Srpen 1995

Z pohledu 3.osoby

,,A tak jsme paní Norrisovou natřeli na růžovo s bílými puntíky." Dokončil své vyprávění Sirius a všichni na něj hleděli s úctou a ohromením. ,,Jste legendou školy, až doteď, že jo Frede?" ,,No jasně, Mcgonnagalová na vás určitě nikdy nezapomene." Přisvědčil Fred, aby podpořil své dvojče. ,,Jo a ten plánek je prostě geniální, strejdo trvalo vám to dlouho ho vymyslet?" Zeptal se zaujatý Lyco.

,,Myslím, že jo, ale nepopiratelně největší zásluhu na tom měl Remus." Objevila se ve dveřích klučičí ložnice Ginger a zářivě se usmála. Také ona ráda vzpomínala na ty krásné časy v Bradavicích.

,,Lupin mi toho hodně vyprávěl, ale o vašich školních lumpárnách se nikdy moc nezmiňoval" pronesl Harry zamyšleně, to bylo poprvé co za celou dobu promluvil, jinak mlčel ztracený v myšlenkách. Což se ostatně dalo pochopit. Bylo toho na něj moc.

,,A říkal jsi jim, o té namydlené podlaze...." začala Ginger vyprávět další povedenou historku
,,Joo tohle, jak si tam Srabus a ostatní zmijozeláci pěkně naryli kokos. Na to se nedá zapomenout" rozesmál se Sirius. ,,Tak to se vsadím, že od té doby ten umaštěnej netopýr neviděl mýdlo ani zdálky." Přisadil si Ron, a marně se snažil taky zapojit do debaty.

,,No a půjde teď se mnou někdo za Klofanem?" Optal se Sirius, ale spíš to položil jako řečnickou otázku. Hypogryf Klofan měl ,,hnízdečko" úplně nahoře v jednom z nepoužívaných pokojů.

Z pohledu Cass

,,Já" zvedla jsem se a na důkaz toho, že to myslím vážně, jsem popadla pytel s mrtvými fretkami, kterého jsem se doteď štítila. ,,Fajn" nedivím se mu, že byl překvapený, většinou s ním šel Lyco. Já si však se strejdou potřebovala o něčem promluvit, o něčem důležitém mezi čtyřma očima.

Když jsme došli do Klofanova azylu, radostně nás vítal. Asi to muselo být dost hrozné, být jen tady a nemoct si protáhnout křídla.

,,Tak, jak to zvládáš?" Optal se strejda, sotvaže se Klofan na fretky hladově vrhnul. ,,Co jako?" ,,No tu červnovou tragédii s tím Diggoriovic klukem a tak." Naťukl situaci a já vyvrátila oči vsloup. On mi snad čte myšlenky nebo co. ,,Aha tohle hmm" povzdechla jsem si ,,Snažím se na to nemyslet, jelikož on by určitě nechtěl, abych se kvůli tomu trápila."

Strejda si sedl na zaprášenou podlahu a naznačil mi ať si sednu také. Věnoval mi kratičký pohled a  pak začal ,,Když jsem zjistil, že je tvá matka mrtvá, že ji zabili smrtijedi, trápil jsem se celé měsíce. A pak v Azkabanu další měsíce i roky."
,,To je mi líto" snažila jsem se o soucitný tón.

,,A pak, když jsem po 14 letech zjistil, že je naživu, byl jsem šťastný. Jenže tvůj otec byl pochopitelně naživu též...a ....ani nevíš jak se své matce podobáš." Usmál se. Něco podobného mi řekl už tehdy když jsme se viděli poprvé.
,,Nojo chápu, že to pro tebe muselo být strašné, ale potřebuju si s tebou o něčem promluvit. Teda spíš o někom. Víš asi jsem mu hodně ublížila a ..." chtěla jsem konečně dojít k mému problému.

Merlinžel zrovna v tu chvíli se otevřely dveře a dovnitř nakoukla paní Weaslyová a trošku se podivila, když nás tam našla společně. ,,Aha tak tady jste, všude vás sháníme, už je oběd." Hartusila. ,,Jistě" hbitě jsem se zvedla a už jsem byla na chodbě tak 5 kroků před nimi. Přišlo mi, že jsme byli pryč tak 10-15 minut a už se po nás někdo shání.

,,Co jste tu u Merlina probírali?" Ptala se zvědavostí paní Weaslyová. ,,Eh slíbil jsem mlčenlivost" zamručel strejda a já se uklidnila. Koneckonců vlastně jsem mu asi nestihla říct o koho přesně jde.

