Červen 1995

,,Lidi já vám říkám na rovinu. Jako to že tady teď před vámi stojím. Tenhle kluk prostě vyhraje." řekl Noah a zatleskal. A my se všichni přidali. Byl to úžasný večer.

,,Děkuji. Ano chtěl bych říct jenom děkuji. Ať už to zítra dopadne jakkoli, vím, že tu jsou lidé na které se mohu spolehnout. Lidi, kteří mně podrží a především teď při mně stojí ....láska mého života. Cass děkuju, že vnášíš do mého života ještě větší smysl." A za mohutného potlesku mě Cedrik políbil. Bylo to takové lehké a něžné. A uplně jsem cítila to šimrání motýlků v břiše. Jako vždycky při tom, když se naše rty spojily.

****

Už jsem s Cedrikem chodila zhruba od začátku května. Samozřejmě, že jsem s ním nemohla být pořád, jelikož jsem se taky musela učit na NKÚ, které jsem možná trošku podcenila ale nakonec si myslím, že jsem je docela zvládla. Psali jsme je hned první dva červnové týdny takže tedka už se dalo říct, že je mám z krku. Dost času jsme taky trávili v mrzimorské společence. Musím říct, že za tenhle rok se můj pohled na mrzimory naprosto změnil. Jsou tak báječní a ochotní a milí a celkově prostě jsou tam FAJN lidi. Nejraději bych s Cedrikem byla pořád. Jediné co nás od sebe dělilo bylo většinou vyučování, moje zkoušky a samozřejmě to, že jsme každý byli z jiné koleje.

***
Jen holky si z toho neustále dělaly srandu, že jsem na hodinách jak náměsíčná a myslím pořád jen na něho a že moje nejčastěji vyslovované slovo je Cedrik. A taky, že projedu všechny zkoušky na NKÚ, dokonce se Cho s Jessicou vsadily, že dostanu minimálně jednoho trolla. Já se jim jen smála, jo možná jsem se mohla na ty zkoušky více připravovat ale i tak jsem je podle mně zvládla. Cho se mně dokonce i ptala, jestli mně někdo neotrávil Amorovým šípem. A já, že na tohle je každý lektvar lásky krátký, že to není jen poblouznění ale skutečnost. 

***

A tak tu byl tenhle večer. Poslední večer před posledním úkolem. Třetím a určitě velmi nebezpečným úkolem.

,,Nic proti, Cass ale tvůj bratranec opravdu nemá šanci proti Cedovi či těm druhým dvěma" zakřenil se Max a znovu se začali bavit o šancích jednotlivých šampionů. ,,No já bych ho tak moc nepodceňoval, sice je mu 14 ale s tim prvnim i druhým úkolem se zvládl poprat docela dobře" namítnul Paul zamyšleně ale to si téměř od všech kluků vysloužil nechápavý pohled ,,Takže ty věříš víc Potterovi než Cedovi nebo co jako? Jenom proto, že je to Potter tak to automaticky znamená, že mu jde všechno?" Vybuchl Noah a začal se s Paulem hádat o smyslu loajality.

,,Jsou to pitomci nevšímej si toho lásko" zašeptal mi Cedrik a dal se do líbání mého krku. ,,Nojo já vím, že se jen tak popichují, mně nezáleží na tom kdo z vás dvou vyhraje, jen ať se vám nic nestane." řekla jsem popravdě. Člověk by neřekl jak se to se dvěma šampiony tak zamotá.

,,Ale nekecej, bylo by pro nás sakra dobrý, kdyby Ced vyhrál, aspoň by Mrzimor konečně trochu proslul" mlel pořád dokola Noah o tom jak se Mrzimor potřebuje proslavit. ,,Nojo něco pravdy na tom bude, že by nám trochu pozlátka udělalo dobře. Jako když jsme loni hráli proti Nebelvíru a vyhráli." Podpořil Noahovo chvástání Luke, který byl doteď v podstatě zticha.

