod kontrolou.

Jen stěží se dalo určit, co bylo nejhorší. Jestli to byl Ron, který nějakou příšernou náhodou pustil i čtrnáctý gól, nebo jestli to byl Kirk, který se samozřejmě netrefil do Potlouku ale do Angeliny. A korunu tomu nasadilo to, když se mně ten idiot Smith snažil shodit z koštěte.

Zázrak naopak byl, že Nebelvír prohrál jen o deset bodů. Ginny se totiž podařilo lapit Zlatonku přímo před nosem mrzimorského chytače Summerbyho, takže konečné skóre bylo dvě stě čtyřicet ku dvěma stům třiceti.

Nebylo divu, že v nebelvírském společence nebyla příliš veselá nálada. Ron tam seděl v zabláceném dresu s flaškou máslového ležáku mezi koleny a civěl do prázdna. I já vnímal ten trapas. Vždycky jsem toužil potom dostat se do toho úžasného mužstva, ale nyní to mělo přímo katastrofický dopad. Jediná Ginny neklesala na duchu, protože to byla právě ona, kdo zachránil Nebelvír před utrpením. I tak už měl stejně Zmijozel výhru v kapse.

***

Z pohledu třetí osoby

,,Ron, Lyco nebo Ginny tu nejsou?" zeptal se Fred, přitáhl si křeslo blíž k Harrymu a Hermioně a rozhlížel se kolem sebe. ,,Ne, šli se vykoupat. Snad se tam Ron neutopí." odvětil Harry, zatímco co odsunul Ronovu nedopitou láhev.,, To je dobře. Protože po tom dnešku by už asi víc kritiky neunesli." Pronesl George jakoby mimochodem a sednul si vedle svého bratra.

,, Jako Ginny nebyla zase tak špatná a Lyco taky ne" zauvažoval a Hermiona zvedla oči vsloup. Na téma famfrpálu se kluci dokázali bavit celé hodiny.,, Jako kdyby se ho Smith nesnažil shodit z koštěte tak by mu ten Potlouk mohl vpálit do obličeje. Představte si tu nádheru, kdyby mu přerazil nos." Začal fantazírovat Fred a Harry mu přitakal. Taky neměl Smithe v oblibě, už kvůli Brumbálově armádě.

,,Když už je řeč o Smithovi, víš, že klofnul Blackovou?" rýpl si George do bratra, který se celý napnul a vyletěl z křesla jakoby, ho píchla vosa do intimních partií.,, Cože?" ,,No viděl jsem ho s tou nejmladší Blackovou.... S tou Ellou" vysvětloval George se zájmem a Fred se zklidnil a klesl zpět do křesla. Zabíjel však George pohledem.

,,Máš ji hodně rád, co? Sestřenku?" zeptal se rádoby řečnickou otázkou Harry a Fred přikývl.,, Já jen nechápu, co zrovna vy dva máte společného?" vtírala se Hermiona, která s Cass neměla zas tak přátelský vztah, jak by se mohlo na první pohled zdát. Nikdo však nevěděl proč. Třeba to vězelo v chytrosti nebo v lapání kluků. Merlinví.

,,Spoustu! Máme toho společnýho spoustu" zahuhlal Fred jakoby, se o tom dál už nechtěl bavit. Nepotřeboval si obhajovat Cass zrovna před Grangerovou.,, No ať už je to, jak chce, určitě toho mají společnýho víc než Ella se Zachariášem. To jsou takoví dva divní mrzimoři" podotknul George.

Ze schodů znovu sbíhala Ginny s Lycem, který zamumlal něco o tom, že si šel Ron lehnout.,, Tak koho jste tu drbali, když jsme tu nebyli?" zaskočila je Ginny otázkou a přisedla si k nim.
,,Vlastně jen Lycovu sestru" odvětila pohotově Hermiona.
,, Cass? Co je s ní?" nechápal Lyco, ale George zavrtěl hlavou. ,, Ne Cass ne, ale Ellu. O Valentýnu si zřejmě klofla Zachariáše Smithe."

V tu chvíli jakoby, Lyco zamrzl v pohybu. ,,Cože? Ella, že chodí se Zachariášem Smithem?" zařval na celou společenku až se po něm těch pár lidí co tu zbývalo krom jejich malé skupinky, ohlédlo.,, Neječ tak. Co je na tom...tak spolu chodí no a?" uklidňovala ho Ginny, která se s Ellou, když byly v prvním ročníku celkem kamarádila, pak se však odcizily.

,, Co je na tom? Tak zaprvý je to moje sestra, mladší sestra. A za druhý on je starší jak ona a je to idiot" V Lycovi jako kdyby vybouchl ohňostroj vzteku za všechno, co se v poslední době událo. A partie jeho mladší sestry byla jen poslední rozbuškou do ohňostroje.

