Z pohledu Lyca

,,No zkrátka si myslím, že bychom měli mít skutečné hodiny Obrany proti černé magii a ne jen číst v nesmyslné učebnici s tou zlou ženskou." vyložila nám Hermiona co zamýšlí.

,,No zní to jako dobrý nápad, ta ženská je skutečně zlá a zvrácená" řekl Ron, aby Hermionin nápad podpořil.

,,Pravda, musíme se umět bránit proti tomu co je tam venku...a všichni víme co to je," přidal jsem se.

Všichni tři jsme tázavě hleděli na Harryho, ten se na to netvářil zrovna nadšeně.

,,Neříkám, že ten nápad není dobrý, ale schází vám v tom plánu dost podstatná věc. Učitel. A Lupin určitě ..."

Hermiona však přetrhla jeho řeč připraveným argumentem.

,,Lupin má spoustu práce pro Řád a navíc setkávání by bylo velice složité."

,,My jsme mysleli, že bys nás to mohl učit ty, jsi v Obraně opravdu dobrý." podotkl jsem jakoby mimochodem.

,,To je absurdní! Já nejsem učitel a vůbec...Hermiona je přece nejlepší v ročníku," smetl náš nápad ze stolu Harry.

Ron si se mnou vyměnil ponurý pohled.

,,Harry měl bys nad tím ještě popřemýšlet. Vždyť se podívej na to, co už jsi všechno dokázal. V prvním ročníku jsi zachránil kámen mudrců před Quirrelem. Ve druhém ročníku jsi zabil baziliška a zlikvidoval Raddlea. Ve třetím ročníku jsi porazil tak stovku mozkomorů."

,,To všechno byly neskutečné náhody Rone!" skočil mu do toho nakvašeně Harry, ale Ron se nenechal odradit.

,,A v loňském roce sis porazil s merlinví kolika obludami v turnaji tří kouzelníků..."

,,A především sis znovu poradil s Ty víš kým" doplnil jsem Rona teatrálně.

Všichni tři jsme se na Harryho upřímně usmáli, zatímco on rudnul vzteky.

,,A vy si myslíte, že tím, že jsem tímhle vším prošel ovládám nějaké zvláštní umění ? Ve všech těchhle případech jsem měl prostě štěstí, že jsem z tohohle vyvázl živý." Ušklíbnul jsem se ještě víc.

,,Hej ! Nešklebte se a poslouchejte ! Opravdu to zní úžasně, takhle o tom mluvit, ale opravdu v tom je jen neuvěřitelné štěstí nic víc. Navíc jsem byl opravdu vyděšený. A taky ve většině případů jste mi pomáhali." Obořil se na nás Harry a já přispěchal se svou troškou do mlýna a nasadil falešně nasládlý tón

,,Ale Harry nač ta falešná skromnost. My víme, že jsi opravdu dobrý."

Pak jsem maličko ztišil hlas.

,,Mezi námi i táta říkal, že sis v červnu vedl dobře." Tohle byla pro Harryho zřejmě poslední kapka: ,,Jistě, musela to být ohromná legrace. Stát tam a koukat jak mě Voldemort mučí. A pak jen říct jo Harry opravdu sis tam vedl dobře." vyprskl Harry vztekle.

,,Vy vůbec nevíte jaké to je, že ? Nemáte ani okamžik na přemýšlení jak vybřednout z té situace v jaké jste se octli. Rozhodnete se špatně a jste mrtví. Je to často na pokraji života a smrti !" čílil se Harry a já pošeptal Ronovi

,,To skutečně zní jako táta nebo snad ne?"

,,Netuším, přinejmenším to zní jako rozlícený Harry." myknul rameny Ron.

,,Jdi se vycpat Siriusi Blacku!" křiknul Harry, přešel společenku a aniž by se ohlédl, oddupal do schodech nahoru.

,,Tss náš slavný Harry James Potter nebude ukřivděnému Siriu Blackovi říkat ať se jde vycpat, protože Sirius Lycoris Black IV. náhodou ví, že má pravdu" zahuhlal jsem naštvaně na bratrancovo chování.

***
14 dní se nic nedělo, jenže pak věci dostaly neočekávaný směr.
***

Z pohledu Cass

,,Cass jde sem tvůj bratr" drbla do mě Jessica.

,,Hmm" otočila jsem stránku v učebnici Přeměnování a nevěnovala tomu pozornost.

,,Dobré ránko sestřičko" zašveholil Lyco s neobyčejně dobrou náladou, i když tu měl snad pořád.

,,Mmmhm co chceš Siriusi ?" optala jsem se bez zájmu, aniž bych zvedla oči od stránky.

,,Nooo jdeš dneska do Prasinek ?" zeptal se zdánlivě nenápadně, jakoby to sděloval těm míchaným vajíčkům přede mnou.