Z pohledu Cedrika

,,Ale Harry tenkrát spadl z koštěte, to si nepamatujete nebo co?" připomněl jsem těm chvástalům. Jakože už mně ty jejich řeči docela začaly lézt krkem ale na druhou stranu byl jsem za tu podporu i rád. Prostě fajn kámoši.

,,Asi bych už měla jít je pozdě. Ať mě nenačapá nějaký prefekt. Průšvih je to poslední co teď potřebuju." Cass se zvedla, odhodlaná odejít. Už jsem chtěl říct, že ji teda aspoň půjdu doprovodit, že nás aspoň chytí oba, ale Luke s Paulem ji začali přemlouvat, ať tu ještě chvilku zůstane. Nakonec ji teda překecali.

***
Po půl hodině to však vypadalo úplně celé jinak. Za prvé už bylo opravdu pozdě a Cass mi usnula na rameni. Asi už byla hodně unavená a kluci se pomalu začali trousit nahoru. Krb uhasínal a potom už jsme tu s Cass zbyli jen my dva, hladil jsem ji po vlasech. Byla tak krásná a taky tak roztomilá když spala. Škoda ji budit. Nakonec jsem to tedy vyřešil tak, že jsem zůstal spát s ní na gauči ve společence. Extra nepohodlné ale co už.

***
,,No prostě to si jen tak omylem poleješ esej do přeměňování, lamentuješ nad tím půl dne a pak prostě jen tak zjistíš, že to nebyla esej na Přeměnování ale jen poznámky z minulé hodiny Dějin čar a kouzel." ,,Tak tomu se říká štěstí. Co že dneska píšeme za zkoušku? Formule?" ,,Ne, právě že to Přeměňování." 

Probudily mně jakési dva hlasy, vmžiku jsem otevřel oči a uviděl dvě malé hihňající se holky. Podíval jsem se na ně a ony na mně a chvilku jsme tak na sebe nechápavě koukaly. ,,No páni ty jsi Cedrik Diggory!" Vypískla hnědovláska a ta blonďatá se začala znovu chichotat.

,,Dobré ránko" ozvalo se zničehonic vedle mně a já se tak trošku leknul a spadl na zem. ,,Cass?" Ozvalo se od té malé blonďaté a já nechápavě hleděl nejdřív na ni a pak na Cass, která se právě probudila. ,,Ello? Co tady děláš?" Podívala se na ni stejně zaraženě jako já, jen s tím rozdílem že ji znala. ,,Co tady já dělám? Jdu na snídani. Spíš co tady ty děláš, tohle je mrzimorská společenka." Vtom do ní ta druhá drcla a začala šeptem, který však byl slyšet až k nám. ,,Myslím, že ti dva tady spolu to...víš co ...ehm ehm." A obě dvě dívky s neustálým pohihňávánim zmizely.

Nechápavě jsem za nimi hleděl ,,Páni! To bylo divný" koukl jsem na hodinky, bylo půl osmý. ,,U Morgany, to je teda fakt skvělý. Ella mně viděla tady s tebou a bude z toho mít senzaci na celý prázdniny" plácla se Cass do čela a posadila se. Odhrnula si vlasy z obličeje a začala se ptát co, že se to včera vlastně dělo. Když jsem jí to všechno vysvětlil, vyslovil jsem to, co mi na celém tom nevydařeném vzbuzení přišlo divné. ,,A kdo, že to byl?" ,,Moje sestra ty blesku a určitě to vykecá Lycovi a ten zas celému Nebelvíru."
,,K čertu s Nebelvírem" zamumlal jsem a přitáhl si ji k sobě. Odtáhla se ode mně však. ,,Půjdu se převléct a pak se potkáme na snídani ano?"

To nebylo zrovna ráno podle mých představ.

