Z pohledu Lyca

„Portus!" Konvice se na okamžik roztřásla a rozzářila se zvláštním modrým světlem. Pak se zachvěla, znehybněla a byla opět nudně černá jako předtím. Brumbál rázně přešel k dalšímu obrazu, tentokrát k podobizně prohnaně se tvářícího čaroděje se špičatou bradkou, vymalovaného v zelenostříbrných zmijozelských barvách, který očividně spal tak tvrdým spánkem, že ho neprobudil ani Brumbálův hlas.

„Phineasi. Phineasi." Čarodějové a čarodějky na podobiznách lemujících pracovnu už přestali předstírat spánek; poposedávali a přešlapovali ve svých rámech, aby lépe viděli, co se děje.

Když ten dědek dál dělal, že spí, začali na něj volat jménem i někteří z nich.

„Phineasi! Phineasi! PHINEASI!" Nemohl už ve svém předstírání dál pokračovat; teatrálně sebou škubl a otevřel oči dokořán.

„Volal mě někdo?"

„Potřebuji, abyste znovu navštívil svou druhou podobiznu, Phineasi," sdělil mu Brumbál.

„Mám další vzkaz."

„Navštívit svou druhou podobiznu?" opakoval rezavým hlasem Phineas a dlouze, falešně zívl. Pohledem přitom přelétl po místnosti a zastavil se u Harryho a pak merlinžel i u mně, nikdy jsem ho neměl rád a on mě také ne.

„Tak to ne, Brumbále. Jsem dnes v noci moc unavený." Portréty okolo začali nespokojeně hučet.

„No dobrá, dobrá," zavrčel Phineas a znovu nespokojeně dodal

„i když je docela možné, že už můj portrét zničil. Většinu naší rodiny už dal pryč..."

„Sirius ví, že vaši podobiznu zničit nesmí," ujistil ho Brumbál. Přičemž já svraštil obočí, ničit ? Proč by někdo ničil portréty u nás doma. Sice jsou staré a zaprášené ale i tak. Proč by to někdo dělal.

„Potřebuji, abyste mu vyřídil, že Artur Weasley utrpěl vážné zranění a že jeho manželka, děti a Harry Potter zanedlouho dorazí do jeho domu. Rozumíte?"

„Artur Weasley je zraněn, manželka, děti a Harry Potter přijedou k němu domů," opakoval znuděně Phineas.

****
Počkat a co já ? Proletěla mi hlavou myšlenka. A co my? Vždyť je to náš dům a taky mám strach o pana Weaslyho. Jak by nás z toho Brumbál mohl vynechat. Jestli jsem něco z toho řekl řekl nahlas, tak tomu nikdo nevěnoval pozornost.

****
„Ano, ano... jistě..." Phineas zalezl za rám podobizny a ztratil se z dohledu právě ve chvíli, kdy se dveře pracovny znovu otevřely. Profesorka McGonagallová přivedla Freda, George a Ginny; všichni tři byli celí rozčepýření a v šoku a na sobě měli to, v čem spali.

„Harry - co se děje?" zeptala se vyděšená Ginny.

„Paní profesorka říkala, žes viděl, jak něco ublížilo taťkovi..."

„Váš otec utrpěl zranění, když vykonával jistou práci pro Fénixův řád," oznámil Brumbál dřív, než Harry stačil odpovědět.

„Byl převezen do Nemocnice svatého Munga pro kouzelnické choroby a úrazy. Posílám vás zpět na Grimmauldovo náměstí, který je od nemocnice méně vzdálený než Doupě. Setkáte se tam se svou matkou."

Pořád z toho jaksi vylučovali mně.

,,Pane profesore? Neříkal jste nic o tom, že bych měl jít s nimi ale já si myslím, že bych měl. A moje sestry taky." obrátil jsem se k Brumbálovi, ten na mě pohlédl celkem překvapeně.

,,Jít s nimi? Ne, nemyslím si, že by to bylo vhodné. Koneckonců už ted hrajeme o čas. Vy i vaše sestry a rovněž slečna Grangerová zůstanete tady." řekl Brumbál a já cítil nechutnou zradu. Nikdo na mě už víc nepromluvil, jako bych byl vzduch.

S bolestným výrazem jsem sledoval, jak Harry a Weaslyovi mizí se starou konvicí.

,,Nuže myslím, že byste se měl vrátit do své ložnice pane Blacku," řekl mírně Brumbál a usadil se za svůj stůl.

Hněvivě jsem na něj pohlédl

,,To je tak nespravedlivé," syknul jsem a vmžiku jsem zmizel z ředitelovy pracovny. To bylo tak nespravedlivé. Když jsem došel do naší ložnice, Dean Seamus a Neville tam ještě seděli a o čemsi se tiše bavili.

,,Kde jsou Harry a Ron?" zeptal se Neville

,,Pryč!" odvětil jsem vztekle, hodil sebou na postel a zatáhl závěsy.

,,Nespravedlivé," zamumlal jsem ještě.

***

Dalšího dne odpoledne jsem to šel vyklopit holkám, protože jsem si potřeboval zanadávat, jak je to nespravedlivé. Merlinžel to Cass vůbec nepochopila.

