13.února 1996

Ty jsi Cassiopeia Blacková?" Ozvalo se vedle mě když jsme toho dne odcházeli od večeře ve Velké Síni. Ohlédla jsem se. Postávala tam malá prvačka a bylo vidět jak je nervózní.

 ,,Ehm jo jsem. Ahoj," vyhrkla jsem zmateně.

,,Tohle ti mám předat," podala mi složený list papíru a jakoby se vypařila.

 ,,Kdo to byl?" Zeptala se zvědavě Jess a já mykla rameny, že nemám zdání. Rozložila jsem list papíru a začala číst ,,Cassiopeio Euphemie Blacková, tímto listem tě zvu zítra do Prasinek. Budu čekat v jedenáct   u vstupní brány s bílou růží v ruce.

Tvůj X."

,,No páni to zní působivě. Kdo je asi ten X ?" Nakoukla mi nedočkavě Marrieta do dopisu. 

,,Noooo kdo asi, řekla bych, že vím," uchichtla se Jess.

 ,,Ale proč zítra?" Tak nějak podvědomě jsem to tušila ale ....nechtělo se mi věřit, že by byl skutečně tak...

,,Zítra je přece 14.února což znamená Valentýn!" Zaculila se Cho. 

,,Oh to zní jako bys měla plány," navázala jsem na její odpověď.

 ,,No dá se to tak říct."

,,Vás aspoň někdo pozval. Já jsem asi pro kluky vzduch," postýskla si Jessica, načež jsem vyprskla smíchy. 

,,Zkus to u mého bratra, ten tě určitě neodmítne. Co vím, nikdy žádnou holku ani nepolíbil." Jessica po mě div nevrhla vidličku.

 ,,Vždyť on přece nemůže, nebelvírští mají trénink a on je přece na postu odrážeče za jednoho z dvojčat Weasleyových."

,,Jsi nějak moc informovaná," zamumlala jsem. Lyco a Jessica to by tak ještě scházelo. Můj bratr byl drbna a ona rovněž tak.

Znovu jsem se podívala na vzkaz a doufala, že se nemýlím ve svém odhadu. Byl tady jeden kluk od kterého bych o to pozvání stála. Od Vánoc se celkem hodně věcí změnilo.

Před spaním jsem si vzkaz položila na noční stolek a usínala s pohledem na něj. Uvidíme co zítřek přinese.

***

,,Baf! Kdo jsem ?" Položil mi někdo zezadu studené ruce na oči. 

,,Někdo kdo nemá růži," zahuhlala jsem. Pravdou bylo, že jsem na místo setkání dorazila o čtvrt hodiny dřív páč jsem byla hrozně nedočkavá. Ale merlinžel byla taky hrozná zima.

,,Tak se podívej," sundala jeho ruce z mých očí a otočila se. 

,,Frede," vyprskla jsem smíchy. Opravdu tam stál Fred s růží v puse. Bílou.
,,Ahoj," usmál se a podal mi růži. 

,,Ooo jsem poctěna hrabě z Yorku," vyhrkla jsem první co mě napadlo.

 ,,Ee? Z Yorku?" 

,,Jo ...promiň. To je z mudlovských dějin Anglie. Yorkové byli jedna ze stran Války růží, jejich znakem byla bílá růže." Super,  trapas hned na začátek.

,,Tak když jsme si dali hodinu Dějin, můžeme jít ne?"  

,,Jo asi můžeme," přisvědčila jsem s křečovitým úsměvem. Tohle nemůže dobře dopadnout.

Přidali jsme se k frontě čekajících, které Filch kontroloval a pouštěl ven, čas od času jsme se na sebe podívali a rozpačitě se usmáli, oba jsme však mlčeli.
Celkem se mi ulevilo, když už jsme scházeli po pozemcích.  Bylo to lepší než jen stát vedle sebe a vypadat trapně.

Z pohledu Freda

Skoro celou cestu do Prasinek mezi námi panovalo nezvyklé mlčení. Občas jsme prohodili pár slov na téma předměty či učitelé nebo dokonce famfrpál. Měl jsem celou dobu co dělat abych se netlemil jak idiot. Tohle bylo takové zvláštní, daleko od všech představ. Možná jsem dal až moc najevo jak mi chybí famfrpál, ale zas na druhou stranu její bratr si užije svou chvillu slávy než ho z toho postu taky srazí.