Z pohledu Lyca

,,Jojo jde s námi. Musíme ji trochu rozptýlit." odpověděla mi místo Cass Jessica, přičemž mi věnovala milý úsměv.

,,Fajn, takže pokud vás to tedy zajímá" odvrátil jsem zrak od Cass a upřel pohled na Jessicu

,,Takže dneska dopoledne, asi tak mezi desátou a jedenáctou, u Prasečí hlavy. Jo a pochopitelně tam bude i Harry" mrknul jsem na Cho, abych ji podnítil pro nápad naší odbojové organizace.

Čím více loajálních lidí tím lépe.

,,Dobře budeme tam" odvětila Jess opět s úsměvem. Cass jen cosi zamumlala

,,Mmhmmm" a opět věnovala pozornost učebnici.

Byl jsem z toho popravdě trochu zmatený. Cass se od začátku školního roku chovala zvláštně co si budem. Byla uzavřená do sebe a pokud mi bylo známo, s nikým se moc nebavila. Zato ji člověk vídal ve společnosti učebnic a jiných knížek více než doposud.

Nojo řeknete si, vždyt to je přece typický Havraspár. Jenže Cass byla tak atypická jak se snažila být typická. Prostě ze sebe dělala něco co není, tichou, duchem nepřítomnou a stále zabořenou v knížkách. Možná se v ní hnulo svědomí za ty zpackané NKÚ, nebo se zkrátka snažila změnit ve více než v jednom ohledu. Kdoví.

Z pohledu Cass

Pod maskou nečinnosti se zase začínala probouzet utlumená zvědavost. Co má Lyco, Harry a merlinví kdo ještě za lubem ? Nemohla jsem se dočkat až dorazíme do Prasinek, ačkoli jsem to velmi dobře skrývala.

***

,,Cass já ti nevím, jestli je dobrý nápad chodit zrovna k Prasečí hlavě. Víš jakou má ten lokál pověst ne?" Já se na Jessicu překvapeně podívala

,,Ještě na snídani ses na mého bratra spokojeně culila jak měsíček na hnoji."

,,Jo určitě přijdeme, musíme Cass rozptýlit" napodobila jsem Jessičin výraz a tón hlasu tak věrně až Cho s Marrietou vyprskly smíchy.

,,Teda Cass na tom něco bude." Řekla Cho, zatímco to v ní bublalo smíchy.

,,Cass má pravdu slíbili jsme mu to, a ještě k tomu je hrozně roztomilý." Přidala se Marrieta a já nevěřila vlastním uším.

,,Můj bratr? Roztomilý? Ani náhodou."

Pak jsem však obrátila na jinou notu

,,Já tam tedy půjdu, zajímá mě co mají nebelvíři za lubem. Vsadím se, že to bude něco proti těm výnosům od Umbridgeové." A odbočila z hlavní ulice do jedné z menších uliček na jejímž konci byla ta zmíněná druhá hospoda.

,,No dobrá, v zájmu tvé zvědavosti bychom tam zajít mohli. Aspoň zase jevíš zájem o okolí." Zabručela Jessica, která to v podstatě celé spískala a teď se z toho chtěla vyvléct.

***

Uvnitř se to ani trochu nepodobalo Třem košťatům, jejichž velká hostinská místnost působila dojmem třpytivé domácí pohody a čistoty. U Prasečí hlavy byl jen malý, omšelý a nesmírně špinavý lokál, který silně čpěl, pravděpodobně kozím pachem.

Arkýřová okna byla tak zaprášená, že do místnosti pronikalo denní světlo jen poskrovnu; osvětlení zajišťovaly krátké oharky svíček přilepené na hrubých dřevěných stolech. Podlaha na první pohled vypadala jako udusaná hlína, vzápětí jsem si uvědomila, že jsou to jen nahromaděné odpadky za merlinví kolik desetiletí.

Před námi už tu pár lidí přišlo, především nebelvíři.

,,Au dávej pozor kam šlapeš !" Vrazilo do mě něco blonďatého

,,Jejda promiň Cass neviděla jsem tě." Zamumlalo to blonďaté stvoření z kterého se vyklubala Lenka Láskorádová.

,,Eee v pohodě Lenko, nic se nestalo" zamumlala jsem. A postrčila holky aby se pohnuli dál dovnitř. Nakonec přišli ještě i nějací lidi z Mrzimoru a z Havraspáru.

Když se všichni usadili kolem skupinky Harryho, Rona, Hermiony a Lyca, s lahvemi máslového ležáku, bylo nás tak odhadem přes třicet. Zaujatě jsem pohlédla na Lyca abych se konečně dozvěděla co celé to shromáždění jako je.