,,Tvůj vztek je naprosto neoprávněný, prostě Weasleyovi vzali Harryho s sebou jen proto, že to celé viděl."

,,Aleee"

,,Žádné ale ! A na Grimmauldovo náměstí se přemístili, protože je to hlavní štáb Řádu. Tak za tím nehledej žádný jiný důvod." přeargumentovala mě Cass a já zamumlal cosi o holčičí omezenosti.

,,Musím přiznat, že s Cass souhlasím. Vyvádíš naprosto zbytečně. Vždyť jedeme domů zítra, tak proč okolo toho děláš takový humbuk." řekla Ella a Cass se na ni překvapeně podívala. No nestávalo se často, že by ty dvě spolu v něčem souhlasily. To je skoro jak zázrak.

,,Přestaň se mračit Lyco, vždyť jsou téměř Vánoce."

Zaškaredil jsem se na ni ještě víc.

,,A vy jako nechápete, že mám o pana Weasleyho taky strach! Nebo co?" usápl jsem se na ně, protože už jsem nevěděl kudy kam.

***

,,A jak se dostaneme k vám domů?" prohlásila Hermiona když jsme další den vystoupili z vlaku na nádraží Kings Cross.

Hermiona se k nám připojila toho dne v Prasinkách a já se s ní docela bavil, protože byla jediná, která mě netitulovala ,,uražená pýcha" jako Cass s Ellou.

,,Noo dobrá otázka. Třeba tu na nás někde čeká Krátura," řekl jsem a začal se rozhlížet kolem. Po tom skřetovi však nebylo ani vidu ani slechu.

,,To vypadá, že na nás někdo zapomněl" zamudrovala Ella a já vyvrátil oči vsloup.

,,Tak půjdeme pěšky no, vždyť to není zase tak daleko."

Domů jsme se nakonec dostali okolo šesté, byla už tma a všude kolem byla vánoční výzdoba. Cass letmo pohlédla na druhou stranu ulice. Věděl jsem proč a proto jsem do ní lehce rýpl.

,,Pamatuješ na ty Vánoce před třemi lety?"

,,Samozřejmě, na ty se nedá zapomenout" pousmála se.

Chybou bylo, že jsme použili zvonek, jelikož babička Walburga se zase dala do vřískání o zrádcích vlastní krve a mudlovských šmejdech.

,,Veselé Vánoce babi" zahlaholil jsem vesele, a ona se po mě podívala tím svým zakyslým výrazem. Pak jsem jí zatáhl záclony.

,,Páni tady si někdo dal práci s výzdobou" vyjekla Ella sotvaže se podívala kolem.

,,Drahouškové to jsem ráda, že jste tady!" vyhrnula se z chodby od kuchyně paní Weaslyová a radostně se na nás usmála.

,,Hermiono jsem ráda, že tě vidím. Třeba se ti podaří promluvit si s Harrym. Je takový zamlklý a ..."

,,Zdravím paní Weasleyová, naši jsou doma?" přerušila ji Cass.

,,Ale jistě, jsou v kuchyni," řekla paní Weasleyová a úsměv jí jakoby malinko povadl.

***

,,Veselé Vánoce vespolek!" řekli jsme všichni tři a vstoupili jsme do ponuré kuchyně, které se někdo pokoušel vdechnout vánoční atmosféru. Společně s rodiči tam seděla i Tonksová, Mundungus a samozřejmě strejda.

,,Brej večír mládeži," pronesl bodře strejda a vstal.

,,Tak vidíš bazilišku dlužíš mi pět galeonů, já ti říkal, že přijedou." Táta se zatvářil otráveně

,,Nojo to jsem nenohl tušit."

,,Vy jste si mysleli, že zůstaneme v Bradavicích?" nechápavě jsem se zadíval na mamku.

,,Nee jistě, že ne broučku. To jen tady ti dva se vsadili ale na tom nesejde." zašklebil jsem se nad mamčiným oslovením.

,,Mami neříkej mi tak" ohradil jsem se rázně. Ella se šla obejmout s tátou a Cass si sedla vedle Tonksové.

,, Jo mami říkej mu uražená pýcha, pokud chceš vidět vybouchnout sopku."

,,Nebo spíš odjištěný granát" doplnila ji Ella.

,,O co kráčí?" nechápal táta.

,,Vůbec o nic! Srandičky srandičky to by vám šlo." osopil jsem se na ně.

,,No a není naštvaný kvůli tomu, že nemohl zůstat v Bradavicích? Co jsem se tak doslechl, tak si tam oblíbil jednu novou profesorku, že její kabinet navštěvuje více krát než je zdrávo" usmál se táta a zavdal si z poháru, který stál před ním na stole.

,,Ne! a ne! a potřetí ne! A pro tvou informaci otče, netrávím u ropuchy čas dobrovolně ale kvůli školním trestům!"

,,Právě jste viděli vybouchnout sopku v podání Siriuse Lycorise Blacka IV. Děkujeme a přijďte zas."  okomentovala Cass se zlonyslnym úsměvem a Ella zatleskala.

Rodinné dobírání, to je opravdu skvělý začátek Vánoc.

________________________________________________________________________

Vtipné psát v dubnu o Vánocích, ale když ještě nedávno sněžilo proč ne XD