,,Lyco uklidni se, třeba spolu doopravdy ani nechodí. Šli jen na Valentýna spolu" přidala se s tím nejmíň logickým vysvětlením Hermiona načež se na ni utrhl, že to je pravděpodobný asi jako kdyby ona chodila s Dracem Malfoyem. Hermiona zrudla jako pivoňka a radši zmlkla.

,,Grangerová sice ti to většinou pálí, ale momentálně se mýlíš. Já je viděl. Líbali se náruživěji než tady Freddie s Cass." Rýpl si opět George. ,,Ty jsi větší kazišuk, než jsem si myslel." Dal mu jeho bratr opět facku až se George chytl za tvář a hrál divadýlko, jak ho to bolí. ,,Když tvoje holka je kapitánkou famfrpálovýho mužstva, většinou to znamená že všude musíš chodit sám." zamumlal si George potichu pro sebe.

,,Já musím za ní. Musím zjistit co ji to u Merlina napadlo. Vždyť on ji chce určitě jen zneužít a ona je taková naivka, že mu na to skočila. Musím k jezevcům do spolky!" vyskočil Lyco z křesla a hnal se k obrazu Buclaté dámy.

,,Ta dostane ale čočku. Kdyby tady George Kazišuk, nebyl takovej bonzák mohlo se to v klidu utajit." Zabědoval Fred, když Lyco zmizel otvorem v portrétu.,, Jasně utajit. Pche, jestli by se tím pak Smith nezačal chlubit, že přetáhl nějakou čtrnáctku. Si vem, kdyby nám někdo přetáhl Ginny, reagoval bys stejně." Oponoval mu George a hájil si svoje informace.

,, Vy jste hrozní, oba. A do mých vztahů vám nic není!" křikla na bratry Ginny a odkráčela do dívčích ložnic. ,, Jdu taky, nechci ani pomyslet na to, jestli Lyca někdo chytí a dostane zase Nebelvír do problému." Řekla Hermiona a vydala se za Ginny.

***

Z pohledu Lyca

Nasupeně jsem klusal směrem ke kuchyni, protože ve stejné chodbě byl ukrytý vchod do mrzimorské společenky. Nikdy jsem tam nebyl, ale co všechno je jednou poprvé. Ten nejhorší vztek mě pomalu opouštěl, a přicházela agonie s pocitem, že mě někdo uvidí. Mohl jsem si vzít aspoň Pobertův plánek, nebo neviditelný plášť. V lepším případě obojí, jenže jsem neměl nic. A navíc už bylo pomalu po večerce.

Čím víc jsem se přibližoval k jezevčí skrýši, tím víc mě sžíral pocit, že na někoho narazím. Evidentně jsem však měl víc štěstí než rozumu.

Když jsem se konečně dostal až k hromadě velkých sudů, jež byly skryté ve stinné prohlubni na opačné straně, než byla kuchyně, chvilku jsem na ně bezmyšlenkovitě civěl. Pak jsem opatrně začal klepat na druhý sud odspodu.

Chvíli se nic nedělo a pořád jsem čekal kde se objeví vchod, abych už se tam konečně dostal. Místo toho však jedno víko odletělo a vychrstlo gejzír octa. ,,Merlineee pomoooc" bylo jediné na co jsem se zmohl, když mně ten proud hnusné lepkavé, a hlavně kyselé kapaliny zasáhl a odhodil na zem.,, Zatracení Mrzimoři to si nemůžete vymyslet něco jednoduššího. Fujtajksl!" otřásl jsem se a vytíral si ocet z očí.

Najednou se za mnou ozvaly tiché kroky a ozvalo se dobře známé odkašlání,, Em ehm" a mně tělem projel mrazivý pocit. Umbridgeová! Zatraceně ta svině mě dostala! Prolétlo mi hlavou a srdce mi pojednou začalo tlouct rychleji než doposud. Pomaličku jsem se otočil.,, Ahoj, co ty tu u prohnilé mandragory děláš?"

Přede mnou vůbec nestála ta růžová mrcha, co tu všechny šikanovala, nýbrž neznámá rudovlasá dívka s knížkami v rukou a tvářila se překvapeně.,, Nooo já tu ...eh no ...to" zakoktal jsem se a celý zrudnul. Neobratně jsem se vyškrábal na nohy.,, Myslel jsem jsi Umbridgeová" zamumlal jsem a podíval se za ni abych zjistil, jestli tu ta ropucha skutečně není.