Začala však mluvit Hermiona

„Totiž.. no... všichni víte, proč jste se tu sešli. Hmm... tady... Harry přišel s nápadem... vlastně..." (Harry ji probodl pohledem)

„...chci říct, že to byl můj nápad... že by možná bylo dobré, kdyby ti, kdo chtějí studovat Obranu proti černé magii - a tím myslím doopravdy ji studovat, rozumíte, ne se jen učit ty nesmysly, co do nás hustí Umbridgeová..." (Hermionin hlas byl náhle mnohem silnější a jistější)

„ ...protože těm obrana proti černé magii nikdo říkat nemůže...takže mě napadlo, že by stálo za to, abychom tak nějak vzali věci do vlastních rukou."

Odmlčela se, pohlédla koutkem oka na Harryho a pak pokračovala.

„A tím mám na mysli, že bychom se měli naučit, jak se skutečně bránit, a to ne jenom teoreticky, ale s použitím opravdových kouzel..."

Aha tak to tedy je, nu bylo zřejmé, že nebelvíři budou usilovat o to aby Umbridgeovou nějak zkompromitovali. Ale nedivila jsem se jim, způsob jakým vedla hodiny a vůbec jak se chovala bylo příšerné.

„Určitě chceš ale taky z obrany proti černé magii uspět u zkoušek NKÚ?" přerušil ji Michael Corner, který ji zřejmě celou dobu bedlivě sledoval.

„Samozřejmě že chci," ujistila ho bez zaváhání Hermiona. Pche pomyslela jsem si nazlobeně. NKÚ, furt někdo řeší NKÚ.

„Chci ale víc než to, chci být v Obraně řádně vycvičená" pokračovala Hermiona dál a já potlačila tu vlnu hněvu a výčitek proti mým zbabraným NKÚ

,,Protože... protože..." Hermiona se znovu zhluboka se nadechla, „protože lord Voldemort se vrátil."

Páni tohle je tak nečekané, všichni reagovali maličko přehnaně zdálo se mi. Vždyť jen vyslovila jeho jméno, i když i to bylo důkaz jakou budil hrůzu všude kolem.

„Kde je důkaz, že se Ty-víš-kdo vrátil?" zeptal se mírně útočným tónem blonďatý hráč famfrpálu z Mrzimoru. Protočila jsem oči vsloup.

,,Brumbál tomu věří" začala Hermiona...

,,Chceš vidět důkaz, že se Ty-víš-kdo vrátil?" Řekla jsem zřetelně nahlas a zvedla se ze židle.

,,Helemese přišla i ta coura co chodila s Diggorym! Tak už ses konečně přestala schovávat!" Usklíbnul se na mě ten idiot, jakoby si myslel, že se rozbrečím a uteču. To se však mýlil.

,,Důkaz máš přímo tady! " kyvla jsem směrem k Harrymu.

,,Harry viděl jak se Voldemort vrátil. Jestli tomu nechceš věřit, tvoje smůla" dodala jsem a zase si sedla.

„Brumbál nám neřekl nic víc než to," opáčil přezíravě Zachariáš

„že Vy-víte-kdo zabil Cedrika Diggoryho a že ty jsi jeho tělo přinesl zpátky do Bradavic. Neprozradil nám žádné podrobnosti, neřekl nám, jak přesně došlo k Diggoryho zavraždění, a já myslím, že bychom všichni rádi věděli..."

„Jestli jste sem přišli, abyste si poslechli, jak přesně to vypadá, když Voldemort někoho vraždí, tak vám nepomůžu," skočil mu do řeči Harry, kterého se zmáhal vztek.

,,Jestli tě zajímá jak Voldemort vraždí, tak ti to klidně ukážu Smithi!! Aspoň pak konečně zavřeš tu svou užvaněnou hubu!" Ozval se povědomý hlas odkudsi zezadu. Všichni se poohlédli a Smith zkoprněle hleděl na blondýnku co tam stála připravená s hůlkou v ruce.

Vůbec jsem si nevšimla, že tu Ella je taky. Musela přijít až o dost později. Vyměnila jsem si pohled s Lycem. Z toho nevzejde nic dobrého.

,,Noo jelikož si nemyslím, že bys byla schopná použít nepromíjitelnou kletbu tak ..." začal zase Smith ale Ron s Lycem ho zpražili pohledem.

,,Tak se uklidníme... shodli jsme se tedy na tom aby nám Harry dával hodiny ?"

________________________________________________________________________
Voìlá
Další kapitola na světě.
Vím, že to tu teď trochu chcípá, ale určitě to někdy napravím. I tak si vážím vás všech, kteří jste to se mnou ještě nevzdali.
Jinak veselou Velikonoční neděli přeji☘

Andy ❤