Během dne už jsem však neměla moc příležitostí si se strejdou o tom promluvit, tak aby u toho nebyly aspoň jedny další uši. Budu to tedy muset udělat po svém. Večer, no jakože po večeři se mi podařilo vyplížit se z domu. Jistě chápete, že to nebylo nic lehkého. Měla jsem namířeno k Samovi a srdce mi u toho divoce tlouklo. Stejnou silou mě do hrudi bil malý lvíček zavěšený na šnůrce.

***
,,No konečně už jsem myslel, že jsi na mě snad zapomněla nebo co. Hned jsem dole." Křikl Sam, když jsem mu už hodnou chvíli házela kamínky na okno. Za chvilku, už jsem byla v bezpečí jeho náruče. ,,Stýskalo se mi" zamumlala jsem ještě ,,Mě taky" a po tváři se mu rozlil ten nejnádhernější úsměv.

Když jsme procházeli domem do jeho pokoje, nemohla jsem si nevšimnout, že tam bylo nezvyklé ticho. Jakože, jo byl večer, ale i tak. ,,Kde jsou vaši?" Zeptala jsem se opatrně, protože se mi to nezdálo. ,,Táta je asi zas někde v hospodě nebo bůhví kde, a mamka šla spát před docela dlouhou dobou." Odvětil tak docela apaticky, v duchu jsem si za tu otázku vynadala. Vím, že to teď nemá jednoduchý, když se jeho rodiče v jednom kuse hádají.

Pak jsme seděli u něj v pokoji a povídali si o všem možným. ,,V čem jsou tyhle prázdniny jiný?" Zeptal se.
Nadechla jsem se ,,Jiná situace v...v našem světě." Už mi dávalo docela zabrat, ty věci tutlat. ,,Ve vašem světě? Jak to jako myslíš?" Zopakoval mou odpověď, a bylo mi jasné, že přijdou další otázky. Vždycky přišly. Copak se to před ním dalo utajit? Nedalo. ,,Eh ...u nás doma. Ale tím tě nebudu zatěžovat." Obrátila jsem rychle  téma.

Nahnul se ke mě až jsme se převážili a spadli na postel. Začal mě líbat, už to nebyly moje a jeho rty ale naše spojené rty. Přejížděl mi prsty po tváři ...já se na chvilku odtrhla a on se usmál a začal mě pomaličku zbavovat oblečení.

Zničehonic jsem měla před očima jakoby vlčí mlhu nebo něco také, moje myšlenky mě zavedly úplně jinam. Neviděla jsem Sama, jen Cedrikovo tělo. Tu poslední noc co jsme spolu strávili v mrzimorské společence. Ten jeho konejšivý hlas a pak se mi ty dva obličeje začaly prolínat do sebe.

,,Ne!" Vyjekla jsem a odtrhla se od Sama. Ten na mě zíral naprosto nechápavě. ,,Děje se něco?" Řekl po chvíli, když můj pohled byl upřený kamsi do prázdna.

,,Víš já se ti musím s něčím přiznat" ucukla jsem, když si mě chtěl znovu přivinout k sobě. Povzdechl si. ,,Také ti asi musim něco říct. Chtěl jsem až potom, ale když už jsi začala..." Nastalo trapné ticho. Já stála u zdi jen v tričku a on seděl jen tak na posteli.

,,Ty první" pobídla jsem ho, ale on zavrtěl hlavou ,,Ne, ty." ,,Víš někoho jsem potkala a..." ,,Budeme se stěhovat." Promluvili jsme oba naráz a já zdvihla obočí. ,,Cože?" řekli jsme znovu unisono.

,,Naši se rozvádějí a já s matkou se budu stěhovat do Dublinu. Je to dost daleko. A tak ... nevím, jestli se ještě někdy vůbec uvidíme a když ty jsi přes školní rok ve škole...." začal sekaně mluvit Sam a já nevěřila vlastním uším. ,,Dublin?" zopakovala jsem po něm zmateně. ,,Ano Dublin, a co jsi to říkala ty?" zopakoval s klidem to místo tak vzdálené, jak jen to bylo možné.

,,Někoho jsem potkala" zamumlala jsem a zrudla rozpaky jako rajské jablíčko. ,,Aleee, to je mi náhodička... a to mi říkáš jen tak?" řekl Sam se stále ještě klidným hlasem a pak pokračoval ,,Tak to vyklop, kdo je to ? Ten kluk co jsi s ním byla loni v létě stanovat ? Nebo ten, s kterým jsi byla v zimě na tom vánočním plese, té vaší blbé školy." Vyjmenovával to tak, jako by byl prodavač v obchodě a nabízel mi pečivo různého druhu.