,, Aha, no tak k tvému zklamání nejsem. Ale teďka už by mě konečně zajímalo, co děláš u naší společenky. Ale vzhledem k tomu, že jsi celý od octa ses tam zřejmě chtěl dostat." Uchichla se rudovláska a já se naščuřil,, To není vtipný, jeden by myslel, že se k vám člověk lehko dostane a ono to bouchlo. A když už to musíš vědět, chci si jít něco vyříkat se sestrou a pak rozbít hubu jednomu idiotovi." Už se mně zase zmocňoval vztek, místo toho vyzvídání by mě radši mohla pustit dovnitř abych konečně mohl jít za Ellou a Smithem.

,, Hmm nevím, jestli se mi chce tě tam pouštět, když ses tam neuměl dostat sám Blacku" odvětila znovu ta rudovláska a já na ni udiveně civěl,, Jak víš, kdo jsem? ",,Nebylo to zase tak těžké, zvlášť ně po dnešním zápase. Jsi nebelvírský odražeč Sirius Black a zadruhé máme s Nebelvírem celkem dost společných hodin. Třeba Bylinkářství." Odvětila dívka a znovu se usmála a pohodila vlasy. Já se poškrábal ve vlasech, které byly merlinžel taky nasáknuté octem.

,, A mimochodem jsem Daphne Murrayová" dodala ještě a já se zatvářil ještě víc zmateně.,, Daphne Murrayová? A říkáš, že chodíš do stejného ročníku?" podivil jsem se.,, Proč jsem si tě nikdy nevšim",, Asi umím být neviditelná anebo je to proto, že mrzimorů si zkrátka nikdo nevšímá. A navíc ty se taky hodně motáš kolem Potterovy partičky",, Ale znám Hannah Abbotovou a Ernieho MacMillana, tak proč ne tebe?" řekl jsem věc, která mě jako poravdu nejvíc zarážela.

,, Říkám, že asi umím být neviditelná. Zkrátka si pořádně nevšímáš lidí kolem sebe." Pak Daphne přistoupila k sudům a zaklepala na ten druhý odspodu, prostřední v druhé řadě. Neobjevil se žádný ocet nýbrž se otevřel celkem úzký průchod ve vnitřku sudu.

,, Ty už jdeš?" vyhrkl jsem bez rozmyslu a původní účel jezevčí společenky už se mi dávno vytratil z hlavy, jediné, co jsem chtěl bylo, aby tu Daphne zůstala a povídala si se mnou.,, No jasně, si čekal, že tu budu nocovat? A navíc už je po večerce a já nechci, aby mě někdo chytil před mojí společenkou jak se tu vybavuju s Nebelvírem, který ani doteď nevěděl že existuju." Odpálkovala mě celkem ostrou odpovědí, zamrzelo mě to. Kdesi v hloubi duše jsem však věděl, že má pravdu.

,,Promiň, já ...je asi pravda, že si moc nevšímám ostatních" vkročil jsem za ní do průchodu, který se svažoval kamsi do prostoru před námi. Když už jsme stáli na konci a před námi bylo vidět jemné nazlátlé světlo se ke mně Daphne znovu otočila.

,,Omluva se přijímá. A aby sis mě pamatoval tak tě zbavím toho octa" vytáhla hůlku a tiše vyřkla,, Lavare" nepříjemný puch octa najednou nahradila příjemná květinová vůně. ,,Děkuji ti Murrayová" ušklíbl jsem se. ,,Není zač. Dobrou noc. Zpátky do Nebelvíru snad trefíš ne?" ,,Jasně...Dobrou noc" Pak otevřela dveře a já na chvílí uviděl jemné nazlátlé světlo, než se kulatý otvor zase zavřel a já se ocitl ve tmě. Vylezl jsem z tunelu a dal se na zpáteční cestu jako ve snách.

Nebylo mi jasné, jak přesně jsem se dostal zpátky do nebelvírské věže, ale v myšlenkách jsem měl stále před sebou její obličej. 

________________________________________________________________________

*famfáry*
Opět zdravím, dnes máme velmi významný den. Kromě toho že je takové vedro že se mi snad zavaří mozek nám na scénu přišla nová postava. Takřka , neviditelná' studentka mrzimorského pátého ročníku, Daphne Murrayová. Mé díky patří opět Nath_Lupin která stojí za zrodem této postavy. Zkrátka tahle dívka se skotským původem Lycovi ještě pořádně zamotá hlavu.

A druhým oznámením je dnešni datum 16.června 2021. Což znamená, že tuhle úžasnou knížku už vydávám přesně rok. Neuvěřitelné jak to všechno utíká. A já vám všem čtenářům děkuju za podporu kterou téhle knížce a mně věnujete.
A to je pro dnešek vše, tak užívejte krásné slunné počasí a zase někdy.

Andy❤