***

Z pohledu Cass

Jelikož se třetí úkol bude konat až večer, měli jsme ještě spoustu volného času. Po snídani, mělo ještě pár ročníků zkoušky jak jsem zjistila takže teoreticky Ella určitě neměla čas Lycovi vykládat o tom co ránu viděla. A i kdyby nebylo to nic mimořádného, prostě jsme jen usnuli ve společence. Po snídani však přišlo další faux pas a sice to, že za šampiony přijely jejich rodiny.

To by samo o sobě nebylo tak hrozné, kdyby mně Cedrik nechtěl seznámit s jeho rodiči. Bylo to mimořádně trapné už jen kvůli tomu, že jsme potkali Weaslyovi, kteří přijeli za Harrym a Cedrikův otec tam začal cosi na Harryho pomalu hulákat až ho museli Cedrik a jeho matka uklidňovat. Bezpochyby na tom mají vinu ty články od Rity Holoubkové, ale vykládejte pak rodičům, že chodíte s příbuznou údajného masového vraha Siriuse Blacka a zároveň i sestřenicí Harryho Pottera.

A poslední kapkou bylo, že když Harry s paní Weaslyovou a Billem vycházeli z komnaty do Velké síně kolem nás, tak jsem zřetelně slyšela jak Bill říká ,,Ach to bude ale Charlie zklamaný." Zrudla jsem jako pivoňka a přála si být neviditelná. 

***
Z pohledu Cedrika

Po večeři jsme došli na famfrpálové hřiště, které se změnilo k nepoznání. Po jeho okraji se kolem dokola tyčil živý plot, vysoký šest metrů. Přímo proti nim zela v plotě mezera, vchod do rozlehlého bludiště; cestička do něj byla temná a naháněla strach. O pět minut později se tribuny začaly zaplňovat: ze všech stran bylo slyšet vzrušené hlasy a dusot stovek nohou, jak se studenti hrnuli na svá místa. Obloha teď byla sytě tmavomodrá a objevovaly se na ní první hvězdy. Na stadion právě dorazili Hagrid, profesor Moody, profesorka McGonagallová a profesor Kratiknot a připojili se k Pytlounovi. „Budeme hlídat venku před bludištěm," začala nám vysvětlovat profesorka McGonagallová. „Kdybyste měli nějaké problémy a potřebovali byste, abychom vás ochránili, vystřelíte do vzduchu červené jiskry a někdo z nás si vás najde, rozumíte?" Nepatrně jsem kývl a ostatní rovněž, pomalu na mně sedala nervozita. „Takže zaujměte všichni svá místa!" 

Poté si Pytloun zamířil hůlkou na hrdlo, zamumlal „Sonorus" a jeho kouzlem zesílený hlas se rozlehl po tribunách. „Dámy a pánové, za okamžik začne třetí a poslední úkol turnaje tří kouzelnických škol! Dovolte, abych vám připomněl, jak si v tuto chvíli stojí jednotliví šampióni: O první místo se dělí – oba s pětaosmdesáti body – pan Cedric Diggory a pan Harry Potter ze školy v Bradavicích!" Jásot a potlesk byl takový, že ptáci ze Zapovězeného lesa polekaně vzlétli do temnějící oblohy. „Na druhém místě je s osmdesáti body pan Viktor Krum z Institutu čar a kouzel v Kruvalu!" Další potlesk. „A na třetím – slečna Fleur Delacourová, z Akademie v Krásnohůlkách!"„Takže... Harry a Cedriku, pozor, až zapískám!" řekl Pytloun. „Tři – dva – jedna "Krátce foukl do píšťalky a oba jsme se vydali do nitra bludiště.

________________________________________________________________________
Ciao amigos
Ne ještě jsem nechcípla, jen mně trošku morduje škola. Ale to se vsákne. Tak a máme tu třetí úkol a všichni víme co přijde po něm XD

Jinak pokud vám přijde maličko uhozená tak to bude tím, že moje hlava asi není dlouhodobě v pořádku a vymýšlí trhlé nápady.

Tak už to asi přestanu okecávat a zatím se loučím

Andy❤

P.S. je možné, že tu objevíte spoustu pravopisných chyb