,,Bradavice nejsou blbá škola! Je to jedna z nejlepších škol svého druhu! A odkud to všechno víš?" vyjekla jsem, už značně popuzená. Nebylo lehké mu tohle říkat, ale urážet Bradavice teda nebude. ,,Bradavice? Tak ona ta škola má i název? No nekecej!  A odkud to vím? Ehm zkus hádat....je to blonďaté a opovrhuješ tím a bylo to o Vánocích doma na rozdíl od tebe." utrousil jedovatě Sam a mě se zatmělo před očima.

,,Ella? No ovšem, že byla doma, na ten ples se jí nechtělo a ...dle mého názoru je ještě děcko a i se tak chová." řekla jsem první co mně napadlo. ,,No na tvém místě, bych ji tak nepodceňoval, je stejně stará jako ty, když jsme si spolu začli." na Samově tváři pohrával ďábelský úsměv. Zděšením jsem si zakryla rukou ústa ,,Nee ! Snad jsi s ní něco neměl?" vypadlo ze mě, ani jsem nevěděla jak.

,,Co prosím? Copak jsem nějaké nadržené prase?! To ty bys mi měla povědět s kolika jinými jsi spala od té doby co...co jsi nebyla se mnou" Sam stál naproti mně s rukama v bok a zhnuseně si mně prohlížel.

Odfrkla jsem si ,,S nikým! S nikým kromě tebe." ,,To ti tak budu věřit! Tak proč jsi teď nemohla?! Proč si mě nepustila!" Křičel a já jen pokrčila rameny ,,Já prostě ...nemůžu"

,,Takže s Charlesem jsi nic neměla! S jeho bratrem Fredem! S Cedrikem jsi nic neměla!" odsekl a zahlížel na mě jako kdybych, tady byla já ta špatná. Možná to tak bylo ale ...i on se zachoval hrubě.

,,Zatímco já tady vždycky čekal, jako poslušný psíček, tak tys měla mezitím několik jiných. Já ti byl věrný, neměl jsem nikoho. A ty se mi odměníš ..takhle...?!" Teď už křičel docela nahlas.

,,S Charliem jsem nic neměla a s Fredem už vůbec ne. A co se týče Cedrica...ten je ...mrtvý" polkla jsem poslední slovo a svezla jsem se na zem a nekontrolovatelně mi začaly téct slzy. Zvednul mě a ztišil hlas ,,Mrtvý? Jak mrtvý?" ,,Ty-víš-kdo ho zabil." Zašeptala jsem i když jsem věděla, že tomu nebude rozumět.

,,Na co si tady zase hraješ?" ,,Na nic si nehraju. Zabil ho ...Vol...de...mort..." zašeptala jsem jeho jméno a znepokojeně se rozhlédla. ,,Víš co? Mě už ty tvoje tajemství přestávají bavit. Buď mi to řekni srozumitelně nebo táhni."

,,Ty mě vyhazuješ?" ,,A cos čekala? Přitáhneš sem s tím, žes spala s tuctem dalších kluků a myslíš si, že ti jen tak odpustím. Tak to jste na omylu drahá slečno Blacková."

,,Lituju, že jsem tě kdy poznala"  strhnu si ten blbý přívěšek a se slovy ,,Nemám se lvy nic společného" jsem to po něm mrskla.

Naposledy se ke mě přiblížil, zatímco jsem se snažila rychle se obléct. ,,Táhni tam odkuds přišla, ty děvko!" A dal mi takovou facku, až jsem měla pocit, že se se mnou zamotal celý svět. ,,Prokletý bastarde!" A s těmi slovy jsem zmizela.

***

Běžela jsem ulicí, pryč od tama a cítila jak mi po tvářích stékají slzy. Jedna tvář, mě dosud pálila od jeho facky. Jak mi to mohl udělat. Jak se to mohlo tak pokazit. Zastavila jsem se, lapala po dechu a čekala, až se mezi domy 11 a 13 vynoří náš dům. Vpadla jsem dovnitř a bylo mi jedno, jestli dělám nějaký hluk či ne. Tiše jsem štkala a bezvládně se sesunula na koberec v předsíni. Proud slz mi zmáčel svetr, ale já to nedokázala zadržet.