Když jsme došli na okraj Prasinek, opatrně jsem ji chytil za ruku. Proběhlo mnou jemné mravenčení a my se zase sobě přiblížili. Otočila se na mě s úsměvem. 

,,Už jsem ti říkala, jak máš studené ruce?" A ve mně hrklo a snažil se z ní zase vymanit.

 ,,Promiň," zamumlal jsem a zrudl jako pivoňka. ,,To je v pohodě, přece. Neboj se." Odvětila a ústa se jí roztáhla v roztomilý úsměv. Něco mi říká, že dnešek bude ještě plný trapasů.

Z pohledu Cass

,,Tak kam půjdeme ? Co třeba k Džinovi v láhvi?"

,,K Taškářovi?" Řekli jsme souhlasně a oba se rozesmáli.

,,Promiň," řekli jsme zase unisono. Zase další trapas.

,,No tak můžeme k Džinovi," dodal Fred a mně přišlo, že to řekl jen tak aby mě potěšil. Což bylo na jednu stranu hrozně moc hezký, ale neměla bych tu rozhodovat jen já. 

,,Dobře."

***

,,Víš, mamka mi vždycky Prasinky popisovala v tom nejlepším světle. Jednou takhle byly s kamarádkami právě u Džina v láhvi a takhle se otočila a zjistila, že za ní stojí strejda James, Harryho táta dyť víš...no to ještě nevěděla že je to její bratr. Vlastně to nevěděla do svých 17ti." Pomalu jsem ztrácela niť příběhu což bylo sakra špatný.

,,Jo už jsem o tom slyšel," kývl Fred rozpačitě.

,,No tak se teda otočila na Jamese a zjistila, že se na ni tak zvláštně kouká jakoby jestli chápeš ...zamilovaným pohledem. No a pak se podívala ke dveřím a zjistila, že tam stojí Lily Evansová." Pak jsem radši už zmlkla, když jsem uviděla nechápavý Fredův výraz.

,,A pointa toho je kde?" 

,,Nooo eeh že ty jsi se tvářil stejně," vyblekotala jsem, snažíc se to nějak spravit. Merline musel si o mně myslet, že jsem neobyčejně natvrdlá.

Bezděčně jsem se k němu přiblížila a on ucouvnul až narazil do regálu kde byly vystavené šachové figurky. Královna se rozkývala a spadla na zem.

,,Upsík," a oba jsme se rozesmáli, zatímco na nás začal prodavač láteřit ať si ty svoje věci jdeme provádět někam jinam. (To se mi mimochodem stalo:-D )

Z pohledu Freda

Po mém trapasu u Džina v láhvi jsme ruku v ruce vypadli zpátky ven. Obloha byla zakaboněná a foukal celkem silný vítr, snad nezačne pršet nebo nedej Merline sněžit. Ostych a napětí mezi námi jakoby na okamžik spadlo. Dokud jsme někoho nepotkali.

,,To snad ne ! Frede, Cass. Já mám vidiny" ozval se hlas kousek od nás. ,,Georgi! Co tady děláš?!" Sykl jsem napůl naštvaně a napůl ohromeně. ,,Myslel jsem, že se dnes Prasinkám vyhne. Teda spíš jsem v to doufal." Pošeptal jsem Cass a ta se ušklíbla  ,,Však to není tak zlý ne?"

To už mé dvojče přišlo až k nám s jedním balíčkem v ruce, pravděpodobně od Taškáře. ,,Tak ty jsi ji nakonec fakt sbalil brácho! To ti přeju, fakt že jo" křičel George na celou ulici.

,,A co sis myslel? Že mu dám košem" odpověděla mu Cass dřív než jsem se mohl ozvat. ,,Noo ...možná. Ale asi bys byla docela kráva kdybys mu zase dala košem." Zauvažoval George zatímco Cass to muselo ranit. ,,Hej! Drž pusu a vyjadřuj se o Cassie slušně!" Vyletěl jsem na něj, div že jsem mu jednu nevrazil. ,,Klídek brašule. Jsi nějakej popudlivej." Zasmál se bratr znovu a já se podíval na Cass, kupodivu byla celkem v pohodě nebo to na ní aspoň nebylo znát, že by ji to vykolejilo.

,,A už jsi ji teda konečně políbil?" *plesk* přistála mu jedna facka. ,,Nevím, jestli víš Cass, ale nacvičoval si to včera večer." Začal znovu vtipkovat George a já myslel, že se propadnu hanbou. ,,Opravdu?" Uculila se Cass a já cítil jak rudnu.

,,No tak si to užijte hrdličky. Já padám" rozloučil se ten kazišuk konečně.

,,Dnešek by se měl přejmenovat na den trapasů." Zahuhlal jsem nakvašeně. Prostě dneska světu karma vládla.

***

Začalo krápat, no vždycky když si myslíte, že horší už to být nemůže tak počasí vám dokáže pravý opak.

,,Co kdybychom šli ke Třem košťatům," navrhl jsem, když se počasí začalo tak rapidně zhoršovat. ,,Jo, to zní dobře. Už jsem se lekla že navrhneš Madam Pacinkovou. Tam bys mě totiž nedostal ani párem testrálů." Zavtipkovala Cass a já úplně ztratil hlavu.

***

Společně jsme tedy vyšli směrem ke Třem košťatům. Venku stále pršelo a cesta, po které jsme zrovna šli byla slušně rozblácená. Stále mezi námi panovalo takové napjaté ticho, ale oba jsme raději mlčeli, protože jsme se snažili vyvarovat dalším trapasům, kterých dnes bylo vážně požehnaně.

Z ničeho nic Cass podjela noha na rozbahněné cestě a málem by sebou švihla na zem. Mé reflexy, které jsem jakožto odrážeč - no, momentálně odrážeč na střídačce - měl, řekl bych perfektní, mi nedovolily nezasáhnout, takže jsem okamžitě Cass chytil, aby si neušpinila oblečení od bláta.

Díky tomuhle jsme se ocitli v takové té pozici, kdy já se nakláněl nad ní a ona měla asi jediný opěrný bod v mé paži, kterou jsem jí podpíral záda, aby nespadla.

Obličeje jsme měli jen kousek od sebe. Naprosto jsem se ztratil v jejích karamelově hnědých očích, v nichž se zračila úleva, že si jejich majitelka nemusela dát koupel v blátě.

S velkým úsilím, jsem svůj pohled odtrhl od těch nádherných očí, ale jen jsem to udělal, hned si mou pozornost vysloužily její rty. Ty krásné, plné rty. Jak asi chutnají?  Dvakrát jsem měl příležitost to zjistit a dvakrát jsem ji promrhal. Ale jak se říká, do třetice všeho dobrého.

Naklonil jsem se nad ni ještě trochu víc a přitiskl své rty na ty její. První tři sekundy, kdy byla asi v šoku, nebo nevím kde je chyba. Nic se nedělo a já si začínal pomalu, ale jistě v hlavě kreslit scénáře, kde mi s fackou dá košem, ale poté mi k mé nesmírné úlevě začala polibky oplácet.

V tu chvíli jsem byl nejšťastnější člověk na planetě. Všechno bylo dokonalý, holka do který jsem už nějaký ten pátek blázen mě líbala a nešel kolem žádný kazišuk. Co víc si přát?

Úplně mě vtáhlo kouzlo okamžiku že jsem si ani neuvědomil, že jsem z ničeho nic absolutně ztratil rovnováhu a z pomyslného transu jsem se probral až ve chvíli, kdy jsme oba žuchli do bláta.

Nebo respektive Cass spadla a já sletěl na ní jako obrovský potlouk.

Odtrhli jsme se od sebe a já asi musel být rudější než moje Nebelvírská šála, kterou jsem samozřejmě měl na sobě, soudím-li podle Cassina pobaveného výrazu. Upřímně jsem teď čekal, že ni jednu vlepí jak za to, že jsem jí políbil, tak  za to, že jsem ji pustil do bláta a jako bonus dostanu ještě jednu za to, že jsem na ní spadl a furt se nezved.

Ale místo toho se začala smát. A bylo to tak nakažlivý, že jsem se začal smát jak magor taky – předtím jsem z ní samozřejmě slezl, aby mohla dýchat.