Stejně mě někdo z dospělých dřív či později najde. Ležela jsem v klubíčku, jako polomrtvé uštvané zvíře, co čeká na ránu z milosti. Znovu a znovu jsem před sebou viděla Cedrikovo mrtvé tělo. Znovu ve své hlavě uslyšela Samův hlas a ubírala se v myšlenkách na předchozí roky co jsme spolu strávili.

Dřív, než jsem se byla schopna pohnout, uslyšela jsem na schodech kroky. ,,Cass? Jsi to ty?" Uslyšela jsem jemný sametový hlas a pomalu zdvihla oči od koberce. ,,Ne" vydralo se mi cosi z úst a znovu začala věnovat pozornost koberci.

,,Stalo se ti něco?" Přiblížil se ke mně Fred a já se kousek odsunula. ,,Jdi pryč Weasley! Nech mě být" Zaštkala jsem, když si ke mě přidřepl. Mimoděk jsem ucukla, moje tvář si stále pamatovala facku. Snažila jsem se poručit slzám, aby přestaly téct z očí. Cítila jsem se jako ta nejhorší existence pod Sluncem.

Podíval se na mě ,,Asi se ti něco muselo stát, vypadáš jako ta nejubožejší hromádka neštěstí. A tohle ? Někdo tě uhodil?" Popotáhla jsem a zvedla k němu hlavu. Naše pohledy se setkaly.

V jeho očích bylo cosi uklidňujícího. Cosi, co mě donutilo zmátořit se. Něco co mě donutilo otřít si oči a říct ,,Nic. Nic se nestalo."

,,Jakože, asi mi do toho nic není, ale, tohle co jsem viděl nevypadalo, že by se nic nestalo. A jestli to nic má jméno, seřežu ho, že ti ublížil." Podotkl a jen tak maličko se pousmál. Jako kapička slunečního svitu.

,,Ne! Prosím...nic mu nedělej. To já ...můžu za všechno. Já ho podvedla." Vypravila jsem ze sebe namáhavě. 

,,A koho jsi podvedla?" Zeptal se, natáhl ke mě ruku a já instinktivně ucukla a posunula se dál od něj. ,,Sama" vyslovila jsem jeho jméno i když jsem si přísahala, že už ho v životě nevyslovím.

Pomalu se nadechl ,,Neboj se" zašeptal a pak mě pohladil po ubrečené tváři. ,,Bude to dobré, uvidíš" konejšil mě. Neměl žádný důvod to dělat a přesto. Byl tady, i když jsem mu před nějakou dobou provedla tu hroznou věc.

,,Musíš mě nenávidět, proč tohle děláš?" Zeptala jsem se a stále se chvěla. ,,Mám tě rád Cass, vždycky jsem měl a vždycky budu." Vzal mou ruku do svých a lehce se jí dotkl svými rty. Znovu jsem se zachvěla.

***

Nikdy by mě nenapadlo, že já ...budu sedět tady ...zničená svým chováním a chováním jednoho mudly a že mě bude konejšit zrovna ten ...komu jsem svým chováním ublížila asi nejvíc. 

Po chvilce ticha se ozvaly další kroky, tentokrát od kuchyně. Zvedla jsem se a rychlostí blesku vystřelila místností směrem ke schodům a snažila se po nich zmizet nahoru.

Z pohledu Freda

Když se od kuchyně ozvaly kroky a posléze se vynořil Sirius se skleničkou jakési zlatavé tekutiny v ruce, typoval jsem to na Ohnivou whisky. Cass sebou škubla a najednou byla ta tam. Prostě puf. 

,,To co se tady ted stalo? "usmál se na mě pobaveně Sirius, zatímco se jeho výraz změnil spíše na nechápavý. ,,Cass ona ...našel jsem ji tu sedět na zemi. Byla úplně rozhozená. Brečela a ... radši ...radši bych se měl podívat za ní." řekl jsem

,,Dělej co uznáš za vhodné" broukl Sirius, ale už jsem jej nevnímal.

 
________________________________________________________________________
Tadá! 😂😂😂
Máme tu zlomový okamžik
Napsala jsem přes 2000 slov dlouhou kapitolu, snad to má trochu hlavu a patu.
Ale zlomový okamžik je to především proto, že se Cass rozešla se Samem. Ano ano vím, že jisté čtenářky se na tento okamžik kdy Cass bude naprosto na dně, dlouho těšily. Tak snad jsem jim udělala radost.

Absolutně nechápu svoje pohnutky k napsání takové kapitoly, ale což...zoufalé situace si vyžadují zoufalé činy.

Mějte se hezky a zase někdy
Andy ❤