Musel na nás být velmi komický pohled, koneckonců, kdy se vám poštěstí, že uvidíte dva studenty Bradavic ležet na zádech v blátě a umírající na záchvat smíchu? Já bych řekl, že moc často ne. Nám to, ale bylo úplně jedno.

Bylo nám ukradený, že na nás těch pár kolemjdoucích zíralo jak na dva magory a vsadil bych se o své koště, že minimálně jeden z nich už chtěl poslat sovu ke svatému Mungovi, na oddělení pro duševně choré a bylo nám jedno, že budeme ještě víc špinaví. Nic z toho jsme neřešili a smáli jsme se jako magoři dál.

Najednou Cass zmrzl úsměv na rtech a upřela pohled v němž se mísil šok, stud a možná se tam někde mihl i záblesk strachu někde nade mne. Otočil jsem se tím směrem a do mého zorného pole se dostala poměrně povědomá holka, která se myslím kamarádí s Cass. Vídal jsem si často ve společnosti právě mé milované Blackové a ta Havraspárská šála, kterou měla omotanou kolem krku mi to více méně jen potvrdila.

,,Čekala jsem hodně, ale že tě najdu válet se v blátě válet s Weasleym vážně ne, Cassiopeio Blacková," poznamenala Havraspárka, když se trochu vzpamatovala z malého šoku, který si asi prožila poté, co identifikovala svou kamarádku a asi i mou maličkost tady na té velmi sympatické cestě.

,,K tomuhle mám snad jen jednu připomínku: Trapas," hodila po mně významný pohled, ,,plus trapas," teď se pro změnu zaměřila na Cass, ,,rovná se dva trapasy," dokončila větu a mírně se pousmála.

Cass, jejíž tváře měly asi stejný odstín jako má krásná šála, než se umazala od bláta nebyla schopna slova a jen na svou kamarádku zírala s úžasem vepsaným ve tváři. Párkrát naprázdno otevřela a zase zavřela pusu, ale náhlý zjev její kamarádky jí úplně vyvedl z míry. Já jsem takticky byl zticha.

,,No, tak já zas jdu, Medový ráj volá a vy si tady mezitím užijte tu svou koupel v blátě a oblečení, či co to má být," ušklíbla se a zmizela stejně rychle, jako se objevila.

,,Já tu Jessicu zabiju," zamumlala Cass, když se jí zase vrátily slova. Ha, tak tak se jmenuje! Budu si to muset zapamatovat, ať vím, komu se případně mám mstít a je mi úplně jedno, že je to holka!

,,Do hodiny budou celé Bradavice vědět, co se tady dělo," vysvětlila, když viděla můj mírně nechápavý výraz, proč se hned uchyluje k vraždě, když řekla jen jednu blbou poznámku a překazila nám krásnou chvilku, který jsem nasadil chvíli poté, co jsem si Jessičino jméno vryl do paměti.

,,No, tak to abychom vyrazili, než nás načapá při něčem dalším," pronesl jsem s šibalským úsměvem a nějak jsem se vyhrabal zpět do stoje. Poté jsem pomohl se postavit i Cass a ruku v ruce jsme se vydali zpět k hradu. Už žádné další trapasy, ne dnes.

To jsme však nečekali co se bude ještě ten den dít na hradě. A řeknu vám, nemám rád drbny. 

________________________________________________________________________
Tak...konečně jsme se dočkali toho památného okamžiku. Fred a Cass jsou spolu. Možná to rande nebylo podle jejich představ, ale zkrátka trapas + trapas = dva trapasy.

Musím, říct že s touhle mapitolou jsem měla snad největší problém vůbec. Ale jelikož na tomhle světě ještě existují hodné a nápomocné kamarádky, tak s touhle kapitolou mi pomohla Nath_Lupin konkrétně z tou poslední částí z Fredova pohledu. Takže jí patří mé díky.
A možná proto máme tu kapitolu tak dlouhou 😂

A litthiuuum konečně ses dočkala tohoto shipu, kterým jsi tak urputně spamovala na začátku knihy.

Nu a toť asi vše, mějte se krásně a zase příště.

Andy❤